Spejbl, Hurvínek a já
Autor:
Jiří Jelínek j.h. - Tereza Lexová j.h.
Režie:
Jiří Jelínek j.h.
Spoluautoři:
dramaturgie: Tereza Lexová j.h.; výprava a loutky: Barbora Čechová j.h.; hudba: Zdeněk Král j.h.; pohybová spolupráce: Ilona Šumná Hájková; projekce: Matěj Pospíšil
Obsazení:
Spejbl vodí: Jakub Hojka, Spejbl mluví: Martin Trecha; Hurvínek vodí a mluví: Martin Trecha; Žeryka vodí: Jana Mudráková aj., Žeryka mluví: Martin Trecha; žák David: David Janošek; profesor: Jakub Šafránek, žákyně: Jana Mudráková, Karolina Fiala, Ilona Šumná Hájková
Premiéra:
20.10.2022
Repríz:
45 (hra je stále na repertoáru)
Popis děje:
Do třídy 5.D s nově příchozím žákem Davidem přicházejí i Spejbl s Hurvínkem a spolu s nimi nepřeberné množství zábavy a nezvyklých situací. Žáci v čele s panem profesorem tak zažijí dobrodružství v podobě velké vlakové loupeže, kouzelné hodiny chemie, cestu vesmírem a mnoho dalšího v rytmu originálních hravých písniček, dialogů Spejbla a Hurvínka a živého doteku loutek a herců.
Představení, ve kterém se potká estetika renomovaného tvůrce divadla pro děti Jiřího Jelínka a svět loutek Divadla Spejbla a Hurvínka.
Co se stane, když vám v hlavě začnou dovádět Spejbl s Hurvínkem? To se dozvíte v tomto představení.
Představení, ve kterém se potká estetika renomovaného tvůrce divadla pro děti Jiřího Jelínka a svět loutek Divadla Spejbla a Hurvínka.
Co se stane, když vám v hlavě začnou dovádět Spejbl s Hurvínkem? To se dozvíte v tomto představení.
Foto z představení:
Recenze hry:
Sukces měsíce
Inscenace autorů Jiřího Jelínka a Terezy Lexové (jež je současně její dramaturgyní) je rázným vstupem do nové éry Divadla S + H pod vedením Davida Janoška. Divoká taškařice se spoustou – pro Jelínka typických – dějových a slovních výmolů a zvratů, jednoduchý, vtipný a chytrý příběh srozumitelný a blízký dětem – i dospělým – všeho věku, komunikativní, nápadité osobnostní herectví (pohybová spolupráce Ilona Š. Hájková), výrazná scénografie využívající několika typů loutek, výtvarných objektů a technologických postupů (výprava Bára Čechová, projekce Matěj Pospíšil), to vše korunované nakažlivým, ostrým – nikoli však krkolomným – rytmem a hitovými písněmi z dílny skladatele Zdeňka Krále. Děti tančí v uličkách, dospělí si podupávají. A všem září oči. Divadlo S + H se tímto navrací do lůna moderního českého loutkářství, aniž by se tím vzdalo vlastních tradic a historie, již ostatně na konci představení tvůrci sympaticky připomenou.
Autor: Vladimír Hulec, zdroj: Divadelní noviny 19/2022, str. 2
Divadelní noviny označily titul Jiřího Jelínka Spejbl, Hurvínek a JÁ za sukces měsíce. Osobně nesdílím jejich nadšení, protože Jelínkova cesta nonsensových her se slovíčky a s nimi korespondující hra s výtvarnými znaky a významy je sice kultivovaná, vynalézavá a zábavná, ovšem pokud jde o novou výraznější profilaci Spejbla s Hurvínkem, je slepá. Takový titul na repertoár scény patří, ale profilový není. Z jediného prostého důvodu: Spejbl a Hurvínek jsou v něm předmětem, o kterém se jedná, nejsou však jednajícími aktéry. Neurčují dění a nedostávají prostor myslet. Jde o vzdání holdu Skupovi (s poněkud patetickým a nedostatečně jevištně připraveným závěrem, kdy metafora první světové války coby velké bouřky přiletí jako blesk z čistého nebe a následný výčet štací, kde S+H rozdávají poválečnou radost, vyznívá stejně křečovitě, pateticky a povrchně jako nějaká budovatelská píseň). Nejde o Goldoniho pro Spejbla. Dobrá zpráva ovšem je, že nový umělecký šéf David Janošek toho pomyslného Goldoniho skutečně hledá. A to jak pro texty určené dětem, tak pro texty určené dospělým divákům. A pokud jde o hry pro děti, ani nad Jiřím Jelínkem bych rozhodně nelámal hůl. K funkcionalitě postav S+H v jeho textu jsem měl sice výhrady stejně jako ke způsobu závěrečného myšlenkového vyústění, ovšem úroveň slovního humoru byla dobrá a rovněž poetiku Spejblova a Hurvínkova projevu cítil znamenitě.
Autor: Luděk Horký, zdroj: Loukář č. 3/2022 (recenze byla součástí autorova článku Hurvínkovo kipu a Spejblův smysl života)
Amatérská recenze z návštěvy generální zkoušky
Davidovy zvláštní představy odehrávající se v jeho hlavě zasazené do předválečné doby v časech, kdy Josef Skupa působí jako středoškolský profesor. To je základní dějová linka zbrusu nové hry Spejbl, Hurvínek a já, která se line celým zhruba pětapadesátiminutovým příběhem. Děj hudebně laděné hry (hudbu obstaral Zdeněk Král), která staví na tom, že i špatným časům v předzvěsti nadcházející první světové války se dá čelit s pomocí humoru, se odehrává ve třídě 5.D. Právě do ní nově nastoupí excentrický žák David, kterého ztvárňuje umělecký šéf souboru David Janošek, jehož spolu s dalšími spolužáky vyučuje profesor, kterého hraje Jakub Šafránek.
Pojetí hry je značně netradiční a spíše než o loutkové představení jde o činohru využívající k vyprávění příběhu doplňkově loutky. Netypické propojení živých herců oblečených v duchu předválečné módy, loutek včetně Spejbla v nadživotní velikosti či "chemicky ošetřeného" nafouklého Žeryka, různých rekvizit (například Žeryk v raketě) a techniky využité při promítání, přináší nový směr, který by divák, který vyrazí na tradiční loutkové, kukátkovou formou vyprávěné divadlo asi nečekal. Neotřelé postupy, které znají návštěvníci z her pro dospělé jako je například Spejbl a město hříchu či Hotel Spejbl, jsou však dnes nedílnou součástí projevu Divadla Spejbla a Hurvínka, a ani v tomto případě tomu není jinak. Možná tento styl nesedne všem, ale s tím jistě autoři počítají.
Hru pod režijním vedením Jiřího Jelínka, který je spolu s Terezou Lexovou také autorem, nastudovala mladá generace loutkoherců, z nichž mnozí nejsou v D S+H ještě ani rok (Karolina Fiala, Jakub Šafránek či Jana Mudráková). Pro mě osobně byl největším překvapením vynikající výkon Martina Trechy, který nejenom že zpíval a excelentně vodil Hurvínka, ale ještě se bravurně zhostil interpretace Spejbla, Hurvínka a dokonce i psa Žeryka. Je sice pravdou, že díky pojetí hry nebyla časová dotace pro obě postavy, a tedy ani jeho projev, taková, jako je běžné v "klasických" loutkových inscenacích, to ale nikterak jeho výkon nesnižuje. Ten byl veskrze profesionální, tím spíš, že jde teprve o jednadvacetiletého může. Zda jej budeme vídat a slýchat v obou hlavních rolích i v dalších hrách ukáže čas. Každopádně v jeho osobě má divadlo dalšího, velmi zdatného interpreta. Dodejme pro úplnost, že Mánička ani Bábinka v této inscenaci nevystupují.
Představení je primárně určeno dětem, ale obávám se, že aby mladší generace pochopila autorův záměr, tak by jim hra musela nabídnout přeci jen více indicií a vodítek. To ale samozřejmě neznamená, že je představení nemůže oslovit příběhem, způsobem vyprávění, scénou, hudbou a písničkami, nebo zmiňovaným vizuálním projevem v podobě promítání na plátno zabírající většinu jeviště. Interaktivní zapojení diváků do děje při "tělocvičné" scéně pak vyprávění příběhu zajímavě oživuje.
Značnou část představení propojují písničky a živá pianová hudba, přičemž obzvlášť hlavní melodie je hodně chytlavá a nejeden divák si jí bude pobrukovat ještě dlouhou dobu co opustí divadlo: "Svět je tak praštěnej a proto se mu směj, šeptají hej hej, jen tak se usmívej, volají hej hej, nepřipusť beznaděj....". No řekněte sami, není tento optimismem hýřící popěvek tou nejlepší pozvánkou na tuto hru? Tak hurá do divadla, premiéra je už ve čtvrtek 20.10.2022.
Autor: Kamil Malát (pro fan web Planetka Spejbla a Hurvínka), psáno z generální zkoušky
Inscenace autorů Jiřího Jelínka a Terezy Lexové (jež je současně její dramaturgyní) je rázným vstupem do nové éry Divadla S + H pod vedením Davida Janoška. Divoká taškařice se spoustou – pro Jelínka typických – dějových a slovních výmolů a zvratů, jednoduchý, vtipný a chytrý příběh srozumitelný a blízký dětem – i dospělým – všeho věku, komunikativní, nápadité osobnostní herectví (pohybová spolupráce Ilona Š. Hájková), výrazná scénografie využívající několika typů loutek, výtvarných objektů a technologických postupů (výprava Bára Čechová, projekce Matěj Pospíšil), to vše korunované nakažlivým, ostrým – nikoli však krkolomným – rytmem a hitovými písněmi z dílny skladatele Zdeňka Krále. Děti tančí v uličkách, dospělí si podupávají. A všem září oči. Divadlo S + H se tímto navrací do lůna moderního českého loutkářství, aniž by se tím vzdalo vlastních tradic a historie, již ostatně na konci představení tvůrci sympaticky připomenou.
Autor: Vladimír Hulec, zdroj: Divadelní noviny 19/2022, str. 2
Divadelní noviny označily titul Jiřího Jelínka Spejbl, Hurvínek a JÁ za sukces měsíce. Osobně nesdílím jejich nadšení, protože Jelínkova cesta nonsensových her se slovíčky a s nimi korespondující hra s výtvarnými znaky a významy je sice kultivovaná, vynalézavá a zábavná, ovšem pokud jde o novou výraznější profilaci Spejbla s Hurvínkem, je slepá. Takový titul na repertoár scény patří, ale profilový není. Z jediného prostého důvodu: Spejbl a Hurvínek jsou v něm předmětem, o kterém se jedná, nejsou však jednajícími aktéry. Neurčují dění a nedostávají prostor myslet. Jde o vzdání holdu Skupovi (s poněkud patetickým a nedostatečně jevištně připraveným závěrem, kdy metafora první světové války coby velké bouřky přiletí jako blesk z čistého nebe a následný výčet štací, kde S+H rozdávají poválečnou radost, vyznívá stejně křečovitě, pateticky a povrchně jako nějaká budovatelská píseň). Nejde o Goldoniho pro Spejbla. Dobrá zpráva ovšem je, že nový umělecký šéf David Janošek toho pomyslného Goldoniho skutečně hledá. A to jak pro texty určené dětem, tak pro texty určené dospělým divákům. A pokud jde o hry pro děti, ani nad Jiřím Jelínkem bych rozhodně nelámal hůl. K funkcionalitě postav S+H v jeho textu jsem měl sice výhrady stejně jako ke způsobu závěrečného myšlenkového vyústění, ovšem úroveň slovního humoru byla dobrá a rovněž poetiku Spejblova a Hurvínkova projevu cítil znamenitě.
Autor: Luděk Horký, zdroj: Loukář č. 3/2022 (recenze byla součástí autorova článku Hurvínkovo kipu a Spejblův smysl života)
Amatérská recenze z návštěvy generální zkoušky
Davidovy zvláštní představy odehrávající se v jeho hlavě zasazené do předválečné doby v časech, kdy Josef Skupa působí jako středoškolský profesor. To je základní dějová linka zbrusu nové hry Spejbl, Hurvínek a já, která se line celým zhruba pětapadesátiminutovým příběhem. Děj hudebně laděné hry (hudbu obstaral Zdeněk Král), která staví na tom, že i špatným časům v předzvěsti nadcházející první světové války se dá čelit s pomocí humoru, se odehrává ve třídě 5.D. Právě do ní nově nastoupí excentrický žák David, kterého ztvárňuje umělecký šéf souboru David Janošek, jehož spolu s dalšími spolužáky vyučuje profesor, kterého hraje Jakub Šafránek.
Pojetí hry je značně netradiční a spíše než o loutkové představení jde o činohru využívající k vyprávění příběhu doplňkově loutky. Netypické propojení živých herců oblečených v duchu předválečné módy, loutek včetně Spejbla v nadživotní velikosti či "chemicky ošetřeného" nafouklého Žeryka, různých rekvizit (například Žeryk v raketě) a techniky využité při promítání, přináší nový směr, který by divák, který vyrazí na tradiční loutkové, kukátkovou formou vyprávěné divadlo asi nečekal. Neotřelé postupy, které znají návštěvníci z her pro dospělé jako je například Spejbl a město hříchu či Hotel Spejbl, jsou však dnes nedílnou součástí projevu Divadla Spejbla a Hurvínka, a ani v tomto případě tomu není jinak. Možná tento styl nesedne všem, ale s tím jistě autoři počítají.
Hru pod režijním vedením Jiřího Jelínka, který je spolu s Terezou Lexovou také autorem, nastudovala mladá generace loutkoherců, z nichž mnozí nejsou v D S+H ještě ani rok (Karolina Fiala, Jakub Šafránek či Jana Mudráková). Pro mě osobně byl největším překvapením vynikající výkon Martina Trechy, který nejenom že zpíval a excelentně vodil Hurvínka, ale ještě se bravurně zhostil interpretace Spejbla, Hurvínka a dokonce i psa Žeryka. Je sice pravdou, že díky pojetí hry nebyla časová dotace pro obě postavy, a tedy ani jeho projev, taková, jako je běžné v "klasických" loutkových inscenacích, to ale nikterak jeho výkon nesnižuje. Ten byl veskrze profesionální, tím spíš, že jde teprve o jednadvacetiletého může. Zda jej budeme vídat a slýchat v obou hlavních rolích i v dalších hrách ukáže čas. Každopádně v jeho osobě má divadlo dalšího, velmi zdatného interpreta. Dodejme pro úplnost, že Mánička ani Bábinka v této inscenaci nevystupují.
Představení je primárně určeno dětem, ale obávám se, že aby mladší generace pochopila autorův záměr, tak by jim hra musela nabídnout přeci jen více indicií a vodítek. To ale samozřejmě neznamená, že je představení nemůže oslovit příběhem, způsobem vyprávění, scénou, hudbou a písničkami, nebo zmiňovaným vizuálním projevem v podobě promítání na plátno zabírající většinu jeviště. Interaktivní zapojení diváků do děje při "tělocvičné" scéně pak vyprávění příběhu zajímavě oživuje.
Značnou část představení propojují písničky a živá pianová hudba, přičemž obzvlášť hlavní melodie je hodně chytlavá a nejeden divák si jí bude pobrukovat ještě dlouhou dobu co opustí divadlo: "Svět je tak praštěnej a proto se mu směj, šeptají hej hej, jen tak se usmívej, volají hej hej, nepřipusť beznaděj....". No řekněte sami, není tento optimismem hýřící popěvek tou nejlepší pozvánkou na tuto hru? Tak hurá do divadla, premiéra je už ve čtvrtek 20.10.2022.
Autor: Kamil Malát (pro fan web Planetka Spejbla a Hurvínka), psáno z generální zkoušky