Zájezdové představení
Pro děti
Pro dospělé
Galakoncert 78
Galakoncert - Variace 78 - Kaleidoskop 78
Německý název:
Galakonzert 78
Autor:
Josef Skupa - Miloš Kirschner - Miloš Haken - Bohuslav Šulc 
Režie:
Josef Krofta 
Spoluautoři:
výprava: Zdeněk Juřena; fotograf: Josef Ptáček; hudba: Aurel Lesák 
Obsazení:
Spejbl a Hurvínek, mluví: Miloš Kirschner; Máničku, mluví: Helena Štáchová; Spejbla, vede: Luboš Homola; Hurvínka vede: Bohuslav Šulc; Solóvé výstupy: Bohuslav Šulc; Dále účinkují: René Hájek; Miroslav Huňka; Miroslav Los; Ivan Moravec; Květa Špačková; Kateřina Bartáková 
Premiéra:
22.7.1978
česká premiéra 17.1.1979
Německá premiéra:
13.10.1978
Repríz:
51

Popis děje:
Tento titul se poprvé vůbec hrál 22.7.1978 pod názvem Kaleidoskop 78 v japonském Tokiu. Japonská verze byla na žádost pořadatele koncipována jako program určený současně dětským i dospělým divákům. V té podobě a s tímto názvem se však už jinde nehrál. Autorský kolektiv byl též jiný: Josef Skupa, Jan Vavřík-Rýz, Miloš Kirschner, František Nepil, Bohuslav Šulc, Miloš Haken. Kirschnerův, Středův a Šulcův výběr nejlepších klasických i nových vizuálních čísel provázených dialogy Spejbla a Hurvínka v japonštině sjednocené Kroftovou velkorysou koncepcí ne nepodobnou systému polyekranu nebo Laterny magiky za účinné výtvarné spolupráce Zdeňka Juřeny a za pomoci Bohuslava Šulce, který přestudoval, případně i nově nastudoval vizuální čísla s mladšími členy souboru. Promyšleně volené diapozitivy se záběry z Prahy, z české krajiny, ale také z cirkusu, divadla či střelnice byly ozdobným rámcem pro jednolitý tok čísel střídajících se v okénku kukátkového hlediště. Tak vznikl Kaleidoskop 78, první, důstojný, v Japonsku mimořádně úspěšný pořad, reprízovaný pak ve zkratce i na domácí scéně a na dalších zahraničních zájezdech. Hakenův Pierot, Vavříkova dechovka, Skupův xylofon, Šulcovy pantomimy a další čísla spolu s dialogy Miloše Kirschnera dostaly působivé divadelní balení jako stvořené pro export.
V roce 1978 Divadlo S+H hrálo Kaleidoskop 78 v Japonsku, uváděný později i na dalších zahraničních zájezdech pod názvem Galakoncert u Spejblů (Spejblův galakoncert), v roce 1980 pásmo Hurvínkovy taškařice a Spejblovy legrácky, v r. 1982 revuální pořad Divadlo malých zázraků, v r. 1986 – na žádost pořadatele Central Broadcasting Agency – s malými obměnami opět Kaleidoskop.
Recenze hry:
Jedním z velkých úkolů, které Skupa odkázal svým nástupcům, je hrát divadlo na současné náměty. A dokonce - satirické divadlo! Tomuto odkazu zůstává soubor v programech pro dospělé stále věrný, i když přirozeně míra záběru i jeho hodnota bývá různá. Miloš Kirschner se pokouší - dokonce cílevědoměji než Skupa - vydupávat i celovečerní loutkové hry ze současnosti, které tvoří druhou, zatím méně úspěšnou, ale proto ne méně záslužnou linii repertoáru této scénky. (...) Náš dnešek obráží se i v Galakoncertu především v promluvách Spejbla a Hurvínka, které ovšem nepostihneme , když suše řekneme, že se tentokrát točí hlavně kolem sexu. V těch vzácně vybroušených dialozích a ovšem i pohybech loutek je totiž mnoho nejrůznějších účinných sdělení o dospělých a dětech, která stojí za pozornost a která zároveň pobaví. (...) Zdá se, že v tuto chvíli žádný jiný projev našeho současného umění není schopen tak rezonovat u dospělých i dětí v kterékoli zemi, do níž se dostane, jako právě toto divadélko.
Autor: František Černý, zdroj: Tvorba 16. 5. 1979

"V letech, kdy se tolik loutkářů vzdává loutek, představuje tato inscenace jakousi oázu českého loutkářského kumštu především marionetářského," napsal ve svém referátu prof. František Černý (Tvorba 16. 5. 1979). ,"Kdyby chtěl někdo dnes poznat reprezentativní inscenaci revuální linie divadélka, do níž v minulosti např. patřily i Kirschnerovy Srdečné metamorfóry a Amorosiáda, doporučil bych mu vidět - Galakoncert," pokračoval. "V této inscenaci možno v tuto chvíli v nejvyhraněnější podobě nalézt styl tohoto pozoruhodného divadla." Prof. Černý na rozdíl od ostatních kritiků pochopil, že v repertoáru D S + H je třeba rozlišovat dvě základní linie. Ocenil, že se Miloš Kirschner, cílevědoměji než Skupa, snaží prosadit i celovečerní současné hry, které vedle revuálních pořadů tvoří druhou, zatím méně výraznou linii: aktuální tematika se ostatně podle jeho názoru uplatňuje i v oné revuální složce dramaturgie; nejen řadou drobných, ale výrazných sdělení v Kirschnerových dialozích, ale i ve vizuálních scénách.
Podobně toto představení ocenil po federální přehlídce loutkových divadel, uspořádané v červnu 1979 v Praze, i dr. Petr Pavlovský (Tvorba 25. 7. 1979 a Čs. loutkář č. 8-9/1979), který si nejvýš cenil dialogů Spejbla, Hurvínka a Máničky; to jsou "nejenom malé herecké koncerty, ale i literární dílka plná moudrosti a humoru, něžného i břitkého. Forma rozhovorů o životě je zřejmě tvůrcům divadla nejbližší a myslím, že od dob V + W se vedle M. Horníčka v českém divadle neobjevil nikdo, kdo by měl autorské invence potřebné k tomuto typu divadla jako J. Skupa a M. Kirschner. Kirschner má pak navíc onu výjimečnou schopnost ostré satiry, o které nelze než doufat, že bude co nejdříve využita ku prospěchu nejenom našeho divadla, ale celé naší společnosti".
Autor: Pavel Grym, zdroj: Klauni v dřevácích