Hurvínek a dvanáct měsíců
Autor:
Jiří Středa
Režie:
Jiří Středa
Spoluautoři:
výprava: Zdeněk Juřena; hudba: Miroslav Pokorný; technologie loutek: Miroslav Huňka
Obsazení:
Spejbl mluví: Miloš Kirschner; Spejbl vede: Luboš Homola; Hurvínek mluví: Miloš Kirschner; Hurvínek vede: Bohuslav Šulc; Bábinka mluví: Helena Štáchová; Bábinka vede: Miroslav Huňka; Mánička mluví: Helena Štáchová; Mánička vede: Radko Haken; Žeryk mluví: Miroslav Černý; Žeryk vede: Ivan Moravec; Dvanáct měsíců mluví: René Hájek; Dvanáct měsíců vede: Miloš Haken; Hvězdičky vede: Květa Špačková; Hvězdičky vede: Ivan Moravec; Hvězdičky vede: Miroslav Huňka; Hvězdičky vede: Miroslav Srb; Hvězdičky vede: Jiří Pelíšek
Premiéra:
14.5.1977
Repríz:
181
Popis děje:
Tato hra, která vychází z gramofonového dvojalba Z Hurvínkova kalendáře připomíná malým divákům lidové obyčeje, písničky a říkanky, typické pro jednotlivé měsíce roku, na které by se v přetechnizované době nemělo zapomínat. Hurvínek sleduje na nebi Měsíc, který náhle ožívá a přislíbí zvídavému chlapci návštěvu svých dvanácti bratří z kalendáře, což se také stane. Chronologicky se tu odvíjí setkání za setkáním, provázené typickými lidovými obyčeji daného měsíce, někdy lyrické, někdy přizdobené situační komikou, někdy využívající hudebních prvků. Spolu s Hurvínkem se této přehlídky účinně účastní celá Spejblovic rodina, pietně zachovávající své tradiční rysy, která se při dožínkách promění ve vesele muzicírující kostýmovanou kapelu.
Na rozdíl od audio verze, kde jednotlivé příběhy, charakteristické pro daný kalendářní měsíc, přirozeně plynuly, byl v divadelní verzi použit motiv Hurvínkova sledování nebeského Měsíce, který ožívá a slibuje mu seznámení se svými kalendářními „bratříčky“.
Na rozdíl od audio verze, kde jednotlivé příběhy, charakteristické pro daný kalendářní měsíc, přirozeně plynuly, byl v divadelní verzi použit motiv Hurvínkova sledování nebeského Měsíce, který ožívá a slibuje mu seznámení se svými kalendářními „bratříčky“.
Foto z představení:
Recenze hry:
"... úhrnem je z toho klasická, čistě provedená loutková hra, která mezi stále častějšími experimentálními inscenacemi v dětských loutkových divadlech působí velice příjemně," konstatovala Mladá fronta (hp, 16. 12. 1977). "Hurvínkův dárek" nadepsala svůj referát Večerní Praha (eva, 23. 12. 1977), uvádějící, že v představení se střídají "... okamžiky spontánního veselí s chvilkami tichého dívání", že autor "... dovede upoutat, potěšit, rozdovádět - i nenásilně poučit". S pochvalou bohatě členěné a přitom přehledné scény Zdeňka Juřeny jde tu ruku v ruce chvála hudby Miroslava Pokorného i herectví. Jen k černému divadlu má referent oprávněné výhrady: projevila se tu menší zkušenost mladých členů souboru.