Rubrika: média tisk

Hurvínek spí v pytli, občas mu praskne nit a jednou mu na jevišti málem upadla hlava. Loutkář Michal Barták z Divadla Spejbla a Hurvínka v rozhovoru pro Deník přibližuje, co všechno se může stát za oponou – a proč je někdy nejtěžší obstát právě před domácím publikem.
Rozhovor je s dlouholetým loutkohercem Divadla Spejbla a Hurvínka, který popisuje svou cestu od začátků v Malém divadle v Českých Budějovicích až po více než 35 let u Hurvínka. Zdůrazňuje, že klíčem k loutkoherectví je radost z hraní, nikoli talent. Mluví o náročnosti vodění marionet, odpovědnosti za ikonické postavy i o humorných a krizových situacích během představení. Hurvínka vnímá jako celoživotního kamaráda, který mu pomáhá zůstat duchem mladý. Oceňuje proměny divadla i nové generace herců a říká, že se do práce stále těší hlavně kvůli hraní a kolegům, které bere jako druhou rodinu.

Je to vlastně takový malý zázrak: pan Spejbl a jeho syn Hurvínek. V Česku asi není nikdo, kdo by o nich nikdy neslyšel, vždyť baví už pátou generaci malých, ale i velkých diváků. Spejbl vznikl v roce 1920. Po šesti letech se mu narodil Hurvínek, který 2. května oslaví sté narozeniny.
Při Hurvínkových narozeninách bude gratulantů určitě mnohem víc, než když se před šesti lety dožil stovky jeho taťulda. Kulaté narozeniny totiž slavil v nešťastné covidové době, takže si je tolik neužil. „Ale Spejbl měl pochopení, dobře věděl, co je pandemie, protože když začal v roce 1920 hrát, po celém světě ještě doznívala španělská chřipka. Po šesti letech se stal otcem a spolu s Hurvínkem tak vznikla dvojice, která začala vést rovnocenný dialog. A vede ho už sto let, což je pro nás obrovská radost,“ říká ředitelka Divadla Spejbla a Hurvínka Denisa Kirschnerová. Proslulou scénu vede po svých rodičích Miloši Kirschnerovi a Heleně Štáchové.
Celý článek je placeného obsahu webu idnes.cz. Odkaz na článek najdete v odkazu.

Příběh čerstvě stoletého dřevěného hrdiny, který v plné síle přežil nacisty i komunisty sepsal Jan H. Vitvar pro nejnovější vydání týdeníku Respekt:
Na sto let rozhodně nevypadá. Přesně týden před úctyhodnými narozeninami je stále ve formě zhruba osmiletého školáka: rozverně hopká na místě, lehá si na břicho a bez příčiny skáče po vlastním zadku. V tu chvíli je vidět, že Hurvínek s nasazenou narozeninovou čapkou na hlavě má od samého skotačení zespodu docela ochozené dřeváky.
V pražském Divadle Spejbla a Hurvínka zrovna finišují s přípravou nové inscenace Kabaret Hurvajz, která má premiéru 2. května, čili přesně na Hurvínkovy sté narozeniny. Divadlo voní novotou. Aktuálně prošlo rekonstrukcí, má komfortnější hlediště, nový obchod s propagačními předměty a ze všech koutů na příchozího kouká v různých obdobách ten, kdo zrovna na jevišti říká na úvod zkoušky: „Rukulíbám! Tedy dobrej večír! Mám narozky, tak schválně, kolik mi je?“
Když Hurvínek zrovna nezkouší nebo nehraje, visí v pytli nad jevištěm nebo vedle sálu ve fundusu. Není tedy se svým otcem Spejblem zamčený v nedobytném trezoru, jak to v roce 2019 předvedl komediální seriál Zkáza Dejvického divadla, kde si kvůli nemožnosti půjčit si od „Hurvínků“ jejich „rodinné stříbro“ nakonec museli Spejbla s Hurvínkem zahrát Ivan Trojan s Václavem Neužilem. Loutek Hurvínka má divadlo zhruba třicet variant, nejstarší jsou z padesátých let, na nejnovějších se v současné době pracuje.
V českých kulturních dějinách má tato postava bezesporu neotřesitelné postavení. Na Hurvínkových příbězích vyrostlo už pět generací. A ačkoli u té první mu konkurovaly maximálně němé grotesky promítané v kinech a u té současné naopak nekonečný svět všudypřítomné digitální zábavy, jeho vystoupení jsou stále vyprodaná na několik týdnů dopředu. Hurvínek se stal stejně jako o pět let starší Haškův Švejk jedním ze symbolů české kolektivní povahy. Zatímco „švejkováním“ označujeme vyhýbání se zodpovědnosti, rčením „představuješ si to jako Hurvínek válku“ vykazujeme do patřičných mezí toho, kdo se na svět dívá moc zjednodušeně a naivně.
Celý článek je součástí tištěného vydání, nebo placeného obsahu na webu týdeníku Respekt. Odkaz na článek najdete v odkazu.

Hned dvakrát se v posledních dnech objevil Hurvínek na titulních stránkách časopisů. Nejprve to bylo magazínu městské části Praha 6 s názvem Šestka, kde vyšel obsáhlý rozhovor s ředitelkou Divadla Spejbla a Hurvínka Denisou Kirschnerovou. Ten se věnuje v úvodu oslavám 100. výročí Hurvínka a aktivitám Divadla S+H. Hlavním „dárkem“ je znovuotevřené divadlo a nové studio, které bude sloužit jako zkušebna, prostor pro představení pro malé děti, workshopy i experimentální tvorbu. Divadlo připravilo či připravuje řadu novinek – několik premiér, výstavy, knihu, výroční minci i novou vizuální identitu. Otázky padaly i na to, jak divadlo shání loutkoherce či autory a divadelní tvorbu. Divadlo se snaží oslovovat současné publikum kombinací tradičních postav s aktuálními tématy, přičemž si zachovává typický humor. Návštěvnost roste a dosahuje až 70 tisíc diváků ročně. Rozhovor se dotýká i osobního vztahu ředitelky k divadlu, které je pro ni rodinnou tradicí, ale nástupnictví nepovažuje za samozřejmé. Zmíněny byly i zahraniční aktivity, kdy Spejbl a Hurvínek jsou úspěšní i v cizině - hráli v desítkách zemí a jazyků, aktuálně se chystají do Japonska. A zahraniční popularita se projevuje dodnes, neboť podruhé se Spejbl s Hurvínkem objevili v německém občasníku Unsere Legende und Idole, který vychází jako součást televizního programu TV Star. V něm jsou v reportáži nazvané "Puppen-Star Hurvínek wird 100 Jahre!" vzpomenuty zásadní historické okamžiky kolem vzniku a vývoje této dřevěné dvojice, včetně vzpomínek na účinkování ve východoněmeckém estrádním pořadu Ein Kessel Buntes, kde se naši hrdinové opakovaně objevili, jednou dokonce i v roli moderátorů. V reportáži nechybí ani zajímavé fotky z historie či rozhovor s ředitelkou D S+H.

Co vzkazuje čtenářům Deníku stoletý Hurvínek? To zjišťoval redaktor Antonín Hříbal přímo v zákulisí Divadla Spejbla a Hurvínka, kde dostal výjimečnou možnost natáčet rozhovor s loutkohercem Martinem Trechou. Ten dnes dává hlas a život nejslavnějším českým loutkám a právě on byl hostem podcastu Deníku "Ze západu".
Legendární Hurvínek letos slaví sto let od chvíle, kdy poprvé vstoupil na jeviště, a tak jsme mu přivezli také několik vzkazů od čtenářů – a jeden z nich dorazil dokonce až z Afriky. Cestovatel Tonda Růžek se v něm s humorem ptal, jestli Hurvínek náhodou nezávidí africkým loutkám jejich exotické dřevo. Odpověď přišla okamžitě a byla typicky hurvínkovská: „Lípa je přece státní symbol. Nebudu z nějakého bambusu!“ zaznělo mezi smíchem přímo v zákulisí. A nezůstalo jen u vzkazů od čtenářů – Hurvínek na oplátku poslal pozdrav i našim divákům a posluchačům.