Loutky Spejbla a Hurvínka v Moskvě
13.02.2023, napsal: Kamil M., Tomáš Pfejfer, sekce fan web
Jaký byl skutečný osud prvních loutek Spejbla a Hurvínka? Podle pamětí loutkáře Sergeje Obrazcovova byly původní loutky Spejbla a Hurvínka koncem 40. let minulého století převezeny do Sovětského svazu jako dar od plzeňských kolegů. Originál Hurvínka se na několik měsíců do Plzně vrátil v roce 2018, kam ho na výstavu o Gustavovi Noskovi zapůjčilo právě moskevské Obrazcovovo divadlo. Spolu s ním zapůjčilo i Spejbla, u něho se ale s velkou pravděpodobností nejedná o původní loutku. Kde se původní postavička nachází, se bohužel neví, ale je známo, kdo jí nahradil kopií. Podle slov Hurvínkova dlouholetého vodiče Bohuslava Šulce tak učinila Jiřina Skupová při jednom zájezdu do tehdejšího Sovětského svazu. Hurvínka prý ale nechtěla, protože se jí nelíbil, že je ošklivý.
Ale i u loutky Hurvínka podle Pavla Jiráska existují pochybnosti, že by se z Moskvy na výstavu do Plzně vrátil ten původní. Proč? Svůj názor opírá o první fotografii Hurvínka na koloběžce, která se objevila už v září 1927 v časopise Loutkář. Postavička Hurvínka má na ní zašpičatělou myší hlavu, dlouhý nos, výrazné uši, oči blízko nosu a robustní paže. To naznačuje, že z Moskvy nejstarší Hurvínek přivezen nebyl a že jde až o některou "zušlechtěnou" variantu ze třicátých let.
Kurátor Muzea loutek v Plzni, Tomáš Pfejfer, se tomuto tématu dlouhodobě věnuje a napsal k této problematice nejeden článek. Jeden z nich byl publikován v roce 2018 v časopisu Loutkář (č. 4/2018, s. 78–79) a jelikož jde o detailní sondu do této záhady, dovolujeme si s autorovým laskavým svolením zajímavé výsledky jeho pátrání použít i na našich stránkách.
Ale i u loutky Hurvínka podle Pavla Jiráska existují pochybnosti, že by se z Moskvy na výstavu do Plzně vrátil ten původní. Proč? Svůj názor opírá o první fotografii Hurvínka na koloběžce, která se objevila už v září 1927 v časopise Loutkář. Postavička Hurvínka má na ní zašpičatělou myší hlavu, dlouhý nos, výrazné uši, oči blízko nosu a robustní paže. To naznačuje, že z Moskvy nejstarší Hurvínek přivezen nebyl a že jde až o některou "zušlechtěnou" variantu ze třicátých let.
Kurátor Muzea loutek v Plzni, Tomáš Pfejfer, se tomuto tématu dlouhodobě věnuje a napsal k této problematice nejeden článek. Jeden z nich byl publikován v roce 2018 v časopisu Loutkář (č. 4/2018, s. 78–79) a jelikož jde o detailní sondu do této záhady, dovolujeme si s autorovým laskavým svolením zajímavé výsledky jeho pátrání použít i na našich stránkách.
Před více než dvěma lety jsme začali v Muzeu loutek prověřovat, co je pravdy na informaci z pamětí Sergeje Obrazcovova, že původní loutky Spejbla a Hurvínka byly koncem 40. let minulého století převezeny do Sovětského svazu.
Tutéž informaci potvrzují i zápisky autora Hurvínka, Gustava Noska. Ten ve svých pamětech, které vedl volnou formou v několika sešitech, tuto skutečnost nejen potvrzuje, ale poutavým vyprávěním doplňuje o řadu detailů. Oba dva prameny nás tedy přivedly ke spolupráci s Obrazcovovým divadlem, jehož zakladatel, Sergej Obrazcov, obě loutky z rukou řezbáře Gustava Noska i hlavního hlasového představitele loutkové dvojice, Josefa Skupy, obdržel jako dar a tento cenný artefakt si odvezl do Moskvy.
Našim cílem tedy bylo vrátit původní dvojici dočasně do jejího rodného kraje (byť jsme věděli, že loutka Spejbla byla několik let po darování vyměněna za novější kopii). Dle slov Natalie Kostrové, dlouholeté spolupracovnice Obrazcovova divadla, jež si na celou výměnu ještě osobně vzpomíná, vyšlo najevo, že Obrazcov se Spejbla vzdával nerad, ale z úcty k Jiřině Skupové s výměnou souhlasil. Hurvínek, kterého mu v roce 1949 věnoval Skupa s Noskem, ovšem v jeho divadle zůstal. Obě loutky jsou umístěny v muzeu loutek ve spodní části Obrazcovova divadla.
Toto muzeum je rozdělené na dvě části, přičemž první mapuje loutkohereckou dráhu samotného Sergeje Obrazcovova a druhou tvoří průřez loutkovým divadlem celého světa. A právě v této druhé části je dle popisku umístěn i originál Hurvínka s vyměněným originálem Spejbla. Loutka Hurvínka je natřená tělovou barvou s červeným nádechem a oděna do bílé, leč zažloutlé košile s límečkem a černých kalhot nad kolena, z nichž vycházejí šle stejné barvy. Z dochované fotodokumentace je znatelné, že oproti skutečně prvnímu Hurvínkovi má tento exemplář kratší nos. Není sice vyloučeno, že se stále jedná o onoho prvního Hurvínka, jelikož mu byl nos v průběhu let zkracován, je ale také možné, že Skupa s Noskem darovali Obrazcovovi už jeho novější provedení. Tuto druhou a pravděpodobnější tezi potvrzují také jinak prořízlá ústa a hlavně tvar uší. Zatímco řezba uší Hurvínka vystaveného v Moskvě má lžícovitý tvar, z fotografií originálu je u uší znát lehké zašpičatění. Hurvínkovy horní končetiny jsou od ramene k lokti vyrobeny z textilu s dřevěnýma rukama a kloubem v zápěstí. Na nohou má tmavě hnědé řezbované dřeváky.
Spejbl, vyměněný Jiřinou Skupovou, má vejcovitý tvar hlavy s oválnýma odstávajícíma ušima a tělovým nátěrem povrchu. Hlava je upevněna pomocí kruhového kloubu k dlouhému válcovitému krku, jenž je hluboce zasazen do těla s čepovým kloubem. Jeho nos se tvarem podobá válci se zaoblenými okraji a ústa jsou polootevřená a hluboce vyříznutá. Oči jsou bílé s menšími zornicemi a s vysokými oblouky nakresleného obočí, v jehož oblasti je barva, stejně jako na konci nosu a uších, lehce načervenalá. Paže od ramene k lokti jsou vyrobeny z látky. Ruce jsou řezbované a natřené bílou barvou, přičemž pravá ruka je lehce ohnutá a palec je spojen s prostředníkem. Na nohou má řezbované dřeváky žlutohnědé barvy.
Vedle této dvojice ale Obrazcovovo divadlo disponuje ještě dalšími třemi Spejbly a Hurvínky. Jednu dvojici, kterou Obrazcovovo divadlo zapůjčilo do Muzea loutek na výstavu Gustava Noska, získalo na začátku srpna roku 1962. Autorem Hurvínka byl Gustav Nosek a Spejbla vytvořil dle záznamu v inventární knize Josef Skupa. Obě loutky jsou dřevěné a natřené výraznější korálovou barvou. To zdůvodnil současný ředitel Obrazcovova divadla Gordij Saltykov tím, že byly obě loutky původně určeny k fotografování na pohlednice. S tím souvisí i pohybová konstrukce obou loutek. Loutky nemají vahadla a jejich kloubní systém je propojen pomocí tvarovacích drátů, tudíž se dají uvádět do stabilních pozic.
Hurvínek má oproti Noskově předchozí variantě odlišnou řezbu hlavy, která mu opticky ubírá na váze a zároveň působí větší vyzrálostí. Jeho uši začínají s větším odstupem od očí, díky čemuž budí dojem protažení. Nad očima je prodloužená linka obočí a vlasy zhotovené ze žlutých hedvábných nití. Hurvínek je oblečen do bílé košile s dlouhými rukávy a krátkých ultramarínových kalhot nad kolena, které drží listově zelené šle. Nohy mu zdobí světle hnědé řezbované dřeváky a ruce má zhotovené z látky v barvě nátěru jeho těla. Uvnitř rukou je taktéž konstrukce z tvarovacích drátů, díky nimž je možné ohýbat loutce prsty. Spejbl má oproti své starší verzi oblejší řezbu hlavy, kratší uši s vodorovnějším sklonem, rozšířené zornice a méně pootevřená ústa; loutka tak vizuálně působí klidnějším dojmem než jeho předchůdce. Loutka Spejbla má oblečený černý frak s bílou náprsenkou, na nohou má tmavě hnědé řezbované dřeváky a na rukou bílé glazé rukavičky.
Další dvojice se do Obrazcovova divadla dostala z rukou Miloše Kirschnera v roce 1975. Obě loutky jsou naddimenzované a ve srovnání se svými kolegy do padesáti centimetrů působí bez patřičného scénického prostoru těžkopádně. Dvojice byla zvětšena kvůli světovým představením, kdy soubor Divadla S+H často vystupoval ve velkých sálech. Zatímco Hurvínek i po zvětšení prošel relativně drobnými vizuálními změnami, Spejbl nese v některých ohledech znaky nejen zvětšení, ale také decentního protažení, a to obzvlášť v oblasti hlavy a rukou. Obě marionety jsou jinak až na několik detailů srovnatelné se současným vystupujícím typem.
Poslední dvojice se nachází ve veřejně přístupném muzeu, kterým je přímo Obrazcovův byt v Gliniševského ulici v centru Moskvy. Ten obsahuje řadu uměleckých artefaktů z celého světa, mezi něž patří obrazy, masky, hudební nástroje či sochy a loutky. V jedné z prosklených skříní se také nachází kolekce malých hraček Hurvínků, dřevěné sousoší S+H od Bohumila Rubeše, zhotovené podle sádrového sousoší čáslavské sochařky Blaženy Borovičkové Podpěrové, a také dvě menší dřevěné loutky Spejbla a Hurvínka, jejichž autor je neznámý (stejně tak nevíme, kdy a od koho je Obrazcov obdržel). Obě loutky jsou nenavázané a ani nenesou stopy toho, že by někdy navázané byly. S velkou pravděpodobností byly od počátku určené pouze k dekorativním účelům, ke kterým slouží, s výstavním přesahem dnešního Obrazcovova muzea, do současnosti.
Značně nevyjasněnou otázkou i po analýze moskevských loutek Spejbla a Hurvínka zůstává, kde jsou, pokud tedy ještě fyzicky existují, originály z rukou Karla a Gustava Noskových. Pokud bychom akceptovali, že první Hurvínek prošel tolika úpravami a je skutečně umístěn v Obrazcovově divadle, stále zbývá loutka Spejbla, jejíž odchod z Moskvy vyvolává řadu otazníků. V Archivu města Plzně je sice Spejbl, kterého tam uložila Jiřina Skupová a u něhož se uvádí, že jde o originál. Proti tomu ale mluví řada nesrovnalostí výtvarných, ale také rozměrových. Se záznamy v inventární knize Obrazcovova divadla se kupříkladu setkáváme s jiným rozpětím horních končetin, než jaký je skutečný stav u Spejbla v AmP. Cílem dalšího bádání tedy bude rozšířit poznatky o provedených úpravách na původních loutkách Spejbla a Hurvínka před rokem 1949, jež by mohly vyústit v odhalení jejich osudu.
zdroj: www.loutkar.eu
Tutéž informaci potvrzují i zápisky autora Hurvínka, Gustava Noska. Ten ve svých pamětech, které vedl volnou formou v několika sešitech, tuto skutečnost nejen potvrzuje, ale poutavým vyprávěním doplňuje o řadu detailů. Oba dva prameny nás tedy přivedly ke spolupráci s Obrazcovovým divadlem, jehož zakladatel, Sergej Obrazcov, obě loutky z rukou řezbáře Gustava Noska i hlavního hlasového představitele loutkové dvojice, Josefa Skupy, obdržel jako dar a tento cenný artefakt si odvezl do Moskvy.
Našim cílem tedy bylo vrátit původní dvojici dočasně do jejího rodného kraje (byť jsme věděli, že loutka Spejbla byla několik let po darování vyměněna za novější kopii). Dle slov Natalie Kostrové, dlouholeté spolupracovnice Obrazcovova divadla, jež si na celou výměnu ještě osobně vzpomíná, vyšlo najevo, že Obrazcov se Spejbla vzdával nerad, ale z úcty k Jiřině Skupové s výměnou souhlasil. Hurvínek, kterého mu v roce 1949 věnoval Skupa s Noskem, ovšem v jeho divadle zůstal. Obě loutky jsou umístěny v muzeu loutek ve spodní části Obrazcovova divadla.
Toto muzeum je rozdělené na dvě části, přičemž první mapuje loutkohereckou dráhu samotného Sergeje Obrazcovova a druhou tvoří průřez loutkovým divadlem celého světa. A právě v této druhé části je dle popisku umístěn i originál Hurvínka s vyměněným originálem Spejbla. Loutka Hurvínka je natřená tělovou barvou s červeným nádechem a oděna do bílé, leč zažloutlé košile s límečkem a černých kalhot nad kolena, z nichž vycházejí šle stejné barvy. Z dochované fotodokumentace je znatelné, že oproti skutečně prvnímu Hurvínkovi má tento exemplář kratší nos. Není sice vyloučeno, že se stále jedná o onoho prvního Hurvínka, jelikož mu byl nos v průběhu let zkracován, je ale také možné, že Skupa s Noskem darovali Obrazcovovi už jeho novější provedení. Tuto druhou a pravděpodobnější tezi potvrzují také jinak prořízlá ústa a hlavně tvar uší. Zatímco řezba uší Hurvínka vystaveného v Moskvě má lžícovitý tvar, z fotografií originálu je u uší znát lehké zašpičatění. Hurvínkovy horní končetiny jsou od ramene k lokti vyrobeny z textilu s dřevěnýma rukama a kloubem v zápěstí. Na nohou má tmavě hnědé řezbované dřeváky.
Spejbl, vyměněný Jiřinou Skupovou, má vejcovitý tvar hlavy s oválnýma odstávajícíma ušima a tělovým nátěrem povrchu. Hlava je upevněna pomocí kruhového kloubu k dlouhému válcovitému krku, jenž je hluboce zasazen do těla s čepovým kloubem. Jeho nos se tvarem podobá válci se zaoblenými okraji a ústa jsou polootevřená a hluboce vyříznutá. Oči jsou bílé s menšími zornicemi a s vysokými oblouky nakresleného obočí, v jehož oblasti je barva, stejně jako na konci nosu a uších, lehce načervenalá. Paže od ramene k lokti jsou vyrobeny z látky. Ruce jsou řezbované a natřené bílou barvou, přičemž pravá ruka je lehce ohnutá a palec je spojen s prostředníkem. Na nohou má řezbované dřeváky žlutohnědé barvy.
Vedle této dvojice ale Obrazcovovo divadlo disponuje ještě dalšími třemi Spejbly a Hurvínky. Jednu dvojici, kterou Obrazcovovo divadlo zapůjčilo do Muzea loutek na výstavu Gustava Noska, získalo na začátku srpna roku 1962. Autorem Hurvínka byl Gustav Nosek a Spejbla vytvořil dle záznamu v inventární knize Josef Skupa. Obě loutky jsou dřevěné a natřené výraznější korálovou barvou. To zdůvodnil současný ředitel Obrazcovova divadla Gordij Saltykov tím, že byly obě loutky původně určeny k fotografování na pohlednice. S tím souvisí i pohybová konstrukce obou loutek. Loutky nemají vahadla a jejich kloubní systém je propojen pomocí tvarovacích drátů, tudíž se dají uvádět do stabilních pozic.
Hurvínek má oproti Noskově předchozí variantě odlišnou řezbu hlavy, která mu opticky ubírá na váze a zároveň působí větší vyzrálostí. Jeho uši začínají s větším odstupem od očí, díky čemuž budí dojem protažení. Nad očima je prodloužená linka obočí a vlasy zhotovené ze žlutých hedvábných nití. Hurvínek je oblečen do bílé košile s dlouhými rukávy a krátkých ultramarínových kalhot nad kolena, které drží listově zelené šle. Nohy mu zdobí světle hnědé řezbované dřeváky a ruce má zhotovené z látky v barvě nátěru jeho těla. Uvnitř rukou je taktéž konstrukce z tvarovacích drátů, díky nimž je možné ohýbat loutce prsty. Spejbl má oproti své starší verzi oblejší řezbu hlavy, kratší uši s vodorovnějším sklonem, rozšířené zornice a méně pootevřená ústa; loutka tak vizuálně působí klidnějším dojmem než jeho předchůdce. Loutka Spejbla má oblečený černý frak s bílou náprsenkou, na nohou má tmavě hnědé řezbované dřeváky a na rukou bílé glazé rukavičky.
Další dvojice se do Obrazcovova divadla dostala z rukou Miloše Kirschnera v roce 1975. Obě loutky jsou naddimenzované a ve srovnání se svými kolegy do padesáti centimetrů působí bez patřičného scénického prostoru těžkopádně. Dvojice byla zvětšena kvůli světovým představením, kdy soubor Divadla S+H často vystupoval ve velkých sálech. Zatímco Hurvínek i po zvětšení prošel relativně drobnými vizuálními změnami, Spejbl nese v některých ohledech znaky nejen zvětšení, ale také decentního protažení, a to obzvlášť v oblasti hlavy a rukou. Obě marionety jsou jinak až na několik detailů srovnatelné se současným vystupujícím typem.
Poslední dvojice se nachází ve veřejně přístupném muzeu, kterým je přímo Obrazcovův byt v Gliniševského ulici v centru Moskvy. Ten obsahuje řadu uměleckých artefaktů z celého světa, mezi něž patří obrazy, masky, hudební nástroje či sochy a loutky. V jedné z prosklených skříní se také nachází kolekce malých hraček Hurvínků, dřevěné sousoší S+H od Bohumila Rubeše, zhotovené podle sádrového sousoší čáslavské sochařky Blaženy Borovičkové Podpěrové, a také dvě menší dřevěné loutky Spejbla a Hurvínka, jejichž autor je neznámý (stejně tak nevíme, kdy a od koho je Obrazcov obdržel). Obě loutky jsou nenavázané a ani nenesou stopy toho, že by někdy navázané byly. S velkou pravděpodobností byly od počátku určené pouze k dekorativním účelům, ke kterým slouží, s výstavním přesahem dnešního Obrazcovova muzea, do současnosti.
Značně nevyjasněnou otázkou i po analýze moskevských loutek Spejbla a Hurvínka zůstává, kde jsou, pokud tedy ještě fyzicky existují, originály z rukou Karla a Gustava Noskových. Pokud bychom akceptovali, že první Hurvínek prošel tolika úpravami a je skutečně umístěn v Obrazcovově divadle, stále zbývá loutka Spejbla, jejíž odchod z Moskvy vyvolává řadu otazníků. V Archivu města Plzně je sice Spejbl, kterého tam uložila Jiřina Skupová a u něhož se uvádí, že jde o originál. Proti tomu ale mluví řada nesrovnalostí výtvarných, ale také rozměrových. Se záznamy v inventární knize Obrazcovova divadla se kupříkladu setkáváme s jiným rozpětím horních končetin, než jaký je skutečný stav u Spejbla v AmP. Cílem dalšího bádání tedy bude rozšířit poznatky o provedených úpravách na původních loutkách Spejbla a Hurvínka před rokem 1949, jež by mohly vyústit v odhalení jejich osudu.
zdroj: www.loutkar.eu