Rubrika: média rozhlas

"Copak hlas, ale herecký projev Spejbla a Hurvínka byla výzva," říká Martin Trecha, který se stal interpretem obou hlavních postav v pouhých dvaceti letech. „Počítalo se mnou až do budoucna, ale stalo se to takhle,“ usmívá se loutkoherec. Co všechno tento sympatický a nesmírně talentovaný mladík prozradil Alex Mynářové si můžete poslechnout v rozhovoru v pořadu Alex a host na vlnách Českého rozhlasu. Moderátorka se ho bude ptát například na to jak se popasoval s moravským přízvukem, jak Hurvínek se Spejblem prožívají Mikuláše a jak se chystají na Vánoce nebo kdo štěká Žeryka.
Jako dítě ho postavičky Spejbla a Hurvínka nechávaly chladným. „Až když jsem si začal sám vyrábět loutky, tak mě to zaujalo. Marionetami jsme proslulí. Na základě toho jsem začal poznávat ty příběhy a pochopil, jak je to skvělé.“
Pro loutky se nadchl tak, že ve 14 letech napsal Heleně Štáchové, která byla hlasem Máničky a paní Kateřiny. „Řekla ne.“ Martina Trechy se ale ujal Martin Klásek, který v Divadle Spejbla a Hurvínka dělal uměleckého šéfa. „Ukázalo se, že na loutky talent mám, i když práce to byla. Nespěchalo se, počítali se mnou do budoucna. Jenže předchozí interpreti z divadla náhle odešli, takže to přišlo dřív, než jsme všichni čekali.“
Největší výzvou byl pro něj hlas oblíbených postaviček. „Barva hlasu postupně přicházela. Neměl jsem ale žádné herecké zkušenosti a ty mi v těch hlasech strašně chyběly. Hlavně u Spejbla – bylo mi dvacet a měl jsem dabovat padesátiletého pána. Na začátku jsem si taky myslel, že stačí jen hlas, ale to je asi ta nejmenší část z toho všeho. Musíte v tom umět i hrát.“
Popularita Spejbla a Hurvínka je celosvětová a úspěchu se těší už po mnoho generací. „My nikdo přesně nevíme, čím to je, ale jedna z možností je, že mezigenerační neporozumění tady bude vždycky. V každé době a v každé zemi. A asi je i zvláštní, že tam není ta maminka. Hlavní postavy jsou táta a syn a nějak si spolu musí poradit.“
Během představení sleduje reakce publika, hlavně dětí. „To je pro mě strašně důležité. Děti jsou upřímné, a když se jim to nelíbí, dají vám to hned najevo. Začnou dělat ruch. Tak my třeba začneme šeptat, abychom zase zaujali jejich pozornost. Ale nemusíme to zabrat vždycky,“ usmívá se.
Martin Trecha není jen loutkoherec a hlas Spejbla a Hurvínka, ale také hudebník. Učarovala mu příčná flétna. „Vyrůstal jsem ve vesnici v Petrově a ve Strážnici byly cimbálky. Flétnu mi jednou přinesla paní učitelka a já jsem si řekl, že to je přesně ten nástroj. Mám strašně rád nástroje. Doma už mám i harfu, klavír, xylofonky. Na Moravě máme amatérský soubor, kde hrajeme, ale mám to hlavně pro svojí radost.“

Do studia Českého rozhlasu Rádia Junior zavítaly dvě herečky z Divadla Spejbla a Hurvínka - Michaela Jandlová loutku Máničky vodí a druhá - Jana Mudráková - ji mluví. Přijde s nimi do studia i Mánička? Co nám prozradí o rodinných vztazích Hurvínka? A co má Mánička nejradši? Klub Rádia Junior moderuje Jana Rychterová.

Hurvínek a Spejbl v Popletanii. Jeden z mnoha audio příběhů, který pro Josefa Skupu a jeho loutkové postavičky Spejbla a Hurvínka napsal Skupův spolupracovník a jeho blízký přítel Frank Wenig. Přestože si tuto rozhlasovou pohádku z roku 1949 už nikdy zřejmě neposlechneme (rozhlasový pás byl stejně jako mnoho dalších v průběhu času zničen nebo přepsán), dokážeme po pětasedmdesáti letech od sepsání a odvysílání alespoň rekonstruovat o čem tato rozhlasová pohádka byla.
Prvním velmi užitečným informačním zdrojem k tomu je Wenigova monografie z roku 2020 s názvem Frank Wenig - Novinář, spisovatel, spolupracovník Josefa Skupy, kterou napsala PhDr. Jitka Bílková, Ph.D.. Tato autorka prošla všechny dostupné archivní záznamy, které komplexně zpracovala do zmíněné publikace, jež nám dává možnost zjistit mnoho zajímavých detailů o Wenigově tvorbě, včetně scénáře k této pohádce. Tím druhým důležitým materiálem je archiv Týdeníku Rozhlas, z něhož se zase dají vyčíst informace o obsazení hry a datu vysílání.
Tato půlhodinová pohádka byla v režii Bohuše Hradila premiérově odvysílána v neděli 30. října 1949 v Československém rozhlase na stanici Praha I. v čase 13.30 až 14.00 hodin. Scénář pohádkového příběhu o jednom zvláštním království, kde je všechno naruby, Frank Wenig po úpravách dokončil 1.9.1949. Po Skupově poválečném přestěhování do Prahy jejich vzájemná spolupráce ochladla a tato hříčka je tak jednou z posledních větších počinů, který Wenig pro Skupu napsal.
Jak to v pohádkách bývá, Spejbl a Hurvínek po úvodním zkoušení překročili sedmero hor a přebrodili sedmero řek až se ocitli v zemi zvané Popletanie, kde není nic, jak by mělo být. Na topolu rostou švestky, v hnízdě sedí motýl na vejcích, v potoce plavou zajíci, srnec míří na myslivce, o krále pečuje zahradník, cukrář roznáší poštu, krávy pasou listonoši... Celému království vládne popletený panovník, který vydává samé zmatené zákony a je tak zodpovědný za chaos, který v celé zemi díky tomu panuje. S králem Popletou Třináctým posluchače seznamuje postava vypravěče, který je průvodcem celého pohádkového příběhu. Při putování Popletanií se Spejbl a Hurvínek ztratí, a tak se zeptají kolemjdoucího muže na cestu. Ten se však oproti oslovení 'strejdo' ohradí s tím, že není muž, ale teta Vonáskovic. Spejbl si povšimne, že je velmi hubená a ptá se proč. Dostane odpověď, že je to kvůli zmateným královým zákonům, které vydává jeden za druhým a ona neví, který zrovna platí. Není si tak jistá, jestli se má polévka jíst před hlavním jídlem, nebo až po něm. Hurvínek jí poradí, ať polévku vynechá a je po problému. Žena se zaraduje a může konečně poobědvat. Další cesta Spejbla a Hurvínka zavede do hostince, kam ale musí vylézt po žebříku. Také tam se setkávají s mnoha podivnostmi - prostřeno je na židlích, v slánkách je namísto soli cukr, jídlo a pití si lidé nosí svoje a hostinský platí hostům. Spejbl s Hurvínkem marně čekají na obsluhu. Hostinský, ač je zcela zdráv, leží v posteli a nemůže vstát - král je totiž nemocný a nakázal všem poddaným rovněž ulehnout. Pomatené rozkazy dovedou Spejbla a Hurvínka až k samotnému králi. Zcela bez odporu proniknou do jeho ložnice, protože všichni strážci a komorní také stůňou, jak vládce přikázal. Král si žádá uvařit a přinést čaj, ale nikdo nereaguje. Hurvínek rozčílenému panovníkovi vysvětluje, že mu ho nemá kdo donést, když všichni musí ležet v posteli. Nadiktuje mu znění nového zákona "Vydávám nový zákon a nařizuji a poroučím, aby lidičky vůbec moje zákony neposlouchali", který král podepsal a předal ho k rozhlášení. Jakmile to lidé uslyšeli, vše se začalo vracet k běžným pořádkům, o čemž se Spejbl a Hurvínek přesvědčují na zpáteční cestě královstvím.
Zbývá dodat herecké obsazení této pohádky. Za pana Spejbla a Hurvínka, jeho synka, hovořil samozřejmě národní umělec Josef Skupa, krále Popletu XIII. si zahrál Antonín Zíb, královského hlasatele ztvárnil Bohumil Semerák, postavu strýce Vonáska namluvil Miloslav Michal, hostinskému od Strakatého koně hlas propůjčil Václav Piskáček a roli vypravěče přijal Josef Červinka.
Vystudovaný učitel, později novinář a spisovatel Frank Wenig s Josefem Skupou spolupracoval od roku 1920 až do jeho smrti. Sám nebo společně se Skupou napsal několik zásadních divadelních her (vrcholem jejich dramatické spolupráce je odvážná jinotajná hra Kolotoč o třech poschodích z počátku roku 1939, satirická revui Jdeme do sebe či fantastická pohádka Hurvínek se učí čarovat od roku 1954 s názvem Hurvínek mezi broučky), desítky scének pro rozhlas a gramofonové desky (např. Hurvínek za chvíli pouhou rozebere větu dlouhou). Napsal také několik knih, které Skupa doplnil svými ilustracemi. O Skupovi, jeho divadle, loutkářství, ale i jiných tématech napsal stovky článků.

Herci Divadla Spejbla a Hurvínka Kateřina Höferová, Jakub Šafránek a Adolf Mendelhof byli v úterý 12. listopadu 2024 od 19 hodin hosty vysílání Českého rozhlasu v Klubu Rádia Junior. Během 40-ti minutového rozhovoru představili novou hru Hurvínkova vánoční záhada, ale hlavně prozradili, jak se pracuje s marionetami Spejbla a Hurvínka. Došlo i na záludné otázky jako například kolik loutky váží, zda musí mít loutkoherci rádi děti, dotazy padaly ale dokonce na Hurvínkův původ a jeho maminku nebo na vztah pana Spejbla s paní Kateřinou. Moderuje Jana Rychterová, které sekunduje čtrnáctiletá Kristýna Hovet. Rozhovor je k dispozici rovněž i jako video na platformě YouTube.

Rozhlasová historie Spejbla a Hurvínka zůstane uchována i pro budoucí generace, tedy alespoň po obsahové stránce. S dochováním vlastních audiozáznamů je to už bohužel horší... O detailní zmapování rozhlasové audiotvorby S+H se zasloužil velký znalec mluveného slova Kamil Fajmon za přispění tvůrců webu Panáček v říši mluveného slova, který s pomocí archivních materiálů Českého rozhlasu prošel od roku 1969 do konce roku 1996 poctivě den po dni rozhlasové vysílání a do digitální formy převedl informace v nich uvedené. Tyto dokumenty s detaily programu vysílání jsou naprosto nenahraditelné, neboť bez nich by bylo absolutně nemyslitelné rozhlasové nahrávky S+H uceleně zkompletovat. Týdeník Rozhlas, jakožto oficiální veřejně dostupný zdroj informací o rozhlasovém programu, se totiž často omezoval pouze na uvádění základních údajů k jednotlivým pořadům jako je název a čas vysílání, podrobnosti ale kvůli nedostatku místa chyběly. Ani při sebepreciznějším procházení by tak nikdy nebylo možné s pomocí této tiskoviny přesně rozkrýt a detekovat všechny pořady mající spojitost s naší dřevěnou dvojicí. U jednotlivých scének vysílaných v rámci rozhlasového večerníčku Hajaja to platí dvojnásob. Díky systematické precizní práci se to naštěstí podařilo a vy si tak můžete všechny dostupné pořady s S+H a jejich protagonisty projít a zjistit, co všechno Miloš Kirschner buď sám, nebo s Helenou Štáchovou a dalšími kolegy, v průběhu dlouhé řady let v Československém rozhlase natočil. Některé dochované záznamy vydavatelství Radioservis sice postupně dává do prodeje na jimi vydaných audionosičích, valná většina zvukových pásů však byla v průběhu přepsána či jinak zničena a tyto audionahrávky tak už s největší pravděpodobností nikdy neuslyšíme.
Níže uvedený ucelený přehled obsahující více než 250 scének, her, rozhovorů a komponovaných pořadů doplňuje již dříve zveřejněné dílčí informace z období let 1974 a 1979 publikované v září tohoto roku a o několik měsíců dříve za roky 1972 a 1973. Kromě dalšího doplnění scének z vysílání pořadu Dobrý večer, děti! + Hajaja či Vysílání pro školy přináší zajímavá zjištění například i u cyklu Zlatá zebra či nově objevených sedmidílných seriálů Hurvínkovo zlobení (1987) a Prázdniny s deštníkem (1989), který napsal Pavel Cmíral.
Nově získané údaje byly rovněž doplněny do přehledu rozhlasových her a scének, stejně jako do seznamu rozhovorů a dalších komponovaných pořadů, které nedávno rovněž prošly významnou aktualizací právě s využitím informací zveřejněných v Týdeníku Rozhlas.
Nespočet scének, her, rozhovorů a dalších vyprávění ukazuje, jak nesmírně bohatá je historie rozhlasové audiotvorby Spejbla a Hurvínka. Tu však mnozí paradoxně často neprávem přehlížejí jako méně významnou, přestože svým rozsahem násobně předčí počet nahrávek vydaných na audionosičích.