Hurvínek prodává nevěstu očima věrného fanouška S+H Pavla Patery

Veledůležité informace o panu Smetanovi a jeho opeře si nenechal ujít a předal je veselou formou divákům pan Spejbl, který se na jevišti těšil všeobecné vážnosti a úctě zejména při popíjení piva s Kecalem. Hurvínek oproti tomu po celou dobu představení působil jako diblík pokoutník a zvídavý studentík, který vtipně skákal do řeči všem hlavním protagonistům, a poučoval je, jak se mají správně chovat. Učil třeba Jeníka, jak si má udobřit svoji Mařenku, nebo naopak proháněl a trestal Kecala, když o něm zjistil jeho nekalý záměr prodat Jeníkovu Mařenku nemotornému Vaškovi Krušinovi. Všechno působilo tak jednoduše, čistě a živě, takže vám vůbec nepřipadalo divné, že lipové loutky dávají rady do života dospělým hercům.
Scénografie pana Davida Janoška je vždycky velmi působivá, originální a doslova srší vtipnými zvraty. Třeba když Hurvínek nečekaně spadl při honičce za Kecalem mezi slípky, které mu tam někdo z herců v mezičase přemístil, a začal potichu nadávat, bylo o zábavu mezi dětmi postaráno. Malé rozkládací domky na scéně, jako například hospoda nebo Mařenčin domek, také velmi šikovně propojily malý svět loutek s velikým světem lidí z venkova.
Před čím se ale musím nejvíce sklonit, je výkon loutkovodičů a hlavních interpretů Martina Trechy, Davida Janoška, Jany Mudrákové a Jana Levého. Tento mladý herecký soubor má můj veliký obdiv a úctu za to, jak skvěle dokázal v živém vystoupení plném pohybu a změn, namluvit (a to až doslova k nepoznání) hlasy Hurvínka, Spejbla, Máničky a Žeryka, a přitom k tomu všemu navíc i zazpívat slavné Smetanovy písně: Proč bychom se netěšili nebo Dobrá věc se podařila. Je jisté, že všichni tito členové souboru před sebou mají velkou budoucnost.
Opera je těžko uchopitelná umělecká forma, ve které se střídá divadelní představení s hudbou, přičemž většina textů je zpívaná za doprovodu orchestru. Protože v opeře herci svoje texty nejen hrají, ale i zpívají, je pro nováčky opery někdy trochu složité, aby dokázali sledovat přímočarou dějovou linii příběhu, na který jsou zvyklí třeba z loutkových nebo činoherních představení, protože zpívaným slovům za doprovodu hudby prostě dost dobře nerozumí. Vjemů a pohybů je na scéně najednou všude plno a je tedy těžké se v tom dobře orientovat. V představení Hurvínek prodává nevěstu se bortí všechny operní zvyklosti a nesrozumitelnost textu rozhodně nepatří mezi tyto nedostatky. Po celou dobu představení si připadáte, jako byste stáli na scéně a zpívali spolu s herci.
Moje děti neměly s operou nikdy předtím žádnou zkušenost, a právě proto jsem jim tento divadelní žánr vybral, abych jim rozšířil jejich divadelní repertoár, malinko je třeba i poučil, ale především proto, abych si u nich tak trochu otestoval jejich divadelní vnímání a možnosti. Zajímalo mě, jak to u nich dopadne s něčím uchopitelným, co velmi dobře znají z domova, jako je třeba Hurvínek. Přestože Prodanou nevěstu nikdy předtím neslyšely ani neviděly, pochopí příběh a bude se jim líbit?
A musím přiznat, že s Hurvínkem se to podařilo propojit všechno dohromady naprosto skvěle, přitom velmi jednoduše a nenuceně. Pokud něčemu v představení nerozuměly, nebo se nakrátko ztratily ve zpívaných textech (jako třeba v závěru, kdy jim hned nedošlo, že Jeník prodal Krušinovic Mařenku sám sobě), vysvětlili jsme si to během představení, aniž bychom tím vážně ztratili niť příběhu. Po 70 minutách skvělé zábavy, které utekly doslova jako voda, bez přestávky, bez nudy a hluchých míst, měly nakonec z představení jedinečný a silný zážitek. To mi ostatně potvrdily i tím, že se bez brebendění dobrovolně účastnily velikých ovací, kdy se po skončení představení dlouhou dobu tleskalo ve stoje, a zbytek cesty domů si ve vlaku notovali některé písně z opery.
Pokud můžu, rád bych touto cestou poděkoval celému souboru divadla S+H, jakož i hudebníkům Národního divadla Brno, režii paní Haně Mikoláškové a scénáři paní Patricii Částkové za opravdu nezapomenutelný zážitek. Celá ta dlouhá cesta do Brna prostě stála za to!
Už se s dětmi těšíme na premiéru i v Praze.