Neuvěřitelné dobrodružství Spejbla a Hurvínka
Autor:
Zdeněk Endris
Režie:
Miloš Kirschner
Spoluautoři:
scénický výtvarník: Lubor Fridrich
Obsazení:
Spejbl - pohyb: Miroslav Vomela; Spejbl - hlas: Miloš Kirschner; Hurvínek-pohyb: Blanka Macková; Hurvínek - hlas: Miloš Kirschner; Žabák-pohyb: Miloš Haken; Žabák-hlas: Bohuslav Šulc; Štika-pohyb: Václava Valentová; Štika-hlas: Božena Weleková; Sumec-pohyb: Radko Haken; Sumec-hlas: Zdeněk Lepšík; Babák-pohyb: Jiří Procházka; Babák-hlas: Radko Haken; Úhoř-pohyb: Blanka Macková; Úhoř-hlas: Miloš Kirschner; Taxikapr-pohyb: Václava Valentová; Taxikapr-hlas: Radko Haken; Kachna Machna-pohyb: Luboš Homola; Kachna Machna-hlas: Miloš Kirschner
Premiéra:
26.8.1962
první provedení 26.8.1962 v Liberci, II. premiéra 4.10.1962 v Praze
Repríz:
79
Popis děje:
Hra Zdeňka Endrise Neuvěřitelné dobrodružství Spejbla a Hurvínka je hrou osobitých autorských představ, složitých metafor, náznaků, pohádkových či utopických záhad. Obraz vodní říše, do níž Spejbl a Hurvínek v této dětské hře vstupují, je složitým, polyfonním obrazem světa, lidských ctností a hlavně nectností. V symbolice vodní říše a jejích obyvatel se zrcadlí pracovitost, vynalézavost, obětavost, ale i zištnost, potměšilost a záludnost. V Ohnivé rybě, o které se tu pouze mluví, je třeba vidět symbol klidu a míru, nejistý a přece krásný cíl toužení, neurčitou představu lepší existence, které se nedočká ten, kdo podvádí a lže; ten blížící se Ohnivou rybu nikdy neuvidí. To se stane i Spejblovi a Hurvínkovi, kteří v náhlé tísni také zalhali a podváděli, a odcházejí opět do svého civilního světa poučeni tím, co viděli.
Recenze hry:
Hru bylo možno vykládat dvojím způsobem. Pro děti mohla představovat poetický příběh o tom, že se dobra nedočká ten, kdo se ho snaží dosáhnout pomocí lži a podvodu; pohádku. Pro dospělé, kteří mohli jednotlivé náznaky konkrétně aplikovat na současnou společenskou realitu, mohla mít hra hlubší smysl jako básnický obraz pokrokových a asociálních postojů. V repertoáru D S+H byla Endrisova hra pro svou půvabnou a složitou metaforičnost dílem zcela zvláštním, výlučným, ojedinělým. Snad i proto kritika Endrisovu hru přešla rozpačitým mlčením.