Spejbl versus Drákula s novými hlasy

03.06.2024, napsal: Kamil M., sekce fan web
Spejbl versus Drákula s novými hlasy
Spejbl versus Drákula – hra ze Zlatého fondu Divadla Spejbla a Hurvínka, při které se i v roce 2024 diváci královsky baví stejně jako v době prvního uvedení před dlouhými padesáti lety respektive v roce 2014, kdy se inscenace vrátila na divadelní prkna v novém nastudování v interpretaci Martina Kláska. Poslední květnový den byla na programu Divadla S+H nová verze tohoto slavného muzikálu. V textech byly provedeny dílčí úpravy, ale scéna, loutky a písně zůstaly stejné jako v Kláskově nastudování z roku 2014. Proměnilo se ale loutkoherecké obsazení a zejména pak hlasy hlavních postav. Nově si diváci mohou tento kultovní klenot užívat naživo v interpretaci Martina Trechy a Jany Mudrákové. Oba mladí umělci své mluvičské kvality prokazují už od doby, kdy byli jmenováni novými protagonisty čtveřice hlavních postav, nyní to i pro ně ale bylo v lecčems odlišné, a tudíž i nové. Obzvláště pro Janu Mudrákovou byla interpretace náročná, protože postava paní Kateřiny v jejím podání dosud v ostatních hrách neměla téměř žádný prostor a nyní se musela "poprat" s velkou časovou dotací, kterou zde paní Kateřina má. Ale hlavně - na rozdíl od jiných her obsahujících především mluvené slovo, je měli diváci kromě mluvených dialogů možnost nyní slyšet i v obsáhlých pěveckých partech na nichž je tento swingově laděný muzikál z velké části postaven. Písně s novými hlasy byly nahrány ve studiu D S+H a přidány k původnímu nádhernému orchestrovému aranžmá Václava Zahradníka, jenž vzniklo v době uvedení první verze této hororové parodie. Kvalita zvuku byla velmi vysoká a rozhodně nebylo znát, že písně nebyly nahrány v nadstandardně profesionálně vybaveném studiu, ale ve skromnějších podmínkách, za což patří velké uznání divadelnímu zvukaři Petru Myškovi.
Určitý křest ohněm byla tato hra také pro nováčky divadelního souboru – Kateřinu Höferovou, která se chopila vahadla "Kuřete" alias Poulet Noir a Davida Boshe, který vodil Drákulu. Oba si vedli výtečně a divák určitě nepoznal, že je to pro ně jedna z prvních větších zkušeností s voděním marionet.
Jak již bylo uvedeno, obsahově hra vychází ze scénáře roku 2014, ale pozorný divák, který viděl inscenaci už vícekrát, tu a tam zaznamenal, že některé slovní narážky z původního nastudování ve hře nyní chyběly, jiné naopak přibyly. Jako například když si pan Spejbl pobrukuje melodii české hymny, kterou – jak se domnívá – právě nově složil a k němu se přidávají Hurvínek se Žerykem, tak Hurvínek v zjevné narážce na čerstvý titul mistrů světa v ledním hokeji konstatuje, že byla tato melodie nedávno hojně slyšet na zimních stadionech (zda šlo o připravený scénář či Martinovu pohotovou improvizaci, nám prozradil Martin ve svém osobním komentáři, který najdete na konci článku).
Celkovou kvalitu aktualizovaného provedení představení hodnotím velice vysoko a jsem si jist, že kdyby své nástupce v této legendární hře mohli slyšet Miloš Kirschner s Helenou Štáchovou, vysekli by jim hlubokou poklonu, jak zdařilý výkon předvedli. Velká gratulace směřuje i všem ostatním, kteří se na této inscenaci podíleli – od interpretů dalších postav, přes všechny loutkoherce až po mistra zvuku.
Požádali jsme v této souvislosti Martina Trechu, zda by se s námi podělil o své postřehy, v čem byla interpretace v této hře jiná oproti jiným inscenacím, jak probíhalo natáčení písní, jak byl upravován oproti předchozí verzi scénář či co ho na této hře nejvíce bavilo či překvapilo. Zde je jeho reakce:
"Asi úplně největším překvapením při přípravách nového nastudování pro mě bylo zjištění, že nazpívat písničky nebylo vůbec snadné. Zní jednodušeji, než ve skutečnosti jsou, neboť jejich tempo je často mimo stálý rytmus. Celkově bylo také obtížné se herecky v celé inscenaci zorientovat, protože je dlouhá, a i scénou po celou dobou víceméně dost podobná. Scény od sebe nejsou nijak výrazně odlišeny, ve hře účinkují stále stejné postavy a děj se posouvá velmi pozvolna. Proto jsme si s Janou museli sednout a pojmenovat si jednotlivé části scénáře nějakým heslem pod kterým budeme hrát, aby to hraní bylo víc plastické a barevné. Navíc jsou v ní výstupy, ve kterých se objevuje pouze Spejbl s Kateřinou, což je interpretačně mnohem těžší, než když jsou s nimi na jevišti i Hurvínek či Mánička. Oba dospělí totiž jednají mnohem pomaleji, rozvážněji, ale hra ani tak nesmí ztratit tempo a spád.
V testu hry jsme udělali pár změn s cílem víc se zaměřit na děj. Některé vtipy či kratší dialogy, které podle našeho názoru neměly patřičné vyústění, jsme vypustili. Nemyslím si ale, že by tím hra jakkoliv utrpěla, čímž samozřejmě ale nechci snižovat úroveň předchozí verze z éry Martina Kláska. Je normální, že každý interpret si hru mírně upraví, aby mu vyhovovala a seděla tzv. „do pusy“.
Pokud jde o tu narážku na hymnu ve spojení s hokejem, tak tento vtípek vymyslel náš technik a šlo o ojedinělou improvizaci, která se v dalších uvedeních objevovat nebude, protože s větším časovým odstupem od mistrovství světa v hokeji to už nebude aktuální. I když kdo ví, třeba to tam zase za rok po dalším šampionátu budeme moci vrátit."
😃

Na úplný závěr malá subjektivní odbočka, která úplně nesouvisí s touto inscenací, přesto mi přijde podstatné ji zmínit. Martin Trecha zejména při různých improvizacích ukazuje, že v jeho interpretaci dostává Hurvínek nový náboj, ať už v používaném slovníku či mírně odlišném charakteru, kterým Hurvínka vybavil a který pak na obdobně staré děti, kteří za Hurvínkem přicházejí do divadla nebo ho slyší v televizi, působí velice energickým a svěžím dojmem. Osobně tak mám pocit, že se nyní se děti s touto postavičkou dokážou ztotožnit možná ještě o něco víc než v nedávné době. Možná je to dáno i tím, že Martin Trecha je Hurvínkovi přeci jen věkově bližší, než byl Martin Klásek. Přijde mi tak, že nyní tento malý dřevěný rošťák působí svým chováním i mluvou živěji a jeho celkový výraz se více blíží tomu, jak by se asi choval obdobně smýšlející desetiletý kluk, kterým Hurvínek je.