Spejbl a Hurvínek jako fenomén domácích loutkových divadélek
16.06.2024, napsal: Kamil M., sekce fan web
Každý milovník lipové dvojice S+H dobře ví, že originální loutky Spejbla a Hurvínka pro Josefa Skupu vytvořili plzeňští řezbáři Karel Nosek a jeho synovec Gustav. Kromě divadelních verzí marionet ale krátce po zrodu obou figur začaly vznikat rovněž jejich zmenšeniny určené pro domácí divadélka, která byla v té době nesmírně populární. Některé loutky byly vyráběny průmyslově (často s lehce pozměněným vzhledem i jmény, aby se výrobci vyhnuli autorským právům), jiné vznikly jako unikátní kousky vyrobené na zakázku. Mezi ty se řadí i loutky, které pro soukromé divadélko JUDr. Jiřího Lormana (* 1911) vyřezal Jan Vavřík-Rýz. Ten se s rodinou dr. Lormana přátelil, a tak mu pro jeho domácí divadlo umístěné v rodinné vile na Ořechovce vyrobil zmenšené loutky Spejbla, Hurvínka a Máničky. Díky laskavosti paní Heleny Hesselbarth, dceři Jana Vavříka-Rýze a Boženy Welekové, která jako malá dívenka toto divadélko viděla na vlastní oči, se nám podařilo z jejího soukromého archivu získat černobílou fotku těchto loutek zhotovených jejím otcem. Tu jsme s využitím umělé inteligence mírně dočistili a také kolorovali a nyní vám jí zde přinášíme jako zajímavé svědectví dané doby (původní černobílou verzi najdete v galerii). Pro zajímavost uveďme, že dnes se divadélko včetně loutek nachází v Národním muzeu, kam jej synové dr. Lormana věnovali.
Nejznámějšími producenty průmyslových loutek Spejbla a Hurvínka, nebo jejich napodobenin, byly ve dvacátých letech minulého století firmy pražského podnikatele Antonína Münzberga, JEKA (Jana a Elišky Králových), firma APAS – Anna Preclíková a synové či pražské nakladatelství A. Storch syn. Výrobě soustružených figurek vzhledem připomínající Spejbla a Hurvínka a dřevěných hraček a postavičkami se věnovala také firma továrníka Karla Blanka z Ústí nad Orlicí, Johann Schowanek v Jiřetíně nad Bukovou či tachovská společnost Seitz & Hofherr. Dnes zmenšené loutky pro potěchu dětí všeho věku vyrábí například firma Mašek, Království loutek či jejich plyšové verze firma Moravská ústředna Brno, která je nově prodává pod značkou Munabo.
V následujícím článku si připomeneme zajímavé detaily kolem tvorby loutek, hraček a nejrůznějších figurek se Spejblem a Hurvínkem vyráběných těmito firmami. Článek obrazově doplňuje připojená fotogalerie obsahující mnohé z těchto předmětů. Najdete v ní jak výrobky pocházející ze současnosti, které jsou stále běžně k dostání, tak i těch hodně starých, které lze zařadit do kategorie starožitných a které se dají sehnat jen na různých aukčních portálech.
Nejznámějšími producenty průmyslových loutek Spejbla a Hurvínka, nebo jejich napodobenin, byly ve dvacátých letech minulého století firmy pražského podnikatele Antonína Münzberga, JEKA (Jana a Elišky Králových), firma APAS – Anna Preclíková a synové či pražské nakladatelství A. Storch syn. Výrobě soustružených figurek vzhledem připomínající Spejbla a Hurvínka a dřevěných hraček a postavičkami se věnovala také firma továrníka Karla Blanka z Ústí nad Orlicí, Johann Schowanek v Jiřetíně nad Bukovou či tachovská společnost Seitz & Hofherr. Dnes zmenšené loutky pro potěchu dětí všeho věku vyrábí například firma Mašek, Království loutek či jejich plyšové verze firma Moravská ústředna Brno, která je nově prodává pod značkou Munabo.
V následujícím článku si připomeneme zajímavé detaily kolem tvorby loutek, hraček a nejrůznějších figurek se Spejblem a Hurvínkem vyráběných těmito firmami. Článek obrazově doplňuje připojená fotogalerie obsahující mnohé z těchto předmětů. Najdete v ní jak výrobky pocházející ze současnosti, které jsou stále běžně k dostání, tak i těch hodně starých, které lze zařadit do kategorie starožitných a které se dají sehnat jen na různých aukčních portálech.
Oficiální licenci na výrobu loutek Spejbla a Hurvínka určených pro rodinná loutková divadla získala od Josefa Skupy firma manželů Jana a Elišky Králových. Jejich podnik pod ochrannou značkou JEKA vyráběl loutky od roku 1919, nejdříve v Praze a později v Miřeticích u Vacova. Podle nového sídla v jižních Čechách se pro jejich marionety vžil název „pošumavské loutky". Veškerou produkci firmy prodávalo loutkářské oddělení knihkupectví Jos. R. Vilímek v prodejně „Království loutek“ (Praha II, Národní třída 24, Šlikův palác). Po druhé světové válce firmu JEKA zaštítilo družstvo DEREDA (Neveklov) a dva roky nato se výroba začlenila pod národní podnik Výstavnictví (Praha).
Tradiční firma zaměřená na výrobu marionet a rodinných loutkových divadel Antonína Münzberga (* 30.5.1871 - † 21.5.1954), vyučeného zlatníka z pražského Žižkova, která jako první zahájila sériovou výrobu tzv. alšovek (loutek inspirovaných obrázky Mikoláše Alše), přivedla roku 1937 na trh dvojici napodobenin Spejbla a Hurvínka – loutek Čochty připomínajícího ofrakovaného Spejbla, a Čochtálka, jeho syna, oba s lysou hlavou, velkýma ušima a vyvalenýma očima. Loutky se zrodily na základě toho, že Münzberg dostal od Františka Smažíka k dispozici texty her a výstupů pro tyto postavy.
Dalším, kdo se chopil příležitosti využít slávy S+H, byl Alois Preclík (* 12.6.1899 - † 22.7.1968) z Hradce Králové (v r. 1929 přesídlil do Jaroměře-Josefova), povoláním strojvedoucí, který začal roku 1929 vyrábět loutky zprvu jako svůj koníček. Postupně ale do výroby zapojil i další členy rodiny a firma APAS - Anna Preclíková a synové se tak stala rodinnou záležitostí; ochrannou známku získala roku 1936. S výrobou napodobenin Spejbla a Hurvínka začal Alois Preclík po návštěvě Skupova představení, kdy vyrobil nejprve pro sebe a své přátele několik párů loutek S+H. Na trh mu je následně pomohl prosadit jistý obchodník Vála a posléze nakladatelství A. Storch syn. Kvůli autorským právům postavičky s pohyblivou čelistí nazval strejček Votruba a synek Nekňuba. Jejich sériově vyráběné loutky vynikaly jak výtvarnou stylizací, tak technologickým zpracováním: do roku 1945 měly všechny postavy klapačky, tedy pohyblivou horní čelist, která se otevírala zakloněním hlavičky. I přes postupné zjednodušování výroby loutek byla pod vedením syna Jiřího firma v provozu i za socialismu, ze zdravotních důvodů skončila až v roce 2007.
Závod česko-německého průmyslníka Johanna Schowanka (* 24.4.1868 - † 24.11.1934) v Jiřetíně nad Bukovou se původně zabýval výhradně výrobou dřevěných perel a knoflíku. Až od roku 1924 (někdy se uvádí až 1927) z podnětu továrníkova syna byla k tradiční výrobě připojena i výroba hraček, skládaných z barevně mořených dřevěných dílu spojovaných gumičkou. Mezi takto zhotovovanými modely se v různých obměnách objevily i figurky Spejbla a Hurvínka se psem Žerykem a Máničkou. Po druhé světové válce byla firma znárodněna a pod názvem TOFA, n. p. přesunula své sídlo do Jablonce nad Nisou (název vznikl spojením anglických slov TOys a FActory, tj. "továrna na hračky"). V současnosti pokračuje výroba Schowanek resp. TOFA dále jako DETOA Albrechtice s. r. o..
Po roce 1918 se na výrobu dřevěných soustružených hraček orientoval také Karel Blank (* 1.2.1898 - † 15.4.1952) z Ústí nad Orlicí. V jeho firmě se nevyráběly jen dekorativní dřevěné figurky, ale i soustružené série loutek, na jejichž návrzích se podílel např. Bohumír Suchomel. Mezi loutkami firmy Blank má své zastoupení i variace na Spejbla a Hurvínka s protaženými tvářemi připomínající dvojici myší. Ani firma Karla Blanka neunikla znárodnění a v roce 1950 byla začleněna do národního podniku TOFA. Roku 1991 byla v rámci restituce vrácena zpět rodině, která opět pod názvem BLANK vyráběla a vyvážela své produkty do zahraničí až do roku 2006.
Na produkci soustružených hraček, které se s úspěchem prodávaly nejenom u nás, ale i v celé Evropě, se od konce 40. let zaměřovala také tachovská firma Seitz & Hofherr, která měla ve své nabídce rovněž v různých variantách postavičku Hurvínka. Ani firmě Seitz & Hofherr se nevyhnulo znárodnění, když byl majetek firmy zkonfiskován a začleněn do národního podniku TOFA.
Dnes loutky S+H pro divadlo tvoří zejména řezbáři Antonín Müller a Ivan Moravec, či ještě donedávna také Dušan Soták.
Tradiční firma zaměřená na výrobu marionet a rodinných loutkových divadel Antonína Münzberga (* 30.5.1871 - † 21.5.1954), vyučeného zlatníka z pražského Žižkova, která jako první zahájila sériovou výrobu tzv. alšovek (loutek inspirovaných obrázky Mikoláše Alše), přivedla roku 1937 na trh dvojici napodobenin Spejbla a Hurvínka – loutek Čochty připomínajícího ofrakovaného Spejbla, a Čochtálka, jeho syna, oba s lysou hlavou, velkýma ušima a vyvalenýma očima. Loutky se zrodily na základě toho, že Münzberg dostal od Františka Smažíka k dispozici texty her a výstupů pro tyto postavy.
Dalším, kdo se chopil příležitosti využít slávy S+H, byl Alois Preclík (* 12.6.1899 - † 22.7.1968) z Hradce Králové (v r. 1929 přesídlil do Jaroměře-Josefova), povoláním strojvedoucí, který začal roku 1929 vyrábět loutky zprvu jako svůj koníček. Postupně ale do výroby zapojil i další členy rodiny a firma APAS - Anna Preclíková a synové se tak stala rodinnou záležitostí; ochrannou známku získala roku 1936. S výrobou napodobenin Spejbla a Hurvínka začal Alois Preclík po návštěvě Skupova představení, kdy vyrobil nejprve pro sebe a své přátele několik párů loutek S+H. Na trh mu je následně pomohl prosadit jistý obchodník Vála a posléze nakladatelství A. Storch syn. Kvůli autorským právům postavičky s pohyblivou čelistí nazval strejček Votruba a synek Nekňuba. Jejich sériově vyráběné loutky vynikaly jak výtvarnou stylizací, tak technologickým zpracováním: do roku 1945 měly všechny postavy klapačky, tedy pohyblivou horní čelist, která se otevírala zakloněním hlavičky. I přes postupné zjednodušování výroby loutek byla pod vedením syna Jiřího firma v provozu i za socialismu, ze zdravotních důvodů skončila až v roce 2007.
Závod česko-německého průmyslníka Johanna Schowanka (* 24.4.1868 - † 24.11.1934) v Jiřetíně nad Bukovou se původně zabýval výhradně výrobou dřevěných perel a knoflíku. Až od roku 1924 (někdy se uvádí až 1927) z podnětu továrníkova syna byla k tradiční výrobě připojena i výroba hraček, skládaných z barevně mořených dřevěných dílu spojovaných gumičkou. Mezi takto zhotovovanými modely se v různých obměnách objevily i figurky Spejbla a Hurvínka se psem Žerykem a Máničkou. Po druhé světové válce byla firma znárodněna a pod názvem TOFA, n. p. přesunula své sídlo do Jablonce nad Nisou (název vznikl spojením anglických slov TOys a FActory, tj. "továrna na hračky"). V současnosti pokračuje výroba Schowanek resp. TOFA dále jako DETOA Albrechtice s. r. o..
Po roce 1918 se na výrobu dřevěných soustružených hraček orientoval také Karel Blank (* 1.2.1898 - † 15.4.1952) z Ústí nad Orlicí. V jeho firmě se nevyráběly jen dekorativní dřevěné figurky, ale i soustružené série loutek, na jejichž návrzích se podílel např. Bohumír Suchomel. Mezi loutkami firmy Blank má své zastoupení i variace na Spejbla a Hurvínka s protaženými tvářemi připomínající dvojici myší. Ani firma Karla Blanka neunikla znárodnění a v roce 1950 byla začleněna do národního podniku TOFA. Roku 1991 byla v rámci restituce vrácena zpět rodině, která opět pod názvem BLANK vyráběla a vyvážela své produkty do zahraničí až do roku 2006.
Na produkci soustružených hraček, které se s úspěchem prodávaly nejenom u nás, ale i v celé Evropě, se od konce 40. let zaměřovala také tachovská firma Seitz & Hofherr, která měla ve své nabídce rovněž v různých variantách postavičku Hurvínka. Ani firmě Seitz & Hofherr se nevyhnulo znárodnění, když byl majetek firmy zkonfiskován a začleněn do národního podniku TOFA.
Dnes loutky S+H pro divadlo tvoří zejména řezbáři Antonín Müller a Ivan Moravec, či ještě donedávna také Dušan Soták.