Spejbl a Hurvínek - Martin Klásek
Mánička a paní Kateřina - Helena Štáchová
Marie Terezie (Rézi) - Květa Plachetková
Štěpán - Ondřej Kepka
krčmář - Bronislav Poloczek
dráb - Miroslav Polák

Napsali: Helena Štáchová, Pavel Cmíral
Hudba: Milan Svoboda
Hraje: Milan Svoboda Quartet
Hudební režie: Milan Svoboda
Zvukové efekty: Jiří Litoš
Zvuková režie: Miloš Kot, asistent Jiří Suchánek
Režie: Jiří Menzel
Produkce: Vojtěch Marek
Producent: Jiří Tušl
Ilustrace: © Olga Franzová (2001)
Design: © Magda Lášková (2001)
Průvodní text: © Pavel Cmíral (2001)
Redakce: Magda Lášková

1. Škola je nuda a dějepis zvlášť 10:16
2. Pan Spejbl má žízeň 10:09
3. Taťuldovo krkolomné přistání 05:22
4. Žily, byly tři myšičky 12:10
5. Pan Spejbl ve vězení 11:44
6. Sláva nazdar výletu, aneb "Doma je doma" 10:10

Celkové délka CD 59:50

Pátý titul z volné řady Hurvínek v českých dějinách nás zavádí do barokní Prahy, kam se naši dřevění hrdinové propadli v čase opět pomocí kouzelné písničky. Hurvínek musí napsat domácí úkol o Marii Terezii. Paní Kateřina vyzve pana Spejbla, aby jí pomohl s nákupem. Děti slíbí, že úkol po návratu určitě udělají a všichni vyrazí do nákupního střediska. Zatímco si paní učitelka na penzi v klidu nakupuje, děti zlobí a hádají se. Hurvínek prohlásí, že by chtěl být někde jinde a někdy jindy. Zahvízdá cestovatelskou a Mánička se přidá. Spejbl se lekne, kam se oba poděli, a zkusí zanotovat tutéž melodii. Octne se v 18. století v krčmě a seznámí se s patnáctiletým výrostkem Štěpánem (Ondřej Kepka), který Spejbla pozve na pivo, ale nezaplatí. Oba se spasí útěkem na nákupním vozíku. Spejbl je zadržen a má přijít o hrdlo. Do stejného času, tedy přímo do korunovace Karla VI., se dostane i Hurvínek s Máničkou, seznámí se s malou Marií Terezií (Květa Plachetková), dozví se o chycení Spejbla a snaží se jej zachránit.

Milé posluchačky a milí posluchači!
Kdo z vás se zná s Hurvínkem a Máničkou opravdu dobře, ten taky dobře ví, s kým už se dva v českých dějinách setkali. Kouzelná písnička je vrátila v Čase mezi Přemyslovce (Hurvínek mezi Přemyslovci), seznámili se i s Lucemburky (Hurvínek na dvoře lucemburském), potřásli si rukou s Jiřím z Poděbrad (Hurvínek a husitský král) a dokonce měli tu čest pozdravit samotného císaře Rudolfa II. (Císařův Hurvínek a Hurvínkův císař).
Teď - do pětice všeho dobrého - se v Praze potkají s princeznou Marií Terezií. Píše se rok 1723 a Praha byla v té době už moc hezkým městem. Vděčila za to baroku. To je stavební sloh, který byl v té době módní a stavitele, sochaři i malíři dělali všechno pro to, aby byl opravdovým bonbónkem pro oči. A taky se jim to povedlo. Když se dnes podíváme na barokní paláce a kostely, na ty parádníky v bohatých kabátcích a vlajících pláštích, zdá se nám, ze se nám vlní před očima, že mají křídla a po staletí netrpělivě čekají, až pyšně vzlétnou k zářícímu slunci. Barok začal zdobit Prahu už sto let předtím, než dívenka Marie Terezie přijela do tohoto města s maminkou a tatínkem na jejich velkolepou korunovaci. Proto se mohla malá princeznička proběhnout s Hurvínkem a Máničkou třeba po velkolepém barokním opevnění, do nějž se Praha uzamkla po roce 1650 (jak vypadalo, to dodnes vidíme na Vyšehradě), a taky mohla počítat vysoké polosloupy krásného Černínského paláce (dnes v něm úřaduje ministr zahraničních věcí). Ten palác stojí nad Pražským hradem přímo proti barokní Loretě s proslulou zvonkohrou ve věži - a naopak dole, v podhradí, se ti tři mohli vydat na pěší túru kolem, barokního velkopaláce vojevůdce Albrechta z Valdštejna (dnes tam zasedají páni senátoři). A protože se paláce a kostely té doby nestavěly samy, zapamatujme si jména alespoň tří nejšikovnějších stavitelů a architektů. Barokní stavitel Kryštof Dientzenhofer k nám přišel z Německa a v Praze mimo jiné začal se stavbou skvostného chrámu sv. Mikuláše na Malé Straně. Baroku ale dal i dárek nad dárky. Roku 1689 se mu narodil syn Kilián Ignác a protože se potatil, také on ozdobil naši zem spoustou barokních klenotů. Vyznamenal se i tím, že na tatínkův rozestavěný malostranský chrám posadil obdivuhodnou sedmdesátimetrovou kopuli, které se dodnes obdivují turisté z celého světa. Tím třetím mistrem byl Jan Blažej Santini, z jehož staveb je snad nejpozoruhodnější cípatý poutní kostel sv. Jana Nepomuckého na Zelené hoře ve Žďáru nad Sázavou.
Tak to vidíte! Hurvínek s Máničkou (tentokrát i s taťuldou Spejblem) možná netušili, v jak slavné době se ocitli. Teď už to vědí a také my si zapamatujeme, že velká panovnice Marie Terezie žila a vládla v době vrcholného baroka.
Ale teď už poslouchejte, jak to bvlo s tím jejím vdáváním.

Pavel Cmíral (přebal MC)