Ahoj, Andrtálie
Autor:
František Nepil
Režie:
Jan Dvořák
Spoluautoři:
scénický výtvarník: Lubor Fridrich; hudba: Miroslav Vomela; hudba: Ladislav Simon
Obsazení:
Spejbl: Miloš Kirschner; Spejbl: Miroslav Vomela; Hurvínek: Miloš Kirschner; Hurvínek: Zdeněk Lepšík; Mánička: Božena Weleková; Mánička: Miloš Haken; Koza Zuzka: Václava Valentová; náčelnice Andrtálců: Božena Weleková; náčelnice Andrtálců: Miroslav Vomela; Žvejkal: Radko Haken; Frája: Bohuslav Šulc; Chrupka: Luboš Homola; Zrzek: Václava Valentová; Bibina: Blanka Macková; pan Wébr: Luboš Homola; pan Pinda: Radko Haken; lepší slečna: Václava Valentová; paní štábní kapitánová: Božena Weleková; letuška: Blanka Macková
Premiéra:
27.8.1961
první provedení 27.8.1961 v Luhačovicích, II. premiéra 21.10.1961 Praha
první provedení 27.8.1961 v Luhačovicích, II. premiéra 21.10.1961 Praha
Repríz:
33
Popis děje:
První hra, kterou pro divadlo napsal později veleúspěšný autor František Nepil vypráví o tom, jak se Spejbl spřádající své velikášské sny v bezpečném zákoutí rozestlané postele proměnil v aktivního, bezohledného, hrubého a hrabivého uzurpátora, který ovládne zaostalou andrtálskou kolonii a v roli svrchovaného imperátora shrabuje na hromadu zlato. Stává se nositelem pokroku v zaostalé zemi tak, jak je s ním obeznámen ze své domoviny. Škody, které Spejbl napáchá, nejsou záměrné. Všechna Spejblova aktivita vede k jedinému cíli - vlastnímu obohacení i za cenu poškození ostatních. Po nuceném útěku ze zpustošené Andrtálie je coby exemplář sněžného muže vsazen do ZOO za mříže. Nakonec se jeho známým, v čele s ředitelkou Divadla Spejbla a Hurvínka, podaří Spejbla dostat ze ZOO, aby mu za jeho příkladný vztah k lidem předali poukaz na bezplatnou rekreaci v Bulharsku.
Recenze hry:
Autorova nezkušenost a slabost dramaturgického vedení se odrazily i v rozporné a rozpačité inscenaci, jíž kritika mohla vytknout vyslovenou nedbalost a celou řadu profesionálních nedostatků. Premiéra v Dvořákově režii v Luhačovicích a první provedení v Praze vyvolala kritickou bouři, v níž se mísily rozpaky se zklamáním, nesouhlasem i odporem.
Autor měl zřejmě snahu vytvořit Spejbla jako velký, vyhraněný typ s aktuálním satirickým ostřím, namířeným proti novodobým Harpagonům málem gangsterského typu. Ale Spejbl při proměně ve vládce a diktátora ztratil své tradiční rysy, ztratil poslední záchvěv lidskosti, přestal být komický, přestal být Spejblem.
Nepil se později osvědčil jako autor jiných žánrů. Pro Spejbla a Hurvínka napsal řadu vtipných dialogů, lehce si pohrávajících se slovy a pojmy. Dr. Česal už tehdy (Čs. loutkář č. 12/1961) dobře rozeznal, že "myslí daleko spíš epicky či anekdoticky", že není vysloveným dramatikem. Byl to tedy při autorově nezkušenosti především dramaturgický omyl, ale nakonec se s tímto omylem ztotožnilo celé divadlo, když inscenovalo text, kterému nevěřilo. Byl to omyl, který musel přijít, aby ukázal, kde je mez Spejblovy negace. V případě Andrtálie ji divadlo překročilo a zakusilo krutost prohry.
Autor měl zřejmě snahu vytvořit Spejbla jako velký, vyhraněný typ s aktuálním satirickým ostřím, namířeným proti novodobým Harpagonům málem gangsterského typu. Ale Spejbl při proměně ve vládce a diktátora ztratil své tradiční rysy, ztratil poslední záchvěv lidskosti, přestal být komický, přestal být Spejblem.
Nepil se později osvědčil jako autor jiných žánrů. Pro Spejbla a Hurvínka napsal řadu vtipných dialogů, lehce si pohrávajících se slovy a pojmy. Dr. Česal už tehdy (Čs. loutkář č. 12/1961) dobře rozeznal, že "myslí daleko spíš epicky či anekdoticky", že není vysloveným dramatikem. Byl to tedy při autorově nezkušenosti především dramaturgický omyl, ale nakonec se s tímto omylem ztotožnilo celé divadlo, když inscenovalo text, kterému nevěřilo. Byl to omyl, který musel přijít, aby ukázal, kde je mez Spejblovy negace. V případě Andrtálie ji divadlo překročilo a zakusilo krutost prohry.