Hurvínek - Martin Klásek
Mánička - Helena Štáchová
císař Rudolf II. - Petr Pelzer
alchymista Bragadino - Václav Vydra
malíř Arcimboldo - Marcel Vašinka
komorník Ericio - Jan Přeučil
služebná - Květa Plachetková
hlasatel - Miroslav Polák

Napsali: Helena Štáchová, Pavel Cmíral
Hraje: Rudolfínská kapela, řídí Petr Daněk a Rožmberská kapela, řídí František Pok
Hudba: Severin Cornet, Camillo Zanotti, Alessandro Orologio, Jacobus Regnart, Anthony Holborne
Režie: Tomáš Vondrovic
Zvuková režie: Ladislav Reich
Zvukové efekty: Jiří Litoš
Konečná zvuková úprava: Martin Klusák
Producent: Jiří Tušl
Ilustrace: © Olga Franzová (2000)
Design: © Magda Lášková (2000)
Průvodní text: © Pavel Cmíral (2000)
Redakce: Magda Lášková

1. Císař se zlobí 03:08
2. Jak spiklenci pikle kuli 09:57
3. Hurvínek homunkulem 10:11
4. Mánička homunkulkou 06:36
5. Homunkulos a homunkulka se setkali 07:46
6. Není všechno zlato, co se třpytí 05:26
7. Lev - král zvířat 08:21
8. Homunkulové a císařova sbírka umění 07:40
9. Syrečky jsou nad zlato 19:24

Celková délka CD 78:28

Císař Rudolf II. touží po Golemovi. Nutí své alchymisty a umělce, aby mu jej zhotovili. Neví, že si najal plný dvůr podvodníků, kteří se za jeho zlato mají dobře. Zároveň se císař chronicky bojí o svou bezpečnost. Alchymista Bragadino (Václav Vydra) a malíř Arcimboldo (Marcel Vašinka) chtějí úskokem Rudolfovi II. k umělému člověku pomoci. Najednou se před jejich zraky zjeví Hurvínek, který zde vystupuje v neiluzivní podobě jako kluk, je tedy dřevěná pohybující se loutka. Homunkulus je na světě a představen Rudolfu II. Do 17. století se dostane i Mánička, potká podvodného komorníka Ercia (Jan Přeučil) a najde Hurvínka. Císař, který je přesvědčen, že loutky stvořil Bragadino, má hned dva homunkuly.

Helena Štáchová a Pavel Cmíral zavedli už své protagonisty na dvůr Přemysla Otakara II. /Hurvínek mezi Přemyslovci/, na Karlštejn, hrad císaře Karla IV. a jeho syna krále Václava /Hurvínek na dvoře lucemburském/ i do komnat Jiřího z Poděbrad /Hurvínek a husitský král/. Ve čtvrtém díle se Hurvínek a Mánička stávají hosty císaře Rudolfa II., který je považuje za objev svých alchymistů, pokoušejících se splnit vladařovo přání a vytvořit homunkula - člověka umělého. Také tento jejich výlet do historie je plný napětí i legrace. Kromě Martina Kláska /Hurvínek/ a Heleny Štáchové /Mánička/ se o role podělili herci Petr Pelzer,Václav Vydra, Marcel Vašinka a Jan Přeučil. Některé postavy - jako např. dvorní malíř Arcimboldo - jsou, stejně jako dobové reálie, autentické. Malí posluchači se tak nejenom pobaví, ale i poučí!

Slovo scénáristy:
Když se na svých výletech do českých dějin Hurvínek s Máničkou dostali mezi Přemyslovce (Hurvínek mezi Přemyslovci), byla Praha takovou větší vesnicí. Při jejich návštěvě Lucemburků (Hurvínek na dvoře lucemburském) právě rozkvetala pod rukama Karla IV. v město rozlohy nevídané. A s „husitským králem", s Jiřím z Poděbrad (Hurvínek a husitský král), se ti dva setkali zrovínka na Novém Městě pražském, které dal Karel IV. zbudovat.
Nu a jak vypadala Praha, do které se s Hurvínkem a Máničkou podíváte teď? Byla to Praha, které se začalo říkat „zlatá". To proto, že ji císař Rudolf II., s nímž se vzápětí seznámíte, učinil svým sídelním městem. Měla na svou dobu nevídaných šedesát tisíc obyvatel, její ulice byly ve dne v noci plné trhovců, řemeslníků, kejklířů, vojáků, ale i lapků a zlodějů. Ovšem také mladých šlechticů, kteří se sjížděli z celé Evropy, aby byli co nejblíže dvoru císařovu a sám vladař si jich mohl povšimnout.
Mnohým se té milosti skutečně dostalo a tak panošů i čestných služebníků s krví šlechtickou v císařské rezidenci vesele přibývalo. A nejen jich! Císařův dvůr živil spousty kuchařů, pastičkářů, puškařů, platnéřů (zhotovovali brnění), mečířů, kalhotářů a zástupců dalších řemesel. Ti však rudolfínskou dobu neproslavili. K proslulosti jí dopomohli zejména hvězdopravci, umělci a alchymisté. Císař je zval z různých koutů Evropy, aby pro něj zkoumali vesmír, malovali a sochařili, vynalézali kámen mudrců, elixír mládí a stvořili člověka umělého - homunkula.
Hurvínek s Máničkou potkají na císařském dvoře některé z nich. Třeba slavného malíře Arcimbolda (jde o skutečnou postavu), či daremného alchymistu Bragadina, který také opravdu žil. Říkal si Illutrissimus Marco Antonio, hrabě Bragadini a byl nejproslulejším alchymistou své doby. Císaře ale podváděl a nakonec musel z Prahy neslavně utéct. Ani komorník Ericio není figura vymyšlená. Tento Ital patřil k všemocným a penízků chtivým císařovým komorníkům, kteří osnovali dvorské intriky a pomáhali rozkrádat císařské umělecké sbírky. A ještě s jednou slavnou „postavou" se setkáte. Se lvem, Rudolfovým miláčkem. Hvězdář Tycho de Brahe tvrdil císaři, že se tento král zvířat narodil ve stejné „planetě" jako on, Rudolf, a tak když lev koncem roku 1611 zašel, císař se ulekl. Jistě se, jak předpověděl hvězdářův horoskop, blíží i jeho smrt! A věřte nevěřte, Rudolf II. skutečně záhy zemřel. Bylo to 20. ledna 1612. Současníci považovali císaře za podivína. Vyjít s ním opravdu nebylo lehké. Když ho jeho lékaři ošetřovali a bolelo to, mával jim prý před nosem tasenou dýkou a nejednoho chutě bodl. Neustále se také strachoval, že se stane obětí úkladného vraha a častokrát nechával v noci prohledat celý Hrad. Ostatně měl k tomu důvod, neboť i to se v dějinách často stávalo. Pro pořádek ještě poznamenejme, že tenhle milovník umění a zlata byl i českým králem a přišel na svět roku 1552.
Tak a teď račte povstati, Jeho císařská milost, Rudolf II. přichází. A vy můžete poslouchat, co na jeho dvoře prožili Hurvínek s Máničkou.

(Pavel Cmíral - přebal MC)