Písně Spejbl a kurtizána a Láska tateří ze hry Amorkovy rozmary
18.01.2025, napsal: Kamil M., sekce fan web
Dnes už téměř zapomenutá hra pro dospělé diváky Amorkovy rozmary měla premiéru před rovnými 95 lety: 18. ledna 1930. V této revue, kterou společně napsali Josef Skupa, Frank Wenig, Jiří Vopršal a Josef Machoň, a která přinášela osvědčené náměty klasického repertoáru tehdejší divadelní tvorby, zaznělo rovněž několik slavných písní, které pak byly vydány i v audiopodobě. Jde zejména o známý dvojzpěv Spejbla s kurtizánou, ve kterém si s nemalým potěšením pěvecky společně zažertovali Josef Skupa s Annou Kreuzmannovou. Spejbl se v něm představuje jako rozvášněný milovník, který je při hrátkách s přítulnou společnicí Ramonou přistižen bdělým Hurvínkem. Píseň vzniklá na motivy anglické verze "I lift up my finger" byla natolik populární, že byla stejnými interprety téhož roku nahrána na šelakovou gramodesku. Na klavír v ní oba umělce doprovázel Antonín Kuncman, který byl zároveň režisérem divadelní inscenace. Nahrávku pak v roce 1972 Supraphon znovu zařadil také na kompilační LP desku Jak je neznáme aneb známí herci jako zpěváci. A chybět samozřejmě nemohla ani na pětidílném CD kompletu Skupových nahrávek Klasický Spejbl a Hurvínek Josefa Skupy.
Druhým songem z této revue pak byl duet Spejbla s Hurvínkem Láska tateří, parodující Mottlovu tklivou dobovou písničku Maminko, mámo, v němž Hurvínek svému taťuldovi klade otázku, jak k němu vlastně přišel. Tato píseň s textem Josefa Skupy se objevila také v televizním vysílání, například jako součást pořadu Spejblovize, kde si jí můžete poslechnout.
Významnost obou písní podtrhuje divadelní historik Pavel Grym ve své knize Klauni v dřevácích (1988): „Svými náměty i slovesnou úrovní patří obě písně ke zlatému fondu divadla; i proto, že tak výmluvně a vtipně zachycují výrazné dobové rysy obou hrdinů.“ Totéž se dá zcela jistě říci o foxtrotu Rudolfa Kubína ze stejné doby s názvem Rukulíbám, milostpaní. I ten byl vydán na gramodesce, a to dokonce ve dvou verzích: poprvé jen s orchestrem, podruhé i se zpěvem. Kubínova píseň z filmu Spejblovo filmové opojení (1931) se těšila oblibě i o mnoho desítek let později - např. v roce 1993 ji v televizním pořadu Zábava do každé rodiny přezpíval Miloš Kirschner.
Druhým songem z této revue pak byl duet Spejbla s Hurvínkem Láska tateří, parodující Mottlovu tklivou dobovou písničku Maminko, mámo, v němž Hurvínek svému taťuldovi klade otázku, jak k němu vlastně přišel. Tato píseň s textem Josefa Skupy se objevila také v televizním vysílání, například jako součást pořadu Spejblovize, kde si jí můžete poslechnout.
Významnost obou písní podtrhuje divadelní historik Pavel Grym ve své knize Klauni v dřevácích (1988): „Svými náměty i slovesnou úrovní patří obě písně ke zlatému fondu divadla; i proto, že tak výmluvně a vtipně zachycují výrazné dobové rysy obou hrdinů.“ Totéž se dá zcela jistě říci o foxtrotu Rudolfa Kubína ze stejné doby s názvem Rukulíbám, milostpaní. I ten byl vydán na gramodesce, a to dokonce ve dvou verzích: poprvé jen s orchestrem, podruhé i se zpěvem. Kubínova píseň z filmu Spejblovo filmové opojení (1931) se těšila oblibě i o mnoho desítek let později - např. v roce 1993 ji v televizním pořadu Zábava do každé rodiny přezpíval Miloš Kirschner.
Láska tateří
Hurvínek:
Tatíčku, táto, chtěl bych rád, na něco se tě pozeptat,
to bych od tebe, víš, moc rád slyšel, jak ty jsi ke mně vlastně přišel.
Tatíčku, táto, povídám, odpusť, že se tě na to ptám,
jak se to vlastně stalo, víš, to by mne zajímalo, když maminku nemám.
Spejbl:
Já vím, že má o to kdekdo dnes, vskutku velmi vážný interes,
proč, ať se kam chcem hnem, mámu že nevedem,
a že to ve dvou táhnem jen.
Hurvínek:
Tak mi to vylož, tatí.
Spejbl:
o bych ti dlouho vykládal, přilétl čáp a mně tě dal,
choval jsem tě a kolíbával, zpíval a bajky povídával.
Hurvínek:
Dneska však nemusel bys, tatí snad, pohádkama mě nalejvat,
tatíčku, táto zlatej, já vím, že nejsi svatej,
to bych tě nesměl znát...
Spejbl a kurtizána
Spejbl:
Ach, jak jste spanilá, když tak na vás zřím!
Jak vy jste unylá, jsem z vás celej hin!
Ramona:
Vy se mi také líbíte moc,
přijďte ke mně, drahušo, třeba hned dnešní noc!
Spejbl:
Ježišmarjá, to já přijdu, jenom ale o tom ani muk!
Ježišmarjá, jen aby se nedozvěděl o tom ten můj kluk!
Kdybyste věděla, co bych zkusil, kdyby kluk mi na to káp'!
Ježišmarjá, jak bych za to pykat musil, jú, to bych to drap'!
/Próza/
A co míníte, Ramondo, medle, se mnou vlastně podniknout?
/Zpěv/
Ramona:
Já bych vás sváděla a dováděla.
Spejbl:
Jéje, jen teďka ne, jděte od těla!
Ramona:
Mé srdce hoří, buší mi moc...
Spejbl:
Já nevím, zda to vydržím, než rozhostí se noc !
Ježišmarjá, to je hrozný pokušení, to nevydržím!
Zdaliž nejsem na tom hůře, než byl na tom svatej Antonín?
Ramona:
Ale ty, můj zlatej, nejsi svatej, proto lehce odoláš, he?
No tak, jen se mi tu hloupě neupejpej,
Víš, co dělat máš...
/Próza/
Spejbl:
A co, medle, mám dělat?
Ramona:
Víš, že si potrpím na slušné pohostinství, milušo,
tak koukej, aby ses dal vidět!
Spejbl:
Ale ... Už vím, jak to udělám. Udělám to takhle, následovně ...
/Zpěv/
Až se den sešeří, tak půjdem k večeři
a pak u nás tichounce vklouznem do dveří.
Až synstvo moje bude už spát,
budeme se, Ramono, vášnivě milovat!
Ramona:
No jo, ale bude třeba, aby nás nerušil ten tvůj kluk!
Spejbl:
No jo, tak ho třeba odnesu spát na půdu, to je mi fuk!
Hurvínek /vystoupí z úkrytu/:
No, to se ti, tatí, nevyplatí!
Počkej, tatí, jen se těš!
Spejbl a Ramona:
Ha!
/Ona uprchne, Spejbl zhroucen/
Hurvínek:
Teď běž! Já ti dám si namlouvat, počkej, ty dostaneš!
Rukulíbám, milostpaní
Spejbl:
Kdo chce s lidmi žít, ten musí uvážit,
že je nutno lidské řády řádně respektit,
společensky žít a mezi lidi jít;
není nad to, když dovede vkusně pozdravit.
Rukulíbám, rukulíbám, dobrej večer přeju vám,
má poklona, moje úcta, služebník, rukulíbám!
Jak jsem šťasten, že vás zřím! Kdy vás zase uvidím?
Moje úcta, moje úcta, služebník, rukulíbám ...
Někdo si myslí, že jsou to nesmysly,
ale všechny konexe jsou na tom závislý.
Každej to má rád, hodnej i neřád,
když mu člověk servíruje porci cukrdlat.
Hurvínek:
Rukulíbám, rukulíbám, dobrej večer přeju vám,
Spejbl:
má poklona, moje úcta,
Hurvínek:
služebník, rukulíbám!
Spejbl:
Jak jsem šťasten, že vás zřím!
Hurvínek:
Kdy vás zaseje uvidím?
Spejbl:
Moje úcta!
Hurvínek:
Moje úcta! Služebník! Rukulíbám!
Texty písní pochází z knihy Pavla Gryma Spejbl a kurtizána (1988), kde je možné dohledat i mnohé další.
Hurvínek:
Tatíčku, táto, chtěl bych rád, na něco se tě pozeptat,
to bych od tebe, víš, moc rád slyšel, jak ty jsi ke mně vlastně přišel.
Tatíčku, táto, povídám, odpusť, že se tě na to ptám,
jak se to vlastně stalo, víš, to by mne zajímalo, když maminku nemám.
Spejbl:
Já vím, že má o to kdekdo dnes, vskutku velmi vážný interes,
proč, ať se kam chcem hnem, mámu že nevedem,
a že to ve dvou táhnem jen.
Hurvínek:
Tak mi to vylož, tatí.
Spejbl:
o bych ti dlouho vykládal, přilétl čáp a mně tě dal,
choval jsem tě a kolíbával, zpíval a bajky povídával.
Hurvínek:
Dneska však nemusel bys, tatí snad, pohádkama mě nalejvat,
tatíčku, táto zlatej, já vím, že nejsi svatej,
to bych tě nesměl znát...
Spejbl a kurtizána
Spejbl:
Ach, jak jste spanilá, když tak na vás zřím!
Jak vy jste unylá, jsem z vás celej hin!
Ramona:
Vy se mi také líbíte moc,
přijďte ke mně, drahušo, třeba hned dnešní noc!
Spejbl:
Ježišmarjá, to já přijdu, jenom ale o tom ani muk!
Ježišmarjá, jen aby se nedozvěděl o tom ten můj kluk!
Kdybyste věděla, co bych zkusil, kdyby kluk mi na to káp'!
Ježišmarjá, jak bych za to pykat musil, jú, to bych to drap'!
/Próza/
A co míníte, Ramondo, medle, se mnou vlastně podniknout?
/Zpěv/
Ramona:
Já bych vás sváděla a dováděla.
Spejbl:
Jéje, jen teďka ne, jděte od těla!
Ramona:
Mé srdce hoří, buší mi moc...
Spejbl:
Já nevím, zda to vydržím, než rozhostí se noc !
Ježišmarjá, to je hrozný pokušení, to nevydržím!
Zdaliž nejsem na tom hůře, než byl na tom svatej Antonín?
Ramona:
Ale ty, můj zlatej, nejsi svatej, proto lehce odoláš, he?
No tak, jen se mi tu hloupě neupejpej,
Víš, co dělat máš...
/Próza/
Spejbl:
A co, medle, mám dělat?
Ramona:
Víš, že si potrpím na slušné pohostinství, milušo,
tak koukej, aby ses dal vidět!
Spejbl:
Ale ... Už vím, jak to udělám. Udělám to takhle, následovně ...
/Zpěv/
Až se den sešeří, tak půjdem k večeři
a pak u nás tichounce vklouznem do dveří.
Až synstvo moje bude už spát,
budeme se, Ramono, vášnivě milovat!
Ramona:
No jo, ale bude třeba, aby nás nerušil ten tvůj kluk!
Spejbl:
No jo, tak ho třeba odnesu spát na půdu, to je mi fuk!
Hurvínek /vystoupí z úkrytu/:
No, to se ti, tatí, nevyplatí!
Počkej, tatí, jen se těš!
Spejbl a Ramona:
Ha!
/Ona uprchne, Spejbl zhroucen/
Hurvínek:
Teď běž! Já ti dám si namlouvat, počkej, ty dostaneš!
Rukulíbám, milostpaní
Spejbl:
Kdo chce s lidmi žít, ten musí uvážit,
že je nutno lidské řády řádně respektit,
společensky žít a mezi lidi jít;
není nad to, když dovede vkusně pozdravit.
Rukulíbám, rukulíbám, dobrej večer přeju vám,
má poklona, moje úcta, služebník, rukulíbám!
Jak jsem šťasten, že vás zřím! Kdy vás zase uvidím?
Moje úcta, moje úcta, služebník, rukulíbám ...
Někdo si myslí, že jsou to nesmysly,
ale všechny konexe jsou na tom závislý.
Každej to má rád, hodnej i neřád,
když mu člověk servíruje porci cukrdlat.
Hurvínek:
Rukulíbám, rukulíbám, dobrej večer přeju vám,
Spejbl:
má poklona, moje úcta,
Hurvínek:
služebník, rukulíbám!
Spejbl:
Jak jsem šťasten, že vás zřím!
Hurvínek:
Kdy vás zaseje uvidím?
Spejbl:
Moje úcta!
Hurvínek:
Moje úcta! Služebník! Rukulíbám!
Texty písní pochází z knihy Pavla Gryma Spejbl a kurtizána (1988), kde je možné dohledat i mnohé další.