Nové hlasy lipové rodinky poprvé v nahrávacích studiích

Martine a Jano, dosud jste pořizovali záznamy partů pouze pro divadelní účely, co vám jako první proběhlo hlavou, když jste se dozvěděli, že půjdete poprvé do profesionálních studií tvořit bez diváků pouze s pomocí mikrofonu?
Jana: Já měla velkou radost a moc jsem se těšila na tuto novou zkušenost. A zároveň jsem cítila velký respekt před nahráváním naší první audio nahrávky.
Martin: Napadlo mě, že je to fajn, protože nové CD už dlouho nevzniklo. Současně Spejbla s Hurvínkem mluvím docela krátkou chvíli, takže jsem si nebyl jistý, jestli už je vhodný čas to takhle zvěčnit, ale to si asi nebudu jistý nikdy.

Jak jste se na natáčení připravovali?
Martin: Četli jsme si společně několikrát scénář a dávali si připomínky.
Jana: Bylo velkou výhodou, že text vychází z inscenace Hurvínek a nezvaný host, kterou již hrajeme a kde přibylo pár scén a v některých situacích jsme museli být více popisní. Příprava spočívala především ve čtených zkouškách s režisérem Miki Kirschnerem.

Jak nahrávání probíhalo, lišilo se například dabování postaviček pro film oproti natáčení CD, pokud ano, v čem?
Jana: Mezi dabováním pro film a nahráváním cd je velký rozdíl. U filmu se dbá na každý detail, několik scén jsme upravovali v rámci postsynchronů, aby zvuk dokonale seděl k tomu, co se odehrává na plátně a zároveň aby se loutky nepřekřikovali. U tvorby cd se zase musíte více položit do emocí a nálady, kterou chcete posluchači přenést, žádný obraz ani vizuál to za vás neudělá. Ale u obou těchto zkušeností platilo, že jsme s Martinem dostali krásný prostor pro tvorbu a toho si velmi vážím.
Martin: Nejvíc se nahrávání cd liší tím, že tady obraz nic nezachrání. Současně se mi vždycky naši ušatci líp mluví, když je vidím před sebou nebo ještě lépe, když je rovnou vodím. Takhle se mi hůř udržovala barva hlasů.

Na co jste si museli při natáčení cd dávat největší pozor, aby byli zvukař s režisérem spokojeni?
Jana: To je těžká otázka. Na nahrávání byla tak příjemná atmosféra, že jsem se jen nechala vést pokyny režiséra a zvukaře. Nejtěžší okamžiky pro mě byly asi během nahrávání písní na cd, které nejsou napsané pro můj rozsah a navíc jsme je nahrávali brzy ráno, ale společnými silami jsme to zvládli.
Martin: Já jsem si musel dávat zvlášť pozor na to, aby se mé postavy nepřekrývali barvou hlasu. V divadle to hezky oddělí pohyb loutek, tady to možné není, proto bylo potřeba například skončit Spejblovu větu více dole a následující větu Člunozobce začít více nahoře.

Vzpomenete si na nějakou veselou historku z natáčení?
Jana: Panečku, těch bylo! Na tohle je mistr Martin Trecha, který mě vždycky překvapí tím, co z něj zase vyleze.
Martin: Na konkrétní ne. Ono je vždycky veselo i tragično, když se tvoří.

Film Hurvínkova vesmírná odysea je natočen binaurálně, tedy prostorově. Popište nám, jak takové prostorové snímání zvuku vzniká, popř. v čem bylo nahrávání pro vás nové oproti běžnému zaznamenávání?
Jana: Při nahrávání zvuku do Hurvínkovi vesmírné Odyssey bylo neobvyklé, že jsme dabovali všechny postavy, které byly momentálně v záběru, tzn. probíhal dialog podle scénáře, ale ostatní postavy se nějak zvukově vyjadřovaly i v průběhu toho dialogu. Po několika hodinách ve studiu kdy neustále dabujete všechno, co se hýbe i nehýbe a ještě s tím, že třeba dabujete v jedné scéně dvě až tři postavy různými hlasy jsme už mnohdy nevěděli, kde nám hlava stojí, ale všechno to zachraňovala dobrá nálada a vtípky s kolegy.
Martin: Pro mě byl největší rozdíl a nezvyk nahrávat Spejbla a Hurvínka separátně. Při živém hraní v divadle je mluvím na střídačku a tu se vždy nahrála celá scéna Spejbla a pak celá scéna znovu hlasem Hurvínka - když daná postava nemá text a poslouchá druhou, pořád si do toho trošku něco žvatlá pod fousem, což mělo docílit onoho efektu prostorovosti.

Byla pro vás zkušenost s natáčením v něčem jiná oproti běžnému hraní v divadle, pokud ano, v čem?
Jana: Byla jiná v tom, že bez diváka se aspoň já cítím nesvá. Během představení můžeme hned poznat, jestli s námi divák jde a můžeme do toho buď víc šlápnout nebo ubrat, tady jsme spoléhali na režiséra, který nás vedl.
Martin: Divadlo má své kouzlo okamžiku - co řeknete, už se nedá vzít zpět. Kdežto při natáčení se vybírá nejlepší verze ...a ta už se pak taky nedá vzít zpět.

Říká se, že se herec s každou další příležitostí posouvá, je něco, co jste si dříve při interpretování postaviček neuvědomovali a teď to i díky mikrofonu můžete využít pro další tvorbu?
Jana: Asi je pořád spousta věcí, které si při interpretování neuvědomuju doteď. Myslím, že nedokážu poslouchat sama sebe a nebýt kritická. Vždycky najdu během poslechu něco s čím nejsem spokojená a v čem se chci posunout, ale beru to jako výzvu pro další práci a projekty. Každý moment strávený u mikrofonu nebo ve studiu vás ohromně posune a jsou to zkušenosti k nezaplacení, protože se nikde jinde získat nedají.
Martin: Veškeré záznamy mé interpretace jsou skvělou zpětnou vazbou. Většinou spokojený nebývám. Nejvíc se u sledování záznamů přistihuji u toho jak zbytečně se Spejblem spěchám. Při hraní samotném mám pocit, že už je Spejbl pomalý až až, ale vždycky zpětně vidím, že zase pospíchám.

Prozradíte nám, co nového vedle rekonstruované budovy chystáte v příštím roce k Hurvínkově stovce?
Martin: Je to především krásných pět premiér z nichž dvě budou dělány pro nově přistavěnou malou scénu divadla.
Jana: Martin zmínil pět premiér, tak já to rozvinu a prozradím, že jedna z nich bude další mimini představení, další bude premiéra věnována Hurvínkovi k jeho 100. narozeninám a sezónu zakončíme vlakovou pohádkou. Do sezóny 2026/2027 vkročíme celosouborovou premiérou pod režií Mikiho Kirschnera a zakončíme to zimní pohádkou.

Děkujeme vám oběma, že jste si na nás udělali čas, a budeme se všichni těšit na vaše další počiny.

• Krátké video jak Martin s Janou natáčeli nejnovější CD si můžete pustit ZDE.