Rozměry 12,7 x 20,2 x 1,2 cm
Hmotnost 0,18 kg

Sama autorka svou knihu popisuje takto: "Humor je, když se přesto smějeme," pravil kdysi kdosi moudrý. A smát se natruc osudu, ze vzdoru, přes slzy, nebo proto, že nám nic jiného nezbývá, to my Češi umíme. Nikdy se nevyrojilo tolik vtipů jako v časech, kdy nám nebylo nejlépe. Věrna této tradici jsem začala psát sloupky do Metra. O našem politickém a společenském životě, viděném karikujícíma očima Josefa Spejbla, Hurvínka a jeho dámských protějšků.

Na začátku spolupráce jsem netušila, že toto dobrodružství potrvá déle než tři roky. Sloupky, které byly a jsou stále úspěšné, daly základ knižní podobě, dokumentují uplynulý čas a stále je o čem psát. Politici nám poskytují tolik materiálu, že o témata nemá Spejbl nouzi. Jeho mnohdy zmatené komentáře jsou doplněné novinovými titulky, které ilustrují marazmus doby v jeho časových peripetiích, nečekaných konfrontačních souvislostech. Autorka je ponechává bez komentáře. Ten si laskavý čtenář jistě doplní sám.

Svým vlastním úhlem pohledu text ozdobil a okomentoval výtečný malíř a karikaturista Jiří Slíva.

Recenze - Klub knihomolů
Kniha Heleny Štáchové Spejblovo politické obludárium je tvořena devětašedesáti sloupky na aktuální společenská a politická témata, na která se díváme očima Spejbla, Hurvínka a jejich dámských protějšků, paní Kateřiny a Máničky.

Najdeme zde kapitoly jako Sexy mozek, Papežovy kondomy, Tahle země není pro starý, Státní maturity nebo Hurvínek for president. Každý sloupek má zhruba dvě stránky, a za ním je ještě vysvětleno, k jaké problematice se vztahuje. Text je často doplněn vtipnými ilustracemi od Jiřího Slívy.

Spejbla a Hurvínka všichni jistě znáte, takže si určitě dokážete představit, že je tato bezmála sto padesáti stránková knížka plná humoru a ironie. A právě díky tomu, že všichni víme, jak tito loutkoví hrdinové vypadají, jak se pohybují a jak mluví, si je dokážeme ve všech situacích bez problémů představit.

Ve sloupku Hurvínek právníkem se Hurvínek rozčiluje, že dostal pětku za opisování. Vždyť opisovat se přeci má! Za opsanou diplomovou práci dostane člověk bez problému i doktorský titul. Taťulda Spejbl se mu to chvíli snaží vysvětlit, ale marně. Hurvínek je rozhodnutý, že se stane doktorem, odjede do Plzně a večer už na jeho dveřích visí cedulka „JUDr. Hurvínek“. Syn s titulem, otec bez? To by nedělalo dobrotu, proto se i Spejbl rozjede do Plzně.

Vysvětlení, o jaké aféře se mluví, není v tomto případě nejspíš potřeba. Pokud by si ale někdo chtěl osvěžit souvislosti, nechť čte dál, autorka vše hned za sloupkem připomíná.

Skandálů ve škole, kde se má učit respektu a pravidlům, je však mnohem více – opisování a ztrácení diplomek, nepřehledné přijímačky. Ještě tři poslední tituly JUDr. rozdal bývalý proděkan Milan Kindl narychlo toto pondělí. (str. 30)

Krásný je také sloupek Papežovo cédéčko, který reaguje především na novinový titulek „Papež poráží Madonnu, rozdalo se už sto tisíc lístků!“ Když si tohle Hurvínek s Máničkou přečtou, řeknou si, že ten papež bude asi hodně dobrý zpěvák, když porazí i Madonnu, a tak by určitě stálo za to se na něj jet podívat. Mají štěstí, zanedlouho bude vystupovat v Brně. Z koncertu jsou ale zklamaní, lidí na něm sice bylo dost, ale neměl ani jeden pořádný hit. Aspoň, že měl celkem hezký kostým.

„Šmankote, děti, vy jste byli na papežovi!“
„Dyť jsme ti to, taťuldo, říkali!“
„Papež ale není zpěvák,“ vysvětluje Spejbl, „To už taky víme,“ brání se dívenka, „jen nechápeme, proč má tolik fanoušků? Kdybyste viděl, jak měl narváno!“ (str. 27)

Úředník Hurvínek si střílí z jedné magistrátní úřednice, která má trochu problém s českým pravopisem. Takto vypadá její objednávka v úředních spisech: „Obědnávka průpysů leží v jiném oběktu.“ Ve stejném duchu se nese i dopis od Hurvínka pro Spejbla: „Mylí taťuldo, zdravým tě spoza stanu gde spým s Máničkou a ostatňýmy kluci. Je to prýma, aš na ty brouci a koušící komáři.“ Když si to Spejbl přečte, upřímně se zaraduje. Hurvínek má nakročeno k tomu, aby se po škole stal kvalitním úředníkem. Potřebné znalosti na to má už teď!

Tuto útlou knížečku bych doporučila milovníkům známých loutek, ale i všem, kteří se rádi zasmějí současné politické situaci.

Ukázka z knihy

Vzdělání škodí - 26. 6. 2009
Hurvínek vztekle nakopne školní brašnu, která pamatuje jeho třiaosmdesát zbytečných školních let, zatímco Spejbl netečně pokračuje v luštění křížovky: „Neodbytný člověk na šest písmen,“ mumlá si, „ááá, už vím – otrava!“ „To spíš učitel,“ opraví ho synáček. Otec zpozorní. „Kluku, co ti zase vadí na škole?“ „Na škole nic,“ odsekne jeho ratolest, „budova je to pěkná, ale s učiteli se nedá vydržet. A to ještě chtějí vyšší platy!“ „Synu, být v dnešní době učitelem je rizikové povolání, které si žádá zbrojní pas a nervy ze železa!“ „A co my, školáci? Jen se dřeme a nám nedá nikdo nic!“ kvílí kluk. „Ty se tak nadřeš,“ rozzlobí se hlava rodiny, „vždyť nic neumíš!“ „Protože mě v té škole nic nenaučili!“ vzteká se dál školák. „A jak by taky mohli, když sami nic neumí!“ „Jak jsi zase na tohle přišel, Hurvínku?“ „Třeba naše učitelka, ta se mě v jednom kuse na něco ptá!“ žaluje Hurvajz. „A co ty?“ vyzvídá Spejbl. „Nic! Nechám ji, ať si na to přijde sama!“ „Ajajaj,“ zasténá nešťastný rodič v předtuše blížícího se vysvědčení, „to zas bude pohroma! To máš z toho, že se neučíš! Jestlipak víš, co bude z žáka, který se místo učení honí za mičudou?“ „Milionář,“ odpoví chlapeček. „Kluku,“ vede si svou Spejbl, „prachy jsou sice fajn, ale takové vzdělání je k nezaplacení!“ „Taky za něj nikomu pořádně neplatěj. Copak už jsi u nás viděl bohatýho intelektuála?“ trumfuje syn…