Spejbl a Hurvínek - Josef Skupa

autor: Josef Barchánek (1,2,4,6,7,9,10,11), Ladislav Khás (8), Josef Skupa (5,8), Frank Wenig (3)
nahráno: v Pražských studiích Supraphonu v letech 1953-56
mastering: Martin Kusák a Studio Stanislava Sýkory
redakce: Naďa Dvorská
doprovodný text: Nina Malíková (1997)
fotografie: Archiv časopisu Loutkář (1997)
výtvarné řešení: Stanislav Dvorský (1997)

1. Hurvínek v zoologické zahradě 6:26
2. Hurvínek píše úkol 3:17
3. Hurvínek za chvíli pouhou rozebere větu dlouhou 5:14
4. Spejbl a doba kamenná 3:21
5. Hurvínek gratulantem 6:03
6. Spejblův zeměpis 3:39
7. Spejbl znalec hudební 6:10
8. Užovky 5:46
9. Zdravověda u Spejblů 7:31
10. Spejblova kuchařská kniha 3:33
11. Pes obecný 3:33

Celková délka CD 54:33

Dnešní nejmladší generaci je možná jméno Josefa Skupy (1892-1957), tohoto všestranného divadelníka (původním povoláním středoškolského profesora výtvarné výchovy), jehož loutkařská tvorba je spjata především s obdobím mezi dvěma světovými válkami, téměř neznámé. A přece to byl právě on, kdo byl spolutvůrcem a iniciátorem dvou komických postaviček - otce Spejbla a jeho syna Hurvínka, které za více než tři Čtvrtě století zdomácněly a dá se říci zlidověly nejen u nás, ale vlastně po celém světě. První stopy komediálního talentu Josefa Skupy, který se později zúročil v Divadle feriálních osad v Plzni i ve Skupově vlastním Plzeňském loutkovém divadle a posléze v pražském Divadle Spejbla a Hurvínka, můžeme najít v jeho působení v pražských kabaretech před první světovou válkou. Zde si Skupa poprvé ověřoval reakce publika, zde se tříbil jeho smysl pro humor a přesně cílenou pointu, zde si pohrával s možnostmi svého zajímavě zabarveného hlasu.
Ze dvou postaviček, které přinesly Josefu Skupovi skutečně světovou proslulost a slávu spatřil první světlo světa Spejbl, který jako loutka vznikl v plzeňské řezbářské dílně Karla Noska. Poprvé se tahle zvláštní postava, oděná do noblesního měšťanského fraku a obutá do kontrastních venkovských dřeváků, setkala s publikem v r. 1920 v Plzni a její duchovní otec a interpret Josef Skupa ji hned od počátku obdařil hlubokým hlasem. Spejbl byl svým charakterem postava trochu zvláštní - popletená, nespokojená a neobratná - zkrátka úplný protipól zvídavého syna Hurvínka, který se objevil po Spejblově boku o šest let později (1926 v Plzni). S objevením se Hurvínka teprve dostala figura Spejbla svůj smysl - otec Spejbl měl konečně koho poučovat, koho vychovávat, ale také o koho se starat. Skupa z této dvojice vytěžil herecky (dodnes se můžeme bavit jeho schopností přecházet plynule z hlasu jedné postavy do druhé) i autorsky. Dnes už jsou typická Hurvínkova fistulka a jí kontrastující Spejblův bas dokonce tak neodmyslitelně spojeny s oběma postavami, zeje i při poslechu sebemenší části jejich dialogu okamžitě posluchač pozná. Spory obou loutkových protagonistů se odehrávají většinou v oblasti výchovy (Spejbl vychovává a poučuje a Hurvínek se zvídavě a zvědavě ptá), často je z jejich debaty i pěkně zašmodrchaný galimatyáš, založený na slovním vtipu, slovních hříčkách a komediální hravosti, které Skupa autor i interpret dovádí ad absurdum. Ale ať už je předmětem jejich dialogu cokoli, z tónu jejich rozhovoru je vždy cítit jemné láskyplné pouto, které starostlivého tatínka a jeho nezbedného synka pojí.


(přebal audio CD)