napsala: Ludmila Grossmannová-Brodská
ilustrovala: Marie Fischerová-Kvěchová
Rozměr 11,2 x 8 cm

František Otta byl český podnikatel, který v Rakovníku vybudoval úspěšnou továrnu na mýdla, jedlé tuky a kosmetiku, později známou jako Rakona. Firma proslula také svým marketingem, pro hospodyňky vycházely různé letáky s návody, populární byly knížky s pohádkami pro děti nebo série Dobrodružství Ottáčka a Ráčka.

Panáčkové na cestách - text
Toto se přihodilo o půlnoci, když všichni dobří lidé a hlavně malé dítky pokojně spí, aby se spánkem posilnili na druhý den.
Za to předměty neživé, hračky, drobná zvířátka, ba i květinky nabývají řeči, obživnou a pakli právě neprovádějí všelijaká veselá čtveráctví, tedy se mezi sebou aspoň vesele baví, aby hned na to, jak kohoutek zakokrhá, se zase proměnila v nehybné, němé hračky.
Ve velikém, krásně upraveném dětském pokoji, v bílých postýlkách, ohražených dětskou síťkou v tichém spánku zdravě oddychoval na jedné straně Mireček, drobný čilý klučina, a u protější stěny ve spánku jako růžička se rděla jeho mladší sestřička Vlasta. Holčička ještě ve spánku mile se usmívala - bylať minulého večera s maminkou i bratříčkem v loutkovém divadélku a dětem se tam velice líbilo.
Měsíček jako mazaneček na obloze se usmívající byl by tuze rád nakoukl do dětského pokojíku, ale okna byla zastřena bílou záclonkou, která však propouštěla měsíčné světlo a v příbytku bylo stlumené pološero.
Na velikých hodinách se rozlétla dvířka, vylétla z nich taková žertovná kukačka a dvanáctkrát po sobě zavolala: „Kuku!“ Kukačka ještě neumlkla, ještě se za ní nezavřela dvířka, když cosi zaharašilo na podlaze a na své koloběžce, v celé své slávě sem doprostřed pokojíku přijel ten roztomilý čipera Hurvínek, který tak moudře dovede svá očka vykulovati a má žertovně narostlá ouška. - Oblečen byl jako obyčejně, měl přes bílou košiličku nahoru od kalhotek šle. Nyní se zvědavě kolem rozhlížel a poskočil radostí vida, že sem k němu spěchá malý, veselý panáček ve strakatém oděvu a s rolničkou na špičaté čapce.
„Nazdar, kamaráde! Já jsem Hurvínek, synstvo Špejblovo z Plzně,“ představoval se panáček S koloběžkou. „A já jsem pravý český Kašpárek," odpovídal ten druhý a panáčkové si podali pracičky, kterými si srdečně potřásli. „Víš, Hurvínku,“ vesele sebou zatřepal Kašpárek, „kdyby to bylo ve dne, řekl bych dobrý den, ale takhle o půlnoci?“ „No, ale zase ve dne bychom se spolu nemohli pěkně od srdce. pobavit.“ „Tak tedy, kamaráde zlatý, Hurvínku, odkud přicházíš?“ „To bys neřekl, to bys neuhádl, Kašpárku, kde já jsem byl!“
„No, kde jinde než v Plzni, kde jsi krajanem!“
„Chyba lávky! Abys věděl, přicházím přímo z Paříže, ano z Paříže!“
„Nelži, Hurvínku!“
„Nelžu! Měli mě tam rádi. Oslavovali mě! Dokonce pod Eifelovou věží jsem byl fotografován s maličkým Štěpánkem, víš, Kašpárku, to je synáček jednoho velkého pána. Dobře se mělo Špejblovo synstvo i otectvo v Paříži, to koukáš, viď?“
„Ba koukám. Však i já cestoval po světě.“
„Prosím tě, kdes všude byl?“ smál se Hurvínek.
„Jen doma, především doma, kamarádíčku. V našich zlatých Čechách, v republice, která má tatíčka Masaryka.“
„Pravda, to je pěkné a záslužné a jistě tě také mají všude rádi?“
„To si myslím! Kdo by nemiloval veselého Kašpárka? Není české Lhoty, o které bych nevěděl, máme Lhotu Velkou i Malou, Lhotu Vařenou i Syrovou, Lhoty Plátěnou, Hedvábnou, Pískovou, Lhotu Bilou, Červenou i Zelenou. Všude o mně vědí a máme se vzájemně rádi.“ „A to je nejlepší, viď Kašpárku, děláme-li někomu radost?“
„Pravdu máš, Hurvínku. Ať my panáčci cestujeme za hranice nebo po vlasti, vždycky je to dobré. Abychom již šli každý po svém. Kohoutek hnedle zakokrhá a kdyby se Mirek s Vlastou vzbudili, divili by se nám.“ Chopivše se za ručky, oba panáčkové odtud vesele pelášili.