Spejbl se v této hře představuje coby pianista, který je sužován rozmary kabaretní zpěvačky, kterou doprovází a která žádá po vedení jeho vyhazov. Doma si pan Spejbl stěžuje na své těžké živobytí a před záhadným mužem, který se vynořil z přítmí, vyslovuje přání, aby aspoň Hurvínek byl mimořádným dítětem a něco v životě dokázal. Dostane pro Hurvínka zázračný nápoj, který umožňuje dělat zázraky, ale touha po zázračném dítěti se oběma vymstí. Hurvínkovy "zázraky" nejsou k ničemu: paní Drbálkové přičaruje vousy, Máničce zlatou hvězdu, Žerykovi parohy, na stole v redakci, kam Spejbl spěchá oznámit novinu o zázračném dítěti, vyrostou růže, zřízenec zoo se promění v papouška. Za Hurvínkem se začne valit záplava podivínských vynálezců, šejdířů, proroků, nemocných. O kouzelníka, pro něhož není nic nemožného, se začnou zajímat i gangsteři, politikové a vojáci. Zoufalý Spejbl se na útěku s Hurvínkem ukrývá na ostrově, ale i tady jsou objeveni a dvě velmocenské námořní flotily se kvůli malému divotvorci pustí do nelítostné bitvy. A proto Hurvínek, podněcován zoufale zmoudřelým Spejblem, přikročí k poslednímu kouzlu: vzdává se své zázračné moci a stává se opět obyčejným chlapcem. Až pak se ukáže, že celý příběh proběhl ve Spejblově blouznivém snu. Spejblovi je právě padesát a nedočkal-li se uznání ve své hudebnické profesi, dostává se mu aspoň vděčnosti a lásky od Hurvínka a Máničky, kteří mu přicházejí blahopřát.

Oficiální premiéra se pro zástupce tisku, výtvarné, divadelní a rozhlasové pracovníky a všechny přátele loutek konala v pátek 9.10.1942 od 20 hodin v sále pražského kina Tatra v Římské ulici (Hasičský dům).