Škola pro Hurvínka znamená jen velkou ztrátu času. Kéž by do ní už nikdy nemusel vkročit! Toto přání se Hurvínkovi splní, když se setká s prapodivnou osůbkou s oslíma ušima jménem Hýkálek. Ten ho totiž pozve do Oslova, města, o němž Hurvínek, a dokonce ani Mánička, nikdy neslyšeli. Děti si tam žijí jako v ráji. A jak by ne – nemusejí totiž chodit do školy! A tak se Hurvínek, navzdory Mániččiným protestům, vydává po boku Hýkálka do města Oslovo. Sotva ale mají město za zády, zapřáhne Hýkálek Hurvínka do oslího spřežení a v Oslově se začne pracovat na tom, aby se Hurvajs proměnil ve skutečného osla. Spejbl s Máničkou a Žerykem mají co dělat, aby ho zachránili. Na pomoc tak bude muset přijít i z vězení osvobozená paní Riga.
Hra byla převedena i do audiopodoby a byla rovněž vysílána na platformě Dramox. Od září 2023 je uváděna v novém hereckém obsazení v interpretaci Martina Trechy a Jany Mudrákové.

Hurvínek oslem (Loutkář 1/2012)
Dějová osnova příběhu Hurvínkovy proměny, nabývání zkušeností a návratu do domácího prostředí vychází z osvědčeného schématu her určených oblíbeným protagonistům, v tomto případě především hlavně Hurvínkovi: je zde útěk z dobře známého a možná i trochu nudného domácího prostředí, revolta proti autoritě (tentokráte ne proti otci Spejblovi, ale proti škole a učení), do světa dobrodružnějšího, fantazijního, ze kterého se vrací hlavní hrdina po přestálých dobrodružstvích rád zpátky. V daném schématu je také obyčejně skryté ponaučení, které nechybí ani tentokráte.
Hurvínkova lenivost, či spíše momentální liknavost a nespokojenost se školními povinnostmi je příčinou toho, že podlehne svůdnému vábení Hýkálka (podivné lidsko-oslí bytosti), a aniž by o věci přemýšlel či dbal na Mániččino varování, dává se s ním na cestu do zaslíbené země, kde je možné si \„jen hrát, jíst a spát\“. Lákavá nabídka se však velmi rychle mění v pravý opak – Hurvínek je postupně proměňován v osla, o hraní a volném čase nemůže být ani řeč. Místo toho nastupuje těžká práce s odklízením haldy odpadků, při níž se seznamuje se stejně vylákaným chlapcem Augustkem, který Hurvínka upozorní i na to, že v tomto podivném oslím království je dokonce zakázáno nejen učit se, ale vůbec myslet. Hurvínek má samozřejmě štěstí v tom, že se ho vydá hledat jeho kamarádka Mánička, doprovázená panem Spejblem a samozřejmě i Žerykem. V převleku se jim podaří dostat se do tajemného Oslova. Tam ale už mezitím úplně proběhla Hurvínkova proměna v oslíka. Scéna, ve které si hlavní hrdina naříká a volá Máničku i tatínka, patří i pro otrlejší dospělé diváky k těm nejdojemnějším. Proměna v osly hrozí pak od starosty postupně všem zúčastněným. Starosta totiž vlastní kouzelnou hůlku své bývalé velitelky paní Rigy a teprve v poslední chvíli se oslíkovi-Hurvínkovi podaří hůlku starostovi z ruky vykopnout. Hůlku dostává do ruky se starostou čím dále tím nespokojenější Hýkálek a s její pomocí vrací všechno zpět k původnímu stavu. Finále je rozhodně nejnapínavějším místem inscenace, kdy děti, které objasnění spletité prehistorie Oslova přimělo na chvíli k šumu, zase bez dechu sledují rozuzlení příběhu. Samozřejmě, že všechno nakonec dobře dopadne, Hurvínek se i se svými zachránci vrací domů a závěrečný tanec všech protagonistů (po celé řadě scén s tradičně brilantně voděnými marionetami) patří i po loutkoherecké práci k nejzdařilejším.
Inscenace má dramatičtější spád ve druhé půli, šťastné je řešení náročnějších přestaveb, které se odbývají za pohyblivými výkryty či jakýmsi retablem, v jehož okénkách, se jako komentující chór objevují dvě postavy zajímavě výtvarně pojednaných loutek hudebníků – Troubáčka a Vozembouška.
Inscenátoři však jako by se báli příliš přímočarého základního příběhu a tak se děj větví do celé řady dalších, často nedokončených motivů a rozšiřuje se i o další postavy, jejichž úloha v celku není příliš zřetelná. Nedojasněné tedy zůstává, proč si do Oslova vybírají právě k únosu a práci jen malé chlapce, zajímavě prezentovaná figura Strašáka se sice uvede pěknou písničkou, ale s dalším dějem už nijak nesouvisí, jen vyprávěný příběh vzbouřených oslů-sluhů paní Rigy je překomplikovaný a navíc se paní Riga doslova \„mávnutím hůlkou\“ v samotném závěru hry jako výrazná postava ztrácí a vtipný dovětek o jejím cirkusu, který do města přijíždí s krotitelem Hýkálkem a oslem Starostou zaniká v celkovém závěrečném balábile. Záhadou je i smysl práce chlapců-oslíků v Oslově. Faktem ale zůstává, že si zmíněných nejasností všimne spíše oko dospělého diváka či pozorného kritika a že se jimi dětský divák napjatě sledující Hurvínkovy dramatické osudy vůbec nezabývá.
Sympatické na novém textu naopak je, že jsou zde poučení a etická pravidla (nenechat se zlákat sliby cizích lidí, být připraven kamarádovi pomoci, chtít se něco naučit…) sdělována neškolometsky skrze vlastní příběh. Zaujme i obohacení postavy Máničky, která má v sobě nejen holčičí zvídavost, ale i statečnost a důvtip.
V inscenaci je řada hudebních čísel a písní s pěknými texty Robina Krále (kromě již zmíněného Hurvínkova sóla, kdy si stýská po taťuldovi, Máničce i Žerykovi, jsou zajímavé i písničky komentujících oslů-hudebníků v přestavbových intermezzech).
Výtvarně je příběh ukotven v jakémsi bezčasí. Výtvarnou inspiraci jako by tvůrce hledal v podivných krajinách sci-fi komiksů či v realistické kresbě připomínající svými barevnými tóny kulisy a malované prospekty prvorepublikových marionetových divadel (samotný Oslov, krajina s odpadky, Chrám proměn, ale i exteriéry úvodní a závěrečné pouliční scény).
Děti v Hurvínkovi mezi osly dostávají pěknou inscenaci, která má v sobě vyváženou porci napětí i divadelního kouzlení, poučení a samozřejmě humoru, na který při sebemenší příležitosti živě reagují.

Autor: Nina Malíková, zdroj: www.loutkar.eu (Loutkář 1/2012, str. 23-24), psáno z premiéry 11.10.20011 a reprízy 14.1.2012

Kdo se bude učit, bude exemplárně potrestán
Nová pohádka v Divadle Spejbla a Hurvínka se jmenuje Hurvínek mezi osly. Napsal ji a pro děti i dospěláky připravil Miki Kirschner. Představení je veselé, napínavé a poučné. Pro každou věkovou vrstvu jinak. Důležitější je, že baví děti. Hurvínek s Máničkou jdou ze školy a nezbeda si po stěžuje, jak ho učení nebaví, že je to otrava a nejraději by do školy nechodil.
Kde se vzal, tu se vzal, objeví se podivný pan Hýkálek s oslíma ušima a nabídne nespokojenci výlet do Oslova, kde si užije vytoužených vymožeností.
A taky jo. Jenom mají město za zády, zapřáhne pan Hýkálek Hurvínka do oslího spřežení a v Oslově se začne pracovat na tom, aby se Hurvajs proměnil ve skutečného osla. Spejbl s Máničkou a Žerykem mají co dělat, aby ho zachránili.
Pro dospěláky, a předpokládám, že spíše oni budou číst tuto glosu, je Hurvínek mezi osly nevídaně aktuálním cajtštykem. Předznamenáním budiž fakt, že v Oslově se oslům, ale jenom jim, žije pod pohodlnou Starostovou samovládou docela dobře.
Kdo se nechce učit, žije si jak osel v lánu ovsa. A kdo se bude učit, toho vrchní oslové potrestají. Nejlépe se mají osli, kteří nechodili do školy. Posiluje je zdravě pohrdavý vztah ke vzdělaným. Ti se pořád jen pachtí za poznáním a netuší, jak lehce se v Oslově dají tituly koupit.
A tak se to v Oslově hemží právníky, kteří ani nevědí, kde jejich škola leží, a absolventy všelijakých obskurních oborů z univerzity, která si na beranidlo klestící cestu nad svět vzdělaných namalovala nebohého učitele národů a jejíž rychlokvašení trubci velkými penězi otravují už nejenom Oslov.
Na rozdíl od českých zbohatlických Oslovů v pohádkovém autoři s herci všechno stihnou napravit. Osli zůstanou osly a Hurvínek Hurvínkem. Dokonce i do školy se mu zachtělo.
Ale z druhé strany: pohádka se od reality až tak moc neliší. Také naši oslové zůstávají osly. Jenom moci mají bohužel stále tolik, že vzdělanosti, morálce a poctivosti visí život na kahánku.

Autor: Jiří P. Kříž, 12.10.2011, zdroj: www.novinky.cz, vyšlo i v tisku: Právo, 3.3.2012, roč. 22, č. 54, s. 14

Hurvínek mezi osly přináší spolu s příběhem Hurvínkova útěku před školou do města Oslov základní myšlenkový problém. Hurvínek se nechce učit, tak volí paralelní realitu Oslova výměnou za náš svět. Když později zjistí, že v Oslově se místo učení těžce fyzicky pracuje, chce se zase raději učit. No nevím, ale řekl bych, že k poznání ak docenění hodnoty vzdělání se dá dojít i v dobrodružném příběhu lépe, promyšleněji a na základě skutečné vnitřní proměny hrdinova postoje. V příběhu dlouho není jasné, kdo jsou postavy v podzemí Oslova?! Komentují děj a působí jako osli. Ovšem o existenci vězení v katakombách se dozvídáme jen letmou zmínkou a až po jejich dvou výrazných výstupech, které nedějovým komentářem vyplňují (jak jev divadle zvykem) přestavby a významově spíš matou, protože nevíme, KDO jsou, KDE jsou ani JAKÝ VZTAH k ději mají. Kouzelná hůlka hlavního osla je zmíněna nahodile, násilně, jen proto, že někdy zmíněna být musela, a ne v důsledku situační kauzality. Robot unáší Spejbla, protože v něm odhalil vetřelce. Ale nevíme, proč předtím unesl Hurvínka. Protože byl drzý? Kauzalita příčiny a následku v ději selhává. Kolíbálek nabízí pomoc Máničce (po únosu Hurvínka a následném únosu Spejbla) zcela nahodile, netuší, proč Mánička přišla. Motivace postav k dramatickému jednání jsou ploché. Podle mě není třeba dětské diváky podceňovat. Výrazným pozitivem inscenace je krásné malované pozadí – vkusná variace na impresionismus s venkovským motivem cesty. Působivé jsou rovněž funkčně pohyblivé uši loutek. Celkově vytváří výtvarná koncepce inscenace esteticky hodnotný a divadelně funkční celek, který rozvíjí režie loutkářskými triky a efekty. Když se kouzlí hůlkou, všechny postavy se somnambulně vznáší za zvuků ezoterické hudby apod. Působivé je iluzivní zkamenění paní proměn (loutka se vsouká do kašírované skalky). Ale hodný Hýkálek přemůže zlého Výskálka úplně náhodou –Hurvínek proměněný v osla kopne Výskálkovi do ruky a kouzelnou hůlku mu z ní vyrazí, ta kamsi odletí,a nepřítomný Hýkálek s ní vzápětí přiběhne, že ji náhodou chytil. Hurvínek coby osel mohl hůlku vyrazit hned. Už mnohem dřív. Proč to neudělal, nikdo neví…

Autor: Luděk Horký, zdroj: Loukář č. 3/2022 (recenze byla součástí autorova článku Hurvínkovo kipu a Spejblův smysl života)