Premiéra
Pro dospělé
Ať žije zítřek
Autor:
Jan Malík (alias Jiří Kubeš) 
Režie:
Josef Skupa 
Spoluautoři:
výprava: Josef Skupa; loutky: Jan Vavřík-Rýz a Gustav Nosek; kostýmy: Ladislav Večl; zbroj: Karel Leitner, Antonín Šafránek 
Obsazení:
loutky vodí: Josef Skupa, Jiřina Skupová, Jan Vavřík-Rýz, Adolf Šrůtek a Lubor Zahrádka
mluví: Karel Balák, Jiří Kubeš, Milena Řezníčková, Josef Skupa, Antonín Šafránek, Vít Šebesta, Adolf Šrůtek, Jan Vavřík-Rýz, Ladislav Večl, Lubor Zahrádka  
Premiéra:
28.2.1941
Biograf Letka, Praha
Repríz:
210
následující »
« předchozí

Popis děje:
Hra pro dospělé Ať žije zítřek je alegorií, tentokrát s využitím převratného technického vynálezu umožňujícího domnělý přesun časem. Díky přehmatu paní Drbálkové, která je v tomto příběhu uklízečkou u vynálezce dr. ing. Marka, si Spejbl s Hurvínkem na dovolenou místo rádia svěřeného do opravy odvezou rádiu podobný přístroj, který je schopen vyvolávat iluzi dávno minulých dějů. Při domnělém posunu časem se tak stanou účastníky dobývání středověkého hradu a vzápětí obětí nedorozumění. Jsou zajati, uvězněni, jsou vystaveni nátlaku v podobě lichotek i vyhrůžek, zoufale touží po osvobození, po úniku z temného a krutého středověku. Ve chvíli, kdy už je vše zdánlivě ztraceno, baterie přístroje jsou vybity a Spejbl s Hurvínkem se s nemalou úlevou vracejí do prosté civilní současnosti s poznáním, že temný včerejšek patří na hřbitov, že je třeba "vroucně poděkovat za tu každodenní blízkou, přítomnou, živou a teplou krásu" a když přijde večer, neloučit se tesklivě, ale vítat zítřek, který už už přichází. Zápletku hry, vedle plastického líčení válečnicky urputného středověku, v němž si autor s nemalou zálibou pohrál s "historickou" češtinou, zpestřuje navíc motiv gangsterů, usilujících o uloupení Markova vynálezu; dokonce i domnělý komisař je převlečený gangster.

Podle Jana Malíka (kniha Úsměvy dřevěné Thálie, str. 145) byla hra poprvé uvedena 24. února 1941 v plzeňském Lidovém domě a dosáhla 258 repríz (210 + 48 z nastudování z roku 1947).