Hra Hurvínek se učí čarovat, později přejmenovaná na Hurvínek mezi broučky (viz výše), měla premiéru v sobotu 4. září 1937 v lounském hotelu Záložna. V rámci snu se tu Hurvínkovi dostává tvrdé lekce za necitelný vztah k přírodě. Vstupuje do služeb doktora Fausta, neuposlechne jeho varování a vyvolává pomocí čarodějnické knihy ducha, až ho rozzlobený duch působením čarovných sil zmenší. V říši hmyzu se Hurvínek setkává s moudrým čmelákem a seznamuje se s beruškou Bábulinkou, jejíhož tatínka připravil jako nehodný kluk o život. Hluboce se teď za svůj čin stydí. Smaže své provinění statečným bojem s pavoukem, vysvobodí Bábulinku, unaveně usíná, ukolébán broučičí dobrotou, pod dozorem hodné včelky, a když se opět probouzí v divadelním hledišti, kde na počátku hry usnul, umiňuje si být laskavý ke všemu živému a neubližovat; s touto výzvou se také obrací přímo do hlediště. Spejblova role se tu omezuje na vstup a závěr. Hurvínek s výjimkou úvodních scén, kdy zlobí taťuldu, odmlouvá Faustovi a obtěžuje svým zaklínáním ducha, velice zvážněl. Se vstupem mezi broučky ho opouští typická samozřejmost a drzost, převládá v něm úžas, zahanbení, dojetí a pokora, tedy rysy u něho zatím neznámé, jeho aktivita, s níž se chystá na pavouka, má tóny hrdinského patosu. Celá hra, vyplněná spoustou nabádavých slov, je jedním velkým povzdechem nad potřebou porozumění a lásky, výzvou k nápravě člověka, k záchraně života. Humanistická morálka hry neztrácí svou platnost v žádné společenské situaci; v tom je i tajemství dlouholeté životnosti této hry. Po první úspěšné sérii repríz, zasahující až do prvních let okupace, se hra vrátila na jeviště Divadla S+H ještě několikrát.