Hurvínkovo "rozhlasové" dobrodružství je z rodu osvědčených cestopisných revuí určených dětem. Motivem spojujícím volný sled obrazů je neotřelé Hurvínkovo reportérské poslání. Hlasováním dětí je Hurvínek vybrán jako reportér. Vyzbrojen vysílačkou, v přestrojení statečně proniká do hájemství despotického velkovezíra Aby-tabu-beye, sleduje orientální estrádu s tanečnicí, polykačem ohně a zaklínačem hadů, je však i se Spejblem odhalen a oba jsou uvězněni. V želvích krunýřích prchají z vězení, jen tak tak unikají tichomořskému žralokovi a netají se úžasem při setkání s americkými Indiány. Divoši rozhlasového věku totiž k Hurvínkovu překvapení nekřepčí kolem ohně, protože rozdělávat oheň je zakázáno, a vůbec se chovají tak, aby neměli zbytečné opletačky s úřady. Prodávají turistům pohlednice, štítky na hole, zmrzlinu a na požádání vystupují jako folklórní soubor písní a tanců; když Hurvínek zatouží po mokasínech, odkazují ho na Baťovu filiálku. Jediným skokem je reportér i se svým doprovodem na návštěvě u Eskymáků, málem se utopí v moři, ale zachrání ho provazový žebřík, spuštěný ze sovětského letadla. Na pohraniční silnici v Čechách si pak už mírně uondaný cestovatel pochvaluje domov, kde je klid, pořádek a mír, zatímco jinde ve světě se střílí. Na závěr obvyklého cestování se poprvé v nových polohách ozývá vlastenecký a humanistický motiv; píše se rok 1936, od Evropy až k Dálnému východu je plno ohnisek neklidu, menší lokální války už začínají nebezpečně předznamenávat válečný požár, který zakrátko zachvátí velkou část světa, a tak ani někdejší dosti bezstarostní humoristé, kteří si pro vlastní i cizí obveselení vymysleli podivného plešatého strejdu ve fraku, nemohou zůstat stranou.