Další fotky:
Hurvíneks Schneemann
vydavatel:
Supraphon
natočeno:
11.10.1976 - 20.1.1977
vydáno:
1977
poznámky:
Nahráno v pražském studiu Lucerna.
interpret S+H:
Miloš Kirschner
Identifikátory:
Matrice gramofonové desky:
E 3853, E 3854
Objednací číslo:
1 18 2258
Nosič:
Gramofonová deska
LP (33 ot., průměr 30 cm)
LP (33 ot., průměr 30 cm)
Poznámky k vydání:
Poznámky k vydání:
Tato LP deska byla vydána několika různými vydavatelstvími v ČSSR i NDR. V německé verzi nahrávky Hurvínkův sněhulák na rozdíl od české účinkuje i Mánička. Znovu vydáno v mp3 v roce 2012 (Supraphon).
Reference k dalším dílům:
Obsazení:
Spejbl, Hurvínek, König (král), dvořan Kriecher (Kýchal), dvořan Schmeichler (Chytrolín) - Miloš Kirschner
Mánička - Helena Štáchová
Žeryk - Miroslav Černý
Mánička - Helena Štáchová
Žeryk - Miroslav Černý
Spoluautoři:
Napsal: Miloš Kirschner a Vladimír Straka
Překlad z češtiny: Věra Labská
Hudba: Jan F. Fischer
Texty písní: Ivo Fischer
Orchestr sólistů řídí: Jiří Váchal
Režie: Jiří Šrámek
Zvuková režie, střih a mixáž: Jiří Bartoš
Překlad z češtiny: Věra Labská
Hudba: Jan F. Fischer
Texty písní: Ivo Fischer
Orchestr sólistů řídí: Jiří Váchal
Režie: Jiří Šrámek
Zvuková režie, střih a mixáž: Jiří Bartoš
Popis děje:
V červnu 1973 měl v divadle premiéru Hurvínkův sněhulák, v témže roce byl natočen v češtině na tři SP desky a o čtyři roky později se dočkal německého vydání Hurvineks Schneemann na LP. Hurvínek při sáňkování narazí do chaloupky a ve snu se mu zdá pohádka o hloupém králi, který považuje sněhuláka za vzácnou sochu a nechá ho proto postavit ke krbu. Hurvínek samozřejmě ví, že led v teple taje, a tak se prohlásí za kouzelníka a sochu králi přičaruje. Do hry vstoupí různé záměny, sněhulákem je například jeden z rádců nebo taťulda.
Původně nehurvínkovský námět byl nastudován z hlediska interpretace pouze s Milošem Kirschnerem a Miroslavem Černým coby Žerykem. Kirschner tedy mluvil za pět hlasově i charakterově odlišných postav. Mánička původně ve Sněhulákovi kvůli zdravotním komplikacím Heleny Štáchové nebyla, později do něj byla Milošem Kirschnerem a Vladimírem Strakou dopsána. V české nahrávce tedy Mánička neúčinkuje, v němčině už ano. Dlužno dodat, že se ono dopsání Máničky v německé verzi příliš neprojevilo – postava nebyla pro nahrávku z hlediska děje příliš rozvinuta a ve snímku se stala jen nahrávajícím prostředníkem mezi Spejblem a Hurvínkem.
Německý snímek zachovává i Kirschnerovo hraní pěti postav. Kirschner se tohoto náročného úkolu v cizím jazyce ujal se ctí, v české verzi si je ale přece jen z hlediska herectví jistější. Německá nahrávka přinesla i několik dalších změn: v češtině se rádci jmenují Kýval a Chytrolín, v němčině je tato jména možné doslova chápat jako Podlízal a Lichotník. V obou nastudováních jsou použity písničky s muzikou Jana Franka Fischera. Pro znalce uvádím, že v němčině je kvůli omezené stopáži nosiče vynechána písnička začínající slovy Jen ten, kdo nemá v hlavě hoblovačky pojednávající o Hurvínkově nadšení z toho, že je dvorním kouzelníkem. V němčině si Hurvínek namísto toho prozpěvuje: „dvorní kouzelník, já jsem dvorní kouzelník, taťuldo!“ V ostatních pasážích jsou písničky v obou jazykových nastudováních dodrženy a je v nich zachován i stejný obsah sdělení.
Původně nehurvínkovský námět byl nastudován z hlediska interpretace pouze s Milošem Kirschnerem a Miroslavem Černým coby Žerykem. Kirschner tedy mluvil za pět hlasově i charakterově odlišných postav. Mánička původně ve Sněhulákovi kvůli zdravotním komplikacím Heleny Štáchové nebyla, později do něj byla Milošem Kirschnerem a Vladimírem Strakou dopsána. V české nahrávce tedy Mánička neúčinkuje, v němčině už ano. Dlužno dodat, že se ono dopsání Máničky v německé verzi příliš neprojevilo – postava nebyla pro nahrávku z hlediska děje příliš rozvinuta a ve snímku se stala jen nahrávajícím prostředníkem mezi Spejblem a Hurvínkem.
Německý snímek zachovává i Kirschnerovo hraní pěti postav. Kirschner se tohoto náročného úkolu v cizím jazyce ujal se ctí, v české verzi si je ale přece jen z hlediska herectví jistější. Německá nahrávka přinesla i několik dalších změn: v češtině se rádci jmenují Kýval a Chytrolín, v němčině je tato jména možné doslova chápat jako Podlízal a Lichotník. V obou nastudováních jsou použity písničky s muzikou Jana Franka Fischera. Pro znalce uvádím, že v němčině je kvůli omezené stopáži nosiče vynechána písnička začínající slovy Jen ten, kdo nemá v hlavě hoblovačky pojednávající o Hurvínkově nadšení z toho, že je dvorním kouzelníkem. V němčině si Hurvínek namísto toho prozpěvuje: „dvorní kouzelník, já jsem dvorní kouzelník, taťuldo!“ V ostatních pasážích jsou písničky v obou jazykových nastudováních dodrženy a je v nich zachován i stejný obsah sdělení.