Spejblovo hudební zmatiné
Německý název:
Spejbls musikalische Träume
Autor:
Helena Štáchová - Martin Klásek
Režie:
Helena Štáchová, Martin Klásek
Spoluautoři:
hudba: Jan Rotter; dramaturgie: Denisa Kirschnerová; výtvarník loutek a opony: Miki Kirschner; realizace loutek: Ivan Moravec, Antonín Müller, Richard Maška, firma SOT, Jan Doleček
Obsazení:
Spejbl, Hurvínek: Martin Klásek; Mánička, Kateřina: Helena Štáchová; Vodí: Richard Maška; Michal Barták; Květa Plachetková (alternace); Michaela H. Stejskalová (alternace); Marie Šimsová (alternace); René Hájek (alternace); Alena Macháčková (alternace); Dále hrají: Miroslav Polák; Vladimír Kirschner; Josef Ešpandr; Ondřej Lážnovský
Premiéra:
1.4.2010
poprvé již 29.4.2009
Repríz:
49
Popis děje:
Humorné dialogy Spejbla s Hurvínkem a Máničky s Kateřinou baví již několik generací diváků. V tomto představení se střídají se sólovými výstupy loutek, které byly inspirovány různými hudebními žánry. A tak na scéně zazní gospel, chór kozáků zpívá častušku, duo operních zpěvaček pronásleduje sbor myších cvičenců, bluesman se doprovází na kytaru, zatímco párek Kubánců tančí temperamentní latino. I v radostné melodii však může zaznít mollový akord. První představení odehrané po znovuotevření rekonstruované budovy divadla v pražských Dejvicích.
Pro inscenaci Spejblovo hudební zmatiné vznikla v roce 2010 malovaná opona s figurálním výjevem a nápisem „Cacatum non est pictum“ (Naděláno, není malováno). Podle návrhu výtvarníka divadla a autora loutek ji pro tuto inscenaci namaloval Jan Doleček. Na oponě o rozměrech 415 x 245 cm jsou zachyceni čtyři hlavní protagonisté divadla, jejichž dialogy se v inscenaci střídají s hudebními výstupy dalších figur. K tetě Kateřině v póze modelky s lyrou přichází Spejbl s kyjem, oděný pouze do zvířecí kůže. Hurvínek k tomu hraje na lyru, Mánička na cello a přihlíží Žeryk se dvěma hlavami. Dva andílci nad výjevem nesou pásku s latinským nápisem „Cacatum est non pictum“ (v přibližném překladu „Naděláno není malováno“). Hojně citovaný verš z Heineho satirického cyklu Německo: Zimní pohádka je většinou chápán jako posměšný komentář k metodám uměleckých kritiků.
Foto z představení: