Janáčkově opeře se podařil další mistrovský kousek: ikonickou národní operu převyprávět přitažlivým a laskavým způsobem pro děti a zároveň neuvěřitelně zábavně a přitom s úctou ke Smetanovi i pro dospělé diváky (i ty, kteří ji znají nazpaměť). V originální verzi bezmála tříhodinový kus je zkrácen do 70 minut, zredukován na čtyři hlavní postavy zpívané třemi interprety, a přesto je tam vlastně všechno. To, co by případně chybělo, doplní vtipnými komentáři dřevění hrdinové Hurvínek, Spejbl, Mánička a Žeryk a jejich lidští parťáci, kteří zastanou i roli operního sboru, rodičů Krušinových i Míchových a David Janošek navrch naprosto skvěle i Principála. Orchestr je zredukován na čtyři nástroje: klavír (za ním sedí autor hudební úpravy Ondrej Olos), housle, klarinet a kontrabas a to spolu s komornějším prostředím zajišťuje velmi dobrou srozumitelnost zpívanému textu. Diváci nejsou ochuzeni o nádherné árie a známé duety, dokonce ani o sextet Rozmysli si, Mařenko, rozmysli a sbor To pivečko je nebeský dar. V hlavních rolích se střídají špičkoví operní pěvci, Mařenku dnes zpívala Pavla Vykopalová, dvojroli Jeníka a Vaška zastal Tomáš Kořínek a Kecala Jan Šťáva. Díky koprodukci s Divadlem Spejbla a Hurvínka se představení bude hrát nejen v Brně, ale i v Praze, rozhodně ho tak můžu doporučit všem - dětem, rodičům, operním fajnšmekrům i těm, kdo se třeba opeře dosud vyhýbali. My jdeme s dětmi znovu v prosinci, ale doufám, že bude ještě mnoho dalších příležitostí. Pro děti vydalo NdB k představení i nový merch - ponožky s populárními postavičkami a folklórními motivy. Bravo autorkám Patricii Částkové a Haně Mikoláškové a celému tvůrčímu týmu - to se opravdu povedlo!

Autorka: Veronika Bromová

Spojení Janáčkovy opery s produkcí Divadla Spejbla a Hurvínka je nápad, jehož výsledkem je veselé a inspirativní představení pro nejmenší diváky, které mělo premiéru v brněnském divadle Reduta 24. listopadu. Autorkou projektu je dramaturgyně opery Patricie Částková, hudební nastudování je dílem dirigenta Ondreje Olose, režie se ujala Hana Mikolášková a autorem scény a kostýmů je David Janošek. Ten je také uměleckým šéfem Divadla Spejbla a Hurvínka a vodičem Hurvínka. Spojením dvou českých divadelních ikon vzniklo kouzelné představení, při kterém se děti prostřednictvím humoru seznámily s operou.
Hlediště brněnské Reduty je ideálním komorním sálem, ve kterém funguje bezprostřední spojení jeviště a hlediště a kde se mizí hranice. V obecenstvu byly i hodně malé děti, přesto žádné nefňukalo a nechaly se zatáhnout i na jeviště. Provedení opery Prodaná nevěsta se přizpůsobilo dětským měřítkům, stejně jako se přizpůsobily i malé vesnické domečky, které hrály spolu na scéně. Dokonce i jako hospoda či domeček Mařenky, do kterého se celá schovala. Samozřejmě, že nejvíc na sebe poutaly pozornost figurky Hurvínka, Spejbla a Máničky, ale největší aplaus měl pes Žeryk. I proto, že za medvěda byl převlečený právě on! A on to byl, který mohl za vtažení postaviček do hry, neboť ony přišly sice na představení, ale Žeryk vběhl na jeviště a už ho z něho nikdo nedostal.
Klíčové postavy opery byly v zásadě zachovány. Stejně tak byl zachován sled základních hudebních čísel. Nehrál celý orchestr, ale partituru zvládly odehrát housle, klarinet, kontrabas a klavír, od kterého představení řídil dirigent Ondrej Olos. Došlo i na představování nástrojů divákům. Předehra zněla do úvodního stavění scény, postupně zpívala Mařenka Pavla Vykopalová s Jeníkem Tomášem Kořínkem a prozradila, proč je tak zasmušilá a hrozila Jeníkovi, že kdyby se co takového dověděla…a věrné milování provázeli dva bílí holubi na tyčce. Kecal v podobě Jana Šťávy se se zlou potázal už při příchodu, neboť Žerykovi od počátku nevoněl a ten mu to po celou dobu dával najevo. Do malinké hospody se vešli všichni na pívečko a sbor zpívali s chutí i vodiči. Komika se dala vytěžit i z faktu, že Jeník zazpíval i roli Vaška. Nechybělo čarování se světlem, když Mařenka hrozila Vaškovi s otrávením.
Skoky v hudbě byly nahrazeny krátkým, ale výstižným textem a jen chytrý Hurvínek pochopil, že Jeník prodal nevěstu jen naoko a že má plán. Příjezd Komediantů byla příležitost, jak zatáhnout děti do hry. Principál David Janošek si tu zařádil a spolu s Esmeraldou v podání Evy Esterkové asi deset dětských dobrovolníků na jeviště dostal. Děti si zatancovaly na pochod komediantů a byly na sebe hrdé, i ti nejmenší, asi tříletí. Nechybělo ani dojetí, všichni nabádali Mařenku, aby se rozmyslila, Mařenka si poplakala Ach jaký žal a s ní i všechny loutky, především Mánička. Jeníka zase při árii Tak tvrdošíjná dívko jsi psychicky podporoval Hurvínek a přišel v kroji, který mu velmi slušel. Logickým vrcholem bylo, když Jeník vytáhl na závěr občanku a legitimoval se jako „Míchův syn“. Pak se utrh‘ medvěd a do všeobecného zmatku vpadl Žeryk, v převleku za medvěda. Že měl největší potlesk, není asi třeba dodávat.
Dobrá věc se podařila, vzniklo úžasně vtipné a živé představení, které má spád a děti velmi baví. Ostřílená kritička se ve druhé polovině začala ošívat, jestli to není pro děti moc dlouhé bez přestávky, ale asistující vnučka naopak tvrdila, že to bylo krátké a že to mělo ještě pokračovat! A že operu už pochopila a že půjde určitě na nějakou pohádku zase. Ona totiž každá opera je vlastně pohádka, jen se musí udělat tak, aby zaujala a přesvědčila. A nutno říct, že nikdo z účinkujících neslevil z kvality pěveckého a hereckého podání! Inscenace se brněnskému týmu povedla na výbornou, zaplnila mezeru v nabídce, která jistě do budoucna zúročí výsledek novým operním diváckým dorostem bez předsudků a strachu z neznáma. Zaslouží si Bravo! a hodně spokojených malých i velkých návštěvníků.

Autorka: Karla Hofmanová, 25.11.2023 (originální příspěvek na webu www.klasikaplus.cz)

Národní divadlo Brno i v nové sezóně myslí na nejmenší posluchače. Tentokrát dětem přiblížila svět opery inscenace Prodané nevěsty Bedřicha Smetany ve spolupráci s Divadlem Spejbla a Hurvínka. Brněnská premiéra koprodukční inscenace proběhla v divadle Reduta 24. listopadu 2023, na jaře příštího roku se Prodaná nevěsta s loutkami podívá i do Prahy.
Hlavním cílem inscenace Hurvínek prodává nevěstu Národního divadla Brno a Divadla Spejbla a Hurvínka je zprostředkovat dětským divákům hravým způsobem první kontakt s operou a seznámit je při tom také s dílem Bedřicha Smetany. Po vybraných představeních mají děti možnost setkat se s loutkami a pobavit se s nimi o tom, co viděly, inscenace pro školy zase nabízejí lektorský úvod. I nápaditě zpracovaný program je určen především dětem. Provádí je nejen dějem opery, ale také je pomocí různých tvůrčích úkolů seznamuje například s orchestrem nebo se Smetanovým životem a dílem.
Celkově je nutno vyzdvihnout nenásilnost edukační stránky představení. Naučné vsuvky vložili tvůrci inscenace do úst loutkám a organicky je včlenili do děje, takže se jedná o školu hrou v nejlepším slova smyslu.
Menším divákům je uzpůsobena i délka představení. Opera je zkrácena do sedmdesáti minut bez přestávky, přesto se však podařilo udržet celistvost inscenace. Hudební škrty působí přirozeně a v představení jsou zachována všechna nejznámější zpívaná čísla včetně sborů, takže i děti, které se s Prodanou nevěstou setkávají poprvé, získají o opeře alespoň základní představu.
Také samotný děj si vyžádal úpravy, jednak kvůli účasti loutek a jednak kvůli vynechání některých postav z nutnosti zhustit představení. Autoři inscenace se rozhodli oba elementy propojit a podařilo se jim tím zdánlivé nedostatky využít k prospěchu celkového vyznění přestavení. Vlastně jediný zádrhel ve zkráceném ději se vyskytuje v okamžiku, kdy Mařenka uvažuje, zda Jeník o smlouvě vůbec ví, přestože před chvílí ho sama viděla ji podepisovat. To je však omluvitelné režijní přehlédnutí, které představení podstatně nenarušuje.
Loutkové divadlo je založeno na mluveném slovu, a tak aby operní zpěváci mohli s loutkami komunikovat, stal se v tomto představení z Prodané nevěsty singspiel s mluvenými dialogy z pera Patricie Částkové místo recitativů. Naopak samotné loutky a občas i loutkoherci se místy připojují ke zpěvu.
Inscenace je pojata jako svého druhu fraška. Spejbl, Hurvínek a Mánička v doprovodu psa Žeryka se vydávají na operní představení a nedobrovolně se stávají narušiteli a zároveň hybateli děje. Spejbl je Kecalem omylem považován za nepřítomného Krušinu, Mánička s Hurvínkem napovídají Mařence a Jeníkovi, jak dosáhnout vytoužené svatby, a Žeryk na pódiu působí chaos. Hurvínkovy zvídavé dotazy v průběhu představení zároveň pomáhají dětem zorientovat se v dění.
Režie se ujala Hana Mikolášková. Nelehkého úkolu, jak docílit přirozené spolupráce operních zpěváků a loutek, se zhostila skutečně bravurně. Napomohla jí v tom také zajímavě řešená scéna navržená Davidem Janoškem, která pracuje s rozkládacími miniaturami domků, jež rozměrově propojují svět zpěváků s mnohem menšími loutkami.
Do akce se zapojilo i publikum, a to hned nadvakrát. Jelikož kočovná společnost komediantů se po cestě na představení „ztratila“, pozval principál s Esmeraldou na pódium děti a předvedli spolu jednoduchý tanec. Na konci představení si diváci s účinkujícími zazpívali závěrečný sbor.
V pěveckých rolích se na premiéře představil Tomáš Kořínek ve dvojroli Jeníka a Vaška, Pavla Vykopalová jako Mařenka, Eva Esterková ve dvojité úloze hospodské a Esmeraldy a Jan Šťáva coby Kecal. Jako principál vystoupil David Janošek. Všichni zpěváci prokázali nejen mimořádné pěvecké, ale i herecké nasazení. Ačkoliv v klasické inscenaci by se interpretace některých pěveckých pasáží dala považovat za přehnanou a ne zcela stylovou, v tomto typu představení byla zcela na místě a naopak ještě dodala inscenaci na kýžené komičnosti.
Totéž se dá říci o hudbě. Operu doprovází komorní soubor ve složení klavír, housle, klarinet a kontrabas, pro nějž orchestrální partituru upravil Ondej Olos, který soubor rovněž sám řídil od klavíru. Samozřejmě se nemůže jednat o plnohodnotnou náhradu orchestru. Nicméně úprava pro komorní ansámbl je zpracována skutečně důkladně a v rámci představení funguje velmi dobře.
Inscenace Hurvínek prodává nevěstu je vzorovým příkladem toho, jak by se měla klasická hudba přibližovat nejmladší generaci posluchačů. Jedná se o představení sice dětské, ale rozhodně ne dětinské, sršící vtipem a nápady. Premiéra sklidila dlouhotrvající ovace ve stoje, a to zcela právem. Jako první seznámení s operou je Prodaná nevěsta s Hurvínkem ideální volbou, také díky tomu, že kvalitou zpracování hravě předčí i některé „vážné“ inscenace oper, s nimiž se divák v současné době může setkat.

Autorka: Tamara Bláhová, 25.11.2023, (originální příspěvek na webu www.operaplus.cz)

Poslední operní premiérou Národního divadla Brno uvedenou v tomto roce se stal titul Hurvínek prodává nevěstu, které vzniklo v koprodukci s Divadlem Spejbla a Hurvínka. Premiéra pokračuje v tematickém zaměření spojeném s rokem české hudby a odehrála se 24. listopadu v sále divadla Reduta.
Dramaturgie a scénáře, který spojuje všem známé loutkové postavy Spejbla, Hurvínka, Máničky a Žeryka s poupravenou a zkrácenou Prodanou nevěstou Bedřicha Smetany, se ujala Patricie Částková a režie se zhostila Hana Mikolášková. Tato originální koncepce byla pojata jako vtipné ale zároveň atraktivně vzdělávací přiblížení opery dětskému publiku. Jako první se na jevišti objevila čtveřice zmíněných loutek po vedením Martina Trechy (vodič Spejbla, hlas Spejbla a Hurvínka), Davida Janoška (vodič Hurvínka), Jany Mudrákové (vodička a hlas Máničky) a Jana Levého (vodič a hlas Žeryka). Loutkoherce následovalo kvarteto muzikantů ve složení Barbara Tolarová (housle), Jindřich Konvalinka (kontrabas), Zdeněk Kužela (klarinet) a Ondrej Olos (dirigování a klavír). Poté už se na pódiu postupně objevovaly postavy, které byly přímo převzaty ze Smetanovy opery. Jako Mařenka se představila Pavla Vykopalová, dvojrole Jeník/Vašek se ujal Tomáš Kořínek, Jan Šťáva ztvárnil Kecala, druhé dvojrole se zhostila Eva Esterková jako hospodská/Esmeralda a David Janošek občas odložil loutku, aby se publiku ukázal také jako principál.
Scéna a kostýmy, které navrhl taktéž David Janošek, byly jednoduché, pro potřeby inscenace však nadmíru dostačující. Kromě zástěn v zadní části jeviště a několika dalších rekvizit nejvíce zaujaly rozkládací domky (hospoda a Krušinovic dům), svojí velikostí přizpůsobeny loutkám. Jejich využití byla výborná volba, neboť pouze přidávaly na komičnosti situací, když byly tyto prostory obsazovány i živými herci. Kostýmy vycházely z moravského folklóru, což se k tomuto konceptu skvěle hodilo.
Funkční byly i dialogy a scénář Patricie Částkové s režií Hany Mikoláškové. Hned během několika prvních vět bylo jasné, že toto divadlo bude provázet spousta smíchu z publika. Vtipné dialogy (a Žerykovo štěkání), humor pramenící z komolení známých slov a typický hlasový projev loutkovodičů byly kombinovány s nejznámějšími hudebními čísly z Prodané nevěsty. Loutky na jevišti nejdříve ztvárňovaly návštěvníky opery, ovšem téměř ihned interagovaly se členy operního souboru NdB, se zpěváky i muzikanty, a ovlivňovaly tak samotný děj. K vtipným scénám se přidaly i ty vzdělávací, kdy loutky dětem popisovaly, jak opera a vše s ní spojené funguje. V místě, kdy se na scéně objevil Principál a Esmeralda, se navíc mohlo několik dobrovolníku přidat k protagonistům na jevišti a společně si s nimi zatancovat. Celé publikum pak bylo do inscenace vtaženo na jejím samotném závěru, kdy herci rozdali noty se závěrečným sborem Dobrá věc se podařila a všichni diváci si mohli notoricky známý sbor zazpívat.
Pěvecké výkony všech herců byly na vysoké úrovni. Pavla Vykopalová, která Mařenku hraje i v původní inscenaci Prodané nevěsty v NdB, ani v jedné árii nezaváhala a diváci se tak mohli kochat jejím krásným a skvěle ovládaným hlasem. To stejné platí i pro Tomáše Kořínka, který si výborně poradil jak s rolí romantického Jeníka, tak s přitroublým Vaškem. Jediné zaváhání nebylo slyšet ani u představitelky hospodské a Esmeraldy Evy Esterkové. Jan Šťáva „nepřekvapil“ a role Kecala mu sedla zcela stejným způsobem jako v originální opeře. Herectví všech pěvců bylo výborné, obzvláště pak výkon posledního jmenovaného. Nadstandartní byla srozumitelnost zpěvu, která byla, vzhledem k absenci titulků (oproti „klasické“ Prodané nevěstě), velice důležitá.
Velký obdiv patří také loutkovodičům, kteří dokázali, vedle výtečného loutkového „dabingu“, velmi dobře zpívat, i když své hlasy přizpůsobovali loutkovým rolím. Není moc pravděpodobné, že Hurvínka nebo Máničku uslyší diváci zpívat operu kdekoliv jinde. Zredukovaný orchestr pod vedením Ondreje Olose hrál sjednoceně a s velmi dobrým dynamickým rozsahem. A přesto, že se jednalo o značnou redukci orchestrálního zvuku, to nejdůležitější ze Smetanovy hudby zaznělo ve velmi dobrém provedení a pro potřeby inscenace byly čtyři využité nástroje naprosto dostačující. Za zmínku stojí i perfektní tištěný program, připravený taktéž Patricií Částkovou, ve kterém mohli návštěvníci, kromě standartního obsazení, najít stručně popsané principy opery, orchestru a dirigováni, děj Prodané nevěsty, noty k závěrečnému sboru ale také doplňovačku, spojovačku nebo omalovánky. Patricie Částková tak zaručila dětem zábavu i po skončení představení.
Inscenace Hurvínek prodává nevěstu, vzniklá ve spolupráci Národního divadla Brno a Divadla Spejbla a Hurvínka, představuje velmi originální fúzi dvou, alespoň na první pohled odlišných světů. V tomto představení vše funguje, jak má. Titul nabízí pro děti, kterým je primárně určený, velice zábavnou podívanou plnou vtipu a zajímavostí ze světa opery. Jde o zářný příklad, jak by se mělo toto krásné umění nejmenším divákům přibližovat. Humor spojený s výtečnými hudebními výkony ovšem naplno osloví i dospělé diváky. Tuto inscenaci lze bez nadsázky označit za dokonalou.

Autor: Petr Mečkovský (originální příspěvek na webu www.mestohudby.cz)

Jsme velicí příznivci divadla Spejbla a Hurvínka, a proto, když se v repertoáru divadla objeví jednou za čas nějaká ta novinka, všichni se už moc těšíme na premiéru. Nikdy žádnou nevynecháme. Obdobně tomu bylo i s netradičním přestavením Hurvínek prodává nevěstu, které pro nás bylo výjimečné zejména tím, že jsme se za Hurvínkem na premiéru vypravili z Prahy až do Brna.
Útrapy cestování nás ale v žádném případě neodradily, spíše naopak. Pro děti to byl o to větší zážitek, že jsme se do nově zrekonstruovaného divadla Reduta v Brně vypravili na představení všichni společně vlakem. Premiéra připadla na pátek 24.listopadu od 18:00, a tak jsme museli vyrazit z Prahy vlakem hned po škole, abychom to včas stihli. Cesta nám vesměs rychle ubíhala a sem tam nám za oknem prolétla první sněhová vločka. To nám připomnělo, že se vánoční svátky už kvapem blíží a že se máme skutečně na co těšit. V plném rozsahu nás zasáhla vánoční atmosféra na Zelném trhu v Brně, kde se nachází budova divadla Reduta, protože právě v den premiéry tam začaly vánoční trhy a rozsvěcoval se tam stromeček.
Docela jiný svět překvapení, úžasu a nádherného zpěvu, ale také vybraného humoru a nenuceného veselí, na nás čekal uvnitř divadla Reduta v Mozartově sále. Sehnali jsme si sice už jen volné lístky nahoru na galerii, což mohl být pro moje čtyři malé děti problém a bály se, aby na jeviště dohlédly, nicméně pohodlí sedaček, nadhled nad scénou a krása divadla nám brzy zaplašili všechny naše prvotní obavy, takže jsme se začali v divadle cítit jako doma. Představení začalo a rychle upoutalo celou naši pozornost.
Hurvínek s panem Spejblem vyskočili na scénu a najednou bylo všude veselo. A hned úvodní scéna byla originální a nečekaná. Herci ještě nebyli připraveni, a proto zůstalo na panu Spejblovi a jeho synkovi Hurvínkovi, aby diváky v sále zaměstnali a pobavili, zatímco se budou operní herci v zákulisí připravovat. Vtipné glosy a zmatky s rozmisťováním kulis a rekvizit po jevišti pak chytře a nenásilně vtáhly všechny malé a velké diváky do děje opery. Příběh slavné Smetanovy opery Prodané nevěsty byste ale vlastně ani nemuseli předem vůbec znát, stačilo se jen pořádně dívat a pozorně poslouchat.
Spejbl s Hurvínek a samozřejmě i Mánička s Žerykem zde totiž po celou dobu představení působili jako operní průvodci, nejdříve v roli pouhých návštěvníků opery, později pak již jako plnohodnotná součást operního sboru, takže pokud jste dosud o opeře něco nevěděli, oni vám to vysvětlili nebo zazpívali. Jako průvodci postupně představili všechny operní zpěváky a herce na scéně (Tomáše Kořínka ve dvojroli Jeníka a Vaška, Pavlu Vykopalovou v roli Mařenky, Jana Šťávu v roli Kecala a Evu Esterkovou ve dvojroli hospodské či Esmeraldy), jejichž pěvecké výkony byly jedinečné, a nezapomněli ani na čtveřici muzikantů a jejich hudebních nástrojů (kontrabas - Jindřich Konvalinka, housle - Barbara Tolarová, klarinet - Zdeněk Kužela a klavír - Ondrej Olos).
Veledůležité informace o panu Smetanovi a jeho opeře si nenechal ujít a předal je veselou formou divákům pan Spejbl, který se na jevišti těšil všeobecné vážnosti a úctě zejména při popíjení piva s Kecalem. Hurvínek oproti tomu po celou dobu představení působil jako diblík pokoutník a zvídavý studentík, který vtipně skákal do řeči všem hlavním protagonistům, a poučoval je, jak se mají správně chovat. Učil třeba Jeníka, jak si má udobřit svoji Mařenku, nebo naopak proháněl a trestal Kecala, když o něm zjistil jeho nekalý záměr prodat Jeníkovu Mařenku nemotornému Vaškovi Krušinovi. Všechno působilo tak jednoduše, čistě a živě, takže vám vůbec nepřipadalo divné, že lipové loutky dávají rady do života dospělým hercům.
Scénografie pana Davida Janoška je vždycky velmi působivá, originální a doslova srší vtipnými zvraty. Třeba když Hurvínek nečekaně spadl při honičce za Kecalem mezi slípky, které mu tam někdo z herců v mezičase přemístil, a začal potichu nadávat, bylo o zábavu mezi dětmi postaráno. Malé rozkládací domky na scéně, jako například hospoda nebo Mařenčin domek, také velmi šikovně propojily malý svět loutek s velikým světem lidí z venkova.
Před čím se ale musím nejvíce sklonit, je výkon loutkovodičů a hlavních interpretů Martina Trechy, Davida Janoška, Jany Mudrákové a Jana Levého. Tento mladý herecký soubor má můj veliký obdiv a úctu za to, jak skvěle dokázal v živém vystoupení plném pohybu a změn, namluvit (a to až doslova k nepoznání) hlasy Hurvínka, Spejbla, Máničky a Žeryka, a přitom k tomu všemu navíc i zazpívat slavné Smetanovy písně: Proč bychom se netěšili nebo Dobrá věc se podařila. Je jisté, že všichni tito členové souboru před sebou mají velkou budoucnost.
Opera je těžko uchopitelná umělecká forma, ve které se střídá divadelní představení s hudbou, přičemž většina textů je zpívaná za doprovodu orchestru. Protože v opeře herci svoje texty nejen hrají, ale i zpívají, je pro nováčky opery někdy trochu složité, aby dokázali sledovat přímočarou dějovou linii příběhu, na který jsou zvyklí třeba z loutkových nebo činoherních představení, protože zpívaným slovům za doprovodu hudby prostě dost dobře nerozumí. Vjemů a pohybů je na scéně najednou všude plno a je tedy těžké se v tom dobře orientovat. V představení Hurvínek prodává nevěstu se bortí všechny operní zvyklosti a nesrozumitelnost textu rozhodně nepatří mezi tyto nedostatky. Po celou dobu představení si připadáte, jako byste stáli na scéně a zpívali spolu s herci.
Moje děti neměly s operou nikdy předtím žádnou zkušenost, a právě proto jsem jim tento divadelní žánr vybral, abych jim rozšířil jejich divadelní repertoár, malinko je třeba i poučil, ale především proto, abych si u nich tak trochu otestoval jejich divadelní vnímání a možnosti. Zajímalo mě, jak to u nich dopadne s něčím uchopitelným, co velmi dobře znají z domova, jako je třeba Hurvínek. Přestože Prodanou nevěstu nikdy předtím neslyšely ani neviděly, pochopí příběh a bude se jim líbit?
A musím přiznat, že s Hurvínkem se to podařilo propojit všechno dohromady naprosto skvěle, přitom velmi jednoduše a nenuceně. Pokud něčemu v představení nerozuměly, nebo se nakrátko ztratily ve zpívaných textech (jako třeba v závěru, kdy jim hned nedošlo, že Jeník prodal Krušinovic Mařenku sám sobě), vysvětlili jsme si to během představení, aniž bychom tím vážně ztratili niť příběhu. Po 70 minutách skvělé zábavy, které utekly doslova jako voda, bez přestávky, bez nudy a hluchých míst, měly nakonec z představení jedinečný a silný zážitek. To mi ostatně potvrdily i tím, že se bez brebendění dobrovolně účastnily velikých ovací, kdy se po skončení představení dlouhou dobu tleskalo ve stoje, a zbytek cesty domů si ve vlaku notovali některé písně z opery.
Pokud můžu, rád bych touto cestou poděkoval celému souboru divadla S+H, jakož i hudebníkům Národního divadla Brno, režii paní Haně Mikoláškové a scénáři paní Patricii Částkové za opravdu nezapomenutelný zážitek. Celá ta dlouhá cesta do Brna prostě stála za to!
Už se s dětmi těšíme na premiéru i v Praze.

Autor: Pavel Patera

Už dlouho jsem se v divadle (a to je navštěvuji opravdu fest) tak upřímně nepobavil jako při páteční premiéře Hurvínek prodává nevěstu, která dohromady svedla brněnské operní sólisty a zřejmě nejslavnější tuzemské loutky.
Opravdu musím smeknout, jak mnovrstevnatý výsledek se zrodil: inscenace Hany Mikoláškové nemá hluché místo, neustále nenuceně chrlí velkou švandu, ale také malé diváky neškolometsky edukuje, vtahuje dovnitř, nenásilně ukazuje zákonitosti a komentuje pojmy z operního provozu. Stejnou měrou baví také dospěláky. Nápadité interakce dřeváků a živáků neberou konce. A k tomu všemu se ani inscenátoři neberou vážně, odezní všechny nejslavnější árie a nakonec si publikum i aktéři oprávněně zazpívají slavný sbor Dobrá věc se podařila! A vším prorůstá i nenucená, plnotučná sebeironie (Jen si teč, Šťávo!)
Představení není logicky titulkováno, ale požitek z nádhery zpívané češtiny ani jednou nevymizí, děti všemu krásně rozumí a plesají podobně jako já. Tato fúze zdánlivě neslučitelných divadelních druhů a žánrů se opravdu moc povedla a já gratuluji všem zúčastněným k mimořádnému titulu…

Autor: Luboš Mareček

Bývaly časy, kdy jsem stoupání k Redutě nevnímal. Teď už vím, že je to do pekelného kopce. Hele, pamětníku, šklebí se múza, zachtělo se vám uvidět Hurvínka naživo, tak přidejte!
Na jevišti u portálu stojí klavír. Dáma v koncertní róbě ladí housle. Do sálu vstupuje svita loutkoherců. Spejbl brumlá, Žeryk ňafá, Mánička vříská, Hurvínek rozdává rozumy. Okamžitě je jich plné jeviště.
Múza je překvapena: Jsou oproti svým vodičům dost mrňaví! Jejich sláva z nich však velikány činí.
Proč bychom se netěšili, zpívají pěvci sborem. Zní klavír, klarinet i housle. Pan dirigent si může ruce vykloubit, jak jimi mává.
Z chaloupky je vesnická hospoda, Jeník je Vaškem, Kecal fanfarónem, židličky jsou drobounké. Rozverní štamgasti pijí pivo s pěnou z namalovaných sklenic a zamilovaná Mařenka pěje jako anděl. Hurvajs chválí: Pěkná písnička!
Věrné milování dojímá, Má matička povídala vzbuzuje úsměv a Znám jednu dívku strhává diváky k spontánnímu potlesku.
Směji se. Recese na vysoké profesní úrovni.
Prodaná nevěsta v kostce…, poznamenává múza.
Báječná je scéna komediantů. Rtuťovitý principál zve na podium děti a na Smetanovu hudbu s nimi tančí hadovitě se proplétající chorovod. Děti září, zpět na sedadla se jim nechce.
Lidičky, spaste duši, utrhl se medvěd!
Bože můj, tuto narážku mám zapsánu hluboce v paměti. Kdysi jsem v Provázku zpívával: Nebojte se, já jsem Va – Vašek…
Dnes je do medvědího kožichu zašitý pes Žeryk.
Zápletka je prozrazena. Vašek a Jeník jsou Krušinovi synové, tedy nevlastní bratři. Hurvínek jásá: Už vím, co je opera a všichni, umělci i návštěvníci, zpívají sborem: Dobrá věc se podařila, věrná láska zvítězila!
Diváci vstávají a dlouho nadšeně aplaudují.
Múza říká: Šťastný nápad, skvělé řešení.

Autor: Jaroslav Tuček (originální příspěvek na webu www.divadelni-noviny.cz)

Pokud referentka dává opeře Národního divadla Brno (NdB) podruhé za sebou nejvyšší možnou známku, jsou tu dvě možnosti. Buďto ho (ji) v tom divadelním stánku podplatili, nebo se tam děje něco nevídaného a jsou zde k vidění i slyšeni neuvěřitelně vydařené věci.
A může-li recenzent(ka) přísahat ještě jistěji než koktající Vašek v prodané nevěstě, že si Mařenku (úplatek) nevezme, věřte, že platí za bé. Na scénu Reduty totiž doputovalo koprodukční představení NdB a Divadla Spejbla a Hurvínka s názvem Hurvínek prodává nevěstu. Scenáristka Patricie Částková a režisérka Hana Mikolášková k vybraným kouskům snad nejznámější národní opery Prodaná nevěsta od Bedřicha Smetany přidaly vlastní příběh a četné glosy na scéně takřka nepřetržitě přítomných loutek Spejbla, Hurvínka, Máničky a psa Žeryka. Tedy dalších už víceméně ně stoletých „národních“ pokladů, mluvených velice nadanými mladými vodiči, rovněž takřka nepřetržitě dlícími na scéně, a navíc občas i zpívajícími patřičnými hlásky svých postaviček.
Převažující původní hudební složka zvedá ovšem vtipně a hravě komentovanou operu k výšinám skutečně hvězdným. Protože v téhle „legrácce“ pro děti se Smetanových veleznámých árií a duetů ujalo nejen skvělé živé hudební těleso, ale také nejlepší zdejší i pozvaní operní pěvci. Při premiéře alternující hvězdná Pavla Vykopalová Jako Mařenka, takřka chaplinovsky groteskní Jan Šťáva coby Kecal a skvělý pěvec Tomáš Kořínek ve dvojroli Jeníka i Vaška. A ptáte-li se, jak tedy inscenátoři vymysleli scénu, kdy ke všem přítomným postavám včetně Jeníka přibíhá popleta Vašek převlečený za medvěda, pak zkrátka běžte na tohle úžasné představení.
Protože opravdu nelze kazit překvapení budoucímu divákovi a prozradit předem nejen tento vydařený nápad, ale třeba ani ten, jak na maličké jeviště Reduty dostat principálovu cirkusovou společnost při „malé“ ukázce artistických kousků shromážděným vesničanům.
Nelze prozradit ani způsob, jakým scénograf David Janošek vyřešil problém, jak do vzájemné interakce a Jevištního prostoru dostat maličké loutky s dospělými zpěváky. Povedlo se to tak, že řešení nejenže neruší, ale stalo se tak vtipnou ozdobou inscenace. Jen počkejte, až bude třeba Mařenka lát Jeníkovi, že o něm už „nechce vědět“. Nebo až závěrečný sborový zpěv „Dobrá věc se podařila“ zazpívá skutečně a doslova „celá vesnice“. Prostě paráda.
A vůbec největší pecka je, že na kráse Smetanovy opery o falešně prodané nevěstě tahle taškařice s loutkami vůbec nic nechybí. Protože se povedlo spojení dvou národních pokladů, jaké tu ještě nebylo.

Autor: Jana Soukupová, MF DNES

Poslat na operu Spejbla, Hurvínka, Máničku a Žeryka je výborný nápad. Když tahle menažerie vtrhne do Prodané nevěsty, začne se dotazovat co a jak a všelijak komentovat děj i žánr a fandit postavám, je to báječná a hravá podívaná pro děti i dospělé. Inscenace Hurvínek prodává nevěstu vznikla ve spolupráci opery Národního divadla v Brně a pražského Divadla Spejbla a Hurvínka, premiéru měla na podzim v brněnské Redutě a teď má za sebou i pražské uvedení; bude se v Dejvicích hrát pravidelně každý měsíc.
Dramaturgyně Markéta Částková z libreta Prodané nevěsty šikovně vytáhla základní dějovou osnovu a známá hudební čísla od árií až po sbory. Místo orchestru zvládnou všechno zahrát čtyři nástroje - housle, klarinet, kontrabas a klavír, u něhož sedí dirigent Ondrej Olos, a v jedné chvíli se také nástroje publiku představí. Samozřejmě že zjednodušení libreta se neobešlo bez pár nelogičností, ale ty nakonec fungují jako crazy prvky a sednou k řádění Spejblovy party, která představení opery stále narušuje, ale i posouvá kupředu. Autorka úpravy také vypustila některé postavy a z Jeníka a Vaška udělala dvojroli; proměna se odehraje hladce a přiznaně, což Ondřej Koplík zvládl v příjemné komediální nadsázce. Režisérka Hana Mikolášková přirozeně propojila loutky s živými herci, jejich interakce se odehrávají svižně, Hurvínka, Spejbla i Máničku hudba i děj vtahují, pobrukují si melodie a s nimi i jejich vodiči, kterým ovšem Spejbl říká polovodiči. Zatímco Spejbl huhlá své poznámky, Hurvínek se ukazuje jako bystrý chlapec, který do intriky vidí, Mánička nyje a fandí Mařence a Žeryk dělá rotyku, jednou skočí na strom, pak zase táhne májku, o které si Spejbl myslí, že je to paštika. Kecal Žerykovi evidentně páchne, takže na něj štěká, stejně tak se ozve, když je Mařenka označena za kost. Ale nejhezčí kousek provede na závěr, když si místo Vaška "zahraje" medvěda a běží na jeviště s medvědí hlavou.
Projekt také bezpochyby sledoval i edukativní aspekt - poskytnout malým divákům základní informaci o hudebně-dramatickém žánru zkrátka vysvětlit jim, co je to za divadlo, kde se hraje, zpívá a tančí. A to se tady podařilo nenásilně, vtipně a vynalézavě. A nejde jen o operu jako žánr, ale o divadlo jako takové třeba i o profese, které nejsou vidět na jevišti ale divadlo se bez nich neobejde, jako je inspicientka, kterou starý popleta Spejbl hned přejmenuje na ,,pacientku", ostatně slovní humor nápaditě těží z osvědčených charakteristik loutek. Hned úvodem se děti dozvědí něco o tom, jak vzniká divadelní iluze, spouštějí se různé malované horizonty, až se vytvoří ta správná atmosféra. Na jevišti jsou zmenšené venkovské domečky, které se dají rozkládat, do jednoho z nich se schová Mařenka (Andrea Široká) a bojovně z něj vystrkuje hlavu při Jeníkově Tak tvrdošíjná, dívko, jsi. Miniatury také umožňují spojit svět loutek a živých herců - hospoda se rozevře, na malé židličky si posedají pěvci i loutky, veselí se a popíjejí pivo. Symbióza herců a Spejblovy rodiny je dokonalá, a to i proto, že operní pěvci (všechny role jsou víckrát alternované) přistoupili na hravou nadsázku a nebrání se rozverným jemně ironizujícím gagům.
Hurvínek prodává nevěstu je podařená inscenace, která plní, co si předsevzala. Pohrávání si s operou má na našich jevištích silnou tradici, ale se Spejblem a Hurvínkem to ještě nikdo nezkusil. Velké plus je také hudební kvalita nastudování, když si totiž někdo chce hrát s hudebně-dramatickým žánrem, měl by být, pokud jde o zpěv, silný v kramflecích nebo aspoň projevit potřebnou muzikálnost. Zapojení skutečných operních pěvců je v tomto směru výhra tím spíš, že na zvolený styl přistoupili a vzali ho za svůj.

Autor: Jana Machalská, Lidové noviny 20.3.2024, str. 7 (psáno ze zkoušky 15.3.2024)

Tak tohle jsem si rozhodně nechtěl nechat ujít. Ani napodruhé!
Před čtyřmi měsíci uvedlo divadlo S+H ve spolupráci s Janáčkovou operou Národního divadla Brno novou divadelní hru pro děti a dospělé Hurvínek prodává nevěstu, která od doby svého uvedení na scénu zaslouženě slaví jeden úspěch za druhým. A neděje se tak jen kvůli výtečně dobře zvolenému opernímu tématu Prodaná nevěsta a jejímu preciznímu načasování na letošní výročí 200 let od narození Bedřicha Smetany, ale především kvůli vizionářskému převedení této slavné venkovské opery do světa pohyblivých loutek. Tento skvělý nápad a ztvárnění v podání autorské dvojice Patricie Částkové a Hany Mikoláškové si prostě zaslouží ještě jeden podrobný rozbor.
Měl jsem možnost být na podzim v Brně na premiéře přestavení v Redutě na velké operní scéně, a tak jsem si nemohl nechat ujít ani naprosto vyprodanou premiéru 16.3. v Praze na malé scéně v Divadle Spejbla a Hurvínka v Dejvicích. Moc mě zajímalo, jak se zpěváci a herci „poperou“ s omezeným prostorem, který budou mít na scéně k dispozici. A musím přiznat, že se jim to podařilo naprosto skvěle. Hurvínkovo pojetí Prodané nevěsty jsem znal už od podzimu, a proto jsem nečekal žádná velká překvapení na scéně nebo v textech, přesto mě Hurvínek zase mile překvapil.
Už jen ta skutečnost, že se v divadle dočasně zrušila první řada sedadel a prodloužila se tím forbína, tedy přední okraj jeviště, aby se mezi oponu a hlediště vešel čtyřčlenný živý orchestr a nenásilně se tím rozšířil prostor jeviště, považuji za chytré a nápadité řešení. Nebo samotné uvítání diváků slavnostním moravským přípitkem, který rozlévali po malých kalíšcích dva uvaděči převlečení do jednoduchých moravských krojů, aby jím hned „zatepla“ osvěžili diváky v sedačkách, mě potěšil. „Čekáte slivovici? To určitě, vždyť jsou tady i děti, bezinka to jistí“. S přípitkem nebo bez, vřelé uvítání diváků znamenalo jediné, hlediště tím hned zdomácnělo a já si v divadle začal připadat více jak doma s rodinou nebo mezi přáteli než na slavnostním představení divadla.
Pokud jsem v podzimním přestavení mohl zaznamenat trochu trémy, která jistě oprávněně zaznívala z úst hlavních interpretů Martina Trechy, Jany Mudrákové a Jana Levého, nebo možná trošku i u Davida Janoška, v tomto představení jsem to nepoznal vůbec. Vše bylo uvolněnější a plynulejší a odehrávalo se ve veselém a radostném rytmu, prostě přesně tak, jak mají správné dožínkové slavnosti na venkově při námluvách Jeníka a Mařenky vypadat.
Příběh Prodané nevěsty všichni dobře známe, a proto ho zde nebudu rozebírat. Zaměřím se na divadelní soubor. Hurvínek a Spejbl v podání Martina Trechy přímo spršel vtipem. Martin mluvil oba dva hlasy jasně a plynule a střídal je s bravurní precizností a intonací, takže bylo až s obdivem, že jedna a táž osoba mluví oba dva hlasy. A pokud by v textu udělal nějakou chybu, rychle by ji sám díky svému důvtipu a pohotovosti v dialogu napravil. Jana Mudráková skvěle interpretovala hlas Máničky nejen v dialogu s ostatními, ale také při sborovém zpěvu a tanci a vodila Máničku s takovou lehkostí a něhou, že marioneta pod jejíma rukama doslova ožívala. Úpravy v textech Hurvínka, Máničky a Spejbla jsem oproti první premiéře v Brně vůbec nezaznamenal, přesto mi přišlo, že některé Hurvínkovy fórky byly malinko upravené a více “vyšperkované“, takže na ně citlivé a vděčné publikum reagovalo vždycky se smíchem a potleskem.
Osazení operních zpěváků Ondřeje Koplíka (zpíval Jeníka a Vaška), Andrei Široké (zpívala Mařenku) a Josefa Škarky (zpíval Kecala) bylo jiné, než si pamatuji z podzimní Reduty, přesto bylo jedinečné a díky komornějším rozměrům Divadla S+H pro mě i více srozumitelné. Zpívaným textům jsem lépe rozuměl a mohl si je v duchu notovat spolu se zpěváky. Veliké díky za dobré ozvučení zde ale náleží pánům zvukařům, kteří odvedli dobrou práci. Čtveřice živé hudby se také v porovnání s Redutou trošku obměnila. Nyní to byla jednoznačně mužská záležitost. V kvartetu zůstal stejný pouze klavír - Ondrej Olos a klarinet - Zdeněk Kužela, zbývající nástroje pak dostaly nová zvučná jména, housle - Jiří Klecker a kontrabas - Filip Schejbal. Nádherné tóny, které umí pánové kdykoliv do jednoho krásně a citlivě zahrát, skvěle doprovodily hlasy všech operních protagonistů. Ti nejenže samozřejmě skvěle zpívali, ale také hráli a běhali po jevišti bez sebemenšího zakopnutí. Eva Esterková (zpívala Esmeraldu) při tanci a zpěvu stihla ještě točit pivo, Ila Š. Hájková (inspicientka) pak bouřlivě proháněla všechny herce a marionety k lepším a živějším výkonům.
V jednu chvíli jsem se doslova bál, že na malé scéně divadla S+H může při tom nekonečném pobíhání všech zpěváků a loutkovodičů najednou dojít ke kolizi, ale ten mumraj dopadl na jedničku, působil naprosto přirozeně a nikomu se nic nestalo. Konečně i zapojení promyšlených divadelních kulis, speciálně vytvořených právě pro toto představení z tvorby Davida Janoška, potvrdilo svoji důmyslnost, nápaditost a všestrannost. Mařenka na sobě měla krásný moravský kroj a když chtěla, uměla se s ním celá schovat najednou do malé dřevěné rozevírací chaloupky, ze které ji ani silný Jeník se svým fortelem nedokázal nijak vystrnadit. Zůstala tam, dokud sama chtěla, snad jen jedna malá klika z okénka při tom vzala za své a upadla, když neměla.
Ale právě tyto odlišnosti a zajímavosti jsou vždy tím, co nás na představení baví, a které dělají z divadla živoucí a tvárnou hmotou, která je osobitá a vede pokaždé k jiné improvizaci. Dokud bude mezi tvůrci divadla odhodlání vyprávět známé příběhy novými metodami a mezi publikem zůstane touha tyto nové interpretace se zájmem sledovat, tato tvárná divadelní fantazie nikdy nevychladne. Hudební žánry jsou u nás dlouhodobě velmi oblíbené, přesto převedení „těžké a zkostnatělé“ opery do srozumitelné řeči mladých diváků se může někomu zdát jako obtížná výzva. Divadlu S+H se to ale bravurně podařilo. Ve spolupráci s Janáčkovou operou Národního divadla Brno dokázali propojit známou uměleckou operu Bedřicha Smetany s činohrou tradičního loutkového divadla, operu šikovně „zkrátit a zjemnit“, a aniž by tím ubrali na celistvosti příběhu nebo působivosti Smetanovy hudby, dokázali tím oslovit velmi mladé publikum, které bude v příštích letech tvořit hlavní diváckou základnu Divadla S+H.
Takže i v této druhé premiéře v Praze dopadlo podle očekávání všechno skvěle a náš omlazený divadelní soubor si po představení oprávněně užil dlouhý potlesk z řad diváků. Po něm následoval raut, který umožnil divákům, aby osobně poděkovali hercům a zpěvákům a poznali je tak trochu víc z té jejich lidské stránky mimo jeviště. Já jsem měl kupříkladu možnost ověřit si, že všichni tři naši mladí zástupci divadla (Martin, Jana, David) jsou velmi příjemní, nápadití a pracovití lidé, kteří jsou v jádru velmi skromní a pokorní. Možná jsou někdy vůči sobě i dost tvrdí, ale to je jen dobře. Protože tak alespoň vědí, že se o své výsostné postavení v divadle musí umět sami zasloužit, a třebaže mají někdy své vlastní nápady a názory, neměli by se bát „nechat si poradit“ a „nechat se vést“ od svých starších divadelních kolegů. Je to ale výborný kolektiv, proto nemám o budoucnost divadla S+H strach.

Autor: Pavel Patera (pro fan web Planetka Spejbla a Hurvínka)

Smetanova Prodaná nevěsta je ikonické dílo. Není divu, že se nakonec dostala i do příběhů Spejbla a Hurvínka. V alternativním operním představení brněnského Národního divadla proniknou na scénu, kde vysvětlují a nakonec i svévolně dotvářejí zápletku, ale také roztomile ruší pěvce. Do programu Smetanovy Litomyšle se loutky vtělily právem. Projekt Hurvínek prodává nevěstu si podařeně pohrává s klasickým odkazem a přináší dobrou zábavu malým i velkým.
Poslední červnový čtvrtek se ve Smetanově domě v Litomyšli konala dvě představení, která hudebně od klavíru virtuózně táhl Ondrej Olos, doprovázený houslemi, klarinetem a kontrabasem. Hlavní pěvecké role obstarali Vít Nosek s Andreou Širokou, Kecalem byl David Nykl a Principálem David Janošek, který jinak vodil loutku Hurvínka a stál i za scénografií. Loutkohercem Spejbla byl Martin Trecha, který tradičně propůjčuje hlas oběma – synáčkovi i taťuldovi.
Oba bezmála století loutkoví hrdinové i s Máničkou a pejskem Žerykem jsou českou klasikou úplně stejně jako Smetanova nesmrtelná komická opera nebo Jára Cimrman. Brněnská operní dramaturgyně Patricie Částková si vypůjčila pro svou hravou verzi námětu to nejlepší ze Spejbla a Hurvínka i z komiky Prodané nevěsty – a v režii Hany Mikoláškové něco možná připomíná i cimrmanovskou apokryfní a naivistickou poetiku.
Děj se pohybuje po základních obrysech Smetanova a Sabinova díla, z některých árií připomene část, některé pasáže převádí do řeči, další naznačuje jen ve zvuku nástrojů. Kecal si plete Spejbla s otcem Krušinou, Mařenka se naopak radí s Máničkou s Hurvínkem, představitel Jeníka musí hrát i Vaška, který nepřišel, slavný sextet zpívají s Mařenkou vodiči loutek… a Principál pozve děti z publika, aby s ním při pochodu komediantů prošly uličkami hlediště. Menší se baví spolu s Hurvajzem jeho hláškami a ti větší oceňují i „smetanovské“ slovní a situační hříčky. Obojího je v sedmdesátiminutovém představení dost.
Rozuzlení je tradičně kladné, Mařenka pochopí Jeníkovu lest a Kecal odchází napálen. Ale úplný konec ještě přináší pointu. Jak to má v dobrém divadle být. Hádejte, koho tvůrci nechají přijít na jeviště s medvědí hlavou: Vaška, nebo Žeryka…?
Pokud se z toho stane kultovní titul, nebude divu.

Autor: Petr Veber, Klasika Plus 28.6.2024 (Smetanova Litomyšl 27.6.2024)

Následující týden se přihodilo cosi „kouzelného“… zjistil jsem, že Hurvínek prodává nevěstu a zbylo mu pár lístků na čtvrtek večer (27. 6. 2024). Představení je určené především pro dětské publikum a cíleně bych na tento počin od Janáčkovy opery nešel, ale těch pár zapomenutých míst mě přesvědčilo a osmělil jsem se. Představení je velmi zkrácená a velmi zjednodušená verze Prodané nevěsty, kterou provázejí všem známé loutky z Divadla Spejbla a Hurvínka. Pěveckou operní část obstarali Andrea Široká (Mařenka), Vít Nosek (Jeník a Vašek), David Nykl (Kecal) a Eva Esterková (Esmeralda a Hospodská). Hurvínek, Spejbl, Mánička a rozverný Žeryk vysvětlili vtipně a vesele dětskému obecenstvu, co je to opera a to vše v rámci děje Prodané nevěsty. Hurvínek představil i miniorchestr – „basa“, housle, klarinet a klavír – který hudebně představení doprovázel. Cirkusová estráda si o zapojení diváků (naštěstí těch malých) vyloženě říkala. Závěrečné Proč bychom se netěšili zpíval celý sál. Je třeba ocenit, že vtip byl vkusný a rozumný (žádné dětinské vtipy) a děti pobavil. Pár drobných narážek pro dospělé diváky – rodiče. Bavili se všichni, i odrostlí a dospělí.
Scénář, dialogy z pera Patricie Částkové mi přišly tak povedené, že kdyby se představení lehce zkrátilo, tak by mohlo fungovat jako skvělý doplněk před standardní produkcí Prodané nevěsty. Rozumně zvolená míra vtipu, trocha nostalgických vzpomínek na Spejbla a Hurvínka. To by nepochybně fungovalo i na odrostlé operní obecenstvo.
A pokud jste odrostlé obecenstvo a jste z Brna a máte děti? Pak musí být toto představení jasná volba. Rozhodně pro seznámení dětí s operou udělá mnohem více, než pokusy vytáhnout děti na více než dvouhodinovou Rusalku či La traviatu. Viděl jsem drobné diváky na obou zmíněných operách (zajímavé je, že na jiných dílech ne či naprosto minimálně). Rusalka není pohádka pro děti, o tragédii Violetty ani nemůže být řeč. Rodiny s desetiletými dětmi zpravidla mizí o první přestávce. Rodičové, byli jste varováni. Klasická opera není žánr pro děti. Ale Hurvínek, to je jiná… a dokonce má i tištěný program, který si o vybarvení jenom říká a i trochu poučí.

Autor: Štěpán Karták, Médium.cz, 9.7.2024