Zážitková inscenace speciálně určená pro diváky od 1 roku do 3 let. První divadelní zážitek, podívaná pro všechny smysly každého mimiňáka. Interaktivní divadelní program vytvořený přímo pro vnímání těch skutečně nejmladších diváků.
Sedět na nočníku, nebo nesedět? Když ona je to tak nekonečná nudááá…. Počkat ale, cosi se děje… A hele, rybka – a tááámhle plave medúza? Dobrodružná cesta malého Hurvínka do nekonečného světa pod hladinou, kde čas neexistuje, jen slaná voda všude kolem, něha a plno snových obrazů. Podívaná s fantastickými podmořskými tvory pro všechny mimiňáky a jejich dospělý doprovod.
Délka programu 30 minut, následuje 15 minut dětská herna.

Poprvé s dvouleťákem v divadle. Zážitek nebo katastrofa?

Je úžasné, jaké jsou v dnešní době možnosti vyžití už s tak malými děti. Krom různých herniček, cvičení, plavání nebo teď populárních sensory play kroužků, je možné vyrazit i do divadla. My jsme s dvouletým synem navštívili Divadlo Spejbla a Hurvínka na „mimi představení“ Hurvínek a moře snění, vhodné pro děti od 1 do 3 let.
Měla jsem obavu, jak to zvládneme. Jestli to syna bude bavit, jak ho případně zabavím nebo umlčím, pokud by se třeba vztekal, což rozhodně není v tomto věku nijak výjimečné. Nebo naopak, kdyby se mu nedalo vysvětlit, že musí sedět na místě a chtěl tam pobíhat. Nedovedla jsem si celý ten koncept představit, ale zároveň jsem se těšila, že to bude něco jiného, než jsme dosud zkusili.
Do divadla jsme dorazili asi jen deset minut před představením, říkala jsem si, aby dobrou náladu nevyčerpal ještě před začátkem. Juniora jsem měla v kočárku s tím, že v nejhorším případě kočárek vynesu po schodech. Před vstupem ale hned čekal pořadatel, ujistil se, že jdeme na představení, a navedl nás k výtahu. V prostorách divadla byla další pořadatelka, ukázala mi, kde si nechat kočárek a věci, že se můžeme jít podívat na vystavené loutky a požádala nás, abychom si před představením zuli boty.
Samotné představení se konalo v širší chodbě, děti i rodiče seděli po jejím obvodu na sedacích pytlích nebo přímo na kobercích na zemi. Syn ze začátku moc nevěděl, co se bude dít, nechtěl sedět sám, ale jen na mě, a v prvních minutách víc sledoval osvětlovače a to, že někde zhasla světla než loutky. Zároveň jsem si nezvládla úplně dobře sednout, já se dívala skrz další rodiče a nedošlo mi, že junior nic neuvidí. Po pár minutách jsme se ale trochu posunuli a konečně i syna zaujalo, co se děje vepředu.
Pak už šlo všechno jako po drátkách. Loutkaři a celý koncept divadla pro děti byl do nejmenšího detailu promyšlený. Délka půl hodiny byla tak akorát, aby se děti nenudili. Herci chodili s loutkami i přímo za dětmi, které si občas mohli třeba Hurvínka pohladit. Někdy vyhazovali různé věci, aby je děti mohli sbírat, foukali do bublin, nebo nechali děti, aby krmili obrovskou rybu. Troufám si říct, že nejen pro mě, ale i pro syna to byl skutečně zážitek a na konci říkal: „Ještě!“
Po samotném představení následovala ještě krátká herna, kdy se některé loutky ještě vrátili pro fotku s dětmi.
Pokud máte možnost se do divadla dostat, určitě tomu dejte šanci. Celý koncept je domyšlený do nejmenšího detailu, i mladší děti fascinovaně sledovali představení, starší se rozhodně nenudili. Všichni byli milí, usměvaví a my se rádi do Divadla Spejbla a Hurvínka vrátíme.

Autor: Příběhy od Jany 21.2.2024, zdroj: Seznam medium