Diváci ho nevidí, přesto je pro představení naprosto nepostradatelný. Co všechno musí loutkoherec umět, a jak vypadá jeho práce v praxi? Podívejte se na reportáž. Už přes třicet let vodí loutky v Divadle Spejbla a Hurvínka. Nejčastěji právě samotného hlavního hrdinu. Jeho práce ale nezačíná po zvednutí opony. Připravuje se ještě před začátkem představení.

"Naše loutky jsou v podstatě živé bytosti, tak samozřejmě spí, ale na rozdíl od nás, spí v pytlících. Takže ty musíme vybalit a připravit si dekorace, které loutky k té hře potřebují. Nebo lépe řečeno my. Ta scéna je vlastně hotová. Má dopředu udělanou atmosféru, a ty loutky ji pouze doplňují. A dá se říci, že se mění pouze jejich oblečení, ale i to je připraveno dopředu. Protože, nevím jestli to mohu prozradit, ale i loutky mají své takzvané dubléry. Nebo, chcete-li, kaskadéry, kteří jsou třeba v jiném oblečení, protože během hry by se samozřejmě nestačili převlékat. Brát si do ruky nástroje, a tak dále, a tak dále," nastínil Michal Barták, loutkoherec.

Na jevišti tak divák vidí Spejbla ve fraku a na štaflích a během sekundy se, díky změně loutky, oblékne do zimního. To vše zapříčiní rychlá práce loutkoherců a jejich pomocníků.

"To je naše scéna. Konkrétně se jedná o scénu z představení Štědrý den u Spejblů. Je tak napůl klasická, napůl avantgardní tohle představení v tom, protože se hraje na klasické vodičské lávce, což je tady ten most, ze kterého my ze shora vodíme loutky," popsal Michal Barták, loutkoherec.

Ale právě tam, třeba hodinu, stojíte nahoře a jste opřený k té loutce. To je docela náročné vlastně. Ne?

"Je. Je to náročné. A někdy jsou ty loutky opravdu hodně těžké, takže o to náročnější to je, ale když hrajete, tak jste v určité euforii samozřejmě. Takže to nevnímáte. Až potom," přiznal Michal Barták, loutkoherec.

Hurvínek je sice stále malý chlapec, jeho loutka má ale různé velikosti.

"My máme tři velikosti Hurvínků. Jedna je malá, to je klasická "skupovská". S tou hrál pan profesor Skupa. I když Hurvínci se v šedesátých letech takto zakulatili, a to mimo jiné proto, že vznikla velká velikost "předscénová". Protože to okénko působí trochu klamně pro lidi, že mají pocit, že ty loutky jsou větší. Takže, když se pak vyšlo ven na předscénu, ta vypadaly moc malinké ty loutky. Takže se zvětšily. Tohle to je prostřední velikost. Ta vznikla zhruba v sedmdesátých letech. A s tou hrajeme vlastně nejčastěji dneska. Dá se říci, že v každé hře se hraje s těmito loutkami," dodal Michal Barták, loutkoherec.

Na představení, o této legendární rodince, můžete vyrazit nejen s dětmi, ale třeba i vy sami. Spejbl a Hurvínek se hraje i ve verzi pro dospělé.