Premiéra
Pro dospělé
Spejblova East Side Story
Německý název:
Spejbl's East Side Story
Autor:
Miloš Kirschner - Michael Čech 
Režie:
Michael Čech 
Spoluautoři:
výprava: Alois Tománek (+loutky); hudba: René Krupanský 
Obsazení:
Spejbl - mluví: Miloš Kirschner (alternace); ~ Martin Klásek (alternace); Spejbl - vodí: Luboš Homola; Spejbl - vodí: René Hájek; Hurvínek - mluví: Miloš Kirschner (alternace); ~ Martin Klásek (alternace); Hurvínek - vodí: Michal Barták; Mánička - mluví: Helena Štáchová; Mánička - vodí: Michaela Cmíralová; Klapka - mluví: Helena Štáchová; Klapka - vodí: Vlado K. Maric; Mecenáš - mluví: Miroslav Polák; Dále hrají: Ján Bošela; Richard Maška; Vlado K. Maric; Miroslav Polák 
Premiéra:
2.12.1993
Německá premiéra:
13.10.1992

Popis děje:
Hra obsahově vychází ze skutečnosti, že žijeme v době, v níž se režimy hroutí jako domečky z karet, kdy staré garnitury jsou nahrazovány novými, kdy dosavadní pravidla už neplatí a zdánlivé jistoty vystřídala nejistá přítomnost s ještě nejistější budoucností. Staré mafie si našly způsob, jak s úspěchem přežít a byly navíc doplněny mafiemi novými. A tak i Spejbl s Hurvínkem se snaží v nově vzniklých podmínkách najít své místo a přizpůsobit dosavadní způsoby novému životnímu a filozofickému stylu. Ředitel D S+H konečně sežene pro divadlo mecenáše, který svými finančními prostředky má nahradit ty chybějící, za cenu, že se pan Spejbl ujme režie filmu „Kabaret bez příkras" a Hurvínek role moderátora a hlavního představitele. Společně se Spejblem můžeme konstatovat, že dřív jsme neměli tvůrčí svobodu, ale měli peníze, zatímco teď máme tvůrčí svobodu, ale zase nemáme ty peníze. A jak se ukáže, tak i s tou tvůrčí svobodou je to pofiderní, jak dokazuje mecenáš divadla.
Zkrácená verze divadelního představení byla v roce 1994 odvysílána na stanici Kabel plus. Německá, výrazně delší verze této divadelní hry, vyšla na VHS kazetě a za S+H promlouvá Martin Klásek.
Recenze hry:
V časopise Loutkář č. 4/1993 vyšla obšírná recenze Petra Pavlovského. Zabývala se teoretičtějšími aspekty tradiční loutkové techniky i možnostmi a prostředky politické satiry, poté konstatuje jistou rozpačitost pokusu S+H o politicky aktuální divadlo.