Hudba: Štěpán Lucký
Hrají: obyvatele obce Vyhnanice, Bedřich Prokoš (komentář), Antonie Hegerlíková (komentář), Josef Skupa
Střih: Jaromír Janáček
Zvuk: Emil Poledník, Juraj Židlický, Josef Zavadil
V obecní kronice najdeme pro rok 1951 tento zápis: „V dubnu přijeli filmaři z Prahy, režisér Vojtěch Jasný a Karel Kachyňa a celé léto natáčeli film o práci družstevníků, jejich potížích atd. Celkem byl to film propagační. Televize to vysílala po Čechách. Pracovní štáb filmařů čítal asi 20 lidí. Film měl název ‚Neobyčejná léta‘. Také účinkoval jako součást děje prof. Skupa se svým souborem. Hrál před naším domem na zahradě večer při úplňku měsíce a jeho divadlo se velmi líbilo a dlouho se naň vzpomínalo.“
V roce 1951 zastavilo na návsi ve Vyhnanicích několik aut s pražskou poznávací značkou. Díky hospodářským úspěchům, budovatelskému úsilí členů místního JZD a iniciativě zdejšího poslance Josefa Čiháka přijeli v roce 1951 filmaři Vojtěch Jasný a Karel Kachyňa. Strávili tu rok, během kterého natočili agitační snímek Neobyčejná léta. Ten byl později označen za „potěmkiádu patřící k nejzapomenutelnějším dílům české kinematografie“. Jak shrnul Filmový přehled v květnu 1954, hovoří se v něm o typických problémech JZD v počátcích kolektivizace, „o rozkladném vlivu vesnického boháče a jeho rozvratnických pokusech“, ukazuje „typy uvědomělých družstevníků, ale také váhavce“, upozorňuje na „problém organisace práce a jejího spravedlivého odměňování“ a samozřejmě vyzvedává význam vesnické organizace KSČ i odpovědnost jejích členů. Spousta filmových scén je inscenovaných a pro potřeby agitace tu slouží i několik fikčních postav. Například předlohou "vesnického boháče" se stal Vladislav Vrkoč, který ve filmu vystupuje jako „kulak“ Hradil. Režisér Vojtěch Jasný k tomu v rozhovoru pro BBC později poznamenal: „Říkal jsem si: Budeme žít na vesnici jeden rok, budeme si filmovat, plavat v rybníku, jíst kapry, a vůbec jsem nemyslel na politiku. Jenomže šéf tamního družstva byl ve spojení s členy strany a nadšenec Gottwalda, a tak jsme tam najednou museli dávat ty politické věci. Museli tam například být sovětští kolchozníci, které pozval do vsi. Už tehdy jsem cítil, že je to lež.“ Vojtěch Jasný se do Vyhnanic vrátil ještě jednou v roce 2003, kdy tu natočil film Návrat do Neobyčejných let (je možné jej shlédnout v iVysílání České televize).
Neobyčejná léta pojednávají reportážním způsobem o kolektivizaci v jihočeské obci Vyhnanice, ovšem skutečnost je zde podřízena dobovému ideologickému rámci. Byly zamýšleny jako svého druhu reklama na kolektivizaci. V roli zákeřných „kulaků“ vystupovali herci, protože skuteční hospodáři odmítali v této skutečnost zkreslující propagandě vystupovat. Nápadité řešení snímku upozornilo veřejnost na vycházející hvězdy čs. filmu Vojtěcha Jasného a Karla Kachyňu. Jasný s Kachyňou inscenovali založení JZD ve Vyhnanicích jako spontánní rozhodnutí místních vesničanů, reálně ale hrály roli především zájmy KSČ reprezentované tehdejším poslancem Josefem Čihákem (který si ve filmu i zahrál stejnojmenného předsedu družstva). Role autorit je ale ve filmu zcela „zneviditelněna“, jedinými aktéry jsou samotní vesničané, kteří nakonec ze svého středu vyženou falešného „Vitáka“ (ve skutečnosti se jmenoval Čihák). Ustájení film inscenuje jako dobrovolné rozhodnutí Vyhnanických. Mocenské instituce (Veřejná bezpečnost, Lidové milice či agitátoři) v obrazu chybí.