V roce 2025 uplyne 80 let od osvobození Československa a konce druhé světové války. Novinky k tomuto významnému výročí představují projekt Rok osvobození. Právě proto v tomto článku vidíte historické rozhraní vytvořené pouze pro tuto rubriku, které je doplněno moderními prvky.
V době, kdy Rusko už třetí rok útočí na Ukrajinu a probíhá celá řada dalších konfliktů, je nutné si neustále připomínat, jak důležitá je svoboda a jaké utrpení s sebou válka přináší.
První ze tří vln leteckého úderu na saskou metropoli, kterou tvořily těžké britské bombardéry Lancaster, začala 13. února 1945 krátce po desáté hodině večer a trvala čtvrt hodiny. Bombami byla zasažena i nechvalně proslulá nacistická drážďanská věznice, nacházející se v širším centru města v ulici Mathildenstrasse. Podle toho se jí říkalo „Matylda“.
Josef Skupa seděl za jejími mřížemi od podzimu 1944. Za „poslech zahraničního rozhlasu“ byl odsouzen k pětiletému vězení, což se v jeho situaci rovnalo zázraku. Nacisté jej totiž v lednu 1944 v Chrástu u Plzně zatkli kvůli podezření ze spolupráce s odbojem a také kvůli udáním, že ve svých představeních se Spejblem a Hurvínkem nešetří protiněmeckými jinotaji a povzbuzuje Čechy ve víře ve svobodné zítřky. Jelikož obojí byla pravda, věděl, že v soukolí nacistické justice mu jde o život.
Jenže už z vyšetřovacího spisu poznal, že Němci na něj nic zásadního nemají a ani při výsleších se nedopustil žádné osudové chyby. V hledáčku gestapa a německé Bezpečností služby - Sicherheitsdienstu (SD) přitom bylo tehdy plzeňské Skupovo divadlo už od počátku nacistické okupace českých zemí.
Příslušníci SD například na podzim 1943 vypracovali analýzu nazvanou „Tschechisches Puppentheater“ (české loutkové divadlo, pozn. red.), v níž se mimo jiné píše: „Hurvínek a Spejbl, hlavní postavičky Skupových her, lidi povzbudili a dodali jim mnoho víry. V některých případech se dokonce Skupa ani neostýchá provádět zcela aktuální opoziční propagandu.“
Brzy po Skupově zatčení nebyla divadlu prodloužena licence a loutky Spejbla a Hurvínka zabavilo gestapo.

Chvíle prožité hrůzy

Ani za vězeňskými mřížemi talent Josefa Skupy nezahálel. Svým spoluvězňům maloval obrázky a občas hrál divadlo. „Každé Skupovo vystoupení bylo pro nás v tuhém vězeňském režimu vítaným odlehčením a silnou vzpruhou,“ popisoval později jeho tehdejší spoluvězeň Miloš Linhart.
Dochovaly se také dopisy, které Skupa posílal domů. „Musíme přinášet oběti době a doufám, že z toho nějak vyvázneme. Člověk neví, co kde dobrého či zlého naň čeká. Pojedu-li s transportem, nesmím vzít nic jako balík, takže budu muset dát poslat domů vše přebytečné,“ napsal mimo jiné v listu z 16. prosince 1944.
Na únorové bombardování Drážďan později po válce vzpomínal takto: „V hlavě znovu víří vzpomínky na chvíle prožité hrůzy, když jsem ve funkci vězeňského hasiče pobíhal po bočném schodišti a nabízel naběrák s vodou všem, kteří se proudem mlčky valili hlavním křídlem k otevřeným branám věznice,“ líčil.
„Z prohořelé střechy počaly již padat ohořelé kusy dřev dolů. Štěstí, že nad nejdolejší chodbou byla vězeňská síť, která zadržovala hořící dřeva. Ještě se dalo probíhat,“ popisoval.
Z trosek zničení věznice „Matylda“ se Skupovi stejně jako řadě dalším Čechům podařilo dostat ven, posléze se nechal Němci oficiálně propustit a zamířil na sanitní parník, kterým se dostal pryč ze zničených Drážďan a posléze zpět do Čech. Tam se dočkal konce války i nalezení zabavených loutek Spejbla a Hurvínka.