Přehlídka padesáti let Divadla S+H se s velkorysým a výpravným způsobem za pomoci padesáti loutek převážně varietního typu obrací do minulosti, současnosti a dokonce i předjímá budoucnost. Nosným dějovým motivem je Spejblův konflikt s kartářkou, která předpovídá Spejblovi úspěch, pokud třikrát neprokleje svůj velkopanský frak, který si na její výzvu z její bohaté garderoby sám vybral. Řadou mluvených, zpívaných a hudebních scén se pak rozvíjí částečně pravdivá, částečně groteskně zkreslená historie D S+H od setkání Spejbla se Švejkem a éry plzeňských kabaretů přes zrození Hurvínka, dobu krize a nástup fašismu až po radostné poválečné "divadlo národů", období schematismu a současné úvahy, jak dál.

Kritické přijetí hry nebylo zcela jednoznačné. Pochvalný referát J. Záruby (Večerní Praha 20. 1. 1982) ústil ve zjištění, že přes množství scén a loutek působí revue komorním dojmem, jako když si "... pan Spejbl v tom všedním shonu sedne a zamyslí se nad svou minulostí a neubrání se trochy té nostalgie". Lidová demokracie (jkl, 16. 1. 1982) hodnotila kladně, že "... z vtipně napsané i nastudované inscenace" si lze odvodit poutavý přehled osudů divadla a z herců vyzvedla především Miloše Kirschnera, Helenu Štáchovou, Bohuslava Šulce a Luboše Homolu, "... o jejichž vysoce profesionálních citlivých výkonech není třeba se rozepisovat". Vedle toho však Zemědělské noviny (cim, 22. 1. 1982) shledaly v této revui "... záležitost ryze utilitární", motivovanou jen oslavnými účely, z níž se "... vytrácí inspirativní atmosféra vtipu a humoru" a která je jako celek "... skutečně revue, se základními vlastnostmi tohoto žánru, dělaného vždy spíše pro oko nežli pro hlubší sdělení".
S časovým odstupem shrnul kritické hodnocení až po Skupově Plzni 1984 Čs. loutkář (č. 9/1984), v němž Václav Königsmark dal jubilejní revui přednost před Středovou současně uvedenou hrou Hurvínek a Přeslička a uvedl, že "... žánr revuální komedie je pro Divadlo S + H nejen vděčným vývozním artiklem, ale současně i schůdnou a zároveň už vyšlapanou cestou, jak uplatnit pozoruhodný loutkářský um souboru a překročit jeho zřejmou autorskou krizi". Ocenil vedle pokroku v textové části i Kirschnerovo diagnosticky přesné satirické cítění, ale vycítil i slabiny textu v druhé části, kde jsou myšlenky nahrazovány revuálností. Po herecké stránce označil revui za pozoruhodný recitál Miloše Kirschnera a Heleny Štáchové.