Posláním fantastické komedie Ještě jeden Hurvínek? je poukázat na nebezpečí, která pramení ze zneužití techniky. Hurvínek si stěžuje na své povinnosti, a tak se mu jako na zavolanou zjeví záhadný Technofon, který mu slíbí, že mu umožní lenošit. Hurvínek se však musí stát vězněm "superpanoramatického viziobjektoru", jakési obří obrazovky. Hurvínka nemusí k takovémuto dobrodružství nikdo dvakrát vybízet, zvláště když za něj domácí práce zastane dvojník. Hurvínek však neví, že se z viziobjektoru nebude moci jen tak vrátit. Jeho dvojník, chladný Pahurvínek, ovládne domácnost. Skutečnému Hurvínkovi nezbude nic jiného, než jeho počínání sledovat skrze televizor a zoufat si. Až díky zásahu Máničky se mu podaří vyprostit z moci televize. Stále však nemá vyhráno, neboť ho čeká ještě konfrontace s dvojníkem. Překvapený Spejbl se totiž musí rozhodnout, který z Hurvínků je ten pravý. Zatímco robot odpovídá na jeho otázky zcela nezúčastněně, pravého Hurvínka prozradí jeho city, a tak se šťastně vrací domů. Celou hru dokresluje pozoruhodná scénografie, kdy se celý byt Spejblů promění na jednolitý technický systém s obří obrazovkou. Divadelní audiozáznam této hry vyšel v roce 2021 také na CD "Spejbl a Hurvínek Miloše Kirschnera – to nejlepší".

Z nemnoha kritik hodnotících toto představení lze uvést referát Jany Kühnelové (jkl) v Lidové demokracii (20. 6. 1979), ve kterém se - po konstatování, jak tato hra odpovídá soudobé skutečnosti a rodičovské zkušenosti - uvádí, že "... fantastická, scénicky náročná komedie v sobě skrývá sice ne původní, ale velice závažnou myšlenku. A sice o zneužívání, ať už z pohodlnosti, lenosti nebo ze zlé vůle, technických vynálezů a objevů. Líného, lhostejného a nepořádného Hurvínka sice nakonec ze spárů záhadného Velkého Technofona zachrání 'člověk s čistým srdcem a zdravým rozumem' v podobě Máničky, ale měl, jak se dozvíte, namále".
S tímto výchozím faktem a podmínkou celé hry, lenošivým Hurvínkem, méně souhlasil dr. Pavlovský (Čs. loutkář č. 3/1980). Podle jeho názoru je tu Hurvínek trochu schematický, už od počátku"... jednoznačně zlý. To se vymyká i jeho tradičnímu charakteru". Ocenil však na hře, kterou charakterizoval jako "moralistní pohádku ze současnosti kombinovanou se sci-fi", její "... aktuální problematiku, její humánní angažovanost v nejlepším slova smyslu. Stavebně výhodná je i skutečnost, že typové postavy S + H se nedostávají do kontaktu s jinými, běžně realistickými postavami " ... "Není to poprvé, co se s takovým varováním v naší loutkové tvorbě setkáváme," uvedl dále. "Připomeňme si Trnkovu Kybernetickou babičku. Grymova hra posouvá problém do konkrétnější a tím i apelativnější roviny."

Přes uvedené i další nedostatky textu je zde však působivý závěr, formuje dílo. V posledním výstupu dochází totiž ke konfrontaci Hurvínka a Pahurvínka, k situaci, kdy Spejbl má rozhodnout, který je ten pravý. Učiní to klasickým způsobem - položením řady otázek, při jejichž zodpovídání vycházejí najevo lidské city. Jde v podstatě o tradiční situaci katarze a přiznám se, že ačkoliv jsem celý příběh sledoval s profesionálním zaujetím a nadhledem, náhle jsem byl dojat. Domníval jsem se původně, že to bylo způsobeno pouze silou Kirschnerova herectví, ale pozdější četba textu mě usvědčila z omylu.
( ... ) Na hře je třeba ocenit především její aktuální problematiku, její humánní angažovanost v nejlepším slova smyslu.
( ... ) Není to poprvé, co se s takovým varováním v naší loutkové tvorbě setkáváme. Připomeňme si Trnkovu Kybernetickou babičku. Grymova hra posouvá problém do konkrétnější a tím i apelativnější roviny.
Autor: Petr Pavlovský, Čs . loutkář č. 3./1980