Aktuality

Hurvínek mezi broučky je v historii Divadla Spejbla a Hurvínka zdaleka nejoblíbenějším divadelním představením. Tato hra z pera Josefa Skupy a Franka Weniga určená dětským divákům byla poprvé uvedena už v roce 1937 (premiéra se konala 4. září 1937 ještě pod původním názvem Hurvínek se učí čarovat). Od té doby byla ještě několik nastudována, naposledy se obnovená premiéra konala v roce 1987. Z repertoáru byla hra stažena v polovině roku 1999. Za více než šedesát let byla reprízována více než 2000x, což je na loutkové představení neuvěřitelné číslo. V rolích Spejbla a Hurvínka se objevil nejenom Josef Skupa, ale v dalších nastudováních pochopitelně i Miloš Kirschner a po něm rovněž Martin Klásek. Ondřeje Lážnovského však v této hře zřejmě nikdy neuslyšíme. Hra Hurvínek mezi broučky totiž patří k pozůstalosti, které divadlo využívat nesmí bez udělení souhlasu dědiců (Městský ústav sociálních služeb v Plzni), s ohledem na tantiémy plynoucí z autorských práv.
Vzhledem k famóznímu úspěchu, který tato hra získala nejenom mezi domácími diváky, je paradoxem, že se nikdy nedostala na gramofonovou desku. Tedy dostala, ale pouze v němčině. Německou verzi této hry v podání Miloše Kirschnera nyní Supraphon vydá v její digitalizované podobě. Nahrávku s názvem "Hurvínek unter den Käfern" si můžete stáhnout od 1.7.2018 zde.

Josef Spejbl oslaví za dva roky 100 let své existence. Ze bezmála stoletou historii prodělala tato postava několik větších či menších proměn. Ať už v interpretaci (Od Josefa Skupy až po Ondřeje Lážnovského), přes mírné úpravy vzhledu (zpočátku byl jeho vzhled až odpudivý) až po jeho charakter. Již dávno není oním přitroublíkem obletujícím každou dámskou sukni a „chytře“ komentující okolní dění, ale hrdým a uvědomělým otcem, byť někdy jednacím komicky či ve zmatku. Jak byla postava Spejbla vnímána v roce 1925, tedy zhruba pět let od uvedení na scénu, dobře vystihuje dobová charakteristika Emmy Tetínkové, kterou zveřejnily 5. srpna 1925 Lidové noviny:

„Kdo je Spejbl? Jako by vybíravá ruka nasypala do řešeta pošetilost a hloupost nás všech. Jako by vše naše slabé, směšné, ubohé prosila a to, co pro vlastní nehoráznost zůstalo na sítu, slepila v bytost smutnou, politováníhodnou, směšnou a sympatickou. Neboť ona není hříchem. Ale toliko podškrtnutým nedopatřením.
Kdo je Spejbl? Spejbl je to, co svůj originální vtip, humor a chromou satiru předkládá zabalenu ve svůj hlas jako v dužinatý lupen bohatě rozvitého blbství. Jásot obecenstva, jímž je tato karikatura bezelstného, dobráckého, mnohostranného idiotství vítána i vyprovázena, je důkazem, že tento výtvor přes svou upřílišněnost se přimyká k dennímu životu, z něhož byl vyklepán jako prach z koberce.
Kdo je Spejbl? Toť Chaplin loutek, ale jiný. Toť ten, který svou slimáčí tupostí bezpečně doleze ke všem bránícím. Toť ten, jemuž byl Plzní podán úpis na primát v oblibě. Toť ten, jenž ve svých dřevácích a pochybném fraku se uvelebil na trůně plzeňského loutkářství, vedle samotného umění, a jehož popleteným smyslům byla popřána vláda nad rozpustilými živly loutkářské moderny.“

Prof. Nikola Kadlec pak k tomu dodává: “Kolik soucitu je ve Spejblově srdci, že se mu chce být tak blbým, že mezi ním a nejhloupějším divákem je ještě dostatečná vzdálenost, aby se i ten nejhloupější mohl jeho blbosti srdečně smát.“

Nu, neměl to tehdy při svých začátcích pan Spejbl lehké, viďte?

Ve středu 30. května 2018 byl hostem pořadu Noční mikroforum loutkoherec, držitel letošní Ceny Thálie za celoživotní dílo a zejména dlouholetý vodič Hurvínka pan Bohuslav Šulc. Moderuje Marie Retková, která se ptala na mnoho zajímavých otázek, odpovědi pana Šulce jsou neméně zajímavé. Pořad si můžete poslechnut zde.

V dnešní elektronické době pozbývají tištěné propagační plakáty trochu na významu, o to cennější jsou však mezi sběrateli. Tvorbě autorských, výtvarných filmových a divadelních plakátů se více než třicet let (1950-1989) v tehdejším v Československu věnovali přední výtvarní umělci. Mezi ně patří i Zdeněk Juřena (* 1923 - †1995), který je autorem většiny divadelních plakátů, které vznikly pro hry z repertoáru Divadla Spejbla a Hurvínka. Nutno dodat, že tento umělec je také podepsán pod aktuální podobou obou ženských loutek - tedy jak současnou verzí Máničky, tak i loutky paní Kateřiny, kterou právě podle jeho návrhu vyřezal Ivan Moravec. V letech 1966 - 1984 působil Zdeněk Juřena přímo v D S+H, kdy byl vedoucím výpravy ve více než 30 hrách.

Některé z plakátů jsou dnes součástí stálé výzdoby prostor D S+H, jiné jste měli možnost spatřit například na předloňských výstavách věnovaných Hurvínkovým 90. narozeninám. My vám na našem webu větší část z nich také představíme.
Za poskytnutí náhledu plakátů děkujeme archivu D S+H a také sběratelům, bez jejichž přispění by byl přehled o dost chudší. Pokud máte ve své sbírce nějaký plakát, který zde není uveden, budeme rádi, pokud se s námi o něj podělíte, abychom jej mohli do přehledu přidat. Děkujeme za spolupráci.

Po loňské úspěšné výstavě Dnes a denně zázraky věnované Josefu Skupovi, připravuje plzeňské muzeum loutek další výstavu. Ta bude tentokráte věnovaná osobě slavného řezbáře - Gustavu Noskovi. Výstava s názvem Gustav Nosek – Muž ve stínu si klade za cíl připomenut návštěvníkům významnou osobnost českého loutkářství, která zůstala celý život upozaděna svým vlastním dílem.

Přestože loutky z dílny Gustava Noska dodnes znají a obdivují diváci nejen v Česku, ale i za hranicemi naší země, on sám prožil svůj život ve skromných, někdy až nuzných podmínkách. Přitom spoluvytvářel profil několika západočeských loutkových divadel od první světové války až po první léta normalizace, a to jako řezbář i jako loutkoherec. Jeho nejslavnějším dílem je bezesporu Hurvínek, zásluhou kterého našel Spejbl konečně svého rovnocenného jevištního partnera. Loutka Hurvínka, díky Noskovu důvtipu obdařená řadou technických „fíglů“, je jedinečným dokladem jeho vynalézavého a citlivého přístupu k řezbě dřevěných herců. Důkladnost řemesla je u něho spjata i s mimořádnou tvůrčí aktivitou. Během svého života totiž dle vlastních slov zhotovil více než šest set loutek (připomeňme ještě alespoň Máničku a psa Žeryka), z nichž mnohé vybavil originálními pohybovými mechanismy.

Výstava Muž ve stínu představí zlomek Noskovy práce členěný dle jeho tvůrčích období. Návštěvník bude mít možnost seznámit se s výsledky jeho řezbářského umu z doby první světové války, první republiky a poté i s loutkami od doby poválečné do šedesátých let. Celá výstava je tematicky začleněna do té části stálé expozice, v níž jsou představeni Noskovi spolupracovníci, a vsazena tak do širšího umělecko-časového kontextu.

V souvislosti s výstavou Gustav Nosek – Muž ve stínu a festivalem Skupova Plzeň budou do Muzea loutek v Plzni zapůjčeny loutky Spejbla a Hurvínka z Moskvy. Původní loutková dvojice byla do Obrazcovova divadla v Moskvě věnována roku 1949 samotným Gustavem Noskem, který byl, stejně jako Josef Skupa, Obrazcovovým přítelem. Obrazcovovo divadlo tak získalo vzácný artefakt v podobě našich dvou nejslavnějších loutek. Ovšem situace se po rozsáhlém zkoumání dokumentů a fotografických materiálů stala podstatně zajímavější, když vyšlo najevo, že Spejbl byl v průběhu let vyměněn za jinou kopii. Tím dostává zapůjčení Spejbla a Hurvínka z Moskvy úplně nový rozměr, protože v rámci této výstavy se nejen její autoři, ale také laická i odborná veřejnost pokusí dopátrat skutečnosti, kam se Spejbl z Moskvy vrátil a kde se v současnosti nachází. A který z mnoha Spejblů vlastně nyní z Moskvy do Plzně dorazí.

Tak hurá na výstavu! Muzeum najdete na adrese náměstí Republiky 23, 301 00 Plzeň (email: muzeumloutek@zcm.cz, tel: 378 370 801). Otevřeno mají od úterý do neděle od 10 do 18 hodin. Dospělí za vstup do muzea zaplatí 60 Kč, zlevněné vstupné stojí 30 Kč, rodinná vstupenka pak vyjde na 130 Kč.

zdroj: Muzeum loutek Plzeň