nejstarší z 1.5.2004
Aktuality
Určitý křest ohněm byla tato hra také pro nováčky divadelního souboru – Kateřinu Höferovou, která se chopila vahadla "Kuřete" alias Poulet Noir a Davida Boshe, který vodil Drákulu. Oba si vedli výtečně a divák určitě nepoznal, že je to pro ně jedna z prvních větších zkušeností s voděním marionet.
Jak již bylo uvedeno, obsahově hra vychází ze scénáře roku 2014, ale pozorný divák, který viděl inscenaci už vícekrát, tu a tam zaznamenal, že některé slovní narážky z původního nastudování ve hře nyní chyběly, jiné naopak přibyly. Jako například když si pan Spejbl pobrukuje melodii české hymny, kterou – jak se domnívá – právě nově složil a k němu se přidávají Hurvínek se Žerykem, tak Hurvínek v zjevné narážce na čerstvý titul mistrů světa v ledním hokeji konstatuje, že byla tato melodie nedávno hojně slyšet na zimních stadionech (zda šlo o připravený scénář či Martinovu pohotovou improvizaci, nám prozradil Martin ve svém osobním komentáři, který najdete na konci článku).
Celkovou kvalitu aktualizovaného provedení představení hodnotím velice vysoko a jsem si jist, že kdyby své nástupce v této legendární hře mohli slyšet Miloš Kirschner s Helenou Štáchovou, vysekli by jim hlubokou poklonu, jak zdařilý výkon předvedli. Velká gratulace směřuje i všem ostatním, kteří se na této inscenaci podíleli – od interpretů dalších postav, přes všechny loutkoherce až po mistra zvuku.
„Uvítáme vzpomínky pamětníků, fotografie, gramofonové desky, vlastně cokoli, na čem se Hurvínek a Spejbl nacházejí, nebo se k nim nějak vztahuje. Čím starší předměty to budou, tím lépe,“ říká kurátorka, „např. loni jsme od paní z Prahy získali malé postavičky Spejbla a Hurvínka z 30. let. Za to jsme velice rádi, takové dary jsou vzácné.“
Loutka Hurvínka úplně poprvé vystupovala 2. května 1926 na scéně Loutkového divadla Feriálních osad v Řemeslnické besedě v Plzni. Řezbář Gustav Nosek Hurvínka vyřezal pro Josefa Skupu. Zpočátku mu říkávali Spejblík nebo Spejblátko, záhy se stal parťákem Spejbla a vytvořili spolu nerozlučnou dvojici „taťuldy a synstva“.
Do Litvy poprvé, a do dnešních dnů zatím i naposledy, Hurvajz zavítal před dlouhými 89 lety, kdy současně vycestoval i do dalších dvou pobaltských států: do Lotyšska a Estonska. Pro Hurvínka tedy půjde o druhou litevskou zkušenost, pro Máničku, která se zájezdu v roce 1935 neúčastnila, a její tehdejší interpretka Anna Kreuzmannová na toto rozhodnutí reagovala odchodem ze souboru (byť dočasným), půjde o premiéru. Ačkoliv bez Máničky, jednalo se tehdy o první opravdové zahraniční turné, a to navíc do oblasti, s níž nebyly žádné zkušenosti a kde loutkové divadlo prakticky neznali.
Jak píše ve své knize Národní umělec Josef Skupa Jan Malík, zájezd to byl po umělecké stránce opravdu povedený a znamenal mimořádný ohlas, ale skončil neslavně ekonomicky: „Zájezd, kterého se jako host desetičlenného souboru zúčastnil také 23letý Jiří Trnka vyzněl přímo bouřlivými ovacemi, znamenitě posloužil propagaci české divadelní kultury - ale co naplat, finančně skončil schodkem, pro jehož úhradu ne měla československá úřední místa pochopení. Není divu, že Plzeňské loutkové divadélko - s výjimkou jednodenního zájezdu do Vídně v roce 1936 - po těchto zkušenostech se rozpakovalo znovu podstoupit takové riziko, třebaže o svůdná pozvání nebylo nouze.“.
Pavel Grym v publikaci Klauni v dřevácích k tomuto měsíc dlouhému zahraničnímu turné připojuje: “Skupův soubor vyjel na sever po vlastní ose 19. května a vrátil se do Plzně 18. června 1935. Zájezd obsáhl Kaunas a Klajpedu v Litvě, Rigu v Lotyšsku, Tallin, Paernu a Tartu v Estonsku; s vystoupením na čs. Vyslanectví v Rize bylo uvedeno celkem 25 představení. Ze zájezdového programu byla pak pro domácí potřebu sestavena dětská a večerní verze pořadu Hurvínek na Baltu, který vyplnil repertoár domácích zájezdů nejen do konce sezóny 1934/35, ale i celou následující sezónu. 315 repríz (156 pro děti, 159 pro dospělé) ukázalo desetitisícům československých diváků, čím čeští loutkáři v pobaltských republikách tolik zaujali, a přineslo reprezentativní výběr toho, co loutky dovedou.“
Současní loutkáři tak mají na co navazovat a zcela jistě litevské diváky oslní stejně jako před téměř devadesáti lety profesor Skupa s jeho kolegy.
Zápletka však zůstává stále stejná: Stejně jako před padesáti lety, i nyní se pan Spejbl pouští do skládání muzikálu, který ho má zbavit dluhů. V přízračné atmosféře pařížské mansardy, která je svědkem Spejblových tvůrčích muk, nechybí upírobijec Hurvínek, podnikavá nymfoMánička, pes baskervilský alias Žeryk a paní Kateřina, která svede boj o Spejblovu přízeň s francouzskou dekadentní zpěvačkou Poulet. A když se k nočnímu životu probere i hrabě Drákula, je o zábavu postaráno.
Pokud všechno vyjde jak má, nového uvedení se diváci dočkají poprvé snad už 31. května 2024.