nejstarší z 1.5.2004
Aktuality
"Na mé nemoci se asi podespaly nervy na pochodu a stres. Před devíti lety mi zemřel manžel Miloš Kirschner. Musela jsem zajistit chod domácnosti, postarat se o dvě studující děti a o další perspektivu divadla," vzpomíná Helena Štáchová. Do toho více než šest let řešila spor s plzeňským domovem důchodců o práva na Spejbla a Hurvínka. "Jeho nový ředitel se rozhodl, že si z našeho divadla udělá kasičku. Byla to válka nervů, i když jsem měla písemné doklady, které naše práva potvrzovaly." Po oznámení, že je těžce nemocná, se připravovala na nejhorší. "Řekla jsem si, že všechno kolem sebe vidím naposledy. Svět byl jako perokresba. Mám starého kocourka a najednou jsem si uvědomila, že mě možná přežije." Až potom se dozvěděla, že ještě nemusí být tak zle.
Byla nemocná půl roku a prodělala osm chemoterapií. Chod divadla ale musela zajistit. "Za Máničku ani za paní Kateřinu nemám alternaci. Kromě pondělků hrajeme všechny dny, někdy i dvě představení. Měli jsme podepsané smlouvy na několik zahraničních turné. Abych to zvládla, obstarali jsme si částečný playback. Nikdo si ničeho nevšiml."
Její nemoc proběhla v totálním utajení. "Nemám ráda lítost a bála jsem se bulváru. Nechtěla jsem hlavně zpochybnit chod divadla." Hodně jí tehdy pomohli blízcí a přátelé, mezi něž počítá i ministra kultury Pavla Dostála. "Byl jeden z prvních, kdo se o tom dozvěděl. O to víc jsem trpěla, když zakrátko onemocněl i on. Držím mu pořád palce a věřím, že také zvítězí."
V prosinci jí skončily chemoterapie a od února už normálně funguje. Jako autorka řady her o Hurvínkovi a jeho blízkých si však nedokáže představit loutkovou hru o rakovině. "Vybalancovat takové téma by byl tvrdý oříšek. Třeba že by Hurvínka napadl červotoč? To ne. Nejlepším lékem na všechny nemoci je smích a toho můžeme v divadle rozdat, co hrdlo ráčí."
Při nemoci zjistila, že ležet na posteli a hledět do zdi nemá cenu. Začala psát knihu Život na nitích. Ukončila ji citátem: "Neměj strach ze stínů, znamenají, že nablízku je světlo."