Aktuality

Se svými hrami a výstupy procestovalo Divadlo Spejbla a Hurvínka do dnešních dnů 31 zemí čtyř kontinentů a svá představení odehrálo ve 22 jazycích včetně rómštiny. Velmi populární jsou S+H převedším v Německu, kde vystupují v pravidelných intervalech. Po nadcházejícím víkendu se seznam jazyků rozšíří na dvaatřicet. Přibude mezi ně litevština, ve které zazní úvod přestavení Spejblovo hudební dostaveníčko, jenž ve dnech 29. a 30. června v litevském přístavním městě Klaipėdą soubor uvede na Mezinárodním festivalu nehmotného kulturního dědictví "Lauksnos". Jak jsme již před časem psali, do Litvy Hurvínek zavítal poprvé (a do dnešních dnů zatím i naposledy) před dlouhými 89 lety s Josefem Skupou a jeho divadelním týmem. Skupa svá vystoupení však stavěl primárně na vizuálním pojetí a k cizojazyčné interpretaci se s výjimkou krátkých zdravic nikdy neodhodlal. Tuto tradici zavedl v srpnu 1953 až Miloš Kirschner, který namísto Skupy vyjel na zájezdové turné do rumunské Bukurešti na mezinárodní festival mládeže a studentstva (podrobnosti o této cestě se můžete dočíst v tomto našem článku). Přestože tedy není tato pobaltská republika Hurvínkovi neznámá, stane se litevština v pořadí 23. jazykem, kterým Spejbl a Hurvínek promluvili. Pro Hurvínka, světem protřelého cestovatele tak půjde o druhou litevskou návštěvu, v případě Máničky, která se zájezdu v roce 1935 nezúčastnila, to bude její premiérový výjezd do tohoto koutu Evropy. Každopádně první zahraniční zkušenost to bude pro oba mladé interprety - Martina Trechu a Janu Mudrákovou. Jak pilně Martin cvičil si můžete poslechnout v tomto krátkém videu. Oběma, stejně jako dalším členům souboru, přejeme hodně štěstí, úspěchů, spojených diváků a ať se všichni v pořádku vrátí do naší vlasti.

Legendární dvojice Spejbl a Hurvínek některým lidem učarovala natolik, že si postavičky nechali vytetovat na své tělo, jiní si jimi pro změnu vyzdobili svou sportovní výstroj. Jedním takovým je mladý hokejový gólman Michal Oršulák, který v juniorské soutěži hájí branku týmu HC Energie Karlovy Vary. Jeho výkony ho na podzim roku 2023 dostaly dokonce až do reprezentační sedmnáctky, kde rovněž využívá masku ozdobenou postavami S+H (viz foto). Svou zemi reprezentoval například v Rakousku, nebo na prestižním turnaji World Hockey Challenge v Kanadě. Hlavními zdobnými prvky Michalovy brankářské masky jsou kromě názvu a loga karlovarského hokejového klubu barevně vyvedení Spejbl s Hurvínkem, které na opačné straně doplňují postavičky Boba a Bobka s Patem a Matem. Masku Michalovi v roce 2022 na zakázku zhotovil tzv. airbrushingem Tomáš Kolajta. Video a fotky Michalovy masky si můžete prohlédnout na Instagramu v tomto příspěvku. Víte ještě o někom, kdo svůj kladný vztah k dvojici S+H dává takto veřejně najevo? Pokud ano, napište nám. Rádi tyto zajímavé příběhy zde na webu zveřejníme.

Přiložená fotka je jedna ze dvou, která zarámovaná zdobí stěny u divadelní pokladny, v chodbě vedoucí k divadelnímu sálu se pak nachází další neméně povedené obrazy. Avšak zatímco většina z těchto velkoformátových fotek jsou stylizované výjevy od Josefa Žáka s výtvarným ztvárněním scén od Zdeňka Juřeny, v tomto případě jde o skutečné loutky z divadelní inscenace. Tento zdařilý snímek se před časem objevil v jednom ze Zpravodajů Klubu Hurvajz, nebylo u něj ale uvedeno odkud pochází. Troufnete si tipovat při jaké příležitosti tato fotka vznikla?
Jak pan Spejbl, tak i paní Kateřina na sobě mají historické kostýmy a scéna za nimi připomíná středověké stavení. To by mohlo vést k úvaze, že jde o výjev ze hry Hurvínek a lupiči, v níž Hurvínek s ostatními členy dřevěné rodinky zůstanou uvězněni na hradě, který se rozhodnou vykrást vychytralí zlodějíčci. Ano, čtete správně, oblíbená audionahrávka Hurvínek a lupiči se měla dostat i na divadelní prkna. Stejně jako v případě audiopříběhu mělo mít o zlodějskou a současně i strašidelnou komedii, kterou prožívá Spejblovic rodina na starém hradu. Hru měla zpestřit nejen dvojice lupičů, ale i sbor skotačivých strašidýlek. Pro časovou tíseň a hereckou náročnost byla však hra odložena a zkrácený text později vyšel využití na LP desce. K realizaci divadelního provedení, které bylo naplánované na konec května 1976, však nikdy nedošlo. Škoda, že?
Ale správná odpověď na naší otázku je jiná – jde o fotku ze hry V Praze je blaze určené dospělému publiku, která měla premiéru 24.6.1981. Autoři textu – Miloš Kirschner a Jiří Středa – se velkorysým a výpravným způsobem za pomoci padesáti loutek převážně varietního typu obraceli do minulosti, současnosti a dokonce i předjímali budoucnost. Nosným dějovým motivem byl Spejblův konflikt s kartářkou, která předpovídá Spejblovi úspěch, pokud třikrát neprokleje svůj velkopanský frak, který si na její výzvu z její bohaté garderoby sám vybral. Řadou mluvených, zpívaných a hudebních scén se pak rozvíjí částečně pravdivá, částečně groteskně zkreslená historie D S+H od setkání Spejbla se Švejkem a éry plzeňských kabaretů přes zrození Hurvínka, dobu krize a nástup fašismu až po radostné poválečné "divadlo národů", období schematismu a současné úvahy, jak dál.

Před několika málo dny tomu bylo 104 let od doby, co svatebním slibem natrvalo spojili své životy Josef Skupa a Jiřina Schwarzová. Své ano si syn četníka a dcera finančního rady řekli 12. června 1920 v Plzni v arciděkanském gotickém chrámu sv. Bartoloměje. My si tento významný okamžik v životě duchovního otce S+H a jeho choti Jiřiny můžeme připomenout na krásné dobové fotografii, kde je kromě novomanželů zachycen také otec Josefa Skupy a Karel Koval (občanským jménem Karel Šlais), kterému je připisováno pozdější autorství jmen postaviček Spejbla a Hurvínka.
Jan Malík na sňatek vzpomínal ve své knize Národní umělec Josef Skupa takto: "Dnem 30. dubna 1919 stal se Skupa středoškolským profesorem kreslení a sotva se sešel rok s rokem, Josef Skupa se oženil. 12. června 1920 si do nového bytu na Petákově náměstí č. 2 odvážel Jiřinu rozenou Schwarzovou, v níž našel nejen vzácně harmonující celoživotní manželskou partnerku, ale také inspirující a platně tvořivou divadelní spolupracovnici". Jejich manželství zůstalo sice bezdětné, o to víc se však Skupova žena nadchla pro manželovo divadlo a v jeho činnosti jej všemožně podporovala - pomáhala mu s přípravou scény, mnoho let byla vodičkou Hurvínka a také napsala několik divadelních her. Autorkou či spoluautorkou byla třeba inscenací Opožděná nadílka (1958), Hurvínkovy zimní radovánky (1953 a 1946), Hurvínek a Spejbl na letním bytě (1947), Hurvínkovy prázdniny (1939), O hodné Máničce a neposlušném Hurvínkovi (1934), Hurvínek a Spejbl na letním bytě (1933) či Když se čerti ženili (1931).
Po manželově boku Jiřina Skupová věrně stála až do konce Skupova bohatého života. V době před jeho úmrtím, kdy se její choť potýkal se zdravotními problémy a začalo se přemýšlet o dalším osudu divadla, Jiřina Skupová soudila, že po by Skupově smrti divadlo – coby jeho výtvor – mělo skončit. Proti byl tehdy Miloš Kirschner, který – jakožto zdatný Skupův alternant v dvojroli Spejbla a Hurvínka – chtěl spolu s ostatními mladými herci v činnosti pokračovat. Spor nakonec rozhodl sám Josef Skupa, když krátce před smrtí oficiálně jmenoval Kirschnera svým nástupcem. Jiřina Skupová toto manželovo rozhodnutí, ač nerada, akceptovala a dokonce pak po manželově smrti působila v letech 1957 až 1962 jako ředitelka divadla.

Každý milovník lipové dvojice S+H dobře ví, že originální loutky Spejbla a Hurvínka pro Josefa Skupu vytvořili plzeňští řezbáři Karel Nosek a jeho synovec Gustav. Kromě divadelních verzí marionet ale krátce po zrodu obou figur začaly vznikat rovněž jejich zmenšeniny určené pro domácí divadélka, která byla v té době nesmírně populární. Některé loutky byly vyráběny průmyslově (často s lehce pozměněným vzhledem i jmény, aby se výrobci vyhnuli autorským právům), jiné vznikly jako unikátní kousky vyrobené na zakázku. Mezi ty se řadí i loutky, které pro soukromé divadélko JUDr. Jiřího Lormana (* 1911) vyřezal Jan Vavřík-Rýz. Ten se s rodinou dr. Lormana přátelil, a tak mu pro jeho domácí divadlo umístěné v rodinné vile na Ořechovce vyrobil zmenšené loutky Spejbla, Hurvínka a Máničky. Díky laskavosti paní Heleny Hesselbarth, dceři Jana Vavříka-Rýze a Boženy Welekové, která jako malá dívenka toto divadélko viděla na vlastní oči, se nám podařilo z jejího soukromého archivu získat černobílou fotku těchto loutek zhotovených jejím otcem. Tu jsme s využitím umělé inteligence mírně dočistili a také kolorovali a nyní vám jí zde přinášíme jako zajímavé svědectví dané doby (původní černobílou verzi najdete v galerii). Pro zajímavost uveďme, že dnes se divadélko včetně loutek nachází v Národním muzeu, kam jej synové dr. Lormana věnovali.
Nejznámějšími producenty průmyslových loutek Spejbla a Hurvínka, nebo jejich napodobenin, byly ve dvacátých letech minulého století firmy pražského podnikatele Antonína Münzberga, JEKA (Jana a Elišky Králových), firma APAS – Anna Preclíková a synové či pražské nakladatelství A. Storch syn. Výrobě soustružených figurek vzhledem připomínající Spejbla a Hurvínka a dřevěných hraček a postavičkami se věnovala také firma továrníka Karla Blanka z Ústí nad Orlicí, Johann Schowanek v Jiřetíně nad Bukovou či tachovská společnost Seitz & Hofherr. Dnes zmenšené loutky pro potěchu dětí všeho věku vyrábí například firma Mašek, Království loutek či jejich plyšové verze firma Moravská ústředna Brno, která je nově prodává pod značkou Munabo.
V následujícím článku si připomeneme zajímavé detaily kolem tvorby loutek, hraček a nejrůznějších figurek se Spejblem a Hurvínkem vyráběných těmito firmami. Článek obrazově doplňuje připojená fotogalerie obsahující mnohé z těchto předmětů. Najdete v ní jak výrobky pocházející ze současnosti, které jsou stále běžně k dostání, tak i těch hodně starých, které lze zařadit do kategorie starožitných a které se dají sehnat jen na různých aukčních portálech.