Aktuality

Tak tohle jsem si rozhodně nechtěl nechat ujít. Ani napodruhé!
Před čtyřmi měsíci uvedlo divadlo S+H ve spolupráci s Janáčkovou operou Národního divadla Brno novou divadelní hru pro děti a dospělé Hurvínek prodává nevěstu, která od doby svého uvedení na scénu zaslouženě slaví jeden úspěch za druhým. A neděje se tak jen kvůli výtečně dobře zvolenému opernímu tématu Prodaná nevěsta a jejímu preciznímu načasování na letošní výročí 200 let od narození Bedřicha Smetany, ale především kvůli vizionářskému převedení této slavné venkovské opery do světa pohyblivých loutek. Tento skvělý nápad a ztvárnění v podání autorské dvojice Patricie Částkové a Hany Mikoláškové si prostě zaslouží ještě jeden podrobný rozbor.
Měl jsem možnost být na podzim v Brně na premiéře přestavení v Redutě na velké operní scéně, a tak jsem si nemohl nechat ujít ani naprosto vyprodanou premiéru 16.3. v Praze na malé scéně v Divadle Spejbla a Hurvínka v Dejvicích. Moc mě zajímalo, jak se zpěváci a herci „poperou“ s omezeným prostorem, který budou mít na scéně k dispozici. A musím přiznat, že se jim to podařilo naprosto skvěle. Hurvínkovo pojetí Prodané nevěsty jsem znal už od podzimu, a proto jsem nečekal žádná velká překvapení na scéně nebo v textech, přesto mě Hurvínek zase mile překvapil.
Už jen ta skutečnost, že se v divadle dočasně zrušila první řada sedadel a prodloužila se tím forbína, tedy přední okraj jeviště, aby se mezi oponu a hlediště vešel čtyřčlenný živý orchestr a nenásilně se tím rozšířil prostor jeviště, považuji za chytré a nápadité řešení. Nebo samotné uvítání diváků slavnostním moravským přípitkem, který rozlévali po malých kalíšcích dva uvaděči převlečení do jednoduchých moravských krojů, aby jím hned „zatepla“ osvěžili diváky v sedačkách, mě potěšil. „Čekáte slivovici? To určitě, vždyť jsou tady i děti, bezinka to jistí“. S přípitkem nebo bez, vřelé uvítání diváků znamenalo jediné, hlediště tím hned zdomácnělo a já si v divadle začal připadat více jak doma s rodinou nebo mezi přáteli než na slavnostním představení divadla.

Turistické známky - kulaté, dřevěné, vypalované plakety o průměru 6 cm a tloušťce 1 cm sloužící jako suvenýr z návštěvy zajímavých míst - zná ze svých výletů po naší vlasti každý cestovatel. První známka zobrazující vysílač na hoře Praděd vznikla už v roce 1998. Tento týden byla vydána zcela nová známka s pořadovým číslem 2888 s motivem Divadla Spejbla a Hurvínka, která doplnila výroční známku vydanou v roce 2006 při příležitosti 80. narozenin této populární loutky. Zakoupit si jí můžete na pokladně divadla.
Číslovaná řada známek sleduje hřebeny hor, toky splavných řek, mapuje hrady, zámky, přírodní i technické památky, historická města, zpřístupněné jeskyně, zoologické zahrady a mnoho dalších zajímavých míst. Nově právě i Divadlo Spejbla a Hurvínka. Každá Turistická známka je doplněna barevným samolepícím štítkem zobrazujícím fotografii daného místa a dále pak číslovaným herním kuponem sběratelské hry.

Spejbl se ze zištných důvodů pouští do psaní muzikálu. Tušíte, k jaké divadelní hře se váže tato úvodní anotace? Kdo tipoval slavný a dodnes uváděný hororovo-swingový muzikál Spejbl versus Dracula, tak měl pravdu. Je to až neuvěřitelné, ale od jeho premiérového uvedení dnes uběhlo rovných 50 let! Přesně 15. března 1974 na tuto inscenaci mohli poprvé diváci zajít do tehdejší domovské scény D S+H v pražských Vinohradech. Za fenomenálním úspěchem muzikálu stojí celý tým lidí. Lví podíl na tom mají v první řadě autoři – text napsala známá divadelní a rozhlasová režisérka Helena Phillipová, skvělou hudbou ho opatřiI Ivan Štědrý a k dokonalosti dovedl orchestr Václava Zahradníka. Neméně významný vliv na úspěch měla samozřejmě rovněž vynikající interpretace obou hlavních protagonistů – Heleny Štáchové a Miloše Kirschnera, kteří se bravurně zhostili všech mluvičských i pěveckých partů (s výjimkou psa Žeryka). Není proto divu, že pod počeštěným názvem Spejbl versus Drákula a v novém nastudování, avšak s původní hudbou a originálním orchestrovým doprovodem, se tento kousek dostal na divadelní prkna o čtyřicet let později znovu. Hudební složka tvoří páteř představení, a tak si premiéru nového nastudování v roce 2014 nenechal ujít ani autor hudby Ivan Štědrý (†82). Jelikož jsme se této inscenaci velmi obsáhle věnovali v loňském roce, pojďme ke kompletnímu ohlédnutí využít již zpracovaný text. Hra si to zcela jistě zaslouží, neboť se jedná o jeden z vrcholů tvorby Divadla Spejbla a Hurvínka.

V sobotu 23. března 2024 se Divadlo Spejbla a Hurvínka od 16:30 hodin připojí s oblíbenou dětskou inscenací Hurvínkova Nebesíčka k Noci divadel. Počínaje letošním ročníkem se tato akce přesouvá na nový jarní termín, tedy na nejbližší sobotu v týdnu, v němž celosvětově slavíme Světový den divadla, který připadá na 27. března. Ten se v jednom týdnu propojuje společně se Světovým dnem divadla pro děti a mládež (20. března) a se Světovým dnem loutkářství (21. března). Divadlo S+H pro tento rok připravilo pro diváky opět možnost prohlédnout si divadelní zákulisí. Tuto nevšední příležitost budou mít diváci buď před představením, o přestávce a nebo po skončení představení. Vzhledem k omezené kapacitě je ale třeba se k prohlídce předem rezervovat. Učinit tak můžete v divadelní pokladně nebo na telefonu 224 316 784 nebo 607 911 458.

Spejbl a Hurvínek, Jů a Hele nebo Ferda Mravenec. V libereckém Severočeském muzeu jsou na výstavě nazvané Za hranice animace / Voděná loutka v českém filmu k vidění loutky a scény z animovaných filmů. Výstava, která potrvá až do 2. června, vznikla jako součást doprovodného programu k festivalu animovaného filmu Anifilm, který se bude v Liberci konat ve dnech 7. – 12. května 2024. Voděná loutka bude jedním z témat nesoutěžního filmového programu. Vernisáž výstavy se uskuteční ve středu 13. března 2024 v 18 hodin.
Filmy, v nichž klíčovou roli hrají voděné loutky, se u nás objevují od prvních snímků se Spejblem a Hurvínkem přes stěžejní díla Jana Švankmajera až do současnosti. Právě úspěchy filmů jako Kuky se vrací či Malý pán v posledních dekádách ukazují, že jde o stále živý fenomén. Výstava voděné loutky v českém filmu mapuje toto téma vůbec poprvé. K vidění budou nejrůznější postavy z celovečerních i krátkometrážních filmů, ale také dekorace, prostředí, ilustrace, skici a další umělecké předměty.
Na výstavě jsou nejen samotné loutky, ale také dekorace, celé scény, výtvarné návrhy, skici či filmové plakáty. "Snažili jsme se loutky postavit do scén tak, aby mezi sebou tvořily nějaký příběh, ne nutně vycházející z toho filmu, ale inspirovaný vždycky tím filmem, ze kterého loutky jsou," řekla jedna z architektek výstavy Rozárka Jiráková.
V hlavním sále muzea jsou vzácné loutky Spejbla a Hurvínka, Mefista, Kašpárka, scéna z filmu Rakvičkárna od Jana Švankmajera, nechybí ani Jů a Hele, postavy z Ferdy Mravence či loutky z filmu Kuky se vrací. Největší prostor na výstavě mají filmy Malý pán a letošní novinka Velký pán. Z nich tam je například laboratoř pana Drobného, Majolenčin lesní kiosek, Stodolodílna či interiér knihovny.
Výstava ukazuje i to, jak technologicky rozmanité jsou filmové loutky. Jsou tam klasické marionety voděné shora, spodové loutky jako maňásci či javajky, neiluzivní loutky i loutky větších rozměrů, které herci ovládají zezadu či jsou do nich oblečení. Řada loutek je vystavená poprvé, do Liberce jsou zapůjčené z Muzea loutkářských kultur v Chrudimi, chebského muzea, od České televize a ze soukromých sbírek.