Aktuality

Absolventka hudebně-dramatického oboru brněnské Konzervatoře a současně FF Masarykovy univerzity Kateřina Höferová a David Bosh, který je absolventem JAMU (obor Činoherní herectví), jsou od závěru loňského roku resp. ledna novými posilami divadelního souboru. Mezi loutkoherci naopak nepokračuje Jakub Hojka. Více se o nových tvářích můžete dozvědět na webu divadla, nebo v přiloženém odkazu.

Hurvínek a Mánička si moc rádi nechají vyprávět pohádky. Navíc pan Spejbl se chlubil, že zná pohádek tolik, že by je mohl sypat z rukávu. Takže jestli chce, aby šli upovídaná Mánička a Hurvínek brzy spát, musí si rychle vzpomenout na nějaké pohádkové povídání. Poslechněte si na Rádiu Junior čtyři rozhlasové příběhy Spejbla a Hurvínka od Luboše Homoly natočené v roce 1983, které byly vydány rovněž na CD Hurvínkovy příhody 4. (2019). Pohádky skřítka Hajaji můžete poslouchat každý den živě od 19:50 hodin ve vysílání Rádia Junior a po odvysílání ještě po dobu 28 dní online – spolu s dalšími pohádkami a příběhy na webu junior.rozhlas.cz/pribehy nebo v aplikaci mujRozhlas.

Divadelní noviny vyhlásily již dvaatřicátý ročník ankety o inscenaci roku. Z 237 oslovených osobností z širokého okruhu divadelní obce nejrůznějších profesí se do redakce DN vrátilo 105 odpovědí, z toho 101 platných v tom smyslu, že obsahovaly inscenace vzniklé v Česku v rozmezí prosinec 2022 až listopad 2023. Mezi nominovanými byla i listopadová novinka Hurvínek prodává nevěstu. Přestože na absolutní vrchol se tato hra v rámci hlasování nedostala, vedla si naprosto famózně, když získala tři hlasy, což je pro loutkově laděné představení nevídaný úspěch! Nejvíce 13 hlasů v součtu získala inscenace opery Salome v ND Brno, sedm hlasů Bakchantky ND v Praze, pět hlasů Šepoty a výkřiky Horáckého divadla v Jihlavě, po čtyřech hlasech Moskoviáda v Divadle X10, O Pavlovi a Vzkříšení v Divadle Na zábradlí a konečně po třech hlasech operní inscenace Don Buoso / Gianni Schicchi v ND Praha, Oliver! v NDM v Ostravě a také Hurvínek prodává nevěstu v ND v Brně!
Brněnská publicistka Karla Hofmannová měla o favoritovi jasno: "Hurvínek prodává nevěstu. Jde o ojedinělý počin, který propojil Divadlo Spejbla a Hurvínka s operou Národního divadla v Brně. Humornou formou prostřednictvím známých postaviček přirozeně vtahuje děti do příběhu a zachovává hlavní hudební čísla, která jsou provedena na vysoké umělecké úrovni, a to jak po stránce pěvecké, tak hudební, přestože je orchestr zmenšen."
Redaktorka a divadelní kritička Jana Soukupová, které již o hře velmi pochvalně referovala v MF Dnes, v anketě uvedla: "Jako inscenaci roku vybírám představení Národního divadla Brno Hurvínek prodává nevěstu (ve spolupráci s Divadlem Spejbla a Hurvínka). Nesmírně obtížný úkol udržet třebas i u zkrácené verze Smetanovy opery Prodaná nevěsta zájem dětí už od předškolního věku vyřešili inscenátoři elegantně a přitom tak, že kvalita provedení nijak neutrpěla. Naopak, jako by se tento národní poklad dočkal v této podobě speciální pocty. Mezi další pozoruhodné kusy patří také nastudování Jakobína, z činoherních kusů pak Feminista Marka Šindelky, oba v Národním divadle Brno."
Za úspěchem této operní loutkové inscenace stojí v první řadě umělecký šéf Divadla S+H David Janošek, dále Patricie Částková, Jiří Heřman a pochopitelně i členové souboru D S+H Jana Mudráková, Martin Trecha a Jan Levý a samozřejmě všichni další, kdo se na tomto představení podíleli a podílejí. Za Fan web Planetka Spejbla a Hurvínka k tomuto ocenění ze srdce gratulujeme.

Úplně prvním Skupovým vystoupením se Spejblem a Hurvínkem v rozhlasu by podle brožury Josef Skupa - dnes a denně zázraky (2017) měla být scénka odvysílána 25. února 1927. Mělo jít o vystoupení s názvem „Přednáška o výchovných cílech loutkového divadla“. Ještě donedávna zůstávalo utajeno, co bylo jeho obsahem a jak bylo zhruba dlouhé. Nyní se nám s pomocí osmistránkového scénáře, který pod strohým názvem Spejbl a Hurvínek (1927) vyšel jako příloha pro předplatitele měsíčníku "Loutkáře" (ročník XIII), podařilo tuto skutečnost rozkrýt (pozn. časopis Loutkář vychází od roku 1912 a 13. ročník tak připadá už na rok 1925, takže rok vydání 1927 možná neodpovídá skutečnosti).
Rozhodli jsme se, že si toto „odhalení“ nenecháme pro sebe, a tak jsme kompletní obsah scénáře pro všechny fanoušky S+H, historiky a další milovníky rozhlasové tvorby přepsali a připojili jej k webovému záznamu oné publikace. Pro ty, kteří se nechtějí začíst do detailů, máme krátkou anotaci o co v poměrně obsáhlé scénce šlo: V úvodu se pan Spejbl seznamuje s vysílací technikou, cítí se být podveden, neboť namísto mikrofonu je nucen mluvit do „děravého hrnce“, aby posléze zaskřehotal „vlastnoruční popěvek o nedostatcích“ města Plzně. Následně se k němu připojuje i Hurvínek, který přijel do Prahy z Plzně na rychloběžce, a oba pak společně „vysoce odborně“ rozebírají co to vlastně je rádio a jak funguje. V druhé části Hurvínek nejprve přednese básničku a pak zazpívá několik písniček. Asi je jasné, že v jeho podání jde o značně popletené, zašmodrchané a pomíchané texty. Některé popěvky se obsahově kryjí s těmi, které posluchači znají z gramodesky Popletené písničky (1929), která byla natočena po 2,5 letech od tohoto rozhlasového výstupu. Není bez zajímavosti, že na obálce scénáře je použita fotka Spejbla u klavíru, o které jsme před pár dny referovali v souvislosti s polemikou, že první Spejbl mohl mít knír a možná i zuby.

Nedávno objevené, avšak nikdy nezrealizované scénáře divadelní hry sepsané pro Spejbla a Hurvínka od Ondřeje Sekory a scénka od Jaroslava Foglara ke gramodesce ukázaly, kolik neznámého se stále dá o tvorbě Divadla S+H dohledat. Totéž platí o nahrávkách, které vznikaly v Československém rozhlasu pro pořad Hajaja (zprvu uváděný pod názvem Dobrý večer, děti!), což je rozhlasová obdoba televizního Večerníčku. Nyní se podařilo Kamilovi Fajmonovi za přispění tvůrců webu Panáček v říši mluveného slova dohledat přesné informace k příběhům z období let 1972 až 1973.
Čtyřicetdevět z celkových 88 doposud dohledaných příběhů pochází z pera Františka Nepila, 25 jich napsal Vladimír Straka, 13 Jiří Kubíček a jeden Vlastislav Křivohlavý. Soupis obsahuje také jednu třicetiminutovou nahrávku s S+H s názvem Silvestrovská večeře u Spejblů, která byla odvysílána poslední den roku 1972. Pozorný čtenář si jistě povšimne, že scénka s názvem Hurvínkova pošta je v přehledu uvedena opakovaně. Předpokládáme, že nešlo o reprízy, ale že se jednalo o cyklus na pokračování. Některé scénky Františka Nepila našly pozdější uplatnění na desce Hovory Spejblů (1977), ty od Vladimíra Straka z období letních prázdnin roku 1972 byly s největší pravděpodobností později zpracovány na gramofonové desky Hurvínkovy večerníčky pro kluky i pro holčičky 1 (1982) a 2 (1983). K této domněnce nás vede fakt, že téměř všechny názvy jednotlivých epizod a jejich postavy, souhlasí se stejnojmennou knižní předlohou (1981). Rozhlasové nahrávky se pravděpodobně nedochovaly (pásy byly v minulosti přepisovány pro jiné záznamy), a tak se můžeme jen dohadovat, jak se knižní resp. rozhlasové a gramofonové verze v detailech proměnily. Každopádně slavné scénky z letní dovolené vznikly téměř jistě nejdříve v rozhlase a konečně víme, proč kniha i desky byly pojmenovány po večerníčcích, nikoli však televizních, ale rozhlasových, které se nejprve vysílaly pod názvem Dobrý večer, děti! a později už hrdě nesly jméno skřítka Hajaji.
Hajaja, který je oproti televiznímu večerníčku starší a který se od roku 1961 vysílá dodnes, zaznamenal mnoho pořadů se Spejblem a Hurvínkem. Zajímavostí je, že zatímco večerníček má svou neměnnou úvodní a závěrečnou znělku přidanou ke každé z pohádek, v rozhlase je možné ji částečně interpretačně dotvořit – po známém flétnovém motivu řekly postavičky „dobrý večer“ a před závěrečnou melodií přály dětem „dobrou noc“.
První zmínka o Hajajovi s S+H spadá do roku 1972 a nacházíme ji v knize Spejblův magazín (1986) ve vzpomínkách Vladimíra Straky: „V únoru schůzka u Kirschnera v kanceláři. Většina hurvínkovských autorů tam byla, Barchánek, Grym, Nepil, jenom co se pamatuju. Rozhlas chce natočit sto večerníčků se Spejblem a Hurvínkem! A spěchá to! Budou se vysílat každou sobotu a neděli, už od července! Dá rozum, že to spěchalo, byl konec února. Každý se zavázal napsat určitý počet, někdo víc, někdo míň, podle toho, jak měl čas a chuť; ale začínat se nechtělo nikomu, byl to krkolomný termín, tak jsem se k tomu nakonec odhodlal já. (…) A tak jsem do poloviny dubna vychrlil těch večerníčků třicet, moc jsem v té době nespal, pochopitelně, nedokázal jsem myslet na nic jiného, manželka se mi smála, že už jdu do podoby Spejbla. Kdy je Kirschner dokázal natočit, to nevím, je to skoro 240 minut vysílaného času, to už je pořádná kláda, nejspíš na to padlo hezkých pár nocí, ve dne by tolik času sotva našel, ale začátkem července je už děti pravidelně slýchaly z přijímačů.“