nejstarší z 1.5.2004
Aktuality
Po vzoru zmíněné gramodesky Ať žije Spejbl bude i v tomto případě vnitřní obal opatřen obsáhlými texty a archivními fotografiemi. Předpokládaný termín vydání reediční gramodesky je někdy ke konci roku 2023.
Původní LP deska Hurvínkova strašidýlka vyšla již v roce 1978 (premiéra divadelní předlohy byla uvedena o dva roky dříve) a po revoluci bylo toto album v roce 2002 znovu vydáno na kompilačním CD Hurvínkova strašidýlka (S+H 18). Tato nahrávka patří dodnes k nejpopulárnějším audio titulům S+H, což potvrdilo i nedávné hlasování fanoušků v anketě o nejoblíbenější album, a tak není divu, že výběr padl právě na ni. Kromě Spejbla a Hurvínka v podání Miloše Kirschnera zde v několika rolích exceluje František Filipovský. Připomeňme, že na gramodesku se kvůli omezené délce nevešla scénka s Golemem. Ta byla následně vydána až v roce 2021 na posledním z trojice CD kompilačního výběru Spejbl a Hurvínek Miloše Kirschnera – to nejlepší.
Stejně jako v případě hry Žeryčku, hop! půjde o divadelní program vytvořený přímo pro vnímání nejmladších diváků, který svou interaktivní formou zaujme smysly každého "mimiňáka". Délka programu bude 30 minut, následovat bude patnáctiminutová dětská herna.
Sedět na nočníku, nebo nesedět? Když ona je to tak nekonečná nudááá…. Počkat ale, cosi se děje… A hele, rybka – a tááámhle plave medúza? Dobrodružná cesta malého Hurvínka do nekonečného světa pod hladinou, kde čas neexistuje, jen slaná voda všude kolem, něha a plno snových obrazů. Podívaná s fantastickými podmořskými tvory pro všechny mimiňáky a jejich dospělý doprovod.
Znám je ale už i program na měsíc září. Největším lákadlem bude patrně hra Hurvínek mezi osly, ve které by se měli divákům představit oba noví interpreti hlavních postav – Martin Trecha a Jana Mudráková. Na tuto oblíbenou hru Mikiho Kirchnera budete moci v září zajít jen 4x, tak neváhejte objednejte si vstupenky co nejdříve. Chybět nebude ani stálice divadelního programu Hurvínkova cesta do Tramtárie, kterou budou moci návštěvníci shlédnout 9x, a ani zatím nejžhavější novinka Hurvínek a král Blecha, která bude v průběhu září na programu 5x. Ochuzeni nebudou ani nejmenší diváci, které mohou jejich rodiče vzít za plyšákové „miminí“ představení Žeryčku, hop!. Pokladna je však až do 14. srpna uzavřena, takže nedočkaví zájemci musí využít internetový předprodej.
Během této éry, která započala v roce 1950, se na programu začaly pod Vavříkovým režijním vedením prosazovat tituly, ve kterých S+H figurují jen jako okrajoví komentátoři, nebo se v nich nevyskytují dokonce vůbec. To je případ inscenací jako jsou například Veselohra na mostě a Rohovín Čtverrohý, Cinybulkova Pyšná basa, Malíkova Pohádka o babce Tichošlapce a posléze třeba Vavříkova Estráda paní Drbálkové, nebo adaptace ruských děl jako Jegorkova lokomotiva či Chameleon, ze které pochází loutky na snímku k tomuto článku (foto je z archivu dcery Jana Vavříka-Rýze paní Heleny Hesselbarth). Těchto nehurvínkovských her bylo celkově nastudováno více než patnáct. Některé měly doslova jepičí život a po prvním uvedení byly staženy, jiné byly úspěšně několikrát reprízovány. Jejich výčet včetně počtu repríz si můžete vyfiltrovat v přehledu divadelních premiér.
Co Josefa Skupu vedlo k zařazení nehurvínkovských her na repertoár D S+H, vysvětloval například v dobovém divadelním programu ke komponovanému večeru Klicperových her, když píše: "Jak to, že dnes nehrají Spejbl a Hurvínek? Takové a podobné otázky a drobná reptání nepozorných čtenářů našich plakátů slyšíme tu a tam od doby, kdy jsme rozšířili repertoir i o hry bez těchto dvou postaviček. Nové poměry v československém divadelnictví vyžádaly si tyto změny a časté a předepsané zájezdy mimo Prahu a za hranice potřebu této změny dotvrdily. Divadlo nesmí zajít okamžikem, kdyby ochuravěl, nebo se trvale odmlčel jejich představitel a divadlo nesmí trčet nevyužito, když jsou naši "Hurvínkovci" na zájezdu. A divadlo nechce zůstat stát, divadlo chce dále tvořit a hledat. I Spejbl a Hurvínek před lety vznikly z tvůrčího hledání. A tak i dnes tvoříme a hledáme. Naše divadelní zájezdy otevřely nám cestu do světa, rozrostla se popularita našich loutek, posloužili jsme dobré pověsti československého divadelního umění, ale posloužili jsme také sobě. Poučili jsme se. Viděli jsme nádherné rozběhy loutkových divadel v Polsku a oslnila nás úroveň a pohybová technika sovětského S. V. Obrazcova. A je to zdravá ctižádostivost, která žene naše spolupracovníky k touze vyniknout i v technice, kterou nám ukázal Obrazcov. Naše loutky typu marionetového (závěsné, shora ovládané) mají velmi omezené možnosti pohybu, dokáží leccos brilantně, ale mimika, pohybové herectví jsou u nich hodně omezeny. Systém javajkový ze spodu, který nám jubilant Jan Vavřík-Rýz ukazuje v Klicperově Rohovínu (poprvé v našem divadle) a systém maňáskový ve Veselohře na mostě, jsou další tvůrčí a průkopnickou prací našeho divadélka. Nechceme zůstat stát, chceme růst, chceme hledat a tak jsme se tedy v souboru početně rozmnožili. Jsme tu teď soubory dva: zájezdový a domácí. A všeumělu Janu Vavříku-Rýzovi, který oslavuje 30 let od své divadelnické práce loutkářské, svěřeno bylo zastupování uměleckého vedoucího tohoto divadélka pro jeho nesporné zásluhy o mnohé čím toto divadlo rostlo a uspívalo hlavně od dob okupace a zejména po roce 1945. Jeho inscenace nejsou náhražkou za Spejbla a Hurvínka, jak nám bylo obecenstvem nespravedlivě někdy nadhozeno, ale uváženou a záměrnou součástí našeho repertoiru."