Aktuality

Český rozhlas si letos připomíná 100. výročí od zahájení pravidelného rozhlasového vysílání. Ve třicátých letech minulého století, kdy rozhlas vznikal, vynakládalo jeho tehdejší vedení na propagaci a popularizaci značné úsilí a natáčelo dokonce k těmto účelům i filmy. Jedním z nich je třináctiminutový snímek z roku 1936 Všudybylovo dobrodružství, kde rozhlas a jeho vysílání propaguje legendární Hurvínek.
„Tatík nakonec svolil, že smím své luzné tělo propůjčiti do kresleného filmu, jako má americká kolegyně Myška Mickey,“ říká na začátku černobílého snímku loutka Hurvínka na pódiu před mikrofonem. A rozhlasový archivář Miloslav Novák k tomu dodává: "Hurvínek, jako Všudybyl, na začátku filmu v podstatě říká: ‚Já jsem stejně slavný jako Myška Mickey.‘ Propagace v zahraničí se soustředila na aktualizaci těch známých Disneyho figurek. My jsme si mohli dovolit, jako rozhlasová společnost, s druhým vysíláním v Evropě a první na kontinentu, že budeme mít vlastní figurku. Kvůli tomu do toho, byl zapojen Ladislav Skupa, který s rozhlasem dlouho spolupracoval. Také Jiří Trnka, hudbou Jaroslav Ježek a hlavní autoři Karel a Irena Dodalovi.“
Film, který vyrobili Irena a Karel Dodalovi na zakázku pro rozhlasovou společnost Radiojournal, měl za úkol s pomocí už tehdy populárního Hurvínka představit divákům futuristickou vizi rozhlasu. Příběh je proto postaven na tom, že Hurvínek uslyší z Měsíce éterické zvukové vlny a o nich mu pak vypráví průhledná víla Královnička (té hlas propůjčila první představitelka Máničky Anna Kreuzmannová). Společně se vydávají do budoucnosti rozhlasu, který má podzemní metro a kilometry chodeb.
Film Všudybylovo dobrodružství byl vůbec první československý animovaný film nebo vůbec československý film, který byl uveden na festivalu filmů v Benátkách, kde získal Čestné uznání. Podrobnosti a zajímavosti o tomto snímku se můžete dozvědět kliknutím na název filmu.

Sportovní témata sice patří v tvorbě Divadla Spejbla a Hurvínka k okrajovým, tu a tam se ale sportu přeci jen scenáristé píšící pro S+H věnují. Patrně nejvíce se různé sportovní aktivity objevují v audionahrávkách, zmínky či narážky o sportu výjimečně zazní i v divadelních hrách či v tiskovinách.
V případě audionahrávek jako první každému naskočí oblíbená LP deska Hurá na olympiádu vydaná při příležitosti konání olympijských her v Moskvě v roce 1980. Spejbl se v ní touží dostat do centra dění a sportovcům nabízí své služby coby trenér, který však se sportem nemá žádné zkušenosti. Tato nahrávka, doplněná o další dvě scénky od Josefa Barchánka s Hurvínkem coby nadšeným sportovcem Hurvínek fotbalistou a Hurvínek závodníkem vydané původně na SP desce v roce 1969, vyšla znovu v roce 2004 na CD pod názvem Jak chtěl pan Spejbl na olympiádu. Vtipy o "sportování" v posteli objevující se už na zmíněné gramodesce Hurá na olympiádu jsou pak využity i ve scénce Sportovec Hurvínek na albu Další Hurvínkovy třesky plesky z roku 1993. Jako nadšený fotbalista je Hurvínek vylíčen ve scénce Spejbl se učí psí řeči, kde si před Spejblem vymýšlí, že musí jít za Máničkou na opakování z dějepisu, aby nemusel vysvětlovat, že pospíchá na důležitý školní fotbalový zápas. Kopaná je rovněž tématem scénky Spejblův parádní gól, v níž je Spejbl po kritice výkonů fotbalistů poslán na hřiště, aby ukázal svůj fotbalový um. Gól sice dá, ale do vlastní sítě. Ve výčtu nemůže chybět ani dvojdeska Spejbl sportovcem z roku 1955, která je však spíše parodií na sportovní výkony a to díky Spejblovi, jenž sám sebe vykresluje, byť značně pomateně, jako všestranného sportovce. Fotbal je pak okrajově zmíněn i ve Skupově scénce z roku 1954 Zapomenutá slova, kdy Spejbl řeší, zda centr bude kopat za Dynamo nebo za Sokol Transformátor Olympia. Nejnověji se Spejbl snaží podat důkaz své sportovní minulosti na poničeném věnci v nahrávce Taťuldo, zhasni! z roku 2019. Právě při zmínce o věnci pan Spejbl vzpomíná na své zásluhy ve fotbalovém zápase mezi týmy SK Mokropsy versus Arsenal Houbohledy.
Televizní fotbalové utkání za ustavičného vyrušování sleduje Spejbl v díle Sláva vítězům z video seriálu Hurvínkův rok. Tato scénka, byť ve dosti odlišném pojetí, je zachycena také v audioverzi těchto příběhů, které vyšly pod názvem Hurvínkovy večerníčky (podzim-zima) (2003). Jedná se konkrétně o scénku pojmenovanou Dárek k svátku věnovanou měsíci listopadu.
V případě divadelních her musíme zmínit jednu z nejnovějších inscenací Hurvínek a nezvaný host, kde pan Spejbl při nadšeném skandování „Bohemka Praha“ nenechává nikoho na pochybách jakému že fotbalovému klubu fandí. V ostrém kontrastu s jeho „klokaním“ srdcem v této hře je Spejblovo vyobrazení ve slávistickém dresu na titulní straně omalovánek z roku 1969. Ty ale dělí od zmíněné divadelní hry 50 let, a tak je možné, že pan Spejbl prostě jen mezitím přešel k druhému vršovickému klubu. :-) Jako sportovně zaměřenou bychom mohli označit i osvětovou brožurku z roku 1973 s názvem Buď fit, která s pomocí veršových textů nabádá děti ke sportování.
Zimním sportům se pak věnuje například původně rozhlasová scénka Hurvínkovi něco napadlo z roku 1984, která později vyšla na kompilačním výběru Hajaja se Spejblem a Hurvínkem (S+H 30). O výuce bruslení v podání pana Spejbla pak pojednává další rozhlasová nahrávka Spejbl na kluzišti vydaná na výběru Radioservisu Hurvínkovy příhody 2..
Ač jsou Spejbl s Hurvínkem původem Plzeňáci, v žádné nahrávce ani divadelní hře (aspoň z nedávné minulosti) překvapivě nezazní žádná zmínka na nějaký sportovní klub z jejich rodného města. Nebo se mýlíme? Chybí v našem přehledu nějaká sportovní nahrávka či cokoliv jiného z tvorby S+H vážící se ke sportu? Pokud ano, uvítáme vaše doplnění.

Setkáváme se v Divadle Spejbla a Hurvínka, kde nás David Janošek – herec, scénograf, ale také umělecký šéf Divadla S+H v jedné osobě – seznamuje v zákulisí s legendárními loutkami. Nadšení z legend brzy vystřídá nadšení z toho, kolik inspirace David dokáže předat skrze jeden rozhovor. Jeho láska k divadlu a radost z tvůrčího procesu v týmu je totiž nakažlivá. Kudy směřovaly jeho první divadelní kroky? Jak se dostal od herectví ke scénografii? A kdy se zamiloval do Spejbla a Hurvínka? Nechte se vtáhnout do jeho snového světa bez hranic s námi!
Rozhovor s Davidem Janoškem publikovaný v časopise Atelier 205, což je školní časopis Divadelní fakulty JAMU, připravily Sára Matůšová a Terezie Fojtová.

Již v pátek 26. května 2023 mohou diváci a milovníci Spejbla a Hurvínka poprvé zajít na nové představení Mikiho Kirschnera a Robina Krále s hudbou Jana Lstibůrka Hurvínek a král Blecha. Představení primárně určené dětem od 6 let slibuje efektní loutky, loutkářské triky, poezii, hudbu, barvitou výpravu a především nové tváře v hlavních rolích! Zcela poprvé se divadelním divákům představí Jana Mudráková jako Mánička a paní Kateřina. V rolích Spejbla a Hurvínka si budou moci diváci vychutnat umění mladého Martina Trechy. Jeho hlas sice v obou rolích zní už od podzimu ve hře Spejbl, Hurvínek a já, a i když si v ní vede znamenitě, časový prostor pro obě hlavní figury je v tomto představení přeci jen menší, a tak s napětím čekáme, jak si povede při „plnohodnotné“ interpretaci. Kromě obou mužských hlasů se ujme i interpretace rádce-knihy. Jeho zařazení do této hry je určitým překvapením, neboť vedení divadla původně zkraje letošního roku avizovalo, že hlasem S+H v této hře bude Jiří Škorpík. V dalších rolích (král, blecha a rádce-buben) se představí Jakub Šafránek. Držíme oběma mladým umělcům, a pochopitelně nejenom jim, palce.
A co vlastně v nové hře půjde? Podkladem pro vytvoření se staly náměty objevující se již v bajkách ezopovské tradice. Můžeme na ně narazit ale i v lidových tradicích, jako byla například tulácká vyprávění "O Tuleních a bleše", známá z dob carského Ruska. A co víc? Můžeme na ně narazit i v pasáži z Goethova Fausta - "Píseň o bleše.” A jak snadno se Blecha, jakožto správný parazit, zabydlela v kulturních tradicích celého světa, tak nakonec doputovala i do Divadla Spejbla a Hurvínka, kde se stala inspirací pro nový dobrodružný příběh našich loutkových hrdinů.
Celý život Spejbla a Hurvínka se rázem změní ve chvíli, kdy zjistí, že jejich psí miláček Žeryk má blechy. A nebyli by to naši hrdinové, kdyby s blechami nenaložili po svém. Hurvínek přesvědčí pana Spejbla, aby si založil bleší cirkus, který se chopí životní příležitosti. I zde, jako v každé správné pohádce, je král. Král, co by se rád smál, až by se za břicho popadal, ale ono mu to nějak nejde. A tak nechá vyhlásit, že kdo mu ukáže něco, co ještě nikdy neviděl a rozesměje ho, dostane za odměnu půl království. A tak pan Spejbl vyrazí s bleším cirkusem na zámek. Rozesmát krále přece nemůže být takový problém?! Všechno se však otočí vzhůru nohama. Spejbl půl království nezíská a namísto toho skončí v hladomorně. A z blechy se stane nový panovník. Jak tohle všechno asi dopadne? To se můžete dozvědět už v pátek a pak v následných reprízách. Podle rezervačního systému je dokonce i na premiérové uvedení stále několik vstupenek k dispozici, tak neváhejte a vypravte se do Divadla Spejbla a Hurvínka. Určitě to bude stát za to!

Jednou z prvních porevolučních nahrávek byla Jak Hurvínek Popelku naruby obrátil. Tato zhruba půlhodinová pohádka vznikla v roce 1992 ve studiu Nadace Lyry Pragensis a byla vydána nahrávací společnosti Tommü records. Pod touto značkou vydalo Divadlo Spejbla a Hurvínka ve své historii jen tři nahrávky (plus jednu německou): kromě zmíněné Popelky a její německé mutace Wie Hurvínek das Aschenbrödel ganz Verdrehte to byly dále Jak Hurvínek Sněhurku na hlavu postavil a Jak Hurvínek s Máničkou přestavěli perníkovou chaloupku.

Jak je z názvů patrné, všechny tři nahrávky měly podobný koncept – šlo o popletené pohádky, ve které se vždy někdo z dřevěné rodinky snaží přesvědčit zbytek o tom, že se známé klasické pohádky odehrávaly vlastně úplně jinak. Ve snímku Jak Hurvínek Popelku naruby obrátil například sesbírá Hurvínek „důkazy“, které naklepal na psací stroj a doplnil ilustracemi. Spolu s Máničkou se snaží Spejbla přesvědčit například o tom, že statkářka byla na Popelku hodná a Popelka naopak patřila k prostořekým špindírám.

Tato pohádka patří k těm, které byly nejčastěji reedidovány. Poprvé zřejmě v roce 1996, kdy vyšla nahrávka na MC kazetě pod značkou Toro records, následně v roce 2008 v papírové pošetce a s jiným potiskem CD v edici „nejprodávanější alba“. Ve stejné edici vyšlo znovu v roce 2012 společně s dalšími dvěma pohádkami. Opětovně pak i v roce 2014 na dvojCD s pohádkou Princové na draka a v roce 2009 dokonce společně s CD Michala Davida. Právě toto poněkud bizarní vydání nám do naší diskografie přibylo díky jednomu ze sběratelů jako poslední. Víte ještě o nějaké další reedici tohoto, či jiného alba? Pokud ano, pošlete nám náhled obalu a my se podělíme s ostatními čtenáři tohoto webu.