Aktuality

Hurvínek se již krátce po svém prvním uvedení na divadelní prkna stal miláčkem publika a rovněž novináři se o něm, a jeho duchovním otci Josefu Skupovi, v tisku vyjadřovali velmi pochvalně. Pojďme se podívat na jednu z dobových kritik od profesora Dr. Jindřicha Vodáka nazvanou "Večer Hurvínkův" publikovanou 8. června 1929 v Českém slově:

"Hned tak se opravdu neuvidí, aby pouhá loutka byla s tou vášnivostí zbožňována jako Hurvínek; jeho zjev budí v hledišti pokaždé takový závan živelné radosti, že celé ovzduší zdá se být naplněno jásavými vítacími pozdravy. Řekli byste, že je pro obecenstvo docela živým, dýchajícím človíčkem, s kterým si všichni touží vesele a srdečně pohovořit jako s nejmilejší blízkou bytostí, jako s osvědčeným přátelským těšitelem, přinášejícím úlevu. Jistě z valné části zvítězil Hurvínek hlavně svýma velkýma pohyblivýma očima, něž se soustřeďuje celá postava, jakoby se jimi nemohla ani dost vynadívat na podivný svět, který ji stále uvádí v tázavý úžas; je v nich tolik duševního, ven se deroucího života, že skoro úplně mizí dojem loutkovitosti. Druhá část Hurvínkova úspěchu vyplývá z jeho pokorného, útlého, krotkého dětství, které se ozývá v tenkém, slabém, couravém hlásku, jakoby v něm tajilo stopy ušlápnutého nebožáctví a jakoby jím stále prosilo o milost nebo šetrnost; láska k Hurvínkovi jest trochu také politováním a soucitem, je upřímným povzbuzením, aby se nebál, že najde vždycky dost těch, kdož se ho ujmou a zastanou.

Ale ovšem to pokorné dětství by nezmohlo vše, kdyby Hurvínek se nad ně nepovznášel rozmyslným klidem, jenž se nedá ničím porušit. Oba, i on basový, loudavý, tahavý, bručavý otec Spejbl, jsou dva vzory chudým duchem, kteří se dokonale smiřují se svou duševní chudobou, protože vědí, že mají při ní dost mazané chytrosti a skrytého vtipu, aby dovedli pobavit panstvo ve svůj prospěch. Opustili zásadně ovšednělou, přežilou, vyčichlou starobu a vrhli se horlivě na módní, revuální novoty, aby jim otevřeli vstup na loutkové jeviště a aby světle dokázali, že i ono je schopno časového vývoje. Hurvínek bláznivě jezdí na bláznivé koloběžce či rychloběžce, Hurvínek zuřivě oběma rukama vyklepává na xylofon báječná hudební čísla a to znamená, že loutka nabývá nebývalé hybnosti, čilosti a rušnosti, že se řítí sem tam jevištíčkem se všemi příznaky závodního jezdce, že divokými rozmachy sleduje na nástroji věrně celé rozložení tónů až do komických výpadů varietních umělců. Podobně je tomu u Hurvínkova otce, když zpívá kuplety, když hraje na saxofon, když u radiového přístroje poslouchá motanici dvojího proplétajícího se vysílání, když zkouší hocha z počtů, mluvnice, náboženství; vězí za tím škrablavým tatíkem někdo, kdo umí výborně hrát hlasem, různými zvuky i postoji podle našich revuálních předáků, a zejména poslouchání pomíchaného rozhlasu je podáno němou hrou tak, že to svým zmodernisováním loutky překvapí. Úroveň loutkového jeviště se tu proti dřívějšku značně zvyšuje a dostupuje až k vybrané, jemné salonnosti v zpěvácích, tenoristovi a sopranistce, kteří zpívají a hrají se vší nyvou sentimentalitou zpěvu i poetickou ladností pohybů. Půvabu a kouzla je u nich více než v našich revuálních divadlech, poněvadž všechno, i dekorace, je snivější, luznější, tišší, odhmotněnější svou drobností."

Divadlo Spejbla a Hurvínka odtajnilo divadelní program na měsíc květen. Pojďme se podívat, na jaké hry se mohou diváci těšit. Zkraje měsíce budou ve třech dnech k vidění čtyři reprízy oblíbeného dětského představení Hurvínek mezi osly. Nebude chybět ani zatím nejnovější představení Jiřího Jelínka a Terezy Lexové Spejbl, Hurvínek a já. Na tento příběh jednoho popleteného vyučování, v němž žáci v čele s panem profesorem zažijí v rytmu originálních hravých písniček nejedno dobrodružství v podobě velké vlakové loupeže, kouzelné hodiny chemie či cesty vesmírem - to vše za živého doteku loutek a herců - můžete v květnu zajít celkem 6x, a to ve dnech 13. – 20. května.

Svého prvního uvedení se dočká počin z pera Mikiho Kirschnera, Robina Krále a Jana Lstibůrka s názvem Hurvínek a král Blecha. Podle divadelního programu by tato inscenace měla být poprvé odehrána v sobotu 27.5. od 14 hodin a do konce května by pak měla být k vidění ještě třikrát. V této hře plné efektních loutek, loutkářských triků, poezie, hudby a barvité výpravy, jenž byla inspirována náměty z bajek ezopovské tradice, se dozvíte, jak to dopadne, když Spejblovic rodina zjistí, že jejich psí miláček Žeryk má blechy a rozhodnou se toho využít k založení blešího cirkusu.

Poslední květnový den se pak dočkají i nejmenší diváci, kteří se svými rodiči mohou zajít na "miminí" plyšákové představení Žeryčku, hop!. A ani dospělí nezůstanou v květnu ochuzeni – v pátek 5.5. bude k vidění oblíbený nestárnoucí muzikál ze Zlatého fondu D S+H Spejbl versus Drákula, v němž se pan Spejbl pouští do skládání muzikálu, který ho má zbavit dluhů.

Tři květnové neděle pak soubor stráví na turné po České republice. Hru Hurvínkova cesta do Tramtárie postupně uvidí diváci v Lanškrouně (14.5.), Příbrami (21.5.) a Litomyšli (28.5.).

Jaký byl skutečný osud prvních loutek Spejbla a Hurvínka? Podle pamětí loutkáře Sergeje Obrazcovova byly původní loutky Spejbla a Hurvínka koncem 40. let minulého století převezeny do Sovětského svazu jako dar od plzeňských kolegů. Originál Hurvínka se na několik měsíců do Plzně vrátil v roce 2018, kam ho na výstavu o Gustavovi Noskovi zapůjčilo právě moskevské Obrazcovovo divadlo. Spolu s ním zapůjčilo i Spejbla, u něho se ale s velkou pravděpodobností nejedná o původní loutku. Kde se původní postavička nachází, se bohužel neví, ale je známo, kdo jí nahradil kopií. Podle slov Hurvínkova dlouholetého vodiče Bohuslava Šulce tak učinila Jiřina Skupová při jednom zájezdu do tehdejšího Sovětského svazu. Hurvínka prý ale nechtěla, protože se jí nelíbil, že je ošklivý.

Ale i u loutky Hurvínka podle Pavla Jiráska existují pochybnosti, že by se z Moskvy na výstavu do Plzně vrátil ten původní. Proč? Svůj názor opírá o první fotografii Hurvínka na koloběžce, která se objevila už v září 1927 v časopise Loutkář. Postavička Hurvínka má na ní zašpičatělou myší hlavu, dlouhý nos, výrazné uši, oči blízko nosu a robustní paže. To naznačuje, že z Moskvy nejstarší Hurvínek přivezen nebyl a že jde až o některou "zušlechtěnou" variantu ze třicátých let.

Kurátor Muzea loutek v Plzni, Tomáš Pfejfer, se tomuto tématu dlouhodobě věnuje a napsal k této problematice nejeden článek. Jeden z nich byl publikován v roce 2018 v časopisu Loutkář (č. 4/2018, s. 78–79) a jelikož jde o detailní sondu do této záhady, dovolujeme si s autorovým laskavým svolením zajímavé výsledky jeho pátrání použít i na našich stránkách.

V minulém čísle časopisu Loutkář bylo avizováno, že obsáhlý materiál věnující se Divadlu Spejbla a Hurvínka bude v dalším vydání pokračovat rozhovory Luďka Horkého s hlavními tvářemi divadla – těmi současnými, ale i těmi minulými. Mezi ty minulé patří interview s Martinem Kláskem a také otevřená zpověď Ondřeje Lážnovského, které doplňují rozhovory s uměleckým šéfem souboru Davidem Janoškem a novou kmenovou režisérkou dejvické loutkové scény Jankou Ryšánek Schmiedtovou.

Zatímco Martin Klásek se v rozhovoru ohlíží za svými začátky, uměleckým působením, bilancuje svou bezmála padesátiletou kariéru v D S+H a okrajově zmiňuje nástupnictví v interpretaci obou hlavních mužských figur, Ondřej Lážnovský otevřeně a občas i poměrně kriticky hovoří o uměleckém nesouladu s vedením divadla, který se rozhodl řešit odchodem.

David Janošek čtenářům představuje své činorodé aktivity a detailně rozvíjí pohled na to, kam by se chtěl s divadlem umělecky ubírat, a to jak ve vztahu k novým autorům, ale také výrazně větší otevřenosti dnešní době. Divadlo by se podle jeho názoru nemělo bát hledat nové způsoby při vyjadřování a mělo by lépe balancovat mezi tradicí a inovací tak, aby se stalo opět centrem marionetářské tradice. Ale ne ve smyslu živého muzea, ale jako laboratoře hledající, jak loutky posunout ve výrazu dál. Hovoří také o tom, co předcházelo tomu, než se z něj stal umělecký šéf, ale i o tom, jak dochází k předávání marionetářského umění a zkušeností. V rozhovoru vyjadřuje lítost nad odchodem Ondřeje Lážnovského a současně se velmi pochvalně vyjadřuje o Martinovi Trechovi, který je jedním z nově nastupujících hlasů S+H.

Na závěr přináší časopis Loutkář rozhovor s novou kmenovou režisérkou Divadla Spejbla a Hurvínka Jankou Ryšánek Schmiedtovou, kterou do D S+H přivedl David Janošek. Někdejší umělecká šéfka ostravského Divadla Petra Bezruče není v loutkářském světě neznámá – několikrát režírovala v brněnské Radosti i v ostravském Divadle loutek. Janka Ryšánek Schmiedtová poodhaluje své plány z hlediska budoucí tvorby ať už je to příprava nového vánočního představení, úmysl více propojit loutky s důležitými dějinnými okamžiky a postavami historie nejenom z České republiky, nebo otevírání různých témat související s dnešní nepřehlednou dobou a složitým světem. Chce se věnovat nejenom rozvoji dětských her, ale i těm určeným pro batolata a nově rovněž i rodinným inscenacím, jenž osloví stejnou měrou jak rodiče, tak i jejich malé i odrostlejší děti. Má za úkol rozbít ustájené představy a stereotypy, které se Divadlem S+H pojí, aby se legenda jménem S+H nestala muzeální vzpomínkou, ale naopak pro ní s respektem a zároveň i odvahou našla pevně ukotvené místo.

Nejsme dřeváci – to je název talk show Petra Jančaříka, která se uskuteční 18. května 2023 od 18 hodin v Kulturním domě Dvorana v západočeské Lokti. Plakát, na který jsme náhodu narazil na internetu avizuje, že vedle moderátora Petra Jančaříka se divákům představí jako hosté hosty Zuzana Bubílková a také Martin Klásek s spolu s ním možná přijdou i Spejbl s Hurvínkem.
Petr Jančařík se jako moderátor do povědomí zapsal pořadem Magion vysílaným Českou televizí v letech 1984 až 1996. Dále v televizi moderoval například Studio Rosa a soutěž Tutovka. V roce 2014 působil jako průvodce po českých lázeňských zařízeních v life-stylovém magazínu TV RELAX Švihák lázeňský.
Zuzana Bubílková, přezdívaná Bubu, je česká komička, televizní novinářka, publicistka a moderátorka. Jejími nejznámějšími televizními a divadelními pořady se staly politicky laděné satirické cykly, které připravovala společně s Miloslavem Šimkem.
Martina Kláska, třetího adoptivního otce není třeba divákům představovat. Cena v předprodeji 270 Kč / děti do 15 let 160 Kč, na místě bude vstupné stát 350 Kč resp. 200 Kč za děti do 15 let.