nejstarší z 1.5.2004
Aktuality
Dle zveřejněných ukázek se jedná o téže nahrávku, kterou vydal Suprahon ve spolupráci s Československým rozhlasem, s Vládním výborem pro bezpečnost silničního provozu ČSR a Ministerstvem školství ČSR na stejnojmenném dvoudeskovém albu Zlatá zebra. Počet skladeb a jejich názvy se obsahově shodují s druhou LP deskou z onoho dvojalba. To bylo natočeno v roce 1977, pro potřeby vydání na gramodesce však bylo v období 9.2. - 20.3.1978 mírně upraveno (na desce byly vystřiženy úvodní popěvky a ukončující houkačka, která zahajovala každý díl v rozhlase) a následně bylo o rok později vydáno (1979).
Zlatá zebra, a to včetně LP desky Zlatá zebra pro prvňáčky a MC verzemi těchto nahrávek, byly až donedávna spolu s alby Hurvínek v televizi a Hurvínek v říši snů jedinými, které se po revoluci nedočkaly svých re-edic. Radiotéka to tak k velké radosti mladších, ale i starších posluchačů nyní napravuje.
Edit 31.10.2022: Nahrávka je od pondělí 31.10.2022 již v prodeji. CD zakoupíte na 249 Kč, mp3 verze je pak k mání za 199 Kč.
Při pátrání se musíme se vrátit do hluboké minulosti, konkrétně do roku 1967. V tomto roce totiž Divadlo S+H hostovalo nejenom v Německé demokratické republice, ale vydalo se rovněž přes oceán do zemí, kde v té době byli Spejbl s Hurvínkem neznámí. Soubor vycestoval na svůj dosud nejdelší zájezd v historii do několika států světa, konkrétně zavítal do Norska, Kanady, USA, Egypta a také Indie (viz přehled zahraničních turné). Ze všech zemí si přivezlo velké uznání, ale ne vždy probíhaly přípravy zahraničních cest hladce. To byl případ i zájezdu do Kanady a USA, který byl spojen s vystoupením na festivalech ve Waterloo v Ontariu a ve Washingtonu, a rovněž reprezentací naší vlasti na Světové výstavě EXPO v Montrealu. Československé úřady, které výjezdy v té době musely povolovat, tuto cestu zamítly, resp. odmítly souboru poskytnout dostatečné finanční krytí. To však Miloše Kirschnera a jeho devět kolegů od výjezdu neodradilo, a jak uvádí Pavel Grym v publikaci Klauni v dřevácích (1988), rozhodli se za velkou louži vydat de facto soukromě na vlastní náklady. Zájezd se i přes organizační útrapy nakonec podařilo realizovat a výdaje byly z velké části pokryty honorářem za natočení šesti půlhodinových programů pro kanadskou televizi CBC, které dohodlo vedení D S+H. Jak v rozhovoru pro Rudé právo, resp. jeho sobotní přílohu Haló sobota, v říjnu 1983 vzpomínal principál divadla, bylo to právě ono kanadské natáčení, které bylo jako první v historii televizních vystoupení S+H realizováno v barevném provedení (celý rozhovor je online dostupný na této stránce). Kanadská CBC existuje dodnes, a proto jsme se ní obrátili s žádostí, zda by bylo možné se k tomuto filmovému materiálu dostat. Pokud nám přijde pozitivní odpověď, v což upřímně příliš nedoufáme, čtenáře webu s ní samozřejmě seznámíme.
Pro úplnost dodejme, že během Světové výstavy EXPO67 soubor na kanadském území odehrál 18 představení v československém reprezentačním pavilonu a též na ostrově La Ronde. Posléze se divadelníci přesunuli do USA, kde odehráli v prestižním washingtonském Smithsonian Institution 22 vystoupení. Jak píše ve své knize Spejbl a Hurvínek... na nitkách osudu (2010) Denisa Kirschnerová, dobrodružství, ke kterému se Miloš Kirschner odhodlal, nakonec dobře dopadlo. Při návratu na pražské letiště přivítali úspěšné divadlo za přítomnosti televizních kamer právě ti političtí činitelé, kteří odjezdu D S+H bránili. O tomto cestovatelském dobrodružství, které nakonec dobře skončilo, včetně vzpomínek na první barevné televizní natáčení, se Miloš Kirschner kromě výše uvedeného rozhovoru svěřil také v interview „Amerika objevuje Spejbla a Hurvínka - soukromá komerční cesta“, jenž byl otištěn v Divadelních novinách č. 2/1967 a který je online dostupný zde.
Dokument pochází z roku 2020 a ještě před uvedením na televizních obrazovkách byl ke shlédnutí na youtube. Další díl z cyklu Dřevěné návštěvy, který bude mít premiéru na téže televizi v sobotu 29.10., bude věnován Divadlu Spejbla a Hurvínka a Květě Plachetkové. I tento díl si můžete pustit v předstihu na youtube.
Dobrá výprava by podle Davida Janoška měla sloužit hlavně ke sdělnosti příběhu. "Není vždycky potřeba zaplácnout jeviště milionem věcí. Může z toho být vizuálně úžasná podívaná, která ale nerozvíjí příběh," vysvětluje a dodává, že i s jednou židlí se dá odehrát celý svět.
David Janošek vystudoval školu umění a designu, přidal k ní herectví na brněnské JAMU, aby se nakonec stal uměleckým šéfem Divadla Spejbla a Hurvínka a uznávaným scénografem a návrhářem kostýmů. Spolupracuje s divadly po celé republice, dvakrát hostoval ve slovenském Národním divadle v Bratislavě, pozvání dostal do Polska.
Nová hra Spejbl, Hurvínek a já, ve které David Janošek účinkuje, ukázala, že jeho pohled na tvorbu Divadla Spejbla a Hurvínka a dalšího směřování bude zřejmě odlišný od jeho předchůdce Martina Kláska. Marionetářské řemeslo je v ní totiž upozaděno a projev naopak cílí na využívání jiných prvků, které diváci znají například z divadel Minor či kladenského Lampionu.
Pojetí hry je značně netradiční a spíše než o loutkové představení jde o činohru využívající k vyprávění příběhu doplňkově loutky. Netypické propojení živých herců oblečených v duchu předválečné módy, loutek včetně Spejbla v nadživotní velikosti či "chemicky ošetřeného" nafouklého Žeryka, různých rekvizit (například Žeryk v raketě) a techniky využité při promítání, přináší nový směr, který by divák, který vyrazí na tradiční loutkové, kukátkovou formou vyprávěné divadlo asi nečekal. Neotřelé postupy, které znají návštěvníci z her pro dospělé jako je například Spejbl a město hříchu či Hotel Spejbl, jsou však dnes nedílnou součástí projevu Divadla Spejbla a Hurvínka, a ani v tomto případě tomu není jinak. Možná tento styl nesedne všem, ale s tím jistě autoři počítají.
Hru pod režijním vedením Jiřího Jelínka, který je spolu s Terezou Lexovou také autorem, nastudovala mladá generace loutkoherců, z nichž mnozí nejsou v D S+H ještě ani rok (Karolina Fiala, Jakub Šafránek či Jana Mudráková). Pro mě osobně byl největším překvapením vynikající výkon Martina Trechy, který nejenom že zpíval a excelentně vodil Hurvínka, ale ještě se bravurně zhostil interpretace Spejbla, Hurvínka a dokonce i psa Žeryka. Je sice pravdou, že díky pojetí hry nebyla časová dotace pro obě postavy, a tedy ani jeho projev, taková, jako je běžné v "klasických" loutkových inscenacích, to ale nikterak jeho výkon nesnižuje. Ten byl veskrze profesionální, tím spíš, že jde teprve o jednadvacetiletého může. Zda jej budeme vídat a slýchat v obou hlavních rolích i v dalších hrách ukáže čas. Každopádně v jeho osobě má divadlo dalšího, velmi zdatného interpreta. Dodejme pro úplnost, že Mánička ani Bábinka v této inscenaci nevystupují.
Představení je primárně určeno dětem, ale obávám se, že aby mladší generace pochopila autorův záměr, tak by jim hra musela nabídnout přeci jen více indicií a vodítek. To ale samozřejmě neznamená, že je představení nemůže oslovit příběhem, způsobem vyprávění, scénou, hudbou a písničkami, nebo zmiňovaným vizuálním projevem v podobě promítání na plátno zabírající většinu jeviště. Interaktivní zapojení diváků do děje při "tělocvičné" scéně pak vyprávění příběhu zajímavě oživuje.
Značnou část představení propojují písničky a živá pianová hudba, přičemž obzvlášť hlavní melodie je hodně chytlavá a nejeden divák si jí bude pobrukovat ještě dlouhou dobu co opustí divadlo: "Svět je tak praštěnej a proto se mu směj, šeptají hej hej, jen tak se usmívej, volají hej hej, nepřipusť beznaděj....". No řekněte sami, není tento optimismem hýřící popěvek tou nejlepší pozvánkou na tuto hru? Tak hurá do divadla, premiéra je už ve čtvrtek 20.10.2022.
Poznámka: Recenze vychází ze shlédnutí generální zkoušky a je tedy teoreticky možné, že v době po premiéře se pár drobných detailů může ještě změnit.