Aktuality

Rozhlasových rozhovorů s herci souboru Divadla Spejbla a Hurvínka vzniklo na dobu existence divadla nespočet. Jen málokdy se ale stane, aby se do rozhlasového studia v jeden okamžik vypravili interpreti obou hlavních postav. A přesně to se v pátek 23. října přihodilo. Do pořadu Blízká setkání, který moderuje Tereza Kostková, zavítal Martin Klásek společně s Ondřejem Lážnovským, který s prvně jmenovaným v rolích Spejbla a Hurvínka už více než tři roky úspěšně alternuje. Příjemný rozhovor plný zajímavých informací a humoru zazněl na vlnách Českého rozhlasu Dvojky. Pokud jste jej nestihli v přímém přenosu, můžete si jej poslechnout ze záznamu z archivu ČRo. Odkaz na pořad najdete zde. Pustit si můžete buď jen audio, nebo i obrazový záznam. Každopádně vám tento milý rozhovor vřele doporučujeme - vždyť kdy zase budete mít možnost slyšet, že by si Spejbl s Hurvínkem skákali do řeči? :-)

Jen málokdo se může pochlubit, že má svůj časopis. Hurvínkovi se to poštěstilo. Byl sice vydáván pouze tři roky (v období let 1997 – 1999), ale i tak stihlo s jeho jménem vyjít 22 čísel. První bylo vydáno v září 1997, poslední prázdninové dvojčíslo potom v červenci roku 1999. V počátcích nesl časopis jméno Hurvajz (s podtitulem, že s jedná o časopis pro děti do 99 let), o rok později (od čísla 9/1998) byl mírně změněn design a byl přejmenován na Hurvajz plus. Jeho šéfredaktorkou byla nejprve B. Machová, kterou od ledna 1998 vystřídala Naďa Synková. Až do doby přejmenování časopisu se na jeho grafické podobě podíleli manželé Sotákovi – Naďa a Dušan (Naďa Sotáková byla dcerou Miloše Kirschnera). Od čísla 9/1998 se o grafiku starala Vlasta Dyrynková. Časopis vydávalo nejprve Vydavatelství K, po změně názvu vydávání přešlo pod firmu Hurvajz s.r.o., která jej připravovala ve spolupráci s Divadlem Spejbla a Hurvínka (Helena Štáchová byla členkou redakční rady a aktivní přispěvovatelkou). Zaměření časopisu zůstalo po celou dobu jeho existence stejné – komiksy, vystřihovánky, omalovánky, hádanky, křížovky, soutěže, příběhy a články ze světa zvířat, informace o historii divadla a z aktuálního divadelního dění atd. – zkrátka směsice zábavy a poznání a to nejenom o našich dvou ušatcích. Cena časopisu byla 25 Kč (dvojčíslo stálo 35 Kč). Náhledy obálek všech dostupných čísel, včetně nedávno objeveného (zřejmě) posledního dvojčísla z prázdnin roku 1999, najdete na našem webu.

Ve čtvrtek 22. října krátce po poledni odvysílala Česká televize na kanále ČT3 další klenot ze svého archivu. Jednalo se o silvestrovský pořad z roku 1988, který uváděla Stella Zázvorková, Jiří Sovák a Pavel Zedníček. Ačkoliv jméno Miloše Kirschnera nebylo mezi účinkujícími uvedeno a skrývalo se pouze pod výrazem „a další“, ani v této silvestrovské estrádě nechyběla scénka Spejbla a Hurvínka. Jako v jiných pořadech té doby se Miloš Kirschner zhostil vedle interpretace obou postav také vahadla pana Spejbla, Hurvínka oživil jeho dvorní vodič Bohuslav Šulc. Spejblem s Hurvínkem vyprávěli pohádku o Perníkové chaloupce ve které přišli s tvrzením, že Jeníček se na střeše perníkové chaloupky vydával před Babou Jagou nejdříve za kominíka, potom pracovníka obchodní inspekce a nakonec za vítr, jenom aby nemusel dolů. Nutno podotknout, že scénka byla na tu dobu díky mnohým narážkám na socialistický režim (plnění plánu či povyšování za neschopnost) docela odvážná. Ačkoliv pořad není v archivu České televize dostupný, opět nezklamal youtube kanál MavZag, který scénku s S+H zveřejnil. Pokud jste tedy pořad neměli možnost sledovat live v televizi, máte druhou šanci. Odkaz na pořad najdete v našem přehledu televizních pořadů.

Nejnovější přírůstek do dlouhé diskografie Spejbla a Hurvínka - LP deska Ať žije Spejbl! - je již zhruba tři týdny v prodeji. Teprve v tuto neděli však bude možné na youtube kanálu Supraphonu sledovat reportáž z jejího videokřtu, která se před několika dny natáčela v Divadle Spejbla a Hurvínka. Ve videu, které bude premiérově zveřejněno 18.10.2020 ve 14 hodin, se vedle oslavence a jeho nezbedného synka objeví v roli kmotra rovněž Igor Orozovič, člen činohry Národního divadla. Reportáž o tom, jak se u Spejblů křtila nová gramofonová deska můžete shlédnout zde.

Druhou zprávou je, že pro členy Klubu Hurvajz byl vydán říjnový zpravodaj klubáků. Ten je určen výhradně členům tohoto klubu, který pro všechny malé i velké příznivce dřevěné rodinky provozuje Divadlo Spejbla a Hurvínka. S jeho svolením budou všechna vydání e-zpravodaje publikována rovněž na tomto fan webu. Najdete je spolu s dalšími důležitými informacemi o klubu a přihláškou na této stránce. Soubory pdf jsou však chráněné heslem. Pokud máte zájem číst e-zpravodaj klubáků, staňte se jeho členem a tím automaticky získáte i heslo k otevření těchto souborů. První zpravodaj byl vydán počátkem září společně se spuštěním klubu.

Těsně před chystaným uzavřením divadel z důvodu zamezení dalšího šíření covidu-19 se ve středu večer 7. října odehrála premiéra nové hry pro dospělé diváky Hotel Spejbl. Ten, kdo na toto první uvedení do divadla vyrazil, aniž by si dopředu přečetl anotaci, o čem hra pojednává a jak je technologicky pojata, musel být v šoku.
Skloubení tradičních a lety osvědčených loutkářských postupů s moderními technologiemi a efekty muselo nepřipraveným divákům vzít dech. Z němého úžasu ale nevyvádělo ani ty, kteří tušili, co je asi tak zhruba čeká. Režisér, scénograf, výtvarník a autor hry v jedné osobě - Miki Kirschner - je skutečný vizionář, který se nebojí experimentovat a vnášet do něčeho tak tradičního, jako je loutkové divadlo, stále nové a nové prvky, aniž by se opakoval nebo nudil. V každé další hře posouvá hranice možného, a v loutkovém pojetí realizovatelného, dál do předem netušených a nevídaných rozměrů. Že je pro divadlo klíčovým tvůrcem, dokázal i u předchozích her, na nichž se autorsky či režijně podílel (Jak s Máničkou šili všichni čerti či Hurvínek mezi osly) a které patří k tomu nejlepšímu, co divadlo v dětské tvorbě aktuálně nabízí.
Nosnou dějovou linku příběhu propojují rozmlouvající Spejbl s Hurvínkem marně hledající pokoj a klid v hotelu obývaném nejroztodivnějšími osobami trpícími nejrůznějšími psychickými poruchami. S těmi pak jsou diváci seznamováni prostřednictvím více či méně atypických loutek (spíš více, než méně) či videoprojekcemi za doprovodu písní, které pochází z alba Blázinec, jehož autorem je Jan Lstibůrek. To před dlouhými osmi léty nazpívala řada známých zpěváků a umělců, jejichž hlasy se tak staly součástí loutkové scény této hry.
Podobně jako jiné představení pro dospělé diváky od stejného tvůrčího týmu Kirschner, Král, Lstibůrek - Spejbl a město hříchu - se nebude nejnovější počin zamlouvat asi všem. Nespokojeni budou zejména ti, kteří hledají hru pojatou konzervativním způsobem, postavenou primárně na příběhu a na vizuálním zážitku jim až tolik nezáleží. Diváci, kteří naopak mají rádi inovace a líbí se jim experimentování s použitím novátorských technologií a moderních netradičních postupů, si bezpochyby přijdou na své. Každá scéna i loutka je řešena jiným, veskrze originálním a velmi důmyslným způsobem propracovaným do nejmenších detailů. Hra světel v kombinaci s různými loutkářskými technikami s využitím prvků černého divadla za doprovodu zajímavých písní podpořená speciálními efekty je tak opravdu dechberoucí pastvou pro oči i uši. Jednou je to na dálku ovládaná robotická loutka zaznamenávače – recepčního (tedy vlastně percepčního, jak je ve hře nazýván), jindy iluminující postava autistiky v šatech ala Marilyn Monroe s hlasem Ewy Farné, rozkládací loutka automutilanta za zpěvu Xindla X, mechanicky ovládaná loutka bulimičky s hlasem Ivy Pazderkové či originální využití videoprojekce u postav multifobika (Wabi Daněk) a „normálního člověka“ (David Koller). Totéž platí o loutce narcise s hlasem Tomáše Hanáka, dlouhovlasé nymfomanky, při jejímž vystoupení asistovali tři maskovaní loutkoherci, červeno-modré vertikálně rozpůlené loutce maniodeprese, které v písni propůjčila hlas Bára Basiková, rapujícího Tomáše Kluse v roli pedofila s vyjížděcí a zajížděcí hlavou v růžové loutce připomínající zajíčka či ve vaně zpívající postava zamilované lady v podání operní pěvkyně Vandy Šípové, které ve smršti záblesků světel sekundoval neurotik s hlasem Ivana Hlasa.
Ztvárnění postav bylo dokonale propracované a i laikovi muselo být jasné, že bylo extrémně náročné na realizaci. Není proto divu, že se na představení podíleli i externí firmy ze zcela jiných oborů, než je loutkářství (například Flash Barrandov či Průša Research). To platí i o využití zoetropu u scénky s klaustrofobikem při písni Jiřího Suchého, při němž v rychlých sledech měnících se snímků dochází k iluzi pohybu, v tomto případě cestujícího v páternosteru. Jde o dobrý nápad, ale obávám se, že diváci od páté řady dál měli problém kvůli malé velikosti průhledu rozeznat, co přesně se v měnících se snímcích odehrává.
Zklamáni nebudou ani ti, kteří v příběhu hledají něco k zamyšlení. Zejména závěr hry, ve které v kulisách s gramofonem zazní klasický dialog Spejbla a Hurvínka O lásce, avšak aniž by byl dokončen, umožní každému divákovi rozvinout vlastní fantazii.
Ačkoliv hra se díky svému závažnému tématu psychických poruch rozhodně neřadí mezi komediální, ani o humorné skeče v ní není nouze. Zejména zkraje druhé části hry bylo smích diváků slyšet velmi často. Asi nejvíce se salvy smíchu ozývaly ve scéně, kdy Hurvínek odklízí hrablem na sníh rozpadlé tělo automutilanta.
Kromě loutek zaznamenávače a postav s diagnózami v představení vystupují pouze Spejbl s Hurvínkem, ženská a zvířecí část rodinky má v této hře volno. Interpretaci dvou hlavních postav obstaral Martin Klásek, zaznamenávače namluvil Ondra Lážnovský. Náročné výkony s voděním loutek během písňových obrazů obstarali snad všichni loutkoherci, kteří momentálně v divadle jsou. Autorem textů jsou Miki Kisrchner a Robin Král, hudbu složil Jan Lstibůrek. Loutky dle návrhů Mikiho Kirschnera vyřezal Antonín Müller a nalíčil a vyrobil Richard Maška, technologii a efekty vyvinul David Vrbík.
Pokud si chcete představení užít a plně si ho vychutnat hned při první návštěvě hry, doporučuji naposlouchat si dopředu album Blázinec, protože bedlivě sledovat děj a umění herců při práci s nejrůznějšími typy loutek a současně pořádně vnímat nápadité texty písní vyžaduje opravdu plnou koncentraci po celou dobu trvání představení. Případně si aspoň přečíst texty písniček, které jsou dostupné na webu Blázinec. Na těchto stránkách se také můžete detaily o jednotlivých diagnózách a jejich projevech.
Jak již bylo uvedeno, hra zřejmě nesedne všem divákům. Pokud ale do divadla přijdete s tím, že jdete na netradiční představení postavené na úchvatném vizuálním pojetí doprovázeném zajímavými písněmi, nebudete zklamaní. Inovace jsou hnacím motorem všech oborů lidské činnosti, loutkové divadlo nevyjímaje, a je proto moc dobře, že se je v Divadle Spejbla a Hurvínka nebojí využívat.
Recenzi hry publikovanou na portálu idnes.cz najdete zde.