Aktuality

O tom, že Spejbl s Hurvínkem zpestřili den několika prvňáčkům na jejich první cestě do školních lavic, jsme již psali. Jak to před Základní školou Emy Destinové v pražské Bubenči vypadalo, si můžete prohlédnout v reportáži regionální televize Praha TV, která se svým štábem na toto setkání Spejbla a Hurvínka s prvňáčky zavítala. Reportáž můžete shlédnout zde. Na stejné stránce pak najdete rovněž odkaz na Galavečer, který ve čtvrtek ze zlínského Film festivalu odvysílala v přímém přenosu Česká televize. Na něm nechyběl Martin Klásek se Spejblem, kteří vyhlásili jednoho z vítězů.
Napilno měl pan Spejbl nejenom před televizními kamerami, ale rovněž ve zlínském studiu Českého rozhlasu, kam přišel s Martinem Kláskem poskytnout rozhovor do pořadu Apetýt. V druhé polovině příjemného povídání se k nim telefonicky přidala rovněž Mánička a její interpretka Marie Šimsová. Rozhovor si ze záznamu můžete pustit zde.

Spejbl letos slaví stovku, ale od vydání první audio nahrávky s hlasem Josefa Spejbla v podání profesora Skupy uběhlo „teprve“ 91 let. První šelaková deska Spejbl u rádia byla nahrána 6. června 1929. Zatímco divadelní hry z počátků tvorby už nikdy nespatříme a můžeme tak jen podle obsahu a dobových fotek rozvíjet svou fantazii, jak asi představení vypadalo, u nahrávek je tomu jinak. Ty stárnou možná obsahem a aktuálností scénky, ale naše ucho je vnímá i po letech stále stejně. I proto je velmi podstatné podchytit co nejpřesněji a nejkomplexněji diskografii Spejbla a Hurvínka a tu nějak systematicky zkatalogizovat. To je jedním z hlavních cílů našeho webu, a proto je i jeho podstatná část audionahrávkám věnována.
Bezchybně zmapovat všechny vydané nahrávky (včetně re-edic) z počátků tvorby a z doby okolo znárodnění vydavatelství Esta a Ultraphon a vzniku Supraphonu je však značně obtížené, ne-li skoro nemožné. Chybí přesné podklady, desky jsou často pouze mezi sběrateli nebo někde schované na půdách a není tak snadné se zpětně přesně zorientovat ve všech re-edicích Skupových nahrávek, které byly Supraphonem vylisovány. O tom, že mnohé desky byly v průběhu let vydávány opakovaně, svědčí odlišné etikety. Zatímco v počátcích byly na deskách Supraphonu vyobrazeny postavičky Spejbla a Hurvínka, po válce jej nahradilo nové logo v podobě dodnes využívaného lva s lyrou (logo pro Supraphon vytvořil Václav Zajíček až v roce 1949). Přesto desky mají stejná evidenční i objednávková čísla a naopak rok vydání na nich chybí. Typickým příkladem může být nahrávka Zkoušení hudební. Ta sice byla nahrána v roce 1941, ale s jistotou byla znovu vydána znovu i po roce 1949, neboť se na její etiketě objevuje právě ono nové supraphonní „lví“ logo.
Celou diskografii zveřejněnou na webu jsme znovu důkladně prošli a dle soupisu Gabriela Gössela k pětidiskovému kompletu nahrávek Josefa Skupy opravili a doplnili některé chybějící údaje týkající se zejména dat vzniku nahrávek. Stejně tak jsme do přehledu doplnili některé další, dosud neuveřejněné desky z počátků Supraphonu - nově je zařazena do přehledu kompletní řada desek s objednávkovými čísly 21001-M až 21038-M. U všech nahrávek, kde máme k dispozici náhled etikety nebo obalu, jsme jej přidali a umožnili jeho zvětšení do čitelné podoby. Drtivá většina obrázků má velikost 500 x 500 px, pouze u několika málo starších desek je rozlišení nižší nebo obal zcela chybí (19 nahrávek). Přehled tak nyní obsahuje neuvěřitelných více než 370 nahrávek, kompilací a nejrůznějších výběrů s tématikou S+H, které byly v průběhu více než devadesáti let vydány! Zprvu na nejrůznějších gramofonových deskách (šelak, SP, EP, LP), později se přidaly MC kazety, aby zase po letech zcela vymizely (poslední nahrávkou vydanou i na MC kazetě je příběh O praštěném Hurvínkovi). V devadesátých letech přišla technologie CD, která MC kazety a LP desky postupně vytlačila. A v posledních několika málo letech se rozvinul i segment digitálních nahrávek, které nejsou vydávány na fyzických nosičích, ale jsou k dispozici pouze ke stažení ve formátu mp3 a flac. Na lepší časy se možná po delší odmlce blýská i vynilu (viz připravovaná LP deska Ať žije Spejbl!). Všechny tyto platformy a typy jsou do diskografického přehledu zahrnuty.
Seznam nahrávek na našem webu zcela jistě není kompletní a z důvodu dlouhé historie a neexistence kompletní dokumentace asi ani nikdy nebude. Neustále se ho snažíme aktualizovat nejenom o nově vydávané, ale i o starší nahrávky. Vedle zmíněných doplnění několika desek vydaných pod značkou Supraphon to před nedávnem byly například i dvě fonokarty či hned několik re-edic CD z vydavatelství Lotos vydaných pod labelem Levné knihy (a i těch zřejmě existuje více, než máme v seznamu uvedeno).
Pokud máte ve své sbírce nějakou nahrávku s S+H či máte chybějící údaje k nějaké již zveřejněné (například obal desky či etikety v lepší kvalitě), budeme rádi, pokud nám zašlete informaci a my se o ní podílíme prostřednictvím doplnění na tento web. Stejně tak pokud jste narazili na chybu či nepřesnost, dejte nám vědět, prosím.
Chcete-li se detailněji seznámit se zvukovou historií S+H, doporučujeme rovněž obsáhlý seriál Kamila Fajmona, který se tomuto tématu věnuje. Přečíst si jej můžete zde.

Základní školy po celé republice dnes po několika měsících opět přivítaly žáky. Obzvláště pro prvňáčky to byl velmi významný den. Aby jejich obavy spojené s novou životní etapou byly co nejmenší, zpestřili jim na dvou pražských školách den Spejbl s Hurvínkem. Naši dřevění herci spolu s Ondrou Lážnovským a Michalem Bartákem zavítali do Základní školy Emy Destinnové a poté se prvňáčkům představili i na Základní škole Bílá.
S Hurvínkem nemohlo být jinak, než veselo. Hurvínek nejdříve všem prozradil, že do čtvrté třídy chodí už 94 let a že kdyby někdo chtěl, rád mu poradí, jak v ní zůstat co nejdéle. Poté se Spejbl s Hurvínkem přesunuli za vchodové dveře do školy a vítali každého prvňáčka neotřelými povzbuzujícími prupovídkami typu: "Máš svačinu? Jo? Tak řízek mě a chleba tátovi!", nebo " Neboj, za devět let tě pustěj". A došlo samozřejmě i na focení a zvídavé dotazy. A pan Spejbl, kterého uličník Hurvínek nepustil moc ke slovu, vzkazuje všem prvňáčkům v republice, že jim drží palce a přeje jim, aby se jim ve škole dařilo a líbilo. A k tomuto přání se rádo přidává i celé naše divadlo.

Další, v pořadí již 12. díl má seriál Zvuková historie Spejbla a Hurvínka. Přečíst si jej můžete zde.

Po vynucené jarní pauze způsobené vládním rozhodnutím o uzavření všech divadel a dalších kulturních stánků, přichází pro Divadlo Spejbla a Hurvínka, a ostatní scény zaměřující se především na dětského diváky, další rána. Tou je manuál „Provoz škol a školských zařízení ve školním roce 2020/2021 vzhledem ke Covid – 19“, který 17.8.2020 vydalo Ministerstvo školství a tělovýchovy. V něm je v odstavci D na straně 3 školám doporučováno, aby v průběhu školního roku zvážily nutnost konání těch aktivit, které nejsou pro naplnění školního vzdělávacího programu nezbytné a dochází při nich ke koncentraci vyššího počtu lidí (např. kulturní a sportovní akce více tříd či škol) a pokud možno takové aktivity nekonala. S tím pochopitelně nesouhlasí nejenom jednotlivá divadla, ale ani jejich zastřešující Asociace profesionálních divadel. Ta se proti tomuto doporučení v dopise ministrovi ohradila s poukazem na to, že návštěvy profesionálních divadel pro děti mládež nejsou zbytnou kratochvílí zpestřující fádní školní docházku, ale nedílnou a dlouhodobou součástí výchovy a vzdělávání mládeže. Pokud by školy toto doporučení braly skutečně seriózně, tak to může velmi vážně ohrozit ekonomické fungování divadel, jejichž tvorba cílí primárně na malé diváky. To se pochopitelně týká i našeho divadla, které je na příjmech z dopoledních představení pro mateřské a základní školy existenčně zcela závislé.
Asociace profesionálních divadel ve svém dopise ministrovi zmiňuje, že divadla pro děti a mládež jsou připravena udělat maximum pro to, aby co nejvíce snížila rizika vyplývající z návštěvy představení a školám vyšla maximálně vyjít vstříc. Dodržení přísných hygienických podmínek je samozřejmostí, včetně schopnosti adekvátně reagovat i na další případné požadavky ředitelů či zřizovatelů. Asociace však ministra žádá, aby jak ze strany MŠMT, tak ze strany Ministerstva kultury ČR přišel jasný signál, že školní návštěvy profesionálních divadel pro děti mládež jsou součástí výchovy a vzdělávání mládeže a že na tom nic nemění ani současná komplikovaná situace. Pevně věříme, že zdravý rozum v této věci zvítězí a že školy nebudou již nasmlouvaná představení ve větším rozsahu rušit.

Marie Šimsová – představitelka Máničky a paní Kateřiny. Za obě postavy pravidelně promlouvá už čtvrtým rokem, kdy obě ženské role převzala po úmrtí Heleny Štáchové. Přestože je to jedna z nejdůležitějších osob v divadle, zůstává trochu ve stínu mediální pozornosti, což je velká škoda. Svůj podíl na tom ale pochopitelně mělo její mateřství a nyní rodičovství. O to více potěší nejnovější rozhovor, který vyšel v srpnovém čísle časopisu ČD pro vás, který je reklamním magazínem Českých drah pro cestující. Dvoustránkový rozhovor s loutkoherečkou Marií Šimsovou s názvem S Máničkou musí být hlavně legrace si můžete přečíst na v sekci rozhovory.