Aktuality

Jaká gramofonová deska byla v dosavadní devadesátileté historii vydávání mluveného slova se Spejblem a Hurvínkem úplně tou první? To je otázka, kterou si jistě někdy položil úplně každý, kdo má audio příběhy s Hurvínkem a jeho taťuldou Spejblem v oblibě. Odpovědět na ní se snaží i náš web v chronologicky řazeném seznamu nahrávek. Námi uváděná informace se ale liší od té, která byla zveřejněna na únorové tiskové konferenci Divadla Spejbla a Hurvínka, během níž bylo slavnostně pokřtěno nejnovější supraphonní kompilační album "Hurvínkův kouzelný gramofon" vydané právě jako připomínka devadesát let trvající spolupráce S+H s tímto vydavatelstvím resp. jeho předchůdci.

Jak to tedy vlastně je? Zatímco v přehledu na našem fan webu uvádíme, že prvně měli posluchači hlas Josefa Skupy v rolích Spejbla a Hurvínka možnost slyšet na šelakové desce Spejbl u radia, tisková zpráva divadla, stejně jako booklet k zmiňovanému CD, pracuje s verzí, že první Skupovou nahrávkou byly parodické písničky Sonny boy a Maminko, mámo a Pohádka o chcíplé vodě.

Nejedná se však o rozporné informace, jak by se na první pohled mohlo zdát, ale pouze o použití odlišného kritéria při posuzování. A tak zatímco my pracujeme s datem vydání desky definovaného matričním a katalogovým číslem, Supraphon svou informaci zakládá na době nahrávání. Navíc do přehledu pravděpodobně nezapočítal nahrávky, které vyšly u vydavatelství His Master's Voice (což je případ právě desky Spejbl u rádia), které se na rozdíl od značek Esta a Ultraphon neřadí mezi předchůdce dnešního Supraphonu. Jen pro doplnění, značka His Master's Voice byla československou pobočkou anglické firmy The Gramophone Company Ltd.. Gramofonové desky se natáčely v Praze a československé pobočce tehdy šéfoval Karel Hašler. Pod His Master’s Voice natočil Josef Skupa pět Hurvínkových desek.

Jak se můžeme dočíst na webu Panáček v říši mluveného slova od konce roku 1929 organizovalo nově založené zastoupení německé gramofonové firmy Ultraphon pro ČSR natáčení původních českých snímků v berlínském ústředí Ultraphonu. Dělo se tak pod pražskou společností Ravitas. Od počátku roku 1930 se české snímky pro tuto etiketu, včetně Skupových, natáčely již v Praze na přenosné nahrávací aparatuře, s níž přijížděli němečtí technici. Do poloviny roku 1931 se gramodesky značky Ultraphon zpracovávaly a lisovaly v Berlíně.

Parodické písničky, které spadají právě do tohoto berlínského období, byly dle informací Supraphonu natáčeny v červnu roku 1929 (Supraphon u nich jako datum dokončení uvádí 3.6.1929), svého vydání na gramofonové desce se ale dočkaly zřejmě až v červenci 1930 (byť v jiných materiálech i Supraphon uvádí rok vydání 1929). Totéž platí i o dalších nahrávkách, včetně zmiňované Pohádce o chcíplé vodě, u nichž je jako datum vydání uváděn 31. červenec 1930. Oproti tomu scénka Spejbl u radia byla nahrána podle dochovaných záznamů „až“ 6.6.1929, ale z důvodu nižšího matričního i katalogového čísla (AM 2117) přisuzujeme prvenství jí. Je samozřejmě možné, že matriční čísla nebyla deskám přidělována přesně podle skutečného data vydání, ale z minulosti víme, že ani archivní záznamy Supraphonu nejsou ve všech případech vždy stoprocentně přesné.

Kdo ale ví, možná, že to bylo všechno trochu jinak a pravdu se nikdy přesně nedozvíme. Řekněte ale sami, nemá toto malé tajemno i své kouzlo? :-)

Divadlo Spejbla a Hurvínka a death metal - figury hrající převážně pro dětské diváky a nejtvrdší odnož heavy metalu (pro toho, kdo nikdy o tomto hudebním stylu nic neslyšel pár základních informací z wikipedie). Na první pohled dva neslučitelné žánry, které by si ještě nedávno nikdo dohromady nespojoval. A přesto to tak je. V nejnovějším hudebním klipu pražské kapely Soul Decoder k písni Atonementvedle hudebníků vystupují rovněž některé z loutek z noir muzikálu pro dospělé Spejbl a město hříchu. Pro uklidnění slabších povah - samotní Spejbl a Hurvínek v klipu neúčinkují :-). Přesto však, kdo by si něco takového ještě před pár lety dokázal představit, že? Ale hranice toho, co je považováno za přijatelné, se posouvají stále dál, a tak i když se podobné spojení loutek a death metalu dozajista nebude zamlouvat zdaleka všem, nepobuřuje toto extravagantní spojení tolik, jako například před 10 lety, kdy by něco takového bylo skoro nemyslitelné.

Napadá nás, co by tomu asi řekl Skupa či Kirschner, kdyby tento klip viděli či jen slyšeli? Josef Skupa, který hudební produkci Spejbla a Hurvínka v úplných začátcích spojil s jazzovou pěvkyní Tessou Lorelli (Terese Gerlovou) či Miloš Kirschner, který nechal Hurvínka společně zpívat s Waldemarem Matuškou či později s Hanou Zagorovou nebo Máničku s Karlem Gottem. Teprve za éry Martina Kláska se Hurvínek stal v tomto ohledu odvážnějším. Nejprve to byly běžné popové písně s Jitkou Zelenkovou či Hankou Křížkovou, teprve později si Hurvínek zazpíval s uskupením Gipsy CZ či rockovými Wohnouty v písni Pepíčci. A nyní již zmiňovaný metalový nářez v podání kapely Soul Decoder. Lze vůbec hranice posunout ještě dál? A jak se vám osobně líbí, že se D S+H k této spolupráci propůjčilo?

Na závěr snad už jen dodejme, že s Divadlem S+H skupinu Soul Decoder nespojují pouze loutky v klipu, ale i frontman kapely, kterým je syn loutkoherce Matěje Kopeckého.

První zemí kam se Josef Skupa se Spejblem a Hurvínkem vypravil byla v roce 1929 Francie. Československé hranice Spejbl s Hurvínkem poprvé překročili sice už v září 1928, tehdy však jen jako výstavní exponáty na výstavě v Baden-Badenu. V říjnu 1929 už ale následovalo první opravdové zahraniční představení. Stalo se tak během zájezdu do Paříže konaného při příležitosti doprovodného programu II. kongresu Mezinárodní loutkářské unie (UNIMA), která byla týž rok založena v Praze. Úspěšnou Tip-top revue zde tehdy během tří představení shlédli diváci nejméně z desítky zemí. Skupovi a celému jeho souboru se dostalo nejenom bouřlivých ovací, ale i řady lákavých a lukrativních nabídek (roční angažmá ve Folies Bergére, roční turné po Francii atd.). Žádnou z nich však Skupa nepřijal a namísto toho se vrátil ke své práci v Plzni.

Do Francie se Skupa se svými spolupracovníky podruhé vrátil o několik let později, konkrétně v roce 1955. A právě během tohoto zahraničního turné vznikl krátký, ale velmi unikátní šot, který se nyní objevil na internetu. Jedná se o zhruba minutové video, na kterém vidíme Spejbla s Hurvínkem na koloběžce před pařížským Vítězným obloukem a na březích Seiny proložené záběry na usmívajícího se vodiče Josefa Skupu. Jedná se o skutečný skvost a současně vynikající svědectví dané doby. Video bylo publikováno francouzským institutem INA (Institut national de l'audiovisuel), který se zabývá digitalizací a archivací tamních audiovizuálních materiálů.

Odkaz na tento šot jsme spolu s dalšími nově zařazenými videi publikovanými na facebookové stránce Divadla S+H přidali na tuto stránku.

Co mají společného komediální seriál Zkáza dejvického divadla se Spejblem a Hurvínkem? Ten, kdo někdy v Divadle S+H byl a ví, kde sídlí, by asi bez váhání odpověděl, že je to podobná adresa – tedy pražské Dejvice. A právě z blízkosti sídel obou divadel těží i třetí díl zmíněného seriálu, do jehož natáčení bylo zapojeno i D S+H.

V něm se japonský investor, miliardář a obchodník s nádobím Hideiyaki Yashida vydá do Divadla Spejbla a Hurvínka, aby je pozval na turné po Japonsku, kde jsou S+H velmi populární. Namísto do D S+H však omylem dorazí do Dejvického divadla. Jeho umělecký šéf Martin Myšička zavětří příležitost, a tak mu jeho omyl nevymlouvá a velice rychle se s ním dohodne na skvěle placené spolupráci. Dejvičtí jsou v panice, protože spousta z nich nikdy nedržela loutku v ruce, ale těžká finanční situace, ve které se divadlo nachází, je přiměje se to naučit. K tomu ale potřebují ony loutky, které mají v plánu si vypůjčit právě od „Hurvínků“. Úkolem získat loutky pověří Myšička Davida Novotného. Novotný v Divadle Spejbla a Hurvínka i přes „bravurně“ zvládnutou improvizaci s loutkou Spejbla nepochodí, ale nevzdává se. Je rozhodnut si z divadla odnést loutky za každou cenu – po dobrém, nebo po zlém. Do svého plánu angažuje Hynka Čermáka, ale ani plán ukrást loutky se nezdaří. Ekonomka Blanka Cichon situaci jistí tím, že pošle Trojana s Myšičkou do Plzně, aby jednali o možném otevření staré kauzy dědických práv s rodinou Skupových. Blíží se generální zkouška, na kterou se má přijet podívat investor Hideiyaki Yashida osobně, aby s Dejvickým divadlem podepsal smlouvu. Budou mít dejvičtí nakonec hru Hurvínek a lupiči s čím hrát? To už neprozradíme, na se to podívejte sami. Kdo by nechtěl sledoval celý díl, může si pustit už jen závěr, ve kterém uvidí výsledek snažení dejvických i to, jak byl spokojený japonský investor.

Do natáčení tohoto dílu byli zapojeni i herci D S+H. Ve scéně, kdy si David Novotný přijde k „Hurvínkům“ vypůjčit loutky, „paří“ zprvu Ondřej Lážnovský s Miki Kirschnerem hry na kompech, aby následně rychle přepnuli své monitory na divadelní web a poté nevěřícně sledovali Novotného vystoupení se Spejblem. To si nemůže nechat ujít ani skutečný vodič této figury Richard Maška - zřejmě, aby se něco přiučil :-). Michal Barták pak je tím, kdo lapí do pytle zloděje Novotného, který když neuspěl po dobrém, chce loutky lstí ukrást.

Ne každému podobný styl humoru i občasné ostřejší výrazy sednou, ale cení se, že si Divadlo S+H umí udělat legraci i samo ze sebe.

Konec března patří oslavám loutkářského umění a divadlu vůbec. Na 20. března připadá Světový den divadla pro děti a mládež, 21. března si připomínáme Světový den loutkářství a do třetice 27. březen je pak Světovým dnem divadla.

Prvně jmenovaný den se slaví od roku 2001 jako výraz podpory dětí a mládeže a uznání jejich práv na umělecké a kulturní obohacení zejména prostřednictvím divadelní kultury. Jde o celosvětovou akci vyzdvihující významnou úlohu, kterou může divadlo sehrávat v životech svých mladých diváků a tvůrců. Na celém světě se na počest Světového dne divadla pro děti a mládež konají slavnosti, festivaly a představení organizované pro děti a mládež a dětmi a mládeží. Světový den loutkářství je pak neodmyslitelně spjat o organizací UNIMA (Union International de Marrionette - Mezinárodní loutkařská unie), kterou v počátcích z pozice prezidenta vedl i zakladatel Divadla S+H Josef Skupa.

Divadlo Spejbla a Hurvínka při příležitosti těchto významných dnů připravilo několik zajímavých aktivit. Mezi nimi například první ze série zážitkových workshopů pro malé školáky a předškoláky a jejich učitele či natočilo pěkný video pozdrav. Stranou pozornosti nezůstaly tyto akce ani pro média. Krátká informace z workshopu se objevila ve Zprávičkách na kanále Déčko České televize poprvé 20.3, obsáhlejší reportáž pak byla v témže pořadu odvysílána 22.3.2019.