Charakteristika Divadla Spejbla a Hurvínka

Jak šel čas

Hlavními postavami všech inscenací Divadla S+H jsou Spejbl (1920) a Hurvínek (1926) – otec a syn – reprezentující rozdílný pohled dvou generací na svět. Vystupují jako hlavní aktéři civilních i fantastických příběhu a v komponovaných vizuálních pořadech jako komentátoři s nadhledem filozofují o základních životních otázkách. Jejich už tradičním protihráčem je podobný ženský pár, Hurvínkova nerozlučná kamarádka Mánička (1930) a její pedagogicky zaměřená "bábinka" paní Kateřina Hovorková (1971). Tuto základní čtveřici protagonistů, obklopenou v komediálních příbězích dalšími postavami na základě požadavku autorů, doplňuje Spejblovic pes Žeryk (1930). Duchovním otcem všech hlavních postav, s výjimkou paní Kateřiny, je Josef Skupa. Tomu v roce 1920 řezbářský mistr Karel Nosek podle jeho návrhu vytvořil Spejbla. Nejprve se však hledalo, co vlastně s ním. Nesměl vystupovat v tradičních hrách, vystupoval tedy tzv. na přidanou, přičemž jeho první kousky vůbec nesvědčily o jeho budoucí slávě. Vystupoval třeba jako artista na hrazdě nebo mu namazali papírem od syrečků šosy a pustili na něj psa pro pobavení publika. Skupa pro Spejbla ale vytvářel postupně důstojnější role - dialogy s dalšími loutkami, s Kašpárkem nebo se Švejkem. Ale tím pravým se ukázal být až Hurvínek, kterého vyrobil Karel Nosek jako překvapení pro Skupu v roce 1926. Původně nic nenasvědčovalo tomu, že by to měl být Spejblův syn, obecenstvo si toto spojení ale samo vynutilo.

Profesor Josef Skupa (1892 – 1957) nejprve působil v Plzni v amatérském Loutkovém divadle Feriálních osad v Řemeslnické besedě, které bylo založeno v roce 1913. Jeho Spejbl s Hurvínkem poměrně rychle získali úspěch u publika, menší už u principála tehdejšího divadla Karla Nováka, který Spejbla příliš v lásce neměl. I to přivedlo Skupu k tomu, aby opustil divadlo feriálních osad a učitelské povolání (od roku 1919 působil jako profesor matematiky a kreslení, jeho žákem byl mimo jiné Jiří Trnka, který se Skupou také spolupracoval) a v roce 1929 si zaregistroval na Obchodní komoře v Plzni vlastní a původní ochrannou známku na své loutky Spejbla a Hurvínka. Následně od roku 1930 začal působit ve vlastním zájezdovém Plzeňském divadélku Spejbla a Hurvínka, které se stalo prvním profesionálním loutkovým souborem. Prvním počinem nově založeného profesionálního souboru bylo uvedení hry "Revue z donucení" (tato hra měla premiéru 19.4.1930 ještě na amatérské scéně a pod názvem "Hurvínkova jarní revue"), a to 16.8.1930 v hostinci U Langů Nýřanech a o několik dní později 22.8. v Poděbradech. Divadlo hrálo jako zájezdová scéna se sídlem v Plzni do roku 1943.

V červnu 1943 se o divadlo začalo zajímat gestapo. Divadelního autobusu bylo dvakrát užito coby útočiště pro vysílačku ilegální skupiny v Chrástu a zřejmě také k převozu zbraní. 18. ledna 1944 byl Skupa zatčen a vyslýchán. Vzhledem k tomu, že svědkové nevypověděli nic, co by mu mohlo přitížit, byl odsouzen za protifašistický odboj alespoň pro poslech zahraničního rozhlasu a to k pěti letům vězení v proslulé drážďanské „Mathildě“, věznici na Mathildenstrasse, odkud vězni putovali většinou do některého z koncentračních táborů. Skupa naštěstí ve vězení dlouho nepobyl. 14. února 1945 byla budova věznice zasažena při náletu amerických letadel a Skupovi se podařilo z hořící budovy uprchnout. Nebyl to však jen Skupa, kdo byl za války vězněn. Jiřina Skupová musela odevzdat i loutky Spejbla a Hurvínka, které skončily rovněž „za mřížemi“ - v trezoru plzeňského gestapa. Loutky Spejbla a Hurvínka byly po válce nalezeny na smetišti, kam byly vyhozeny při likvidaci ústředí plzeňského gestapa. Našel je malý chlapec, který je poznal a předal Skupovým. A tak se de facto zrodila poválečná éra Skupa divadla S+H.

Po Skupově smrti v lednu 1957 převzal role obou dřevěných herců, Spejbla a Hurvínka, jeho žák Miloš Kirschner (1927 – 1996), který již za života Skupy s ním obě titulní postavy alternoval. Prof. Skupa jej na sklonku svého života v roce 1956 veřejnou listinou jmenoval svým nástupcem. Sotva se soubor divadla začal vzpamatovávat ze Skupova úmrtí, ozývaly se ze strany některých odborníků a profesních konkurentů mnohé hlasy a byly sepisovány i petice, aby Spejbl s Hurvínkem ukončili svoji divadelní pouť. Miloš Kirschner a jeho kolegové tak na sebe vzali velkou zodpovědnost za další osud S+H. V divadle začala významně působit tvůrčí skupina SALAMANDR, jejímiž členy byli Miloš Kirschner, Jan Dvořák, Miroslav Vomela, Miloš Haken a Luboš Homola. Jedním z prvních přínosů jejich práce bylo rozpracování principu černého divadla, na který později navázaly i jiné scény. I když trikový efekt „černého sametu“ byl vždy užívanou součástí kouzelnických triků, Salamandři ho poprvé využili pro divadlo. Divadlo tak úspěšně pokračovalo v uměleckém úsilí o jevištní zobrazení groteskně humorného a satiricky viděného světa. Posledním Kirschnerovým vystoupením bylo představení pro dospělé "S+H balancující a bilancující", na jehož premiéru byl uvolněn z nemocnice. Rok poté po 44 letech soužití s S+H zemřel. Miloš Kirschner hrál obě postavičky dokonce o 13 let déle než prof. Skupa, byl také autorem a režisérem.

Spejbla a Hurvínka mluví tradičně jeden herec, střídající hluboký hlas otce Spejbla s Hurvínkovou komickou dětskou fistulkou. Tuto tradici založil Josef Skupa, pokračoval v ní Miloš Kirschner a navázal na ni i Martin Klásek (1957). Ten se – vybrán a připravován Kirschnerem – poprvé představil dětskému obecenstvu v rolích Spejbla a Hurvínka 6. prosince 1974 ve hře "Hurvínek mezi broučky" a od roku 1982 je pak pravidelně alternoval. Po smrti Miloše Kirschnera se stal již třetím otcem S+H. Navázal také na autorskou dílnu divadla, hry i režíroval. I Martin Klásek si vychoval svého nástupce. Na konci září 2017 divadlo veřejně oznámilo, že s interpretací obou postav začíná ve hře "Hurvínek v Hajanech" Ondřej Lážnovský (1975). Ten se počínaje lednem 2022 stal jediným interpretem obou postav v dětských hrách, Martin Klásek své účinkování omezil jen na večerní představení pro dospělé. V říjnu 2022, poté co divadelní soubor Lážnovský opustil, se divákům na forbíně v rolích S+H v představení "Spejbl, Hurvínek a já" poprvé představil teprve jednadvacetiletý Martin Trecha (2001).

Převážná část produkce se hraje na domácí scéně, divadlo však několikrát během sezóny podniká krátké i dlouhodobé zahraniční zájezdy. Do dnešních dnů divadlo S+H hostovalo v desítkách zemích čtyř kontinentu (více viz zahraniční turné). Spejbl a Hurvínek v interpretaci Miloše Kirschnera odehráli svá představení v osmnácti jazycích, v interpretaci Martina Kláska ve dvanácti. Celkově tak ve více než dvaceti jazykových mutacích, přičemž oběma dlouhá léta sekundovala Helena Štáchová (1944 - 2017), ředitelka, kmenová autorka a režisérka D S+H, která vytvářela herecký pendant S+H v roli Máničky a paní Kateřiny. I ona byla po Anně Kreuzmannové a Boženě Welekové již třetí interpretkou tradiční postavy divadla – Máničky. Role paní Kateřiny však byla vytvořena přímo pro ni v roce 1971. Po jejím úmrtí obě ženské role převzala Marie Šimsová (1980). Ta se však rozhodla na podzim roku 2022 divadlo opustit, a tak po ní lipovou štafetu převzala Jana Mudráková (1994).

Tito hlavní herečtí protagonisté mají v souboru řadu znamenitých spolupracovníků, kteří svým vodičským mistrovstvím propůjčují loutkám – marionetám – které jsou typickým výrazovým prostředkem divadla, charakteristické pohybové herectví.

Domovská scéna

Profesionální soubor prof. Skupy zahajoval svou činnost v srpnu 1930 jako zájezdová scéna se stálým sídlem v Plzni. V Plzni divadlo hrálo - především v zimních měsících - na jevišti někdejší, dnes již zbourané Řemeslnické besedy u Wilsonova mostu, která se po několikerém stěhování amatérského souboru stala stálým působištěm Loutkového divadla feriálních osad, kde Skupa až do r. 1930 působil jako vedoucí souboru. Některé premiéry Skupova souboru se však realizovaly i na jiných plzeňských scénách, často i na zájezdových štacích. Na zájezdech trávil Skupův soubor převážnou část sezóny, často i v Praze, kam se divadlo po válce přestěhovalo. Skupův návrat k divadlu po válce ale nebyl vůbec jistý, Skupa tehdy působil v plzeňském rozhlase a váhal, zda se k divadlu vrátit. Jeho přátelé ho k pokračování ale přemluvili.

Pro svůj nový začátek si Skupa zvolil Prahu, kde si v minulosti vytvořil dostatečné divácké zázemí (v Praze Skupa svého Spejbla úplně poprvé představil 13.12.1924 v sálu Hotelu Beránek na pražských Vinohradech, kde se konalo setkání loutkařů). Domovskou scénu našlo v prostorách v Římské ulici na pražských Vinohradech, kde sídlilo ústředí Svazu čs. požární ochrany (nynější Divadlo u hasičů) a kde dříve bylo kino Varieté-Bio (v polovině 30. let minulého století přejmenované na kino Tatra). Zásluhu na zajištění vhodných prostor pro Skupovo pražské divadlo měli především JUDr. Jiří Lorman a Jan Hubáček. 8. října 1945 se sešla ustavující valná hromada loutkářského divadelního družstva Spejbl a Hurvínek. Pražská éra divadla byla zahájena pod novým názvem „Divadélko Spejbla a Hurvínka“ 12. října 1945 představeními "Hurvínkovo hospodářství" (pro děti) a "Loutkové grotesky" (pro dospělé). Jmenujme zde ty, kteří se spolu se manžely Skupovými vydali po válce do Prahy. Někteří byli členy souboru již před válkou: František Flajšhanz, Vít Šebesta, Jan Vavřík-Rýz, Jan Hubáček a Lubor Zahrádka, jiní nově přibyli: Čestmír Válek, Jan Ret, dr. Jiří Lorman a Božena Weleková, která se ujala po Anně Kreuzmannové role Máničky. Za dobu působení D S+H prošlo dovadlo několika rekonstrukcemi a modernizacemi, největší proběhly v roce v letech 1968 a 1983.

Poslední představení v divadle v Římské ulici se konalo 4. listopadu 1994 od 10 hodin. Po výpovědi a nuceném přestěhování v roce 1995 našlo nové působiště v Dejvické ulici v Bubenči v bývalém kině Svornost. Svou dejvickou historii zahájilo divadlo 24. února 1995 premiérou představení "Spejbl a Hurvínek balancující a bilancující". Během sezóny 2007/2008 bylo rozhodnuto o další rekonstrukci budovy. Divadlo dočasně hrálo v sále břevnovského hotelu Pyramida a do dosavadního působiště se vrátilo po dvouleté rekonstrukci. Návrat na domovskou scénu oslavilo 1. dubna 2010 premiérou hry pro dospělé diváky "Spejblovo hudební zmatiné". Do zákulisí dejvické scény můžete virtuálně nahlédnout s pomocí tohoto odkazu.

V roce 2010 bylo po celkové rekonstrukci divadla otevřeno minimuzeum loutek Divadla Spejbla a Hurvínka. Diváci se mají možnost seznámit s pestrou přehlídkou loutek z inscenací, které po dobu osmdesátileté profesionální činnosti divadla vznikaly. Spatřit je zde možno jak loutky podle návrhů Jiřího Trnky, tak i dalších řezbářů a výtvarníků spjatých s činností divadla. Celkem si diváci mohou prohlédnout na čtyři sta loutek. Centrální expozice a přilehlé výstavní vitríny jsou umístěné ve foyer divadla. Expozice je přístupná pouze divákům v době, kdy se hraje. Autory výstavy jsou Naďa a Dušan Sotákovi.

V březnu 2025 se Divadlo S+H dočasně přesune do nedalekého Grandhotelu International, nebo jejich domovská scéna bude procházet rekonstrukcí. Až do konce roku 2025 zde bude probíhat přístavba zkušebny, skladu a obnova sedadel v hlavním sále. V prostoru stávající pokladny vznikne nové zákaznické centrum, jehož součástí bude i obchůdek s originálními dárkovými předměty.

Fotogalerie

+ dalších 11 fotek »

Mimodivadelní tvorba a získaná ocenění

Vedle divadelních představení divadlo také natočilo stovky gramofonových a dalších audio nahrávek, desítky rozhlasových pohádek a scének a v neposlední řadě také několik televizních pořadů a večerníčků. Nahrávky Divadla S+H v průběhu let získaly celkem 40 zlatých, 26 platinových a jednu diamantovou desku za 5.427.500 prodaných zvukových nosičů. Jako upomínku 90 let spolupráce s vydavatelstvím Supraphon obdrželo D S+H v únoru 2019 památeční šelakovou desku. V celé historii Divadla Spejbla a Hurvínka je nejprodávanější nahrávka v němčině Spejbls Urlaub mit Hurvínek, které se prodalo 101.403 kusů zvukových nosičů. Z bohatého katalogu českých titulů Spejbla a Hurvínka byla neoblíbenější deska Vánoční kapr u Spejblů, které se prodalo celkem 92.939 nosičů (podrobnosti viz perličky z historie audio tvorby S+H).

V závěru I. festivalu československých státních loutkových divadel, 13. září 1959, kdy se konala premiéra Velegrandteátru Spejbl, bylo Divadlu Spejbla a Hurvínka na jevišti Divadla F. X. Šaldy v Liberci udělen Řád práce, oceňující podíl divadla na rozvoji českého loutkářství a jeho kulturně politickou práci v mezinárodním měřítku. 23. března roku 2013 se Spejbl s Hurvínkem stali držiteli ceny Thálie za celoživotní mistrovství v oboru loutkového divadla. V roce 2016, kdy Hurvínek slavil své 90. narozeniny, získali naši dřevění herci titul "Čestní členové herecké asociace" za celoživotní oddanou službu divadlu. Další pocta přišla v na jaře roku 2017, kdy bylo české a slovenské loutkářství, včetně našich hrdinů, zapsáno na seznam světového nehmotného kulturního dědictví Organizace OSN pro výchovu, vědu a kulturu (UNESCO). Zatím poslední ocenění naši hrdinové získali v Plzni 26. května 2019 na Komedy festu a to za dlouhodobý přínos českému humoru. 8. listopadu 2022 se dostalo Divadlu Spejbla a Hurvínka od sdružení CZECH TOP 100 velké pocty, kdy se stalo se jedním z ambasadorů ČR, tj. osobností a institucí, kteří šíří věhlas České republiky ve světě.

Od léta 2002 na paměť Josefa Skupy zdobí plzeňské Šafaříkovy sady krásné sousoší Spejbla a Hurvínka. To bylo ve své původní podobě odhaleno 14. června 2002. Podle návrhu výtvarníků Jaroslava Plejskala a Savasse Vojatzoglu ho z epoxidové pryskyřice odlil plzeňský sochař František Bálek. Bohužel v září téhož roku bylo sousoší poničeno vandaly. Stávající podoba, tentokrát z bronzu, byla odhalena 1. dubna 2003. Zhotovení se v druhém případě ujal Rudolf Matějka. Hurvínek váží 35 kilo a Spejbl zhruba 75 kilogramů. Odlití soch trvalo tři měsíce. Další pomník na počest Spejbla a Hurvínka stojí v Chrástu u Plzně (2006), kde Skupa žil. Pomník z růžové indické žuly, který byl 27. května 2006 slavnostně odhalen i za účasti Heleny Štáchové a Martina Kláska, vytvořil sochař Jaromír Nedorost. Dřevěné sochy S+H stojí pak i v Mladějovicích (2013) před budovou tehdejší školy, kam mladý Skupa chodil. Od 23. září 2010 radost lidem rozdává i krásná bronzová lavička z dílny Dušana Sotáka umístěná před Divadlem S+H v Dejvicích na kterou se mohou kolemjdoucí posadit a vyfotit se. Při příležitosti stoletého výročí pana Spejbla byla 7. července 2020 slavnostně odhalena další lavička se Spejblem a Hurvínkem, tentokráte v Plzni na náměstí Republiky. Autorkou soch na lavičce, které mají pohyblivé hlavy a oči, je kanadská umělkyně českého původu Lea Vivo. Bronzová socha na pískovcovém podstavci obklopená dvěma lavičkami ze stejného materiálu zdobí jako pocta Gustavu Noskovi od srpna 2023 také město Cheb. Autorem se slovenský sochař Miroslav Žáčok.

Josef Skupa má dvě pamětní desky. Jedna z nich je od ledna roku 1967 spolu s bronzovou bustou Skupy umístěna v Plzni v Prokopově ulici v místě, kde mělo sídlo Loutkové divadlo feriálních osad (Plzeň, Prokopova 15). Druhá se pak od roku 1965 nachází na fasádě rodného domu Josefa Skupy ve Strakonicích.

Po Josefu Skupovi je rovněž pojmenováno několik ulic či vlak a po dvojici Spejbla a Hurvínka pak od června 2002 dokonce dvě planetky (více o planetkách se můžete dočíst na samostatné stránce). V polovině listopadu 2021 pak byl v Plzni za účasti loutkoherců z D S+H slavnostně otevřen nový volnočasový zážitkový okruh, který zdobí dřevěné sochy S+H (více se o tomto okruhu můžete dočíst na samostatné stránce).

Spor o autorská práva

Během své existence nezažívalo divadlo pouze veselé okamžiky. Asi nejhorší chvíle přišly během vleklého soudního sporu o práva na používání dřevěných loutek, který probíhal v letech 1998 - 2007. Josef Skupa zemřel bezdětný (se zanecháním závěti z 5.2.1933), a tak jeho autorská práva přešla na jeho manželku Jiřinu Skupovou, která je později odkázala své sestře. Ta zemřela v plzeňském Domově důchodců, který určila za svého dědice. Závěť však byla neplatná, protože Domov důchodců neměl právní subjektivitu a dědit podle zákona nemohl. Přesto se dědičkou stala Skupova sestřenice, která je odkázala Městskému ústavu sociálních služeb v Plzni (MÚSS). Ten následně vyvolal soudní spor, v němž se pokusil získat svůj podíl na příjmech divadla kvůli používání Skupových loutek. Ve sporu šlo zejména o to, kdo je ve smyslu zákona autorem loutek. Sociální ústav tvrdil, že autorem je jednoznačně Skupa, Štáchová říkala, že řezbáři Karel a Gustav Noskovi. Skupa dal řezbáři v roce 1919 náčrtek podoby loutky, která měla nahradit Kašpárka, Nosek o rok později vyrobil loutku Spejbla. Podle právničky ústavu byl jeho inspirací právě Skupův náčrtek. Právník divadla namítal, že Noskova loutka nebyla Skupovu náčrtku vůbec podobná. Z některých písemností podle něj vyplývá, že Nosek na realizaci Skupovy představy neměl vhodné náčiní. Skupovi prý také řekl, že by se takové loutky děti bály, hovořil o zrůdě, či dokonce monstru. Vrchní soud dospěl k závěru, že se sice obecně ví, že Skupa udělal jakýsi náčrtek, ale jak vypadal, zda splňoval požadavky výtvarného díla, zda podle něj bylo postupováno, je prý pouze v rovině úvah. Podle rozsudku někteří svědci z řad Skupových kolegů vypověděli, že loutkám spíš propůjčil charaktery a hlas. Vrchní soud plzeňskému ústavu nevyhověl, ani pokud jde o práva na jména loutek, která vymysleli otec a syn Kovalovi. Důkazem je diplom čestného uznání, jenž oběma 12. října 1955 v den 10. výročí stálé pražské scény Divadélka Spejbla a Hurvínka vystavil sám Skupa, a ve kterém jim děkuje za vytvoření jmen Spejbl a Hurvínek.

V soudním sporu se nakonec ředitelce divadla Heleně Štáchové podařilo prokázat, že Skupa není ani autorem loutek (Spejbla vytvořil řezbář Karel Nosek, Hurvínka jeho synovec Gustav Nosek), ani jejich jmen (ta vymyslel Karel Koval). Definitivní rozhodnutí podal Nejvyšší soud dne 6. srpna 2008, kdy žalobu MÚSS zamítl. Nikoliv historické, tedy původní ochranné známky na využití Spejbla a Hurvínka, tak dnes patří divadlu a jeho ředitelce Štáchové resp. po jejím úmrtí jejím dětem. Jinak je to ovšem se Skupovými původními hrami (mnohé sepsal společně s přítelem Frankem Wenigem), které divadlo využívat nesmí bez udělení souhlasu dědiců, s ohledem na tantiémy plynoucí z autorských práv. Spor se velmi negativně podepsal na zdravotním stavu Heleny Štáchové, která byla tou dobou ředitelkou D S+H.

Ředitelé divadla

• Denisa Kirschnerová 1.7.2017 – dodnes
• Helena Štáchová 1.9.1996 – 22.3.2017
• Miloš Kirschner 1.9.1966 – 1996 (prozatímně převzal vedení divadla už od 1.2.1966)
• Ota Popp 1.1.1963 – 31.1.1966
• Jiřina Skupová 1.3.1957 – 31.12.1962
• Josef Skupa 1.8.1930 – 8.1.1957