nejstarší z 1.5.2004
Rubrika: fan web
Útrapy cestování nás ale v žádném případě neodradily, spíše naopak. Pro děti to byl o to větší zážitek, že jsme se do nově zrekonstruovaného divadla Reduta v Brně vypravili na představení všichni společně vlakem. Premiéra připadla na pátek 24.listopadu od 18:00, a tak jsme museli vyrazit z Prahy vlakem hned po škole, abychom to včas stihli. Cesta nám vesměs rychle ubíhala a sem tam nám za oknem prolétla první sněhová vločka. To nám připomnělo, že se vánoční svátky už kvapem blíží a že se máme skutečně na co těšit. V plném rozsahu nás zasáhla vánoční atmosféra na Zelném trhu v Brně, kde se nachází budova divadla Reduta, protože právě v den premiéry tam začaly vánoční trhy a rozsvěcoval se tam stromeček.
Docela jiný svět překvapení, úžasu a nádherného zpěvu, ale také vybraného humoru a nenuceného veselí, na nás čekal uvnitř divadla Reduta v Mozartově sále. Sehnali jsme si sice už jen volné lístky nahoru na galerii, což mohl být pro moje čtyři malé děti problém a bály se, aby na jeviště dohlédly, nicméně pohodlí sedaček, nadhled nad scénou a krása divadla nám brzy zaplašili všechny naše prvotní obavy, takže jsme se začali v divadle cítit jako doma. Představení začalo a rychle upoutalo celou naši pozornost.
Hurvínek s panem Spejblem vyskočili na scénu a najednou bylo všude veselo. A hned úvodní scéna byla originální a nečekaná. Herci ještě nebyli připraveni, a proto zůstalo na panu Spejblovi a jeho synkovi Hurvínkovi, aby diváky v sále zaměstnali a pobavili, zatímco se budou operní herci v zákulisí připravovat. Vtipné glosy a zmatky s rozmisťováním kulis a rekvizit po jevišti pak chytře a nenásilně vtáhly všechny malé a velké diváky do děje opery. Příběh slavné Smetanovy opery Prodané nevěsty byste ale vlastně ani nemuseli předem vůbec znát, stačilo se jen pořádně dívat a pozorně poslouchat.
Spejbl s Hurvínek a samozřejmě i Mánička s Žerykem zde totiž po celou dobu představení působili jako operní průvodci, nejdříve v roli pouhých návštěvníků opery, později pak již jako plnohodnotná součást operního sboru, takže pokud jste dosud o opeře něco nevěděli, oni vám to vysvětlili nebo zazpívali. Jako průvodci postupně představili všechny operní zpěváky a herce na scéně (Tomáše Kořínka ve dvojroli Jeníka a Vaška, Pavlu Vykopalovou v roli Mařenky, Jana Šťávu v roli Kecala a Evu Esterkovou ve dvojroli hospodské či Esmeraldy), jejichž pěvecké výkony byly jedinečné, a nezapomněli ani na čtveřici muzikantů a jejich hudebních nástrojů (kontrabas - Jindřich Konvalinka, housle - Barbara Tolarová, klarinet - Zdeněk Kužela a klavír - Ondrej Olos).
A jaké byly správné odpovědi na pět soutěžních otázek souvisejících s těmito příběhy?
“Ve čtrnáctém roce, když se rozpadl odbor loutkového divadla Spolku feriálních osad, byl pro Plzeň angažován lidový loutkář Karel Novák, jeden z nejlepších loutkářů českých. Skupa chodil k němu do divadla jako host, ale nesměl na loutky ani sáhnout. To byla doména rodiny. Jedinou výjimkou jsem byl já, když jsem se vrátil z vojny, protože, já jsem byl z loutkářské rodiny. Skupu moc mrzelo, že si nemůže zahrát. A tak přišel na nápad, že si dá udělat loutku, se kterou by mohl dělat, co by chtěl.“
Prof. Skupa tedy namaloval návrh a požádal strýce Gustava Noska, mistra Karla Noska, aby mu takovou loutku vyrobil. “Pane profesore, tak jak jste to namaloval, to vám nemůžu udělat. Já nemám ten vercajk, abych tam tu plastiku provedl, a potom, podívejte se na to, vždyť se toho budou děti bát“ , řekl mistr Nosek Josefu Skupovi. A vyrobil loutku, jak uměl. Gustav Nosek o loutce, jíž se později dostalo jméno Spejbl, vypráví:
“To byla jeho loutka. Hned si ji nechal obléknout. Tvrdil: to nesmí být ani dělník, ani měšťák ani sedlák, to musí být něco mezi všemi vrstvami. Se Spejblem pak hrál vždy na konci loutkového představeni: přidával a bavil dětičky. Spejbl dělal dětem kotrmelce a skákal a houpal se na hrazdě, až se rozbil a Skupa mi řekl: Udělej mi nového podle toho starého, ale důkladně, aby něco vydržel. Třeba z dubového dřeva.“ Pan Nosek vyrobil nového Spejbla, důkladnějšího, a ten starý zůstal ležet v koutě mezi smetím. Ale jak došlo k tomu, že se narodil Spejblův syn, Hurvínek?
“Při jednom zájezdu do Prahy šel jsem se ve volném čase podívat do Arény na Ference Futuristu a Járu Kohouta. Tehdy ještě nebyl Voskovec a Werich. A řekl jsem si: vida, jeden druhému přihrává, to je veliká pomoc. Spejbl to taky potřebuje, aby se mohl s někým bavit, kdo by mu dodával šťávu, kdo by ho inspiroval. Cely týden jsem drapal, až jsem udělal loutku a přinesl ji Skupovi. To byl Hurvínek. Já jsem ho vyrobil, já jsem ho vodil, já mu dal pohyb. Tenkrát ještě byl v košilce, vzadu ji měl rozepnutou...“
A jak to dopadlo s první loutkou Spejbla, která zůstala porouchaná ležet někde v koutě mezi smetím? Pan Nosek ji opravil a celá léta opatroval jako oko v hlavě. V roce 1948 ji spolu se svým Hurvínkem z upřímného přátelství věnoval na památku sovětskému loutkáři Obrazcovovi, ale loutka nakonec stejně zůstala v Československu.
My vám nyní díky laskavosti Supraphonu nabízíme možnost vyhrát toto album. Stačí, když správně odpovíte na několik jednoduchých otázek vztahující se k příběhům zachyceným na tomto albu. Ale pozor, CD nezíská první úspěšný soutěžící, ale pátý v pořadí. Děkujeme vydavatelství Supraphon, které ochotně vyhovělo naší prosbě a věnovalo nám toto album do naší soutěže. Těšíme se na vaše odpovědi. Soutěž bude ukončena po vyhlášení výherce a poté bude CD zasláno výherci obyčejnou zásilkou Českou poštou.











