Zvuková historie Spejbla a Hurvínka

V roce 2020 oslavilo Divadlo Spejbla a Hurvínka hned několik výročí: Spejbl měl 100 let, Máničku se Žerykem čekají devadesátiny, stejný počet roků bude divadlo profesionálním souborem, 75 let sídlí v Praze a už má za sebou 25 let v Dejvicích. Po celou dobu existence vznikaly vedle divadelních inscenací i audio záznamy, které ukazují nejen vývoj charakterů loutek, ale také vlastně vývoj audioknižního průmyslu. Seriál na pokračování, který připravil Kamil Fajmon a který původně byl určen pro sever naposlech.cz, se věnuje právě nahrávkám Divadla Spejbla a Hurvínka.

1. díl - 2. díl - 3. díl - 4. díl - 5. díl - 6. díl - 7. díl - 8. díl - 9. díl - 10. díl - 11. díl - 12. díl - 13. díl - 14. díl - 15. díl - 16. díl - 17. díl - 18. díl - 19. díl - 20. díl - 21. díl

Díl první: První republika a Protektorát

Chronologické mapování snímků S+H se sluší zahájit tou úplně první nahrávkou, pro počáteční charakteristiku loutek ale nejlépe poslouží dvě rozhlasové četby z literárních textů Franka Weniga v půvabném podání Jana Vondráčka. Mnozí jistě vědí, že Spejbl se divákům poprvé představil patrně na podzim 1920 v plzeňském divadle Feriálních osad a prvním jeho partnerem byl Kašpárek. Obě postavy interpretoval Josef Skupa – Spejbla hlubokým basem, prostořekého Kašpárka vysokou fistulkou. Z bezhurvínkovského období neexistuje bohužel žádný dětský zvukový snímek a atmosféru těchto výstupů přibližuje několik knížek, v nichž je Spejbl vykreslen jako popletený pán, jehož typickým znakem je komolení písniček, obracení se o radu na publikum či jazykové splácání všeho možného dohromady.

O Vánocích 2012 vysílal Český rozhlas Plzeň několik kapitol z jedné z nejznámějších knížek Franka Weniga Kašpárek a Spejbl v říši pimprlat. Druhá série Z Kašpárkova koutku obsáhla celkem devět povídek. Název je více než příhodný, neboť Z Kašpárkova koutku byla rubrika dětského plzeňského časopisu Mladá stráž, kterou ve 20. a 30. letech 20. století vedl právě Frank Wenig. Audio sestava obsáhla dvě méně známé skutečnosti: Hurvínek prvně vystoupil v roce 1926 a než se jeho jméno vžilo, byl oslovován jako Spejblátko či Spejblík. Obdobné platí i o psu jménem Žery, který byl předchůdce Žeryka. Bohužel ani jednu z četeb Radioservis dosud nevydal.

Gramofonové snímky značky His Master’s Voice

Do 60. let minulého století vycházely zvukové snímky na gramofonových šelakových deskách. Na každou oboustrannou desku se vešlo maximálně sedm minut, limitující délka tak umožnila natočit pouze krátké dialogy a písničky. Velké množství desek bylo často pořízeno v jeden den. Prvních pět desek natočil Skupa v letech 1929 a 1930 v Praze pro československou pobočku anglické firmy The Gramophone Company Ltd., které u nás šéfoval Karel Hašler, na značku nejstaršího vydavatele His Master’s Voice. Ve scénce Spejbl u rádia vystupuje ještě Kašpárek a zřejmě se jedná o jediný dochovaný záznam jeho hlasu. Příběh je založen na kuriozní situaci: Spejbl poslouchá rozhlas, zvukové vlny však spojí vysílání dvou stanic, recept na vánočku a společenskou výchovu. Jejich sloučením vzniká zcela originální návod, jak získat partnerku.

Druhou historicky důležitou deskou jsou Hurvínkem Popletené písničky. Hurvínek ve svém premiérovém vystoupení nesměle pozdravil Ruku líbám. Pozdrav dodržel i v tomto snímku a i když se přehnaně snažil zazpívat vše správně, nepovedlo se mu to a rozbrečel se. Ve všech dalších Skupových snímcích je Hurvínek už sebejistý, a protože se jeho popletený taťulda nezměnil, má nad ním Hurvínek v chytrosti navrch a je proto často po Kašpárkovsku prostořeký. To se projevilo i v další scénce věnované zkoušení látky – příprava do školy se ostatně ujala coby hlavní náplň Skupovských gramofonových nahrávek. Posledním snímkem této firmy jsou parodie na dvě slavné melodie zabývající se hledáním Hurvínkovy maminky a obav ze samoty.

Ultraphon

Nejvíce zvukových záznamů se Spejblem a Hurvínkem pochází od německé společnosti Ultraphon, konkrétně z července a listopadu 1930. Započata byla rozsáhlá 18dílná série s názvem Zkoušení: v prvních čtyřech dílech Hurvínek přesvědčí svého otce, že látku ovládá, i když tomu tak není, v dalších dvou částech se ve zvukové historii S+H poprvé Spejblovi rozsvítí a odhalí Hurvínkovy bláboly. Kuriozitou je reklamní deska koncipovaná jako rozhlasové vysílání, která upozorňovala posluchače na desky S+H. Na její druhé straně stejným způsobem představili své aktivity Voskovec s Werichem. Z hudebních záznamů stojí za zmínku Spejbl a kurtizána, neboť bohatý milostný život Josefa Spejbla se odrážel v mnoha divadelních výstupech.

V následujících letech už nahrávání nebylo tak silné. V roce 1931 vznikla pouze píseň Spejblovo filmové opojení, která se stala ústřední muzikou pro neúspěšný stejnojmenný krátký loutkový film a reedice se nedočkala, o rok později byly vylisovány další dvě desky Zkoušení. Plodnější období zaznamenává rok 1933, v němž stojí za pozornost zachycené výstupy z divadelní inscenace Spejbl do stratosféry: v této hře loutky cestují kolem světa a gramofonové drážky zaznamenaly Japonskou a Divošskou scénu. Druhou zajímavou nahrávkou je snímek O nedostatcích jazyka českého, v němž S+H kriticky filosofují o vkrádání se velkého množství cizích slov nahrazujících ta česká. Poslední desky Ultraphonu se nesou v duchu dalších částí seriálu Zkoušení a dialogu s neobvyklou pointou Hurvínkovi se chce spát.

Rozhlas

Loutková rodinka často vystupovala v rozhlase. V éteru byla přenášena divadelní představení a vznikaly i rozhlasové hry, záznamy se však většinou nedochovaly. Existuje nevydaný fragment z rozhlasové hry, v níž S+H provádějí americké turisty po naší republice. Jednou z dostupných kuriozit je aprílové vysílání: loutky na prvního dubna bloudily po budově rozhlasu, až se nakonec dostaly před mikrofon a přerušily srdcervoucí recitaci poezie.

Jednou z významných událostí je rok 1936. V něm měl premiéru první kreslený československý zvukový film Všudybylova dobrodružství. Všudybylem byl Hurvínek a zjišťoval, jak funguje šíření zvukových rozhlasových vln. Rozhlas k tomuto filmu, který se dostal na festival do Benátek, natočil i potřebnou reklamu.

Esta

Protektorát nebyl jednoduchým obdobím ani pro Spejbla s Hurvínkem. Divadlo odehrálo postupně tři velmi odvážné inscenace kriticky se trefující do aktuální situace. Josef Skupa se zapojil do odbojové činnosti a v roce 1944 jej zatklo Gestapo. Loutky byly zamčeny do trezoru a po válce nalezeny na smetišti. Poslední desky před znárodněním pořídila Československá firma Esta v roce 1941. Hurvínek gratulantem a Hurvínek za chvíli pouhou rozebere větu dlouhou se reedice nedočkaly, dostupné jsou znovu natočené snímky těchto dialogů z 50. let. K mání je Hurvínek dělá dobrotu a hlavně pak první ucelené příběhy s rozvinutou zápletkou Apríl u Spejblů a Ranní tělocvik u Spejblů.

Všechny představené snímky, pokud není uvedeno jinak, najdete na kompletu pěti CD Klasický Spejbl a Hurvínek Josefa Skupy. Právě výročí narození prvního spejblohurvínkovského interpreta jsme si připomněli tímto článkem. V dalším dílu zmapujeme konec Skupova působení a těšit se na něj můžete 24. února, kdy divadlo oslaví 25 let svého působení v Dejvicích.

Díl druhý: Poválečné období Josefa Skupy

Po skončení Druhé světové války nebylo jisté, že se činnost Divadla S+H obnoví. Josef Skupa se totiž věnoval svému dalšímu zájmu – působení v plzeňském rozhlase. Přátelé ho nakonec přesvědčili a divadlo se natrvalo usídlilo v Praze. Od 8. října 1945 mělo svou domovskou scénu v Římské ulici. Následující roky však nebyly pro vývoj divadla příliš šťastné. Skupu od začátku provázela nejistota. Obával se, jak po vynucené válečné pauze diváci loutky přijmou. Přestože byl na vrcholu svých hereckých kvalit, byl jako člověk zlomený, unavený a už nesršel vtipem a energií jako dřív. Snad za to mohly i zážitky z německého vězení. Válka proměnila i společenskou atmosféru a loutky tedy nemohly navázat na své avantgardní působení. V divadle se nejprve uváděly znovu nastudované kusy, po únoru 1948 se dokonce v Divadle Spejbla a Hurvínka hrály nehurvínkovské tituly (Klicpera, Charkov, Čechov, Dorochin, Geguzin aj.) Skupovi se také nepodařilo nepodlehnout vnějšímu politickému tlaku a nastudoval poplatnou hru, v níž se Hurvínek hrdě hlásí k Pionýrům.

Ani zdravotní stav Josefu Skupovi příliš nepřál. Prodělal dva infarkty a hledání nové cesty S+H nepomohly do roku 1956 vyřešit ani změny dramaturgů. Osm dní před smrtí, konkrétně 31. 12. 1956, však odehrál satirickou a odvážnou premiéru hry Spejbl na Venuši. Kritický duch se však tu a tam objevoval i dříve, a to i ve zvukových nahrávkách.

Supraphon

Po znárodnění vzniklo státní vydavatelství Supraphon, které je až do roku 1989 nejsilnějším hráčem na trhu. Skupovy nahrávky vycházejí stále na šestiminutových šelakových deskách, některé delší snímky jsou rozvrženy na více nosičů.

Satira

Mezi nejvýznamnější satirické snímky patří Hurvínkovo řečnické umění a scénka s podivným názvem Hurvínek a Spejbl - Taťuldo. Obě se nesou v kritické a odvážné atmosféře. V Hurvínkově řečnickém umění má synek za úkol připravit si do školy projev o tehdy velmi populárním zemědělském tématu a Spejbl Hurvínkovi mimo jiné radí, že je důležité nepřestat mluvit, zdůrazňuje, že myšlenka není důležitá, hlavně je nutné do řeči nacpat spoustu balastu a nic neříkající fráze.

Zvláštní název snímku Taťuldo má možná své logické odůvodnění. Po nástupu komunismu rozvinutá cenzura mnoho děl zakazovala a kritické myšlení nebylo žádoucí. V 50. letech navíc probíhaly dnes už známé politické procesy. Název Taťuldo tak možná měl zakrýt před cenzory obsah. V nahrávce se totiž Skupa strefuje do neuvěřitelného zmatku na úřadech, který panoval v souvislosti se zabavováním majetku. Příznačné také je, že se snímek prvního vydání dočkal až v roce 2019. Hurvínkovo řečnické umění a Taťuldo najdete na albech Smích prodlužuje život 5 a 6.

Podobné poselství jako v případě Hurvínkova řečnického umění má i snímek Spejbl řeční - Ožehavá situace, což je původně Spejblova vědecká přednáška z 30. let, v níž je jediným cílem nic neříct v dlouhém monologu. K mání je na albu Spejbl řeční, Co je to Gaskoněc.

Náznaky kritiky obsahuje i jediný vydaný záznam živého představení s publikem. Zapomenutá slova se pravděpodobně odehrála 31. 12. 1952 v inscenaci s názvem Skupa aj. – Silvestr pro dospělé. Spejbl vyplňuje Sazku a Hurvínek si čte starší knížku, v níž jsou slova, která nové politicky nastolené myšlení nepřipouští. Pointa dialogu je více než výmluvná.

Reklamy

Ne vždy však bylo možné glosovat aktuální dění a Spejbl s Hurvínkem natočili i řadu neprodejných reklamních desek. Nutno ovšem podotknout, že reklama v té době se od těch dnešních značně lišila: důležitým faktorem samozřejmě zůstávalo propagovat konkrétní produkt, ovšem na rozdíl od dnešních spotů, dominoval tehdejším snímkům příběh či delší dialog, jehož pointou bylo spotřebitele nalákat.

V roce 1953 nahrávky Jak Hurvínek zachránil rodinnou dovolenou a Co měl Hurvínek za lubem poukazují na tehdejší důležitost brigád. Pionýři tehdy sbírali všechno možné a utržené peníze si ukládali na spořitelní knížku. Nutnost spoření ukazuje i příběh Spejbl šetří (1955), v němž byla vyzdvihnuta možnost ukládání financí na výherní vkladní knížku. Vzájemnou výpomoc dvou subjektů ukazuje snímek Dovolená u Spejblů, v němž divadlo propagovalo organizaci Turista a Turista naopak propagoval Divadlo.

Ostatní dialogy

Nejznámější scénky se nesou v duchu drobných dialogů. Jedním z ukazatelů jsou, stejně jako ve 30. letech, scénky zabývající se probíráním učební látky. Hurvínek tak taťuldovi povídá o tom, co je to pes, společně se zabývají přírodopisem i hudebními nástroji. Školní látka však v 50. letech prodělávala určité změny. Na rozdíl od předválečných snímků se zde tu a tam Hurvínek obrací na taťuldu, aby mu on něco vysvětlil – příkladem je Spejblova kuchařská kniha či Spejbl a doba kamenná. Spejblův zeměpis či Hurvínkova fysika ukazují Spejblovo snažení učivo synkovi předvést názorně. Drobné příběhy můžeme nalézt v návštěvě zoologické zahrady či při pečení bábovky. Magnetofonový pás zachytil i oblíbené jazykové hříčky, dnes už legendární a jedna z nejznámějších scének Užovky je toho dokladem.

Dalším proslulým snímkem je dnes Spejbl sportovcem, který pochází ze hry Spejblovo rodinné album. K nahrávce se váže jedna zajímavost: v 50. letech bylo často zvykem, že interpreti namluvili na jeden pás vystoupení dvakrát. Jedním z důvodů mohla být skutečnost, že střih tehdy ještě nebyl tak propracovaný. Spejbl sportovcem tak existuje ve dvou variantách. V prodeji je však pouze jedna. Kdyby posluchači měli zájem seznámit se s druhou verzí, nechť sáhnou po gramofonové desce Skupův Spejbl a Hurvínek, která byla vydána u příležitosti dvacetiletého Skupova úmrtí, tedy v roce 1977. Pro úplnost dodejme, že nahrávky Hurvínek se učí příslovím a Hurvínkovo dobré vychování najdete na kompilaci Album pohádek - Supraphon dětem 16.

Kuriozity

Nahrávek s civilním hlasem Josefa Skupy je velmi málo. I proto stojí za pozornost Hygiena v dopravě a Osudy pana Pijáka, které vyšly v roce 1952 v sérii Zdravotně výchovné desky Ministerstva zdravotnictví.

V roce 1957 vyšla pravděpodobně první vinylová gramofonová deska S+H s názvem Spejbl si povídá s Hurvínkem, která byla chystána ke Skupovým narozeninám. Protože ale Josef Skupa zemřel, stala se důstojným nekrologem obsahující vybrané dialogy včetně Zapomenutých slov.

Od roku 1959 a 1963 si zákazníci pošty mohli pořídit tzv. fonokarty - pohlednice, na jejichž přední straně byly gramofonové drážky s krátkým záznamem. Mezi písničky se tak dostaly i některé výstupy S+H. Pokud není uvedeno jinak, všechny snímky vyšly v kompilaci Klasický Spejbl a Hurvínek Josefa Skupy.

Rozhlas

Nahrávek s Josefem Skupou existuje v rozhlasovém archivu velké množství a můžeme konstatovat, že i zde docházelo k rozmanitosti témat i jejich zaměření. Narozdíl od supraphonských desek, které byly limitovány délkou záznamu, rozhlasové vysílání umožnilo natočit rozsáhlejší snímky.

V roce 1952 vznikl humorný příběh Spejbl u lékaře, který později natočil i Miloš Kirschner. Před měnovou reformou Skupa nahrál v odpovědné redakci humoru a satiry vskutku satirický unikát s názvem Hurvínek jde do čistírny. Ve scénce se Skupa glosátorsky strefuje do nedostatku zboží a dlouhých front, kvůli kterým je obtížné si čištěný oděv vyzvednout v požadované lhůtě. Kromě satiry samozřejmě došlo i na poplatné snímky, z nichž jmenujme pohovoření o holubičce míru a edukativní záznam o důležitosti pionýrských brigád. Důležitost vzdělávání ukazuje i příběh Jak to s Hurvínkem málem špatně dopadlo, v němž je dětem zdůrazněno, že ne všude se může sáňkovat.

V archivu jsou také vlastní vzpomínky Josefa Skupy, které namluvil v roce 1954. Rozhlasové hry daly několik příležitostí i Máničce v podání Boženy Welekové, blíže se jimi budeme zabývat v dubnovém vydání tohoto seriálu.

Bohužel žádná ze Skupovských nahrávek není dosud Radioservisem zpřístupněna, na webu Českého rozhlasu jsou alespoň dvě ukázky. Tou první je příběh o tom, jak u Spejblů probíhá úklid.

Druhá nahrávka je zahalena tajemstvím. Jak už bylo napsáno, Skupa si na Silvestra 1956 zahrál představení Spejbl na Venuši, nepodařilo se mi však zjistit, zda hrál ten den i nějaké silvestrovské představení pro děti. K 31. 12. 1956 je totiž datována i nahrávka Spejblova výchovná silvestrovská lekce aneb Kdo šetří bude mít Spartaka. Na kolik je uvedený den záznamu pravdivý si netroufám odhadnout – na magnetonovém pásu je štítek s nápisem Vánoce 1956 a jde o poslední Skupův záznam pro Československý rozhlas. Scénka je na svou dobu otevřeně kritická a docela odvážná. Spejbl s Hurvínkem chtějí ušetřit na auto značky Spartak, které v té době stálo kolem 28 000 Kčs. Průměrný plat byl však asi 1 200 Kčs a tak si vůz mohl pořídit málokdo a Spejbl s Hurvínkem proto obětují všechno možné. Záznam je natočen pravděpodobně v divadle S+H při živém vystoupení, neboť v nahrávce slyšíme reakce dětského publika. Rozhlasový archiv v popisku k nahrávce uvádí, že scénka měla být vysílána v rámci pořadu Veselá estráda Pionýrské jitřenky. Režie se ujal Miloslav Disman, který  je podepsán pod mnoha rozhlasovými snímky s Josefem Skupou. Ukázka zazněla v rámci cyklu Rozhlasový rok.

V dalším dílu našeho seriálu se podíváme na začátky Miloše Kirschnera. Těšit se na něj můžete v den jeho narození, tedy 16. března.

 

Díl třetí: Začátky druhého interpreta S+H Miloše Kirschnera

To, že se Miloš Kirschner stal nástupcem Josefa Skupy, nebylo ze začátku vůbec jisté. Původně se herectví věnovat nechtěl, studoval práva, ale protože byl odsouzen spolu s libeňskými „rozvraceči“ za šíření ilegálního časopisu Pochodeň, studia nedokončil a byl poslán na vojnu k PTP. Po návratu, kdy dokončení studií nepřipadalo v úvahu a kdy mohl čekat pouze nekvalifikovanou práci, si vzpomněl na svůj koníček z mládí a zašel za Josefem Skupou s žádostí o účinkování v jeho divadle. Přes velké obtíže se nakonec Skupovi podařilo Kirschnerovu žádost prosadit, byť zprvu se zákazem výjezdů na zahraniční turné. Do Divadla S+H nastoupil Miloš Kirschner v říjnu 1951 a už v následujícím roce anonymně mluvil Spejbla a Hurvínka. Během následujících let Skupu stále častěji alternoval, postupně se zdokonaloval, aby jej v roce 1956 Skupa oficiálně prohlásil za svého nástupce.

Po Skupově smrti nastaly pro Kirschnera opět nesnáze – mnozí si totiž nepřáli, aby loutkové postavičky žily dál. Ani nová ředitelka Divadla, Jiřina Skupová, nebyla Kirschnerovi příliš nakloněna. Od roku 1962 vedl soubor Ota Pop, člověk s kulturním rozhledem a smělými plány, který však ke specifiku S +H přistupoval bez potřebného vnitřního zaujetí a zkušeností. V roce 1963 nastoupil i nový dramaturg a vztahy pro tvůrčí rozvoj nebyly ideální. Přesto se v divadle hledaly nové cesty, byl propracován princip černého divadla, loutky byly ve hrách pro dospělé představeny na forbínu a vedly dialogy se svými vodiči. Postupně se z tohoto způsobu provedení stala tradice ve hrách pro dospělé. Teprve až v roce 1966 se Miloš Kirschner stal ředitelem a mohl konečně začít S+H rozvíjet dle svých představ.

První Kirschnerovy záznamy

Snímky z přelomu 50. a 60. let vycházejí stále na sedmiminutových šelakových deskách. Hned na úvod dodejme, že ani dnes nejsou tyto snímky chronologicky vydány a jsou roztroušeny do mnoha alb, pro zjednodušení tedy odkaz na příslušný titul uvádíme vždy v závorce.Autorem většiny raných Kirschnerových nahrávek je Josef Barchánek, který je podepsán i pod většinou Skupovských snímků z 50. let. V jeho rukopisu se tak i v případě nového nástupce odráží Skupovo pojetí a Miloš Kirschner z něho i interpretačně vychází. Spejbl je stále popletený pán a Hurvínek má nad ním rozumově navrch. První Kirschnerovou deskou je scénka z roku 1957 s názvem Čím bude Hurvínek (Pohádky 7). Není to ovšem první dochovaný záznam Kirschnerova Spejbla a Hurvínka. Zmínili jsme, že Miloš Kirschner anonymně Skupu alternoval, a tak se stalo, že už v roce 1955 šel do rozhlasu a natočil dosud nevydanou scénku Spejbla a Hurvínka o telefonu, v níž S+H s pionýrem a paní Švitorkovou zapojují telefonní přístroj a zkouší jeho funkčnost.

Krátká stopáž desek mnohdy určovala i způsob vyprávění. Nejjednodušší byl samozřejmě dialog v jednom souvislém úseku, který přerušila jen nutnost obrácení nosiče. Příkladem je veršovaný rozhovor Hurvínek je vyrušován (Album pohádek - Supraphon dětem 18), Spejblovy řeči poučné, v nichž si Spejbl stěžuje na své útrapy z mládí (Pohádky 5) a Delirium rodokapsum, tedy následky Hurvínkova čtení tzv. Rodokapsů (Pohádky 3).

Často byl ale příběh rozdělen do dvou obrazů. V prvním vede S+H dialog, aby se posluchači připravili na rozvinutí naznačené zápletky, po skončení úvodní expozice posluchač musí obrátit desku, v příběhu dojde k časovému posunu v ději a přichází na řadu akce. Poprvé se tento postup objevil už ve Skupově snímku Spejbl peče bábovku, kdy si dvojce nejprve těsto připravila a dala do trouby, následovalo otočení nosiče mezitím uplynula doba pečení a na 2. straně se produkt z trouby vytahoval. Přístup se odráží v Kirschnerových nahrávkách z 50. Let Spejbl básníkem (Hajaja se Spejblem a Hurvínkem), Hurvínkovo akvárium (kompilace Jak Hurvínek do lesa volá, tak se Spejbl ozývá) a Hurvínek na výletě (Hurvínek a lupiči).

Reklamy a prevence

Po již zmíněných nahrávkách vznikaly do roku 1961 pouze propagační snímky, které často mířily i na prevenci. Jak už jsme psali v předešlém dílu seriálu, reklamy v té době upozorňovaly posluchače na konkrétní produkt, oproti dnešku však byly delší a založeny na příběhu. Miloš Kirschner natočil několik reklam na sběrné suroviny i pro státní loterii. Hurvínek sbíral všechno možné, toužil po novém kanapi, televizoru i po autu značky Spartak a jeho přání mohly vyplnit výherní poukázky.

Prevence se například odrazila ve scénce Spejblovo prohlédnutí, které jednak varovalo před litím benzínu do kamen, ale lákalo i ke vstupu do Požárnické hlídky. Technický pokrok u Spejblů říkal, jak se nesprávně opravují pojistky. Spejblovy zuby propagovaly tukový průmysl a posluchači byli seznámeni s účelným čištěním zubů. Spejbl malířem reagoval na rizika spojená s tehdejším obvyklým jevem kouření v uzavřených prostorech.

Přestože nahrávky nejsou svým vyzněním zrovna příliš hodnotné, z hlediska textu jde o kvalitně vystavěné pointy a lze na nich vypozorovat, jak Miloš Kirschner hledal Spejblovskou polohu. Spejblův hlas a dikce se totiž v průběhu několika let mění. Na začátku je posazen výše, tempo je rozvážné. Témbr postupně hloubne, projev se stává dynamičtější. Reklamní snímky najdete ve čtyřdílné sérii Reklama...vážně!?

První malé SP desky

Po reklamách nastává ve zvukové historii S+H několikaleté ticho. Dnes už asi nezjistíme, čím bylo způsobeno, že se další desky objevily až v roce 1967. Spejblův hlas je již ustálen, nahrávky vycházejí už výhradně na vinylovém nosiči. Prvním natočeným snímkem je nahrávka Starosti před zájezdem, v níž Hurvínek přemýšlí, co si zabalit do kufru a Spejbl se mu snaží pomoci metaforou ke stavění domu (Spejblovy starosti a Hurvínkův apríl). Záznamy pokračují i v tradici dvou obrazů – patří mezi ně Spejbl lyžařem a Spejbl na rybách (Hurvínkovy trampoty s taťuldou) a Hurvínkovo překvapení, dostupné na kompilaci Hurvínkův bigbýt a 9 dalších scének. V posledně jmenované sestavě je i právě Hurvínkův bigbýt, který reagoval na vzrůstající oblibu tohoto žánru – Hurvínek jím byl okouzlen, a proto si přál učit se hrát na kytaru. Na desce spolu s tímto dialogem vyšla i Cirkusová pohádka (Hurvínek a pohádky), v níž si Spejbl s Hurvínkem připravují vystoupení na estrádu, na níž chce Spejbl povídat pohádku, Hurvínek raději o návštěvě cirkusu. Dohodnou se, že chvíli bude vyprávět jeden a druhý mu vždy skočí do řeči. Spojením dvou odlišných příběhů vznikla kuriózní pohádka o králi Kandrdasovi a jeho dcerách.

Audio pamatovalo i na edukaci. Na desce Hurvínek fotbalistou a Hurvínek závodníkem (Jak chtěl pan Spejbl na olympiádu) je dětem názorně vysvětleno, kde se smí jezdit na koloběžce a hrát s míčem. Určitou zvláštností je snímek O holčičce, která při jídle zlobila (Pohádky 7). Příběh totiž vůbec není o Spejblovi a Hurvínkovi, ale o zlobivé holčičce Janince a S+H zde mají jen krátkou vsuvku.

Zlomem ve zvukových nahrávkách S+H byla spolupráce se spisovatelem Františkem Nepilem, který na základě hry se slovy dokázal z banálních spojení vystavět zašmodrchanou pointu. Legendární Tajenka pro Spejbla a Hurvínka patří do zlatého fondu divadla. Najdete ji spolu s Hurvínkovou zálohou na výplatu, Mlékem, Penězi a Oldřichem a Boženou na kompilaci zasvěcené výhradně Františku Nepilovi s názvem Legrácky a drobničky ze Spejblovy mošničky.

Přínos Františka Nepila nebyl ale jen v rámci zvukové historie. 26. 9. 1969 měl premiéru jeho nejslavnější hurvínkovský text, Na řadě doktor Spejbl, později uváděný pod názvem Hurvínek a drak. Zajímavostí je, že už v listopadu téhož roku natočil Miloš Kirschner z této hry dva krátké dialogy o Vaječném koňaku (Spejblovy starosti a Hurvínkův apríl) a Spejbl v žaláři (Album pohádek Supraphon dětem 14).

V roce 1966 přichází do divadla Helena Štáchová a díky její Máničce vzniká nová průlomová éra nejen ve zvukové historii S+H. Více se o ní dočtete 19. dubna, kdy si připomeneme devadesátiny Máničky a Žeryka.

 

Díl čtvrtý: Mániččiny proměny

Mánička to v životě neměla jednoduché: zatímco Hurvínek od začátku patřil svému taťuldovi Spejblovi, ona byla svěřována do péče hned několika různých žen. Hurvínek se během let charakterově vyvíjel, Mánička zůstávala po několik desetiletí většinou stejná. Zatímco Hurvínek svůj vzhled měnil jen nepatrně, Mánička prošla výraznými proměnami, což ostatně uvidíte na přiložených fotografiích, za jejichž poskytnutí opět děkujeme Divadlu Spejbla a Hurvínka. Jednu věc však mají Hurvínek s Máničkou stejnou, mluví je už čtvrtá generace herců.

Anna Kreuzmannová

Jak už jsme psali v první části seriálu, Spejbl vystupoval nejprve s kašpárkem, později se k dvojici přidal Hurvínek a Spejbl se stal Hurvínkovým otcem. Během následujících let se ukázalo, že trojce k sobě nemá příliš blízko a tak Josef Skupa přemýšlel o jiném partnerovi pro Hurvínka, který by mu byl věkově blíž. Inspirací pro Máničku byla Skupovi upovídaná dcera jeho přítele, kterou měl možnost pozorovat při cestě vlakem.

Mánička se Žerykem se poprvé objevila 19. 4. 1930 ve hře pro dospělé Hurvínkova jarní revue, o čtyři dny později přejmenované na Revue z donucení. Spejbl se v ní, jak bylo jeho zvykem, zamiloval do dámy, tentokrát však avantýru okořenil tím, že uprchl z domova a Hurvínek se stal sirotkem. V parku Hurvínka objevila Mánička a nabídla mu pomoc. Dodejme, že Žeryk patřil právě oné milence, od níž si ho Spejbl s Hurvínkem přivedli domů.

Mániččin part byl svěřen interpretce kašpárka Anně Kreuzmannové. Příznačné pro první dialogy Hurvínka s Máničkou je, že si děti mezi sebou onikali. Způsob řeči měl v inscenaci zřejmě zdůraznit grotesku, ovšem ve vzájemném oslovování v množném čísle dvojce pokračovala i v několika dalších hrách. Téhož roku byly vybrané části z Revue z donucení nahrány na dvě gramofonové desky a bohužel jde o jediné dochované záznamy první Mániččiny interpretky. Najdete je v kompletu pěti CD Klasický Spejbl a Hurvínek Josefa Skupy a kratičký sestřih i na albu mapující všechny Mániččiny představitelky s názvem Ať žije Mánička.

Anna Kreuzmannová často uraženě divadlo opouštěla, aby se pak do něho zase vracela. Mánička tak nebyla plnohodnotnou náhradou za Kašpárka, texty se kvůli interpretčiným náladám upravovaly, repliky Máničky byly narychlo přepisovány například na kluka Pepíčka, nebo se s Máničkou v repertoáru vůbec nepočítalo. Jasno neměla Mánička ani v rodinných vztazích: v roce 1934 se jmenovala Mery a byla dcerou bohatého Američana, aby se poté vrátila ke své tetince, paní Frňoulové, která pokukovala po panu Spejblovi. Ještě před uzavřením divadla během války Anna Kreuzmannová definitivně divadlo opustila a Mánička tak na čas zase zmizela z jeviště.

Božena Weleková

Po válce se Máničky hlasově ujala Božena Weleková. Způsob její interpretace byl podobný Anně Kreuzmannové – Mánička v nepříjemně ječivé fistulce přepečlivě vyslovovala, většinou byla nesnesitelně poslušná, stále se něčemu divila, smála nebo plakala a bydlela u více tetinek. Gramofonových nahrávek s Boženou Welekovou je velmi málo. S paní Drbálkovou se Mánička objevila v didaktickém příběhu o nutnosti brigád s názvem Co měl Hurvínek za lubem, který je dostupný na kompletu Klasický Spejbl a Hurvínek Josefa Skupy, a na desce se dvěma scénkami Mánička zlobí (k dispozici na desetidílné edici Pohádky s pořadovým číslem 1), a Máničce nejde čtení (Ať žije Mánička). Gramofonová deska je zajímavá z několika úhlů. Vydána byla v roce 1955, kdy Mánička už vykročila ze své zajeté herecké polohy a byla najednou inteligentní a roztomile prostořeká. Škoda jen, že Supraphon zatím nevydal v podobně vtipném duchu Máničkou a paní Drbálkovou natočené reklamy na výherní poukázky.

26. 10. 1955 měla v divadle premiéru hra rozhlasového režiséra Miloslava Dismana Haló, tady Hurvínek. V ní se objevila další Mániččina opatrovnice paní Švitorková. Narozdíl od agresivní paní Drbálkové, jejíž slovník byl hrubý, byla paní Švitorková mírná, ale pedantská. Hrála ji pět sezón Míla Mellanová, zakladatelka Pražského dětského divadla. Její hlas je možné slyšet ve snímku z roku 1957 Pohádky tetinky Švitorkové na albu Ať žije Mánička. Ve stejném roce má premiéru hra Hurvínkova čarovná vlaštovka, která je považována za první „vlaštovku“ změn v dětském repertoáru. Hurvínek s Máničkou se promění v jednající dramatické hrdiny.

Protože gramofonové desky mohly zachytit jen krátké výstupy, jsou pro vytvoření komplexnější představy o tvorbě Boženy Welekové důležité i dochované, žel zatím nevydané rozhlasové hry, u nichž stopáž nehrála tak důležitou roli. V roce 1952 vznikl příběh Jak si Hurvínek s Máničkou pomáhali. Jak už název napovídá, Hurvínek s Máničkou si dělají samé naschvály – Mánička Hurvínkovi nepomůže posbírat rozsypané brambory a Hurvínek jí na oplátku neořeže barevné tužtičky, když má Mánička ovázanou ruku. Spejbl s paní Drbálkovou děti postupně přivedou k tomu, že je hezké si pomáhat. Dodnes atraktivní hříčkou je snímek Jak se Hurvínek ztratil v režii Miloslava Dismana, v němž Mánička bydlí u paní Vonáskové, kterou zde hraje Jaroslava Vacková a obě dámy čistí špínu petrolejem. Hurvínek chce udělat taťuldovi radost a všechno v bytě vymáchá v petroleji. Spejbl se na své synstvo rozzlobí a v návalu vzteku mu řekne, aby se mu Hurvínek ztratil z očí. Hurvínka to mrzí, ale rady uposlechne, Spejbl ho následně hledá, nechá ho mimo jiné i vyvolat rozhlasem. Ze stejného období pochází i pořad věnovaný Skupovým 61. narozeninám, kde loutky jako dárek sehrály dvě scénky.

Jako nepříjemně dotěrná a sekýrující povaha se Mánička představila v příběhu Hurvínek cvičí. Obsah hry je jednoduchý: tehdy byly děti lákány do školní tělovýchovné jednoty. Hurvínkovi se do ní vstoupit nechtělo, neboť se mu nelíbilo, jak Mánička všem dětem v přítomnosti soudružky učitelky rozkazuje. Pak mu ovšem odmítnutí bylo líto, a nakonec se do Tělovýchovné jednoty dostal. Poslušnou a vzornou Máničku ukazuje i nahrávka Jak Hurvínek s Máničkou pěstovali hyacint. Ve škole děti dostaly na první pohled ošklivé sazeničky s příslibem, že z nich vyrostou krásné květiny. Hurvínek tomu nevěřil a proto zasadil krásné zralé cibulky. Mánička se držela postupu a protože tušila, že Hurvínkovi nic nevzejde, dobrotivě se mu starala o jeho odmítnuté rostlinky.

Helena Štáchová

V létě 1966 přichází do Divadla Spejbla a Hurvínka Helena Štáchová a na jaře následujícího roku odchází Božena Weleková do důchodu. Máničku nemá najednou kdo mluvit. Miloš Kirschner sice Heleně Štáchové postavičku nabídl, ale Heleně Štáchové se nedařilo najít typickou fistulku. Ostatně Štáchová neměla Máničku pro její již vykreslenou charakteristiku ráda. Přestože byla Božena Weleková přizpůsobivá a během let se snažila figurku stále aktualizovat, nepatřila Mánička k moderním holčičkám a Heleně Štáchové se tudíž nelíbila. Po marných pokusech najít správnou hlasovou polohu si na zájezdu v autobuse Štáchová zpívala a z nudy zkoušela svůj hlas a ejhle… fistulka byla na světě. Spolu s hlasovým projevem se díky Zdeňku Juřenovi Mánička měnila i vizuálně na současné děvčátko, vývoj to byl ale postupný, jak dokládají i zvukové nahrávky.

V únoru 1969 vznikl první snímek s Máničkou Heleny Štáchové. Jedná se o příběh Hurvínkovi k narozeninám, který je k poslechu na stejnojmenné kompilaci. Mánička je zde už sice temperamentnější, přesto u ní ještě doznívá odkaz její předešlé interpretky; Helena Štáchová volí pomalejší tempo řeči a pečlivěji vyslovuje. Nahrávka je průlomová i z dalších hledisek: spolu s nahrávkou Spejblovi k narozeninám vyšla na EP desce, na níž se vešlo až půl hodiny záznamu. Snad i díky možnosti zachytit poprvé v gramofonové historii delší příběh postavy několikrát ze scény odcházejí a přicházejí, což je i mikrofonem zaznamenáno, neboť interpreti skutečně po studiu chodí a od mikrofonu se vzdalují a přibližují.

V září 1971 měla v Pardubicích premiéru hra Past na Hurvínka, v níž se poprvé objevila Kateřina Hovorková, učitelka Přírodopisu. V historii Máničky i jejich opatrovnic došlo ke zvratu, obě figury začala mluvit jedna osoba a Mánička u své bábinky, jak Kateřině říká, našla už natrvalo zázemí. Obsah hry je příznivcům divadla dostatečně známý, tak jen krátce: Spejbl s Kateřinou chtějí Hurvínka potrestat za jeho věčné toulání a přichystají mu past ve škole. Bábinka se převleče za lupiče Drsňáka, skutečný zločinec se ale ve škole objeví také a v příběhu tak dojde k řadě omylů a dějovým zvratům. Ve snaze vyhnout se didaktickému zakončení se autoři rozhodli Hurvínka polepšit a začala se toulat Mánička. Děti však závěr nepochopily a čekaly na pokračování. Nakonec tedy bylo rozhodnuto, že se Mánička toulat nebude, což ale hře vytkli tehdejší kritici.

Na divadelní hru Past na Hurvínka navázaly další dva díly, které byly určeny pouze pro zvukové nosiče. Druhý díl Mánička v pasti, dostupný v mírně zkrácené podobě na kompilaci V hlavní roli Mánička, byl natočen v roce 1972. Jednalo se o první LP desku a tudíž i rozsáhlou inscenaci, která byla navíc nahrána poprvé ve stereu a poprvé v ní účinkovali i herci, kteří nebyli členové souboru (např. Gabriela Vránová v postavě Fany). Zajímavostí Máničky v pasti rovněž je, že na magnetofonové kazetě oproti vinylu vyšla mono.

První část trilogie Past na Hurvínka, která je v digitálním prodeji dostupná v nezkrácené podobě pod stejným názvem, byla natočena až v únoru 1975. A už v dubnu téhož roku byla dokončena třetí část s názvem Žerykova past (k poslechu v reedici Ať žije Žeryk). Na celé trilogii jsou nejvíce znát Mániččiny povahové změny v podání Heleny Štáchové. Zatímco v Pasti na Hurvínka je Mánička bojácná a často brečí, v Máničce v pasti se změní v inteligentní a vynalézavou holčičku a v Žerykově pasti v průbojnou dívku, která se nebojí utéct z domova.

Marie Šimsová

Ještě za života si Helena Štáchová stihla začít připravovat svou následovnici, velmi nadanou Marii Šimsovou. Zvukový debut měla poslední interpretka Máničky ve snímku z roku 2018 Okouzlení operou, který je posluchačům dostupný v sestavě Ať žije Mánička. Ještě je příliš brzy se zamýšlet nad tím, jak Marie Šimsová postavu proměnila, jisté však je, že na Štáchovou dokázala výborně navázat.

V následujícím dílu seriálu se podíváme na další nahrávky Miloše Kirschnera ze 70. let. Těšit se na něj můžete 2. května, tedy v den Hurvínkových narozenin.

 

Díl pátý: Hurvínek a Supraphonská léta sedmdesátá 1

Od roku 1970 dochází v nahrávkách Spejbla a Hurvínka k pozvolným, ale přesto významným posunům z hlediska nosičů, příběhů a formy využívání zvukových možností. SP desky vycházejí jednak samostatně, vzniká ale i několik souborných vydání sdružující více malých vinylů se Spejblem a Hurvínkem, z nichž některé jsou začleněny k jiným, s S+H nesouvisejícím pohádkám. Pamětníci či sběratelé si možná vzpomenou na edici Pohádkové album, která obsahovala čtyři malé desky vložené do papírového obalu v kroužkové vazbě připomínající knížku. Nebo si možná vybaví plastové a uzavíratelné pouzdro, v němž bylo také možné deskami ve foliích listovat.

Kromě SP desek se v tomto desetiletí Spejbl s Hurvínkem postupně objevují na LP a do popředí se dostávají magnetofonové kazety. Z hlediska záznamu zvuku se z mono snímků pozvolna přechází na stereo. 70. léta jsou u Spejbla a Hurvínka co do počtu desek jedno z nejplodnějších období – vyšlo více než čtyřicet nosičů a my se jim budeme věnovat ve dvou článcích.

1970-1971

Jak jsme již psali v předchozí části, Mánička se na gramofonových deskách vyskytovala velmi sporadicky, avšak po zvukovém debutu Heleny Štáchové se v audiu objevuje už pravidelně. Zatímco dříve bylo pro nahrávky dominantní prostředí bytu, od roku 1970 se postavy stále častěji vydávají i mimo něj. V příběhu Hurvínek a neúnavná Mánička (obsaženém v kompilaci Jak Hurvínek do lesa volá, tak se Spejbl ozývá) se ocitáme v přírodě. Mánička je ještě tou přehnaně způsobnou dívenkou – urputně recituje básničky opěvující krásu krajiny, poezie však přichází do střetu s neutěšenou realitou.

Do přírody je situována i deska z téhož roku s názvem Spejbl, Hurvínek, Mánička a niva (Ať žije Hurvínek) a Oběd v přírodě (Hurvínkovy přírodozpytné výlety). Změna prostředí se projevuje i na vinylu Hurvínek na výstavě / Hurvínek a paní Fafrová o Žerykovi nemluvě (Hurvínkův bigbít a devět dalších scének). Ve druhém zmíněném snímku postavy o sobě poprvé na audionosiči filozoficky uvažují jako o loutkách.

V roce 1971 se mezi posluchače dostaly tři SP desky, Kravička pana Spejbla (Hurvínkovy trampoty s taťuldou), která vznikla coby propagace mlékárenského  průmyslu Praha, Loutkové divadlo u Spejblů (Hurvínek a pohádky) / Ze starých čítanek (Hurvínkova strašidýlka) a Hurvínkovi před spaním (Hurvínkova strašidýlka). Pro vytyčení stěžejních znaků zvukové historie se zastavíme u posledně jmenované. V Hurvínkovi před spaním totiž Hurvínek na konci první strany upozorňuje posluchače, že si mají vinyl obrátit. Dodejme, že tento způsob informování několikrát použil i Josef Skupa ve 30. letech a Miloš Kirschner na něj navázal. Vtípky ohledně otáčení nosičů se pak často objevovaly i na dalších deskách, v reedicích je ale většinou už nenajdeme.

Rok 1971 navíc přinesl na trh první hurvínkovskou magnetofonovou kazetu s prostým názvem Spejbl a Hurvínek. Kompilace obsahovala scénky vydané z tohoto roku a několik starších Kirschnerových snímků.

1972–1973

Rok 1972 můžeme považovat za průlomový. K 80. výročí narození Josefa Skupy vychází druhá kompilační magnetofonová kazeta S+H tentokrát se Skupovými nahrávkami. V únoru je natočena první stereo LP deska Miloše Kirschnera a Vladimíra Straky s názvem Mánička v pasti, o které jsme sice již v předchozím dílu krátce referovali, nyní se na ni ale podíváme z pohledu sterea a způsobu natáčení, neboť právě užívané principy byly určující pro další snímky.

Možnost míchání více stop umožnila Spejblovi s Hurvínkem promluvit současně. Slyšet je to například hned v úvodní scéně, kdy si Hurvínek hraje na orchestr a Spejbl ho zároveň napomíná. Stereo inscenace se nahrávaly podobným způsobem jako divadelní činohra – herci po studiu chodili od jednoho mikrofonu k druhému, různě se od nich vzdalovali, kráčeli ke dveřím apod. Před posluchačem se tak rozprostřel komplexní prostor, v němž se jednající figury mezi sebou různě míjejí nebo doopravdy spolu v tanečním sále tancují – před mikrofony se herci otáčejí. V Máničce v pasti se také ve větší míře pracuje s ruchy (úklid uhlí, zavírání kotle a zaklapnutí zástrčky), dominantní jsou rovněž zvukové efekty zastoupené echem (dozvukem tvořící velkou místnost kotelny či chodbu). Jednotlivé obrazy se zde mění tak, že na konci scény dojde k postupnému zeslabení zvuku, jako předěl většinou slouží krátké ticho, které střídá postupné zesílení zvuku pro náběh nové scény. Máničku v pasti najdete v mírně zkrácené podobě na albu V hlavní roli Mánička.

Protože se s termínem zkrácení budeme setkávat v seriálu ještě vícekrát, dovolte drobnou vysvětlující odbočku: Většina Kirschnerových desek byla natočena za minulého režimu, a ne vždy se podařilo protagonistům vyhnout dobovým výrazům typu Veřejná bezpečnost či soudruh. Po revoluci bylo rozhodnuto, že nová vydání starých nahrávek mají být co nejvíce aktuální, a tak docházelo ke krácení. Zatímco ale v knize či na divadle je možné text inovovat, zvukový záznam je už jednou daný a jakýkoliv další střihový zásah se do nahrávky promítne ať už do logické stavby příběhu či do hereckého projevu. Mánička v pasti je toho zářným případem. V upravené verzi například Bábinka říká: „Radši mi poraďte...“ a Spejbl odpovídá: „Nechte to na mně.“ V psané formě vše vypadá v pořádku, ovšem v původní verzi repliky zní takto: Bábinka: „Radši mi poraďte, mám zavolat bezpečnost?“ A Spejbl na to: „To vás nesmí ani napadnout, na to přece stačíme sami, počkejte, nechte to na mě.“ Střih v upravované nahrávce je bohužel příliš patrný, zní jako přeskočení poškrábaného nosiče, neboť Bábinčina věta není interpretačně ukončena otázkou a je nelogicky useknuta.

Z reedic však mizely i celé dlouhé pasáže, a to i místa, která s minulým režimem nesouvisela. Pamatuji si, jak mě jako dítě takové zásahy mátly a děj jsme s mými vrstevníky z okolí mnohdy nechápali. Až teprve po poslechu originálu nám vše dávalo smysl. Naštěstí se v posledních letech Supraphon rozhodl postupně uvolňovat do digitálního prodeje i některé původní nahrávky, které ukazují, že kvalitě a půvabu záznamů nemohou dobové výrazy nijak uškodit. Ale zpět k naší historii.

V roce 1972 rovněž vychází velké množství SP vinylů, z nichž některé byly natočeny už dříve. Došlo tak i k jedné zajímavé situaci: posluchači už mohli znát z divadla či z Máničky v pasti postavu Kateřiny Hovorkové, ovšem snímek Syslus Modrobulvus, který v tomto roce vychází, byl natočen už v listopadu 1970, kdy Kateřina ještě nebyla vymyšlena. Na záznamu sice vystupuje Bábinka v podání Heleny Štáchové, má ale ještě úplně jiný hlas.

K dalším zajímavostem patří i skutečnost, že mono nahrávky se kombinují se stereem: v monu je tak nahráno například Nádraží u Spejblů (Legrácky a drobničky ze Spejblovy mošničky), ve stereu v kombinaci s monem vzniká kupříkladu deska Popšou u Spejblů / Waldemar u Spejblů (Pohádky 9), v níž je slovo nabráno ve více kanálech, písně jsou umístěny doprostřed.

Ostatně deska sama je svým pojetím pro Spejbla a Hurvínka neobvyklá: postavičky byly jednoho dne hosty televizního pořadu Dobrý večer s Waldemarem (Matuškou), kde zazpívaly dvě písně. Gramofonová deska je koncipována podobně: na první straně se loutky chystají na návštěvu Waldemara Matušky a čekání si zpříjemní songem Ach ta láska nebeská, na druhé straně desky Matuška přichází a společně si dají Houpavou.

Od roku 1973 Supraphon u Spejbla a Hurvínka definitivně opouští natáčení v monu. K nejzajímavějším počinům patří druhá rozsáhlá inscenace Hurvínkův sněhulák autorské dvojce Miloš Kirschner a Vladimír Straka. 1. 6. 1973 měla tato hra divadelní premiéru a natáčení audio verze bylo dokončeno v září téhož roku. Zajímavostí je, že Vladimír Straka příběh původně nepsal pro S+H, spolu s Milošem Kirschnerem jej pro dvojici až dodatečně upravil. Hurvínek při sáňkování narazí do chaloupky a vlivem nárazu se mu v hlavě odehraje pohádka, v níž vystupuje hloupý král se svými ještě hloupějšími dvořany. Král si splete sněhuláka se vzácnou sochou a poručí ho postavit ke krbu. Do děje se zapojí Hurvínek jako čaroděj a zlobí pana krále tzv. odčarováním sochy.

V inscenaci až na Žeryka sehrál všechny postavy Miloš Kirschner a v pětiroli se mu podařilo účastníky modulačně důkladně odlišit tak, aby každý měl svou nezaměnitelnou polohu. Kromě typických hlasů Spejbla a Hurvínka mluví jeden dvořan velmi hluboko, král je témbrem uprostřed a druhý dvořan vysoko. Díky míchání více stop můžeme v jednu chvíli slyšet Miloše Kirschnera hned v několika figurách. V nahrávce se navíc poprvé pracuje se scénickou hudbou. Kromě písniček jsou zde podkresy a hudební nástroje znázorňují i zvukové efekty – přikládání do krbu či nárazy. Kompletní záznam inscenace Hurvínkův sněhulák najdete na stejnojmenném albu.

Další nahrávky ze 70. let představíme 21. května. V tento den roku 1939 byla po zásahu okupačních úřadů z repertoáru definitivně stažena jedna z nejodvážnějších her v historii Divadla Spejbla a Hurvínka Kolotoč o třech poschodích. Inscenace metaforou o závažném rozhodování osudu o nás bez nás statečně reagovala na tehdejší politické a společenské dění. Do zákazu dosáhla 59 repríz.

 

Díl šestý: Hurvínek a Supraphonská léta sedmdesátá 2

1974 - 1976

Rok 1974 přinesl několik důležitých historických mezníků. Jedním z nich je gramofonová nahrávka Spejbl versus Dracula, která vznikla ještě před jevištním uvedením. V únoru ji natočil Supraphon, divadelní premiéra se uskutečnila 15. března téhož roku. Hudební komedii pro dospělé napsala Helena Philippová, jedna ze zakladatelek rozhlasového skřítka Hajajji a mimo jiné i divadla Járy Cimrmana.

Spejblům je doručen vysoký účet za elektřinu, a protože Spejbl nemá prostředky na jeho zaplacení, rozhodne se, že napíše muzikál. Hurvínek mu však do romantického příběhu zamíchá postavy vyčtené z hrůzostrašných knížek a ve Spejblově představě se tak odehrává parodie na hororovou zpěvohru. Miloš Kirschner vedle Spejbla s Hurvínkem hrál Draculu, Helena Štáchová kromě Máničky a Bábinky přízrak neúspěšné francouzské zpěvačky. Na desku se bohužel nevešly všechny písničky, naštěstí je hra v současnosti na repertoáru Divadla v novém nastudování s původní muzikou Ivana Štědrého.

V březnu a červnu 1974 byla natočena čtveřice SP desek, jejichž děj se točí kolem Máničky a Bábinky – Spejbl s Hurvínkem jsou pouze vedlejšími figurami. V Mániččině sprše (V hlavní roli Mánička) se holčička nechce ráno sprchovat; Hurvínek jí poradí, aby si sedla na kraj vany a až by Bábinka přišla, začala by se horlivě utírat. V koupelně se zjeví duch a důležitou úlohu sehraje i rozhlasový přijímač.

V Besídce s překvapením Hurvínek telefonuje Máničce a poví jí o školní besídce. Mánička si představuje, jak si oblékne nadýchanou sukénku a do vlasů dá „lílii“ a s nadšením začne s Bábinkou nacvičovat vystoupení. V nahrávce Halo, halo tady Mánička zase cvičí podle pokynů rádia, při skákání na místě ale o přístroj zavadí a ten se rozbije. Bábinka, která je v koupelně, chce ale rádio poslouchat dál, a protože se Mánička bojí přiznat, zahraje si na rozhlasové vysílání. A konečně na desce Mánička a Smolíček pacholíček se Bábinka převleče za starou otrhanou ženu a chce vyzkoušet, zda by Mánička otevřela cizím lidem. Mánička se o úskoku dozví, a protože se jí dotkne, že jí Bábinka nedůvěřuje, pořádně se na její příchod připraví.

Všechny tři tyto snímky je možné najít v sestavě Sólo pro Máničku, škoda jen, že Smolíček pacholíček byl v reedici zkrácen: v závěru je obtížné rozklíčovat, proč Hurvínek se Spejblem obě dámy navštívili. V původní verzi totiž Mánička předstírá, že na Bábinku volá SNB, telefonuje však Hurvínkovi, aby za ní přišel.

Touha hledat stále nové formy příběhů se ukazuje i v dalších SP vinylech nahraných v roce 1975. Ve Spejblově árii (Ať žije Spejbl) si Spejbl přeje, aby se Hurvínek učil zpívat. Dojde však k nedorozumění, ze kterého se situace zašmodrchá natolik, že nikdo kromě S+H pořádně neví, kdo se má vlastně učit zpívat, a to ani paní učitelka Půltónová v podání Nely Gajerové. Hurvínkův poklad dostupný coby bonus CD Hurvínek a kluci Mameluci se odehrává na chatě, Hurvínkův mořský vlk, který je reedován spolu s upravovanou Pastí na Hurvínka, u rybníka. Pro přehlednost připomeňme, že kompletní Past na Hurvínka je rovněž k mání.

Z hlediska práce se stereem je důležitá Mánička šípkovou Růženkou (Sólo pro Máničku). Zde v úvodním dialogu zní Hurvínek zprvu vlevo, Spejbl vpravo a pozorný posluchač uslyší při změně hlasů Kirschnerův nádech poletovat prostorem z jedné strany na druhou.

Dodejme, že až na Spejblovu árii SP desky vyšly v roce 1976 a protože byly zároveň posledními malými vinyly Spejbla a Hurvínka, nakonec jejich éry jedna zajímavost: jak jsme již psali, od roku 1973 se nahrávky S+H pořizovaly pouze ve stereu, na malých vinylech až na desku Mániččin vánoční stromeček / Spejbl dělá krmítko z roku 1974 (Vánoce u Spejblů) ale vycházely mono. Jejich stereo nastudování se částečně objevovalo na tehdejších magnetofonových kazetách a k mání jsou v aktuálních reedicích.

1977 - 1979

Natáčení drobnějších útvarů pro SP desky sice skončilo, krátké příběhy však ještě doznívají a vycházejí v gramofonové edici s názvem Pohádky, kde stojí vedle dalších snímků, které se Spejblem a Hurvínkem nesouvisejí. Prvním z nich je Spejbl se učí psí řeči (Ať žije Žeryk). Nahrávka je pozoruhodná svou realizací: v ději vystupují dva psi, které bylo pro zápletku nutné hlasově od sebe odlišit tak, aby posluchač rozdílné štěkání nejdřív nepoznal a posléze je snadno identifikoval, což se podařilo díky Antonínu Jedličkovi a Miroslavu Černému. Druhým audiem je dialog z pera Františka Nepila Co dokáže lidské srdce, který vyšel na desce Pohádky (I) – ta je v původní podobě dostupná v digitálním prodeji. František Nepil je podepsán i pod LP Hovory u Spejblů, jeho kompletní znění najdete v on-line distribuci pod stejným názvem.

V roce 1977 Miloš Kirschner slaví padesáté narozeniny a Supraphon mu k této příležitosti vydává první české dvouelpíčkové Hurvínkovské album s názvem Z Hurvínkova kalendáře. Jeho autorem je pozdější dramaturg divadla Jiří Středa. Dvanáct epizod si dalo za cíl připomenout lidové zvyky a obyčeje a obsáhlo tak důležité události roku, mezi něž patří masopust, Velikonoce, apríl, posvícení či Štědrý den. V úvodu každého příběhu zazněla tematická písnička v podání dětí. Zajímavostí je, že v původním LP vydání byl zřejmě nedopatřením z hlediska časového uspořádání přehozen odjezd na letní prázdniny se Svatojánskou nocí. Ve stejnojmenné reedici je chronologie již dodržena.

Na motivy titulu byla 14. května 1977 v divadle uvedena Středova hra Hurvínek a dvanáct měsíců.  Součástí kalendáře byl i příběh Černá hodinka: V domě vypadla elektřina. Rodinka si po vzoru předků krátila čekání na proud vyprávěním pohádek, pokládáním hádanek, recitováním říkanek a zpíváním písniček. Tento motiv byl rozšířen a už v březnu 1977 natočen na desku Hurvínkova černá hodinka. Rodinka zde oslovila své sousedy a ti je v písničkách doprovodili na hudební nástroje. Kompletní znění vinylu je možné najít na albu Na černé hodince u Spejblů.

29. května 1976 měla v divadle premiéru jedna z nejslavnějších her na motivy pražských legend Hurvínkova strašidýlka, kterou ve spolupráci s Milošem Kirschnerem napsal Pavel Grym. Supraphon v dubnu 1977 dokončil její zvukovou verzi. Hurvínek je zde neposlušný, prostořeký, zapomnětlivý, vybíravý v jídle a bezhlavý a Spejbl si s ním neví rady. V domácnosti se zjeví kouzelník Žito a slíbí, že Hurvínka polepší. Přenese otce se synem do staré Prahy, kde se to hemží nejroztodivnějšími šibaly, kejklíři a taškáři. Žito se svými kumpány sehraje strašidelné divadlo, v němž jde hlavním hrdinům doslova o život. Kouzelník se postupně mění na vodníka, bezhlavého purkmistra či čerta.

V divadle ho jako činoherní kostýmovanou roli hrál René Hájek, který je stále členem souboru, na desce ho ztvárnil František Filipovský. Z dalších účinkujících v představení i v nahrávce jmenujme současnou vodičku Máničky Květu Plachetkovou – v audiu představovala Dušičku Klotylfildinku. Divadelní hra plná písniček byla na desce bohužel zkrácena o scénu s Golemem, kterého funěl sám autor Pavel Grym a z reedice z neznámých důvodů vypadly dva závěrečné tóny písně o Bezhlavém purkmistrovi. Pavel Grym v knize Hovory u Spejblů vzpomíná, že scéna s Golemem byla zachycena na magnetofonový pásek, pokud se v archivu divadla dochoval, stálo by jistě za úvahu vydat kompletní záznam inscenace.

V roce 1979 je vydána deska Jak Hurvínek do lesa volá, tak se Spejbl ozývá. Spejbl se na ní snaží Hurvínkovi s Máničkou v pěti příbězích objasnit význam přísloví. Důležitým znakem nahrávky jsou přechody mezi jednotlivými epizodami. Pokud dříve vyšlo více scének na jedné desce, dělila je zpravidla chvilka ticha, v tomto audiu se předělů ujímá Hurvínek a posluchače příhodami provádí. V reedici vyšlo LP ve dvou verzích pod stejný názvem, které se od sebe liší délkou. Zkrácená verze desky je doplněna dalšími bonusy, je tak na první pohled oproti druhé delší. Zájemci o původní snímek nechť sáhnou po kratším vydání.

Z dalších LP vydaných roku 1979 jmenujme Hurá na olympiádu, reagující na blížící se olympijské hry konané v Moskvě. Spejbl se touží dostat do centra dění a sportovcům nabízí své služby coby trenér, který však se sportem nemá žádné zkušenosti. Ve zkrácené podobě je snímek dostupný na albu Jak chtěl pan Spejbl na olympiádu.

V následujících dvou částech našeho seriálu se seznámíme s rozhlasovou tvorbou Miloše Kirschnera. První z nich vyjde 1. června na Den dětí.

 

Díl sedmý: Rozhlasové nahrávky Miloše Kirschnera 1

Vytvořit komplexní obraz rozhlasových děl S+H je úkol poněkud obtížný. Rozhlas oproti Supraphonu produkoval mnohem větší množství audia a magnetofonových pásů, na které se dříve převážně zaznamenávalo, byl nedostatek. Stávalo se tak, že byly stejné cívky použity vícekrát a původní nahrávky byly přemazány novými. Důležitou úlohu sehrála také cenzura, která rozhodovala o likvidaci spousty děl. Část z nich se dochovala jen díky vynalézavosti tvůrců, kteří nosiče ukryli nebo si opatřili kopii. Po revoluci zase pro změnu někteří pracovníci rozhlasu nechtěli, aby se jejich pořady zachovaly.

Dodnes není rozhlasový archiv kompletně digitalizován a zcela centralizován na jedno místo. Pásky se tak objevují při vyklízení skříní bývalých zaměstnanců, náhodně v regionálních studiích, či se občas vynoří díky posluchačům, kteří si pořady z vysílání kdysi natočili. Všechny tyto faktory nám neumožňují určit přesný počet dochovaných nahrávek a sestavit kompletní databázi všeho, co kdy bylo v rozhlase natočeno a odvysíláno. Mapování proto zaměříme na stěžejní Kirschnerovy v současnosti archivované pořady, z nichž je bohužel vydán zatím jen zlomek.

Začátky Miloše Kirschnera spadají do období 50. let. Jak jsme již psali ve 3. díle tohoto seriálu, Kirschner za Skupu anonymně alternoval a pod skrytou identitou natáčel i v rozhlase. Připomeňme tedy že pravděpodobně první dochovanou ovšem nevydanou nahrávkou s Milošem Kirschnerem je scénka Spejbla a Hurvínka o telefonu z roku 1955. Po smrti Josefa Skupy vznikl v roce 1959 pořad s názvem Na dobré chvilce se Spejblem a Hurvínkem. Moderátorem relace byl herec Otomar Korbelář a S+H mimo jiné jemu a dětem vtipně povyprávěli o tom, jak vzniká nová divadelní hra a informovali o chystané jevištní premiéře Cirkus v divadle.

Civilní hlas Miloše Kirschnera

Rozhlasový archiv vedle příběhů se Spejblem a Hurvínkem disponuje i mnoha nevydanými nahrávkami s civilním hlasem Miloše Kirschnera. Specifikem rozhlasových snímků je skutečnost, že se tvůrci dodnes přizpůsobují formátům daných pořadů, což pochopitelně platí i o Spejblovi a Hurvínkovi.

V 70. letech byl vysílán cyklus komponovaných pořadů Večerní návštěva. Jednalo se o pásmo vyprávění herců nebo sportovců prokládané hudbou a jedním z vypravěčů byl v roce 1970 i Miloš Kirschner. Vzpomínal na spolupráci s Josefem Skupou a na zájezdy divadla například do Anglie či Ameriky, což vzhledem k železné oponě muselo být pro většinu posluchačů obzvlášť zajímavé, vezmeme-li v úvahu, že historky nebyly nijak ideologicky zatížené. Vtipné momenty ze zahraničí vyprávěli i Spejbl s Hurvínkem a zazněly zde i další scénky, z nichž jmenujme dialog o sexuální výchově, v němž Hurvínek chce po taťuldovi vysvětlit, co je to lunární měsíc, a znovu natočený rozšířený dialog Tur domácí, který si mimo jiné střílí z Tuzexu a jehož kratší vinylová verze je součástí reedice titulu Hurvínkovy přírodozpytné výlety.

V roce 1970 vysílala stanice Vltava cyklus nazvaný Rozhlasové dokumenty, v němž například Jan Werich, Václav Vydra starší, ale i jeden z prvních projektantů pražského metra Vladimír List komentovali různé archivní nahrávky. 30. 8. a 13. 10. 1970 se tak na rozhlasových vlnách ozval i dvoudílný pořad s Milošem Kirschnerem. Ten v něm opět vzpomínal na spolupráci s Josefem Skupou, v pořadu zazněly nahrávky Josefa Skupy a také hlas Hurvínkovy dlouholeté vodičky Jiřiny Skupové. Když spolu porovnáme Večerní návštěvu a Rozhlasové dokumenty, ukáže se rozdílný přístup obou vzpomínkových pořadů: zatímco ve Večerní návštěvě Kirschner vypráví spatra, v Rozhlasových dokumentech čte z předem připraveného scénáře. V Návštěvě je tak Kirschnerův projev přirozený a živý, v Dokumentech rozvážný a klidný.

Téma zájezdů obsáhl i pořad z cyklu Dálky v našich očích s podtitulem S+H v kufru z roku 1981. Redaktorka a jedna ze zakladatelek rozhlasového skřítka Hajaji Milena Lukavská se vypravila přímo do Divadla Spejbla a Hurvínka a zaznamenala historky Miloše Kirschnera, který rozmlouval jednak za sebe, ale i za Spejbla a Hurvínka, dále vyprávění vodičů Luboše Homoly a Bohuslava Šulce a dramaturga divadla Jiřího Středy. Posluchači se tak mohli mimo jiné seznámit s příhodami z Tokia, do něhož se pro uzavření hranic mohl podívat jen málokdo. Snímek je cenný i z historického hlediska, neboť jeden z veselých příběhů pojednával o neznalosti hotelů: zatímco dnes víme, že čidlo na pokoji může přivolat hasiče, tehdy jsme o takových vymoženostech nemohli mít ani tušení a tak se stalo, že si Jiří Středa chtěl pověsit vyprané košile na „čojšlík“ u stropu a spustil alarm.

Oddíl původního Kirschnerova hlasu ukončíme připomenutím nahrávky, která sice se Spejblem a Hurvínkem nesouvisí, přesto jde o důležitý doklad. V roce 1973 měl totiž Miloš Kirschner možnost si v rozhlase vyzkoušet nehurvínkovskou roli – v nedělní chodské pohádce Princezna Brikita v režii Karla Weinlicha ztvárnil krále a Helena Štáchová princeznu. Z dalších účinkujících jmenujme Eduarda Cupáka, Miroslava Moravce či Miroslava Masopusta.

Vysílání pro školy

Jak už z názvu pořadu vyplývá, Vysílání pro školy bylo určeno školám a jeho hlavní náplní bylo vzdělávat. Pro cyklus vznikaly různé pohádky, literární pásma, tematické řady a také ideologicky zaměřené relace. Pořad byl zpravidla vysílán na stanici Praha od 10 hodin, objevoval se ale i na stanici Vltava od 17. hodinky a po revoluci na Regině opět od 10:00.

V rozhlasovém archivu je dochováno dvanáct epizod se Spejblem a Hurvínkem pro 1. ročník ze 70. let a Radioservis všechny vydal na CD Hurvínkovy příhody 1 a 2. Archivované díly napsal František Nepil. Zajímavostí je, že ne všechny měly ryze edukativní podtext a pokud se přece jen v příhodách objevil, byl kladen důraz na hravou formu.

V lednu 1971 byly dokončeny tři z archivovaných nahrávek: Hurvínek a pošta vysvětlil pojem poslední pošta, Nemocný Hurvínek jedovatost rtuti a snímek Spejbl, Hurvínek a červená karkulka měl jediný cíl – pobavit posluchače popletenou pohádkou o holčičce s červeným čepečkem. V červnu natáčení pokračovalo a příběhy byly do programu zařazovány tematicky podle termínu vysílání: v září 1971 se z přijímačů ozvala Hurvínkova třída, která děti seznamovala o prvních dnech ve škole, v listopadu se ozval Spejbl a krmelec, pojednávající o výrobě krmelce a o odlétání ptáků do teplých krajin. V lednu 1972 se vysílal příběh Hurvínek krmí ptáčky, v němž se přezimující ptactvo slétlo na vyrobené krmítko. Dodejme, že posledně jmenované snímky byly později znovu natočeny na gramofonovou desku – Supraphonský Krmelec najdete na albu Hurvínkův bigbít a devět dalších scének a ptáčky v sestavě Legrácky a drobničky ze Spejblovy mošničky. Z původního scénáře byly pro vinyl vypuštěny některé pasáže, rozhlas tak nabízí rozšířenou verzi scének.

V dubnu se už pracuje venku, a tak v tomto měsíci roku 1972 zazněl příběh Spejbl a Hurvínek na zahradě referující o roubování stromků. V červenci téhož roku byl dokončen další zemědělský příspěvek Hurvínek pěstitel a v prosinci bylo možné slyšet Domeček na jedné nožce aneb Spejbl dělá krmítko. Opět dodejme že Krmítko později Supraphon s mírně prokráceným scénářem znovu natočil na gramofonovou desku a posléze reedoval na kompilaci Vánoce u Spejblů.

Z roku 1973 se zachovaly tři nahrávky. Dosud nevydaný snímek z pera Miloslava Dismana Jak si Hurvínek s Máničkou hráli na školu pravděpodobně do série Vysílání pro školy nepatřil – popisek říká, že jde o scénku pro nejmenší, uvádíme ho zde z důvodu chronologie. Zajímavostí audia navíc je, že v něm vystupuje paní Kateřina s odlišnou barvou hlasu – fistulku pro Bábinku Helena Štáchová tedy zřejmě hledala.

Z Vysílání pro školy pochází Hurvínek chce hříbátko a Hurvínek dělá mávátka, která se vysílala před 1. májem a seznamovala děti se Svátkem práce. Dodejme, že Mávátka byla natočena v době probíhající normalizace, tudíž bylo těžké odmítnout účinkování v ideologickém snímku. Přestože je snímek poplatný době, nejedná se o prvoplánovou agitku: Hurvínek Máničce sice objasnil, proč se chodí do průvodu, snahu z tématu vybruslit se ctí však ukazuje velmi vtipný rozhovor, který se točí kolem Spejblova oblečení i překvapivá pointa. Posledním příběhem ze školní série je Spejbl na kluzišti z roku 1976.

Josef Spejbl hledá místo

Mávátka sice vznikla, bylo by ovšem nespravedlivé tvrdit, že se Hurvínek stal nástrojem propagandy. Miloš Kirschner měl sám trpké zkušenosti z komunistického vězení a pomohl mnoha lidem, kteří kvůli režimu měli zakázáno tvořit. V divadle se navíc hrála satirická představení pro dospělé plná jinotajů a náznaků do tzv. „soutěže o zlatou mříž“. Kirschner musel mnohokrát navštívit ÚV KSČ, aby soudruhy po švejkovském způsobu přesvědčoval, že to a to neříkal on, ale Spejbl s Hurvínkem. Satira se projevila i v rozhlasové komedii Pavla Gryma Josef Spejbl hledá místo, která byla uvedena u příležitosti 60. narozenin Miloše Kirschnera. Premiéru měla 14. 3. 1987 na rozhlasové stanici Praha.

Spejbl se pohádá se svým ředitelem (František Filipovský) a rozhodne se, že z divadla odejde. V ostatních divadlech však o jeho umění nestojí, a tak se vydá do víru velkoměsta. Na ulici od podivného prodavače losů (Jiří Císler) zjistí, že Agentura dobré zábavy hledá posilu a rozhodne se, že se na inzerát přihlásí. Cestou do ředitelny potká celou řadu zvláštních existencí: bláznivého cestujícího (Josef Dvořák), vrátného (Lubomír Lipský), který pro úplatek udělá cokoli, na chodbě agentury arogantní uklízečky (Jiřina Bohdalová a Stella Zázvorková) a před vstupem do ředitelny manipulátora (Václav Štekl). Rozhlasová hra upozorňovala na mnohdy nevalnou kvalitu tehdejších estrád a rovněž naznačila, že spousta umělců skončila coby topiči v kotelně. Výmluvná byla rovněž i závěrečná píseň Houpavá v podání Waldemara Matušky, který v době vzniku hry už byl za hranicemi a jeho tvorba se ocitla na indexu. V komedii sice píseň upravili – nezazněl přímo sólový Matuškův výstup, tak daleko si tvůrci zřejmě netroufli, ovšem Matuška byl slyšet spolu se Spejblem a Hurvínkem a náznak jistě také postačil, neboť Houpavá patřila ke známým Matuškovým songům. Škoda, že hra se reedice zatím nedočkala.

Druhou část rozhlasových nahrávek uvedeme 16. června. V tento den se roku 1930 uzavřela etapa Skupova amatérského působení v Loutkovém divadle Feriálních osad v Plzni a v srpnu už divadlo vystupovalo jako profesionální soubor.

.  

Díl osmý: Rozhlasové nahrávky Miloše Kirschnera 2

Nedělní rozhlasová pohádka

Jedním z nejznámějších a dodnes vysílaných rozhlasových formátů je nedělní pohádka. Poprvé zazněla 23. června 1946 a pevně daný a léty prověřený vysílací čas, tedy 13. hodinu, získala v roce 1952. Spejbl s Hurvínkem v ní našli místo poprvé v roce 1977 ve snímku Hurvínek a drak. Jak jsme již ve 3. dílu našeho seriálu referovali, v září 1969 se uskutečnila premiéra divadelní hry Františka Nepila Na řadě doktor Spejbl, později uváděné pod názvem Hurvínek a drak. Pan Spejbl v vystupuje coby lékař a Hurvínek v roli zdravotního bratříčka. Panovačná princezna, kterou v divadle hrála Helena Štáchová, chce rozesmát a Spejbl s doktorem Aspirinem skončí v hladomorně.

Na základě této hry vznikla pod vedením režiséra Jana Bergera v roce 1977 její rozhlasová verze a o pět let později byl scénář znovu natočen a posléze Supraphonem vydán na gramofonové desce. Přestože text zůstal stejný, záznamy se od sebe realizačně liší. Náladovou princeznu ve starší verzi ztvárnila Jorga Kotrbová, v supraphonské Sylva Sequensová. Zatímco rozhlasový komorník v podání Josefa Veldy je přísný a nerudný pán, který podlézá vrchnosti, na vinylu jej sehrál Svatopluk Beneš a jeho projev je vtipně vznešený. Karel Houska coby doktor Aspirin v rozhlasovém snímku patří k vážným lidem, Vlastimil Brodský ho v novější verzi pojal coby komickou figurku. Rozdíly jsou patrné i v tříhlavém drakovi: první rozhlasová hlava Zdeňka Kutila je rozvážná a nahluchlá, druhá hlava Martina Masopusta naivní a třetí má ve ztvárnění Jana Faltýnka výrazný moravský dialekt. V gramofonovém snímku první hlava Vladimíra Hrubého je rovněž nedoslýchavá, avšak i popletená, druhá Rudolfa Hrušínského působí rozumně a František Hanus ve třetí hlavě používá mírné nářečí.

Rozhlasová nahrávka je oproti vinylu zvukově barvitější a výrazněji pracuje s prostředími. Prostor bez dozvuku je použit pro ordinaci a na Hurvínkovo volání do okénka vězení, hladomorna zní prázdně a stísněně, komnata připomíná velkou místnost, v dalším typu echa zní i drak. Supraphonská verze naproti tomu pro komnatu a hladomornu využila totožný efekt obrovského prostoru a na draka byl použit silnější echo efekt než v rozhlase. Obě nastudování Hurvínka a draka jsou posluchačům k dispozici.

Hajaja

Hajaja, který je oproti televiznímu večerníčku starší a který se od roku 1961 vysílá dodnes, zaznamenal mnoho pořadů se Spejblem a Hurvínkem. Zajímavostí je, že zatímco večerníček má svou neměnnou úvodní a závěrečnou znělku přidanou ke každé z pohádek, v rozhlase je možné ji částečně interpretačně dotvořit – po známém flétnovém motivu řekly postavičky „dobrý večer“ a před závěrečnou melodií přály dětem „dobrou noc“. První zmínka o Hajajovi s S+H spadá do roku 1972 a nacházíme ji v knize Spejblův magazín ve vzpomínkách Vladimíra Straky:

„V únoru schůzka u Kirschnera v kanceláři. Většina hurvínkovských autorů tam byla, Barchánek, Grym, Nepil, jenom co se pamatuju. Rozhlas chce natočit sto večerníčků se Spejblem a Hurvínkem! A spěchá to! Budou se vysílat každou sobotu a neděli, už od července! Dá rozum, že to spěchalo, byl konec února. Každý se zavázal napsat určitý počet, někdo víc, někdo míň, podle toho, jak měl čas a chuť; ale začínat se nechtělo nikomu, byl to krkolomný termín, tak jsem se k tomu nakonec odhodlal já. ‚ Jedete na své triko, já se k tomu nedostanu, ale to se ví, kdybyste trochu ujel, já už vám to dotáhnu, ‘ řekl mi Kirschner. A tak jsem do poloviny dubna vychrlil těch večerníčků třicet, moc jsem v té době nespal, pochopitelně, nedokázal jsem myslet na nic jiného, manželka se mi smála, že už jdu do podoby Spejbla. Kdy je Kirschner dokázal natočit, to nevím, je to skoro 240 minut vysílaného času, to už je pořádná kláda, nejspíš na to padlo hezkých pár nocí, ve dne by tolik času sotva našel, ale začátkem července je už děti pravidelně slýchaly z přijímačů.“

Bohužel se zatím nepodařilo vypátrat nahrávky zmíněných třiceti příběhů a nepodařilo se ani ověřit, zdali vzniklo opravdu 100 epizod od více autorů, nebo jestli zůstalo pouze u dílů Vladimíra Straky. Dohledatelné jsou až pozdější hajajovské příhody, z nichž zatím vyšla pouze část.

Z roku 1977 jsou k mání tři příběhy v sestavě Hurvínkovy příhody 3. Zápletkou Slavnostní tabule byl Spejblův pokus naučit Hurvínka stolovat, Žeryk a přísloví a Spejbl a přísloví vysvětlovaly dětem význam některých rčení. Scénáře posledních nahrávek byly později znovu natočeny na desku Jak Hurvínek do lesa volá, tak se Spejbl ozývá. Z nevydaných jmenujme Ukolébavku z roku 1979. Jednalo se o silvestrovský díl, v němž Spejbl málem zaspal Nový rok.

Z roku 1981 se v prodeji ocitly dvě scénky Františka Nepila. Hurvínek se v nich snaží zpracovat domácí úkol na dvě pověsti, o Bivojovi (Hurvínek a Bivoj) a o Vojtěchu z Pernštejna (Hurvínek a Vojtěch z Pernštejna). Najdete je v prvním díle Hurvínkových příhod. K mání naopak není nové nastudování příběhu Žerykovi k narozeninám z roku 1982. Ten se poprvé k posluchačům dostal na desce z roku 1969 – Mánička ještě nebyla charakterově ukotvena, rozhlasová verze by mohla nabídnout aktuálnější Máničku, dynamičtější scénář a také roztomilý vtípek na tehdejší pořad A léta běží, vážení.

V letech 1983 a 1984 vznikly dvě sedmidílné série z pera dlouholetého vodiče Luboše Homoly. První byla natočena v září 1983 a měla jedno ústřední téma: Spejbl dětem vyprávěl pohádky. Všechny části série jsou na CD Hurvínkovy příhody 4. Díly o kůzlátkách a o zlaté rybce později znovu natočil Supraphon na desku Hurvínkův Hajaja, ostatní příběhy se však k posluchačům dostaly díky Radioservisu po mnoha letech.

Další tematicky striktně neukotvená série měla premiéru v prosinci a lednu 1984/1985. Část příběhů se točila kolem zimy a záležitostí s ní spojených jako jsou Vánoce či novoroční předsevzetí. Mimo zimní radovánky obsahovala i epizodu Ten vlk musí na chirurgii, v níž děti taťuldovi sehrály svéráznou pohádku o Červené karkulce. Šest mírně upravených dílů najdete v supraphonské kompilaci Hajaja se Spejblem a Hurvínkem, čtyři z nich v ucelenější podobě ve třetím díle Hurvínkových příhod. Snímek Hurvínek píše básničku, v němž se Spejbl prohlásí za básníka a radí Hurvínkovi jak se píšou básně – v jednou verši Hurvínek použije spojení  „životodárná zima“ a Spejbl mu oponuje – na vydání stále čeká.

Domino – Rozhlasový klub dětí

4. 1. 1982 se poprvé v éteru ozvala znělka Domina s podtitulem Rozhlasový klub dětí a už o den později se v pořadu objevil Spejbl s Hurvínkem. Podle popisku se jednalo o návštěvu v divadle S+H. V průběhu následujících let postavičky do Domina zavítaly mnohokrát. Výraznou stopu zanechaly ve vedení rozhovoru s nejrůznějšími osobnostmi. Z herců jmenujme Antonína Jedličku, Miloše Kopeckého, Josefa Dvořáka či Martina Růžka. Rozmlouvali ale také s astronomem Dr. Borisem Valníčkem, s divadelním historikem Prof. PhDr. Františkem Černým, s doktorem Miroslavem Plzákem, s chemikem prof. J. Mosteckým, nebo o Švejkovi a o Jaroslavu Haškovi s Radko Pytlíkem. Z dalších hostů jmenujme spisovatele Pavla Cmírala a Františka Nepila. Škoda, že je posluchačům k dispozici zatím pouze rozhovor s posledně jmenovaným na CD Hurvínkovy příhody 3.

Zlatá zebra – Abeceda budoucího motoristy

Patrně nejzásadnějším rozhlasovým počinem Spejbla a Hurvínka byla hravá dopravní výchova Františka Nepila s názvem Zlatá zebra. V roce 1977 vznikly dvě desetidílné série. První byla určena pro žáky 2. a 3. třídy Základní devítileté školy, druhá pro děti 4. a 5. ročníků. Pravděpodobně v těchto sériích započala soutěž o odznak Zlaté zebry, některé díly na soutěž upozorňovaly. Bohužel se zatím nepodařilo zjistit podmínky soutěže. Někteří pamětníci si vybavují, že vyplněné úkoly odevzdaly vyučujícímu a ten pak výsledky poslal mimo školu a do školy přišly odznaky ve více barvách, existovala žlutá, červená či modrá varianta.

V březnu zazněla tečka za Zlatou zebrou, která referovala o pražském setkání účastníků rozhlasového kurzu dopravní výchovy a 1. 5. 1977 se v éteru objevilo přímo Setkání s žákem 2. třídy a nositelem odznaku Zlatá zebra. V roce 1979 tyto díly vyšly ve spolupráci se Supraphonem, Vládním výborem pro bezpečnost silničního provozu ČSR, Ministerstvem školství ČSR a s Čs. rozhlasem v mírně upravené podobě na dvoudeskovém albu.

V roce 1980 se ke Spejblovi a Hurvínkovi připojila Mánička a v rozhlase vznikla další desetidílná série pro 1. třídu. Premiéru měla na počátku roku 1981 a dle názvů částí je možné usuzovat, že se v upravené podobě ocitla na další gramofonové desce Zlatá zebra pro prvňáčky. Tím ovšem pátrání nekončí: k seriálu byly připraveny pracovní sešity, do nichž děti vyplňovaly zmíněné úkoly a ty v průběhu času vycházely u různých subjektů – k dohledání je například Merkur či Sportpropag. V zápisech rozhlasového archivu dále nacházíme série z roku 1985 a mimo jiné i reprízy z roku 1990.

Po pečlivém prostudování materiálů je možné konstatovat dvě věci: pořadí a obsah kategorií pro různé třídy se měnil, rozhlas kombinoval více záznamů a v roce 1985 natočil obsahově stejné epizody s odlišným odkazováním na čísla stránek sešitů. Měnily se obrázky a vznikly i části, které na desce vůbec zastoupeny nebyly. S jistotou víme o dvou dílech Zřetelná jízda a Jezdi vpravo, které učily děti jezdit na kole. Určitou kuriozitou je i skutečnost, že se v archivu rozhlasu nachází jeden díl kromě češtiny i ve francouzštině, němčině, angličtině a japonštině.

Z hlediska historie je důležitá koncepce částí. Ty začínaly znělkou, šlo o Hurvínkův popěvek znázorněný buď slovy lálá, bláblá, či troubením, následoval název pořadu složený z hlasů Spejbla a Hurvínka a zahoukání. Pravidla silničního provozu posluchače učil Spejbl, Hurvínek s Máničkou ho zlobili, na konci děti zadávaly úkol, rozloučili se a pořad zakončovala Hurvínkova hlasitá houkačka. Miloš Kirschner natočil několik verzí úvodní znělky, z nich na desce byly použity jen některé. Seriál se vysílal v rámci Vysílání pro školy, objevil se v Dominu, byl pouštěn do školních rozhlasů, což, jak vzpomíná jedna pamětnice, nebylo vždy jednoduché poslouchat, vezmeme-li v úvahu, že kvalita přenosu školních rozhlasu nikdy nebyla oslňující. Cyklus děti ovšem i přesto bavil a získal cenu Unesca.

Původní Zlatá zebra Františka Nepila zatím reedována nebyla, k dispozici je však s Martinem Kláskem a Helenou Štáchovou – v roce 2007 totiž vznikla u Supraphonu nová verze Zlaté zebry, která na titul navazovala obsahem i Nepilovými hláškami a přinesla aktualizovaná pravidla silničního provozu.

Spejblova a Hurvínkova učebnice českého jazyka

Pravděpodobně posledním nejrozsáhlejším rozhlasovým počinem Miloše Kirschnera je osmidílný seriál Spejblova a Hurvínkova učebnice českého jazyka z roku 1993. Cyklus napsal Ladislav Dvorský a byl určen do Vysílání pro školy pro 2. ročník. Hurvínek dělal v diktátu hromadu chyb, což paní Kateřinu stresovalo, a tak se Hurvínek se Spejblem a Máničkou rozhodli, že vytvoří učebnici jazyka českého a dali ji Bábince k narozeninám. V prvním díle Bábinku učili všichni tři a zadali jí domácí úkol. V dalších částech roli žactva rozšířil Spejbl a učiteli se stali Hurvínek s Máničkou. Svérázným a humorným způsobem vysvětlili posluchačům, co je to jazyk, rozdíl mezi souhláskami a samohláskami, zabývali se první pěticí slovních druhů, objasnili jména vlastní a osobní nebo se zabývali rozdílem mezi větou jednoduchou, oznamovací, tázací, rozkazovací a přací.

Seriál se natáčel a vysílal průběžně a nepravidelně. Neměl tedy pevnou koncepci, což se projevilo v zadávání a kontrole domácích úkolů. Dospělí žáci úkoly svým dětským učitelům přednesli a učitelé tu a tam na uložení domácího cvičení na příště zapomněli. Hodiny probíhaly doma, na venkově i na nádraží. Každý díl začínal a končil písničkou. V archivu se pravděpodobně nedochovaly poslední dvě epizody, což ovšem pro znázorněnou koncepci vydání nebrání. Cyklus by si opětovné uvedení pro svou nenásilnou a velmi vtipně pojatou edukativnost zasloužil.

Další část Zvukové historie uvedeme 1. 7. V roce 2017 se tímto dnem stala ředitelkou divadla Denisa Kirschnerová.

 

Díl devátý: Supraphonské nahrávky 1980–1983

Začátkem 80. let jsou v audio tvorbě S+H patrné dva směry: divadlo pokračuje v natáčení rozmanitých příběhů a mimo ně klade důraz na zábavně edukativní tituly. Počátek vzdělávacích nahrávek nalézáme už v 70. letech – připomeňme, že v té době vznikly v rozhlasu dvě série Zlaté zebry a deska Jak Hurvínek do lesa volá, tak se Spejbl ozývá zabývající se vysvětlováním významů přísloví. Vzdělávací snímky vznikaly pro trh souběžně s ostatními příhodami, a proto edukaci nevěnujeme samostatnou kapitolu, jak by se nabízelo, ale naopak je začleníme do chronologické posloupnosti.

1980

V našem seriálu jsme dosud nezmínili jednu podstatnou skutečnost: roky natáčení desek za dob normalizace se často výrazně lišily od roků vydání. Dnes už patrně nezjistíme, do jaké míry za to mohly schvalovací a cenzorské procesy na Národním výboru či nastavená politika vydavatele. Faktem je, že v roce 1980 se na trhu objevilo pouze dvouelpíčkové album Hurvínkovy staré pověsti.

Zatímco dřívější vzdělávací desky obsahovaly na jedné straně více příběhů, Pověsti přinesly nový typ výuky. Každá strana obsahovala jedno zahájené a ukončené setkání. Na první straně desky Hurvínek dostane ve škole poznámku kvůli Líbě – míněno kněžně Libuši a Spejbl ho zkouší z Jiráskových pověstí. Další strany zastihovaly rodinku v různých časově neukotvených situacích a děti přiměly s pomocí různých fíglů Spejbla, aby jim vyprávěl pověsti.

V prodeji jsou aktuálně dvě verze této nahrávky. 2LP se při první reedici na CD svou délkou nevešlo a Supraphon snímek výrazně zkrátil o dvanáct minut a dopustil se při úpravě několika dějových nejasností. V digitálním prodeji je pod stejným názvem naštěstí i kompletní záznam, zájemci o nezkrácenou verzi, nechť se dívají po 80minutové stopáži.

Další desky se sice na trhu neobjevily, S+H však v roce 1980 pilně natáčeli. 2. května 1980 měla v divadle premiéru hra Ladislava Dvorského Cirkus Hurvajz a Supraphon ji ještě v květnu natočil.

Hurvínek s Máničkou se v noci potulují městem a narazí na lampárníka (Jiří Bruder), který jim dá zelenou a červenou limonádu, díky níž jeden rozumí řeči zvířat a druhý jí mluví. Kouzlo však potrvá jen do napití jakékoli tekutiny. Děti ráno navštíví cirkus, komunikují se zvířaty a říkají jim, co mají na jevišti provádět. Krotitelé jsou bezmocní. Narušené představení se ředitel snaží zachránit tím, že Hurvínka s Máničkou přijme do cirkusu. Jejich samostatné vystoupení však skončí málem tragédií.

V této nahrávce se zúročilo dlouholeté hledání stereofonních prostředků. Dramaticky vypjatá scéna v manéži byla prostorově dokonale vytvořena a smíchání z hlediska hlasitosti dokázalo navodit autentickou atmosféru zmatku, strachu a rozhořčeného obecenstva tak, že všem účastníkům bylo i přes obrovský rámus výborně rozumět.

V listopadu 1980 jsou natočeny dva díly s názvem Hurvínkovy večerníčky pro kluky a pro holčičky. V prvním díle dostanou S+H od Máničky dopis s prosbou, aby za nimi přijeli trávit prázdniny v Houbohledech. Následuje vtipná cesta vlakem, bloudění v lese, večeře v restauraci, nástrahy ubytování, problémy s majitelkou papouška a hledání pokladu. Ve druhé části zažívají postavičky další letní dobrodružství.

Strany desek poprvé ve zvukové historii začínaly pracovat s počáteční scénickou muzikou, do té doby vinyly zahajovala přímo daná situace uvozená dialogem či ruchem telefonu, meluzínou, otevřením dveří, aj. Dodejme, že v pozdějších reedicích se často hudba doplňovala i tam, kde původně nezněla. Večerníčky vyšly na dvou samostatně prodávaných deskách a ty jsou v kompletní nezkrácené podobě dostupné pouze v digitálním prodeji.

1981–1983

V roce 1981 vychází opět pouze jeden titul. Je jím poslední audio nahrávka dlouholetého autora S+H Augustina Kneifela Spejbl a Hurvínek v pohádkovém lese. Postavičky se prochází po lese a setkávají se s babičkou (Jarmila Májová) a vlkem z Červené karkulky, mluvící vránou a kukačkou (postavy vytvořil Antonín Jedlička) a Babou z perníkové chaloupky (Eva Svobodová). Od těchto bytostí se dozví, jak to bylo se známými příběhy „doopravdy“. Nahrávku najdete na albu Hurvínek v pohádkovém lese / Z Hurvínkova kalendáře.

V roce 1982 vychází jedna z nejslavnějších nahrávek divadla, audio hra Miloše Kirschnera a Pavla Gryma Hurvínek a lupiči. Rodinka se vlastní vinou nechá zamknout na hradě, který se chystají přepadnout zloději v podání Milana Neděly a Josefa Beka. V příběhu zní spousta tematických písniček a pracuje se v něm s oblíbenými záměnami osob a z toho vyplývajícími nedorozuměními. Text byl původně zamýšlen pro divadelní hru, v níž měla vedle lupičů vystupovat i strašidla, k jevištní realizaci však nikdy nedošlo.

Nahrávka, kterou najdete na stejnojmenném albu, se z hlediska výrazových prostředků opět vyznačuje propracovanou stereo bází – postavy se míjejí, pomalu chodí k sobě – a excelentně zvládnutými zvukovými efekty. Děj se odehrává ve velkých prostorách zmíněného hradu, a tak byl na celý snímek použit jeden typ echo efektu znázorňující obrovitost. Při otevření propadla do hladomorny je k tomuto efektu přimícháno další výraznější echo, které znázorňuje let či volání z hloubky. Zmíněné efekty zní natolik přirozeně, že vytvářejí plasticitu prostředí a zároveň je dbáno na jejich míru tak, aby posluchače ve vnímání přes 40 minut stopáže záznamu nerušily.

V červnu 1982 je natočena další legendární deska Pozor, taťulda kouše! Hurvínek si čte pohádky a nedopatřením promění svého otce v bernardýna. Protože se Spejbl octne na ulici bez dozoru, ukradne ho popletený kolemjdoucí (Lubomír Lipský) a Hurvínek s Máničkou se snaží taťuldu z jeho spárů vysvobodit.

Snímek je na trhu dostupný opět ve dvou variantách se stejným názvem. V první CD reedici byly Supraphonské zásahy natolik silné, že z děje vypadlo to nejdůležitější a sice způsob, jakým byl Spejbl vysvobozen. Děj tak dostal závažné logické trhliny. Naštěstí je původní nahrávka dostupná v digitálním prodeji. Zájemci o kompletní desku nechť sáhnou tentokrát po kratším vydání, neboť první reedice byla doplněna jednou stranou Hurvínkových večerníčků.

V březnu 1983 dokončil Supraphon další edukativní dvojalbum Abeceda slušného chování. Spejbl s Hurvínkem navštíví Bábinku s Máničkou a zjistí se, že děti neznají základní pravidla slušnosti. Dospělí proto dětem ve dvanácti tematických radách vysvětlují, jak se chovat doma, na ulici, při nakupování, v divadle, v dopravních prostředcích, na návštěvě, při jídle apod. O zábavnost není nouze, neboť děti své učitele otázkami zlobí. Mánička chce Hurvínkovi navíc dokázat, že je chytřejší, a i když problematice nerozumí, neustále Hurvínka umravňuje. Snímek najdete pod názvem Hurvínkova abeceda slušného chování opět ve dvou variantách. Kompletní nahrávka, dostupná opět pouze v digitální distribuci, je o 16 minut delší než její stejnojmenná reediční předchůdkyně.

Další část Zvukové historie Spejbla a Hurvínka přineseme 21. 7. V tento den v roce 1955 získala titul Zasloužilého umělce dlouholetá vodička Hurvínka a manželka zakladatele divadla Josefa Skupy paní Jiřina Skupová. Ta jej obdržela za zhruba čtvrt století důkladné práce s Hurvínkem, který se stal bez nadsázky řečeno její celoživotní láskou.

 

Díl desátý: Supraphonské nahrávky 1984–1991

Jak jsme již psali v předchozí části, gramofonové desky S+H se na počátku 80. let držely dvou linií: vycházely rozmanité příběhy a zábavně vzdělávací tituly. V dalších letech Divadlo ve vytyčených směrech pokračovalo.

1984

První polovina roku 1984 nebyla pro Divadlo Spejbla a Hurvínka vůbec příznivá. Helena Štáchová v březnu utrpěla těžkou autohavárii – vinou protijedoucího bezohledného řidiče prolétla předním sklem svého auta, což jí zdevastovalo celý obličej. Zpočátku nebylo jasné, bude-li vůbec vidět. Dny ve tmě mimo jiné trávila poslechem audioknihy Obsluhoval jsem anglického krále v podání jejího spolužáka Miroslava Masopusta. Později nebylo ani jisté, jak dopadnou plastické operace a zda tedy bude herečka ve své profesi pokračovat. Budoucnost divadla byla vážně ohrožena, neboť najednou neměl Máničku a Bábinku kdo mluvit. Z těchto důvodů byla na poslední chvíli z chystané divadelní premiéry Hurvínek a přeslička role Máničky vyškrtnuta a narychlo přepsána pro holčičku Karolínku, kterou hlasově ztvárnila Květa Plachetková. Je až neuvěřitelné, že už v červnu 1984 Štáchová spolu s ostatními herci natočila v Supraphonu audiohru Hurvínek a kluci Mameluci.

Hurvínek s Máničkou se v parku seznámí se dvěma zlými hochy Cvaldou (Michal Pešek) a Frňousem (Jindřich Hynke), a protože se darebáci Hurvínkovi posmívají, že tráví čas s holkou a psem, je jeho hrdost dotčena. Hurvínek od sebe Máničku se Žerykem odežene a začne se s uličníky kamarádit. Společně ničí záhony a rozstřílí vzduchovkou lampu, po jejíchž střepech Bábinka uklouzne a ošklivě se zraní. Hlídač (Václav Kaňkovský) chytí jen Cvaldu s Frňousem a ti veškerou vinu svedou na Hurvínka. Mánička pravdu sice zjistí, ale protože nechce žalovat, jen tiše trpí a na otázky dospělých odpovídá vyhýbavě. Nahrávka se poprvé ve zvukové historii Divadla zabývala vážným společenským tématem špatně nastavené komunikace mezi rodiči a dětmi.

1985–1986

V lednu 1985 Supraphon natočil volné pokračování Hurvínkovy černé hodinky s názvem Na černé hodince u Spejblů. Připomeňme, že v první části ze 70. let vypadl v domě proud a rodinka pozvala po vzoru předků své sousedy muzikanty, aby si společně zpívali písničky, vyprávěli říkanky, hádanky a pohádky. V novém pokračování se výchozí situace změnila: Spejbl s Kateřinou luští křížovku a odmítají si na děti udělat čas, i když jim slíbili vytvořit si černou hodinku. Hurvínek s Máničkou dospělým zhasnou světlo, a tak je donutí slib splnit.

Hudební sousedé jsou opět přizváni, obsazení nástrojů se však částečně proměnilo. Zatímco v prvním dílu klavír doprovodil lesní roh a klarinet, ve druhé části se k pianu a lesnímu rohu přidala zobcová flétna, jedno Hurvínkovo sólo na kytaru a Spejblovo na dudy. Obě části černých hodinek jsou dostupné na albu Na černé hodince u Spejblů.

V listopadu a lednu 1985/1986 jsou dokončeny dva díly První pomoci. Mánička v nich nutí Hurvínka, aby si s ní hrál na zdravotnici a raněného. Hurvínek protestuje a Spejbl v diskusi zjistí, že ani jeden z nich nezná základy první pomoci. Zatímco Hurvínek přizná, že vědomosti nemá, Mánička předstírá, že všemu rozumí a sdělované informace už „měla na jazýčku“. Spejbl postupně dětem vysvětlí, co je předlékařská pomoc, jaké jsou pro život nejdůležitější orgány lidského těla, objasní, co nemá ve zdravotnické brašně chybět, představí první pomoc při pořezání, utopení, poleptání kyselinou, psím kousnutí apod.

Lekce jsou rozděleny do dvanácti ukončených epizod, přičemž konec každé části obsahuje shrnutí probírané látky. Povídání je několikrát okořeněno hrou na první pomoc, při níž je Spejbl požádán, aby nemluvil a nijak nezasahoval. Protože ale děti plácají páté přes deváté, stane se ze Spejbla velmi upovídaná ryba či pěna. Nahrávka vyšla na dvou samostatně prodávaných nosičích, které jsou v původní podobě dostupné pouze v digitálním prodeji.

V roce 1985, po třech letech od natočení, vychází deska Hurvínek a drak, o níž jsme již podrobně referovali v 8. dílu našeho seriálu a uvádíme ji zde z důvodu chronologie.

V červnu 1986 dokončil Supraphon titul Hurvínek v televizi. Spejbl má od očního lékaře zakázáno dívat se na televizi a tak neví, že se ve vysílání objevila výzva k přihlášení se do vědomostní soutěže Děda Vševěda, jejíž výhrou je barevný televizor. Hurvínek však onu výzvu zahlédne a rychle pošle přihlášku. Pro jazykové zkomolení ovšem nepřihlásí taťuldu, jak zamýšlel, ale sebe. Ve vtipně vypointovaném příběhu vedle titulních postav účinkovali Vladimír Hrubý (profesor), Jiří Bruder (vrátný), Milan Mach (redaktor), Luděk Kopřiva (notář) a Jarmila Horčičková (hlasatelka). Deska byla naposledy reedována v roce 1999 a aktuálně ji v prodeji nenajdeme.

1987–1989

Rok 1987 přinesl na trh již natočené snímky, nové tituly se začaly nahrávat až v roce 1988, přičemž část z nich vyšla až v roce následujícím. V březnu 1988 byl dokončen Hurvínkův hajaja. Snímek reagoval na oblibu rozhlasového skřítka a držel se osvědčených sedmidílných sérií. Po krátkém úvodu, ve kterém chce Mánička poslouchat rádio a Hurvínka tím ruší, následuje sedm příhod. Pět z nich se točí kolem Čapkova Povídání o pejskovi a kočičce – Hurvínek s Máničkou chtějí upéct dort, přemýšlejí, jaké rasy byl pejsek, chtějí se sušit na šňůře a přitom ji urvou apod. Dvě epizody se tématu pejska a kočičky nedržely – Spejbl v nich dětem povídal pohádky o zlaté rybce a o kůzlátkách.

S jistotou víme, že právě tyto příhody byly dříve natočeny pro rozhlas a Supraphon je na desku nahrál znovu. Nepodařilo se však zjistit, jestli pejskokočičkovské epizody vznikly pouze pro gramofonovou desku, nebo zda i ony existovaly v rozhlasové podobě. Téměř kompletní záznam lze najít na stejnojmenném albu, z nahrávky ovšem z neznámých důvodů Supraphon vystřihl několik tónů před závěrečným příběhem a Spejblovo úvodní vzdychání z poslední příhody.

V říjnu 1988 je dokončen další zábavně edukativní titul Hurvínek a červený kohout. Spejbl, Hurvínek a Mánička slyší hasičské fanfáry a Spejbl se rozhodne, že ratolesti poučí o historii hasičů, o tom, co dělat, když děti spatří požár a o preventivních opatřeních. V nahrávce poprvé v edukativní řadě zazněly tematické písničky. Hurvínek a červený kohout je dostupný pouze v digitálním prodeji.

1990–1991

V roce 1990 se na trhu objevil Hurvínek a pohádka s hádankou, dokončený v říjnu 1988. Hurvínek a Mánička prosí Spejbla a paní Kateřinu, aby jim vyprávěli pohádku. Dospělým se nechce a taťulda se snaží žadonění odbýt tvrzením, že by se děti měly místo pohádky raději poučit. Mánička však prohlásí, že pohádky jsou náramně poučné a Spejbl s Kateřinou tedy začnou povídat o princezně Chytrušce a princi Ňoumínkovi a přitom děti nenásilně učí znát stará řemesla. Ve snímku, který je dostupný v sestavě Hurvínek a pohádky, opět zaznívá mnoho souvisejících písní.

V březnu 1990 vzniká Robot Roby u Spejblů. Končí školní rok a zatímco Mánička má samé jedničky, Hurvínek dopadl špatně. Bojí se jít domů a tak nejprve zkusí taťuldu na situaci připravit telefonicky. Doma to však zvedne strojově znějící hlas pana Spejbla, nenechá syna nic vysvětlit a vyzve jej k nahrání vzkazu na záznamník. Po příchodu do bytu děti zjistí, že otec k vysvědčení koupil Hurvínkovi robota Robyho, aby si kluk mohl hrou rozšiřovat vědomostní obzory. Mánička pro změnu od Bábinky za známky dostala všechny naspořené peníze a úplnou volnost s jejich naložením. Bábinka si myslela, že dívenku tak naučí hospodařit, Mánička se však spustí a začne chodit na diskotéky s podivnými individui. Tak jako v případě Mameluků i zde se příběh opírá o vážné společenské téma přílišné liberalizace ve výchově. Robot Roby navíc reagoval na tehdejší otevření hranic a náhlý přístup k v Československu dříve nedostupné elektronice.

V květnu 1990 vzniká poslední edukativní nahrávka Miloše Kirschnera Je Hurvínek OP? Mánička se chce Hurvínka zeptat, jestli je OP, čili ochránce přírody. Hurvínek prohlásí, že samosebou, ale jak Spejbl zjistí, ani jeden netuší, jak se má příroda chránit. Spejbl se tedy pustí do vysvětlování a o zábavu není nouze. Autorsky se na nahrávce poprvé podílela Helena Štáchová, zároveň jde o poslední desku, která nepracuje se scénickou muzikou. V nezkrácené podobě ji najdete pouze v digitální distribuci na stejnojmenném albu.

Dodejme, že Robot Roby a Je Hurvínek OP? vyšly v roce 1991 a protože se Supraphon jakožto bývalý státní podnik ocitl po několik let v existenční nouzi a na trh se začalo probojovávat více vydavatelů, jedná se zároveň o poslední Kirschnerovy nahrávky pro vydavatelství Supraphon.

Další část Zvukové historie S+H přineseme 16. srpna. Tento den odehrálo Divadlo v roce 1930 první představení jakožto profesionální soubor.

 

Díl jedenáctý: Hurvínkovy nahrávky mimo Supraphon 1

Po sametové revoluci nastalo pro Divadlo S+H složité období. Návštěvnost představení, koncertů a jiných kulturních akcí byla tehdy obecně velmi nízká, což postihlo i Spejbla s Hurvínkem. Kirschner, který jako jeden z mála kulturních vedoucích pracovníků zůstal ve funkci, patřil podle některých ke starým strukturám, které bylo nutné odstranit. Dokonce i ti, kterým za minulého režimu pomohl, včetně dvou jeho dlouholetých a nejbližších spolupracovníků, převlékli kabát a Kirschnera za zády pomlouvali.

Budova, v níž od roku 1945 S+H sídlili, se v rámci restitucí dostala pod nově vzniklé vedení dobrovolných hasičů, které chtělo zřídit v prostorách vinárnu či striptýzový bar. Už v roce 1990 dostal Miloš Kirschner výpověď, nájem byl záhy jednorázově zvýšen na pětinásobek, počet obyvatelných místností se pro divadlo zmenšoval. S ústupky hrálo divadlo v Římské ulici do konce roku 1994.

Miloš Kirschner byl v té době velmi nemocný. Dlouhodobě trpěl cukrovkou, prodělal několik infarktů a při hledání nového sálu se mu vzniklá odřenina kvůli diabetu nehojila a lékaři mu začali postupně amputovat dolní končetinu. Spolu s Helenou Štáchovou tak hledal nový sál s velkými fyzickými bolestmi, plahočil se po mnoha schodech o berlích. Nakonec pomohl pražský magistrát a v bývalém neprosperujícím kině Svornost v Dejvicích poskytl Divadlu S+H prostor, v němž sídlí dodnes. Aby zde mohl Kirschner odehrát 24. února 1995 první premiéru, podepsal v nemocnici reverz. Obtíže se stupňovaly, a on skončil na invalidním vozíku. O rok později se na konci února opět nechal z nemocnice propustit a naposledy interpretoval postavičky v premiéře Spejblovy smysluplné nesmysly. Během představení seděl na vozíku uvnitř plátěné pyramidy, která se při děkovačce otevřela. Poté se ihned vrátil zpět do nemocnice, ještě stále plánoval, že bude moci pracovat, dostal ale plicní embolii, skončil s tracheotomií v krku, nemohl komunikovat a 2. července 1996 zemřel. Po Kirschnerově smrti se S+H ujal Martin Klásek, který loutky alternoval od prosince 1973.

Velké změny se děly i na audioknižním trhu. Supraphon, který byl mnoho desetiletí největším vydavatelem, se jakožto bývalý státní podnik dostal do finančních potíží. Současně začala ve velkém množství vznikat různá vydavatelství – některá se na trhu udržela mnoho let, jiná zanikla v samotném počátku.

Dalším zlomem zvukových záznamů se stala tvorba hudební složky. Většinu supraphonských nahrávek v době normalizace doplňovala muzika Komorního orchestru pod vedením Milana Baginského. Po revoluci bylo z úsporných důvodů od původních nástrojů většinou upuštěno a dodnes se muzika pro nahrávky mluveného slova skládá převážně elektronicky. Spejbl s Hurvínkem na čas zcela opustili Supraphon. Nejprve natáčeli pro jiné společnosti, později se k Supraphonu opět vrátili a do roku 2008 kontinuálně vydávali snímky i u konkurence.

Tommü Records

V roce 1992 Spejbl s Hurvínkem pro vydavatelství Tommü Records natočili tři kratší nahrávky, které v prvním vydání vyšly poprvé ve zvukové historii S+H pouze na magnetofonových kazetách. Tématem všech titulů bylo hledání pravdy o tom, jak to bylo se známými pohádkovými postavami. Ve snímku Jak Hurvínek Popelku naruby obrátil sesbírá Hurvínek „důkazy“, které naklepal na psací stroj a doplnil ilustracemi. Spolu s Máničkou se snaží Spejbla přesvědčit například o tom, že statkářka byla na Popelku hodná a Popelka naopak patřila k prostořekým špindírám.

Ve snímku Jak Hurvínek Sněhurku na hlavu postavil zastihujeme Máničku před zrcadlem, přičemž Spejbl s Hurvínkem s pomocí magnetofonu vytvoří iluzi kouzelného mluvícího zrcadla. Mánička se nechá nachytat a po prozrazení žertíku prohlásí, že pohádce o Sněhurce věří. Začne ji vyprávět s tím, že Spejbl s Hurvínkem příběh opravují a doplňují informace o tom, jak to se Sněhurkou bylo ve skutečnosti. Královna je hodná, Sněhurka neposlušná, aj.

Na kazetě Jak Hurvínek s Máničkou přestavěli perníkovou chaloupku chtějí děti upéct perník podle receptu vysílaném v rozhlase. Postup však Hurvínek nestihne zapsat a tak oba nevědí, jak mají pokrm připravit. Do debat se vloží Spejbl a v rozhovoru se dostanou k pohádce o perníkové chaloupce. Hurvínek s Máničkou Spejblovi mimo jiné vysvětlí, že chaloupka nebyla z perníku, ale že v ní bydlela perníkářka. Z hlediska záznamu se u Sněhurky a chaloupky naposledy na konci první strany použilo sdělení informující o nutnosti otočení nosiče. Aktuálně jsou záznamy k dispozici na CD pouze ve výprodejích.

Lunarion

V červnu 1993 natočil Lunarion dosud nereedované kazety Hurvínkovy třesky plesky a Další Hurvínkovy třesky plesky. Každá kazeta obsahovala 24 drobných scének zastihujících S+H s Máničkou v různých situacích. Dávali si mezi sebou hádanky, vykládali různé příhody například o tom, jak Hurvínek spadl ze schodů či jak S+H mezi sebou závodili, došlo ale i na vysvětlování pojmů typu pýtická odpověď nebo zázrak. Každý dialog byl oddělen znělkou a uvozen nadpisem. Třesky plesky jsou zároveň posledním zvukovým titulem, který napsal Miloš Kirschner spolu s dlouholetým Hurvínkovským spoluautorem Vladimírem Strakou.

Lotos (poprvé)

Nejvíce nahrávek mimo Supraphon pořídilo vydavatelství Lotos. 2. května 1993 vznikla dnes již nedostupná nahrávka Jak si Hurvínek s Máničkou hráli na doktora. 1. června 1993 měla tatáž hra svou jevištní premiéru – šlo rovněž o autorskou premiéru pro Denisu Kirschnerovou, která text napsala ve spolupráci s Helenou Štáchovou.

Spejbl si s Kateřinou vyrazí do víru velkoměsta a Hurvínek s Máničkou zůstanou doma. Hurvínek má nakrmit Žeryka a umýt nádobí, Mánička napsat domácí úkol na téma Láska k bližnímu. Dívenka si neví rady a tak si s Hurvínkem začnou hrát na doktory. Kačátko chce vyléčit šilhavost, pes Buldok rozplácnutý čumáček, myška zkroucený ocásek a kočka potřebuje vyřešit bezzubou tlamičku. Spíš než těmito příznaky trpí zvířátka především nedostatkem lásky a z toho pramenícími komplexy méněcennosti, které jsou důkladně znázorněny v doprovodných písních.

Vydání nahrávky přineslo další důležitý mezník. Kromě magnetofonové kazety se záznam v roce 1993 objevil na LP desce, která je zároveň jediným vinylem mimo Supraphon, a o rok později se dostal na CD, které se stalo prvním kompaktním diskem v Hurvínkovské historii. Nahrávka je navíc průlomová i z hlediska stopáže, neboť 67minutová délka překročila tehdy užívanou stopáž do padesáti minut a dlužno říci, že delší nahrávky se od Doktora staly pro S+H po další roky samozřejmostí. CD sice vzniklo, magnetofonové kazety jsou však stále nejžádanější a tak se Lotos se kompaktním diskům po několik dalších let vyhýbal.

V roce 1994 vychází na kazetě poslední autorský audio příběh Miloše Kirschnera a Pavla Gryma Kdo unesl Žeryka aneb Hurvínek na stopě! Spejbl si v novinách přečte inzerát, že se hledá zpívající pes do filmu a dětem při hře na schovku ukradne maskovaný muž Žeryka. Hurvínek s Máničkou chtějí zloděje vypátrat, ale protože Mánička Bábince slíbila, že bude do čtyř hodin doma, napíšou Bábince dopis, že se oba vydali za lupičem a že neví, kdy se vrátí. Bábinka dostane strach a začne děti hledat. Je velmi sportovně založená a tak k hledání používá kolo, chůdy či skateboard. Pátrání přitom doprovází písničkami. V nahrávce, která je v současnosti dostupná na CD na stránkách vydavatele, se poprvé hlasově v obsáhlé postavě režiséra představil Martin Klásek.

V roce 1995 vychází pouze na kazetě první samostatný autorský zvukový počin Heleny Štáchové a poslední snímek Miloše Kirschnera s názvem Hurvínkova lokotka, později reedovaná na CD a aktuálně opět dostupná na stránkách vydavatele. Dětem začaly prázdniny a rodinka jede na dovolenou vlakem. O zábavu i při tak nudné činnosti není nouze, protože jízda neprobíhá vůbec tak, jak si pan Spejbl naplánoval. Situace doprovodily tematické písničky Jana Vodňanského. Zajímavostí je, že Píseň o šišlání a Jednou rychle, jindy zase pomalu, v níž se explicitně objevuje postava Spejbla coby fotbalového fanouška, později nazpíval Vodňanský na své album věnované dětem Dejte mi pastelku, nakreslím pejska.

V říjnu 1996 nahrál Martin Klásek svůj první dnes už nesehnatelný audio titul Hurvínkovo chichotání, dostupný v prvním vydání opět pouze na kazetě. Zatímco zvukové záznamy Josefa Skupy a Miloše Kirschnera zachytily hledání hlasové polohy a podoby postaviček, u Martina Kláska se posluchači díky dlouhodobým zkušenostem setkali již s ukotvenými charaktery a fistulkami. Chichotání si kladlo jednoduchý cíl: pobavit děti vtipy. Ty Helena Štáchová rozdělila do sedmi tematických okruhů typu u doktora, o škole, lásce či cestování. Vtipy od sebe oddělovalo ticho či klarinetový předěl.

V roce 1997 se na CD i MC objevila netypická nahrávka Písničky, scénky, dialogy ...ve vedlejší roli Spejbl s Hurvínkem. Pro nejvýstižnější charakteristiku snímku cituji z knihy Denisy Kirschnerové Spejbl a Hurvínek na nitkách osudu:

„Dne 16. 3. 1997 se v divadle S+H sešlo mnoho umělců, kteří tak zavzpomínali na Miloše Kirschnera u příležitosti jeho nedožitých 70. narozenin výjimečným představením Ve vedlejší roli Spejbl s Hurvínkem. Miloš Kirschner si totiž tuto oslavu předem plánoval. Chtěl zahrát svým přátelům, kolegům a lidem, kterých si vážil zbrusu novou hru. Toto přání mu splnila až jeho žena Helena Štáchová. Připravila pro něj scénické pásmo, v němž byl Kirschner jako interpret, díky divadelním, gramofonovým a filmovým nahrávkám na jevišti stále přítomen. V hlavní roli byl tedy skutečně on sám. A jeho spoluhráči byli výsostní umělci, kterých si vážil a které by on sám zcela jistě na tuto oslavu pozval.

Josef Suk si zahrál s Hurvínkem houslový duet, Lucie Bílá zazpívala vyznání loutkovému Draculovi, v podání Miloše Kirschnera, Spejbl si zajamoval s Ferdinandem Havlíkem. Jako zdatní imitátoři S+H se představili Milan Šteindler a Libor Baselides. Jiří Menzel zarecitoval Hurvínkovskou fistulkou Optickou pohádku, verši přispěl i Luděk Munzar, který hlasově rozkošně imitoval Máničku. Na scéně vystoupili i Rudolf Rokl, Jitka Zelenková, šansoniér Igor Šebo, Petr Novák, Petr Janda, kterého doprovodila kapela dřevěných rockerů, Hana Křížková a další. Oslava nedožitých narozenin tak proběhla bez sentimentu a nostalgie, s notnou dávkou humoru, tak, jak by si byl oslavenec přál. V závěru večera Supraphon udělil Miloši Kirschnerovi in memoriam zlatou desku za čtyřicetiletou spolupráci. Česká televize pořídila záznam tohoto pořadu.“

A právě záznam z tohoto představení se ocitl na dnes již nesehnatelném zvukovém nosiči, na němž Spejbl s Hurvínkem ze studia večer ještě dodatečně glosovali a záběry ze sálu komentovali.

Další část seriálu Spejbl a Hurvínek: Zvuková historie přineseme 1. září. Tento den se v roce 1996 stala ředitelkou divadla Helena Štáchová.

 

Díl dvanáctý: Hurvínkovy nahrávky mimo Supraphon 2

Po smrti Miloše Kirschnera potkalo Divadlo Spejbla a Hurvínka další nejisté období. V roce 1999 se začal připravovat celovečerní film Hurvínek a legendy staré Prahy, k jehož realizaci ale bohužel nikdy nedošlo. Natáčení filmu je vždy velmi nákladné a bylo tedy potřeba vše dostatečně právně ošetřit. Helena Štáchová disponovala ochrannou známkou na S+H, plzeňský Městský ústav sociálních služeb je držitelem autorských práv na dílo, které vytvořil Josef Skupa. Přestože Skupa autorem loutek nebyl, Městský ústav si tato práva na Spejbla a Hurvínka začal nárokovat a vznikl tak mnohaletý soudní spor. Než tyto tahanice s konečnou platností Divadlo v roce 2008 vyhrálo, muselo fungovat dál. I přes nejistou budoucnost tak během těchto deseti let vznikaly nové hry, knížky, televizní pořady i zvukové nahrávky.

AXEL Schindler

Vydavatelství AXEL Schindler natočilo se Spejblem a Hurvínkem tři žánrově odlišná písničková alba. V roce 1998 se na trhu objevila Hurvínkova diskotéka I. Pamětníci si jistě vybaví, že v 90. letech byl u nás velmi populární dance a právě disco se ve velkém odrazilo i v písničkách pro děti. Buď byly nově otextovány zahraniční melodie, nebo se do tohoto žánru transformovaly tuzemské songy. Nejznámějšími hity této éry jsou patrně Šmoulové.

Také Hurvínek, který se vždy snažil reagovat na aktuální trendy, natočil 12 disko skladeb. Hurvínkova diskotéka svým názvem a částečně i sestavou písní odkazovala na představení z přelomu 80. let. Tehdy se v Divadle S+H uváděla stejnojmenná hra, v níž zněly mimo jiné i songy skupiny Olympic. Na albu Hurvínkova diskotéka I mohli posluchači slyšet diskoŽelvu, Dynamit, Ptáka rosomáka nebo Dej mi víc své lásky, v níž Žeryček nemohl poslouchat Mániččin zpěv a doprovázel jej štěkotem a vitím při slovech a hú. Nahrávka kromě písní Olympicu přinesla i původní skladby – za všechny jmenujme Kam jdou lásky mé, v níž Hurvínek s Máničkou drbou o tom, co se děje ve škole, či reklamní song na tehdy vydávaný časopis Hurvajz plus.

Diskotéce se dostalo i zvláštní propagace. K písni Tak spadla klec byl natočen videoklip, o němž s jistotou víme, že se v roce 1998 objevil na videokazetě s večerníčky Na návštěvě u Spejbla a Hurvínka II a byl promítnut i na televizní stanici Nova v hitparádě Eso s Terezou Pergnerovou.

Na vánoční trh 1998 připravil Axel titul Hurvínek zpívá koledy. Nahrávka obsahující 23 písní byla pořízena v kostele. Rodinku doprovodily původní nástroje: varhany, housle, klarinet aj. a v některých koledách se k postavičkám připojil i dětský sbor.

V roce 1999 se posledním hurvínkovským titulem vydavatele stalo album Hurvínek zpívá Country. Sestava obsáhla celkem 14 táborákových písniček: Buráky, Bedna od whisky, Černý muž, Okoř, Velrybářská výprava, Rodné údolí, Zlaté střevíčky a další. Postavičky každou ze skladeb uvedly krátkým tematickým vtipem. Ani jedna z nahrávek vydavatelství AXEL Schindler aktuálně není v distribuci.

Lotos (podruhé)

Jak jsme již psali v předchozí části seriálu, nejvíce nahrávek mimo Supraphon pořídilo vydavatelství Lotos. V únoru 1998 vznikl druhý díl Hurvínkova chichotání, dostupný v prvním vydání pouze na kazetě. Připomeňme, že cílem řady bylo posluchače pobavit krátkými vtipy ze života tematicky uspořádanými do celků.

Nahrávka opět přinesla vtipy o škole, láskách, doktorech či cestování. Druhý díl na první volně navázal i co se týče předělů – hříčky opět dělila chvilka ticha, nebo kratičký klarinetový přechod. Zatímco v prvním díle byl každý nadpis sekce interpretován tak, že jej Hurvínek s Máničkou na střídačku pomalu slabikovali, ve druhém díle v názvu kapitoly proběhl dialog.

17. 3. 1995 se v divadle uskutečnila premiéra autorského debutu Martina Kláska Hurvínek a zrcadlo a v listopadu 1998 vznikla její audio verze, dostupná v prvním vydání opět pouze na kazetě. Hurvínek, který se rád kouká na akční filmy, by rád vypadal stejně dobře jako jejich hrdinové. Tráví proto spoustu času posilováním před zrcadlem. Do děje zasáhne Hurvínkovo svědomí a ve snu jej nechá bojovat o ruku princezny Máničky. Hurvínek se odvážně vrhá do střetu s rytířem, čerty, piráty. Poetický příběh plný písniček nenásilnou formou učil posluchače, že vnitřní hodnoty jsou důležitější než ty vnější.

Z hlediska realizace zmiňme dvě zajímavosti: v postavě rytíře se hlasově představil režisér nahrávky Jan Fuchs a protože Hurvínkovo svědomí mělo stejný hlas jako Hurvínek, Martin Klásek zvolil pro dvě figury rozdílné tempo a způsob řeči a svědomí bylo navíc opatřeno echo efektem.

22. 5. 1997 měla v Divadle S+H premiéru další hra Martina Kláska Hurvínek ufonem. Její zvuková adaptace vznikla v dubnu 1999 opět původně pouze pro magnetofonovou kazetu. Martin Klásek se v příběhu poeticky znovu zabývá akčními filmy. Hurvínek, který je jimi ovlivněn, rád všechny kolem sebe leká a věci ničí. Zatímco Zrcadlo nabídlo pohádkový pohled plný fantazie, v Ufonovi jsou Hurvínek s Máničkou vystaveni tvrdé realitě a na vlastní kůži pocítí boj o život. Na cizí planetě totiž vládne krutý mimozemšťan a ten chce zničit šedou mlhovinou celý svět, a tedy i planetu Zemi. Aby mohl dostát svému cíli, potřebuje pro likvidaci Země vzorky lidí. Hurvínka s Máničkou unese malý ufonek přeměněný do podoby pana Spejbla. Děti mají ve vesmíru být zkoumáni, pitváni, řezáni apod. Skutečný Spejbl s Kateřinou neví, kam se děti poděly, a zatímco se Hurvínek s Máničkou snaží přežít, dospělí po nich bezmocně pátrají.

Hra byla rozdělena do dvou samostatných linií a poprvé ve zvukové historii nezačala nahrávka dialogem rodinky, ale posluchač byl nekompromisně vržen přímo na cizí planetu. Strach na planetě atmosféricky doplnil zneklidňující vesmírný podkres. Velkou zásluhu na napínavém vyznění měla rovněž práce zvukaře: krutého a obrovského vládce ztvárnil Žeryčkův dlouholetý interpret Miroslav Polák, jehož hlas mistr zvuku zpomalil, díky čemuž vynikla vládcova velikost a tvrdost. Bezbrannost malých ufonků v podání členů Divadla znázornilo zrychlení hlasů účinkujících. Z hlediska práce se zvukem je dále působivá proměna ufonka na Spejbla: tvorečkova podoba se měnila v průběhu písničky, ufonek z vysoké polohy postupně mutuje do hlubokého Spejblova tónu. Tíživou atmosféru nahrávky podpořily i převážně smutné a melancholické písničky.

V únoru 1999 uvedlo Divadlo premiéru hry Heleny Štáchové Hurvínkův popletený víkend, která se v říjnu téhož roku dostala kromě kazety i na dnes již nesehnatelné CD. Rodinka tráví víkend na chatě a do vsi přijíždí cirkus. Hurvínek chce pomáhat, a tak medvědář Hurvínkovi dovolí dát medvědům vodu. Vsí se záhy nese zpráva, že medvěd utekl. Příběh, jehož zápletka se na Divadle hrála už v minulosti v jiných titulech, pracuje s již osvědčenými záměnami a nedorozuměními. Šmodrchujícím hybatelem děje se totiž stává nejasný počet medvědů a nahrávka zručně akceptovala neprozrazení pointy dříve, než bylo z pohledu příběhu nutné – medvědí bručení jsou si natolik hlasově podobná, že je posluchač snadno zamění.

Hra Jak Hurvínek hledal až na šel, která měla svou divadelní premiéru 21. 9. 1990, se své zvukové verze dočkala v březnu 2000 opět pouze na kazetě, a to pod názvem Jak si Hurvínek Máničku našel. Děj reagoval na kulaté narozeniny Máničky a Žeryka. Posluchači jsou přeneseni do roku 1930, tedy do roku zrodu Máničky a Žeryka. Spejbl, který zde vystupuje coby ředitel divadla, svolí, aby si Hurvínek našel konečně kamaráda, po kterém tak dlouho touží. Hurvínek se vypraví do skladu loutek a oživí dvě právě zrozené loutky tak, že je pokřtí jmény Mánička a Žeryk. Brzy na to však vinou Spejblovy pýchy o Máničku přijde a začne ji znovu hledat.

Takto se příběh v historii Divadla samozřejmě neodehrál. Hra kombinuje historické reálie – objeví se zmínka o chystané premiéře Hurvínkova jarní revue nebo zde zazní píseň Voskovce a Wericha, s nimiž Skupa plánoval spolupracovat. Titul především reflektuje křehkost přátelství. V nahrávce vedle hlavních interpretů účinkovali v rolích šašků Petr Nárožný a Jaroslav Kepka.

V říjnu 2000 natočil Lotos aktuálně nedostupného Hurvínkova Mikuláše, který se jevištního provedení dočkal až na Mikuláše 2005. Spejbl s Kateřinou chtějí děti překvapit mikulášskou nadílkou a přichystají si masky. Hurvínek s Máničkou venku staví sněhuláka a při trhání větvičky po vzoru pohádky o tahání řepy si roztrhají oblečení. Bojí se jít domů a vymýšlí, jak se ze situace vyvlíknout. V nahrávce se paralelně střídají samostatné scény mezi Hurvínkem a Máničkou a Spejblem s Kateřinou, aby se pak v průběhu obě oddělené linie propojily.

29. 4. 2001 se v Divadle konala premiéra hry Denisy Kirschnerové Mlsný Hurvínek, která byla v témže měsíci natočena původně opět jen pro magnetofonovou kazetu. Bábinka v příběhu uznává pouze zdravý životní styl a je zaujatá proti sladkostem. Pošle Spejbla koupit šalvěj a přichystá vydatný vitamínový zákusek. Spejbl přinese tác plný cukroví a šalvěj, která stahuje maso, se omylem dostane do pokrmu. Když jej Hurvínek s Máničkou okusí, zmenší se a přistanou na podnose. Protože nevědí, jak jinak by se zabavili, ládují se dobrotami, Hurvínek se koupe v horké čokoládě, rozpráví s indiánky, dostanou se do sporu s Von Bonbonem v podání Jiřího Langmajera a kvůli Spejblovi se ocitnou v mrazáku a coby led i v obrovské sklenici. Na nahrávce s nečekanou pointou se vedle členů Divadla podílela také Gabriela Vránová a Chantal Poullain.

V listopadu 2001 a prosinci 2002 vznikly dva díly Hurvínkových hudebních pohádek, z nichž je v distribuci už pouze druhá část. Spejbl během letních měsíců pracuje jako kastelán v hudebním zámečku Basově nad Tenorkou. V prvním dílu Hurvínek s Máničkou procházejí sály a seznamují posluchače se základy hudební nauky – je zde například rozebráno dělení nástrojů, způsob jejich ladění apod. Vyprávění doprovázejí tematické pohádky typu Jak vznikly housle nebo Jak se učili lidé zpívat. Ve druhé části pohádky pak postavy reagují na zápisy v knize návštěvníků.

Hurvínkovy hudební pohádky jsou posledními tituly, které vyšly u Lotosu vedle CD i na kazetě. Během následujících let vydavatel všechny tituly dostupné původně pouze na kazetách nechal přepsat na CD.

V roce 2007 vznikly Hurvínkovy všetečné otázky. Hurvínek se Spejblem tráví nedělní dopoledne válením se v posteli. Každý je ve svém pokoji, a zatímco Spejbl má na spaní klid, Hurvínek je neustále rušen Máničkou, která ho nutí učit se dějepis a Bábinkou. Audio nenásilně pojednalo o významu přísloví a také o době Karla IV.

V roce 2008 vychází poslední titul vydavatelství Lotos. Je jím třetí pokračování Hurvínkova chichotání. Narozdíl od předchozích dílů, v nichž jsou vtipy uspořádány tak, že rodinku zachycujeme v různých situacích, třetí díl pracuje se souvislým vyprávěním. Četné klarinetové předěly a chvilky ticha vystřídaly elektronické melodie oddělující pouze tematické celky.

Pokud není uvedeno jinak, všechny zde zmíněné nahrávky najdete na kompaktních discích na stránkách vydavatelství Lotos. Zajímavostí je, že některé tituly včetně části snímků s Milošem Kirschnerem byly posléze reedovány pro Levné knihy se zcela odlišným grafickým obalem.

Důležitým historickým mezníkem pro audioknihy bylo vedle klasické kamenné obchodní distribuce vydávání zvukových nahrávek v papírových či plastikových obalech. Narazit na ně bylo možné již od 90 let. CD či kazety se objevovaly v trafikách, na benzínkách, v supermarketech či na poště, a tato éra neminula ani Spejbla s Hurvínkem. Do těchto distribučních řetězců se dostaly například snímky vydavatelství Tommü Records, o kterých jsme psali v předchozí části seriálu.

Další část Zvukové historie Spejbla a Hurvínka přineseme 16. září. V tento den se v roce 1971 poprvé na jevišti představila Mániččina bábinka Kateřina Hovorková.

 

Díl třináctý: Hurvínek v českých dějinách

Jakmile se vydavatelství Supraphon vzpamatovalo z polistopadové krize, navázalo opět spolupráci s Divadlem Spejbla a Hurvínka. Vzniklo mnoho rozmanitých nahrávek a také na hurvínkovskou zvukovou historii i zcela unikátní sedmidílný projekt s názvem Hurvínek v českých dějinách, kterému věnujeme tuto samostatnou kapitolu.

Pro porozumění jedinečnosti řady se musíme vrátit zpět v čase a představit okolnosti a profese, které mají na vzniku kvalitních zvukových snímků podstatný vliv. Do 70. let je u některých záznamů podepsán režisér Josef Cincibus. Téměř všechny desky v období normalizace režíroval Jiří Šrámek. Po revoluci jej nahradil původně rozhlasový režisér Jan Fuchs, který několik hurvínkovských titulů natočil ještě za minulého režimu, ovšem kvůli svým postojům v roce 1968 jen ve velmi omezené míře. Od roku 2004 si nahrávky režíruje Divadlo samo.

Druhou nezbytnou audio profesí jsou mistři zvuku. Před listopadem byl hlavním zvukařem Jiří Bartoš a Ivan Mikota. Po roce 1989 se na mnoha Hurvínkovských titulech podílel Martin Kusák a v práci pro postavičku pokračoval i Ivan Mikota. Supraphon během minulého režimu natáčel mluvené slovo převážně ve studiu Lucerna. Ani po listopadu si vlastní studio nepořídil a nahrávky tak dodnes vznikají v pronajatých nahrávacích studiích.

Na seriálu Heleny Štáchové a Pavla Cmírala Hurvínek v českých dějinách se vystřídalo hned několik hudebních skladatelů, části režírovali především rozhlasoví režiséři, o zvuk se postarali hlavně rozhlasoví zvukaři a až na jeden díl se vše nahrávalo v profesionálních studiích Českého rozhlasu.

Hurvínek mezi Přemyslovci

V říjnu 1997 byl dokončen první díl historické řady s názvem Hurvínek mezi Přemyslovci. Rodinka se vypraví na pěknou procházku po Praze spojenou s návštěvou restaurace a historického muzea. Děti jsou do muzea poslány napřed, a protože je historie nebaví, zahrají si na v muzeu nalezenou flétničku a harfu melodii z přiložených not. Muzika je přenese mezi Přemyslovce, Hurvínek se seznámí s chudým klukem Zrzíkem a Máničku opustí. Ta se díky panoši, který se do holčičky zamiluje, ocitne na hradě a stane se dvorní dámou. Hurvínek poznává chudobu a krutost Zrzíkova opatrovníka kováře, je nucen na rybím trhu krást, lup se nepodaří a spolu se Zrzíkem jsou před zraky veřejnosti zmláceni. Po Máničce se chce, aby doprovázela princeznu Anežku do Vídně. Oba se sice chtějí vrátit do přítomnosti, ale kouzlo nefunguje.

Režisér Karel Weinlich si k natáčení přizval své dlouholeté spolupracovníky: zvukaře Petra Šplíchala a Tomáše Gsöllhofera, o střih se postarala Markéta Košťáková. Do dětských rolí Zrzíka, panoše Jana z Růže a princezny Anežky byly obsazeny děti Dismanova rozhlasového dětského souboru. Zlého kováře ztvárnil Petr Pelzer, švadlenu Alena Vránová, kupce Ladislav Mrkvička a hlásným byl Jiří Klem. Hudbu vytvořil Jiří Stivín.

Na realizaci se odrazil rozhlasový způsob natáčení. Spejbl s Hurvínkem a Mánička s Kateřinou byli rozprostřeni do stereo báze tak, že se jednotlivé repliky rozmístily do prostoru. Přestože dvojce postaviček interpretoval jeden člověk, všechny hlasy figur se ozývají z různých stran. Hrdinové jsou zasazeni do různých lokací. Odlišný dozvuk má Spejblův byt, restaurace a hradní místnosti. Na muzeum byl použit echo efekt zdůrazňující velikost. Scény na procházce po Praze, trhu či louce se natáčely v tzv. plenéru, což je pro nezasvěcené dokonale odhlučněné místo, od jehož stěn se neodráží žádný zvuk. Díky tomu vzniká přesná iluze venkovních prostředí. Detailně se pracovalo i s ruchy – za všechny jmenujme koláž města. Různé vzdálenosti od mikrofonů plasticky od sebe oddělily například diváky od bojujících rytířů či kováře v kovárně a Hurvínka schovaného pod kádí. Hurvínek mezi Přemyslovci byl později adaptován i pro jeviště, premiéru měl 16. 9. 1999 pod stejným názvem, posléze se divadelní titul přejmenoval na Hurvínkovu kouzelnou flétnu.

Hurvínek na dvoře lucemburském

Druhý díl, Hurvínek na dvoře lucemburském, nahrál režisér Jan Fuchs v dubnu 1998 ve studiu nadace Lyry Pragensis. Přísná paní učitelka (Stela Zázvorková) vzala třídu na exkurzi na Pražský hrad, aby dětem názorně přednesla historii Lucemburků. Hurvínka s Máničkou suchý výklad plný dat a jmen nezajímá a chtěli by vše vidět na vlastní oči. Zkusí melodii z muzea zapískat. Kouzlo se zdaří, a tak se oba ocitnou na Pražském hradě ve 14. století. Potkají malou holku a zároveň manželku Václava IV. princeznu Johanku (Květa Plachetková). Johanka si v pro ni cizí zemi připadá osamělá, ale za svým chotěm nemůže, protože Václav pobývá na Karlštejně, na který nesmí žádná žena. Mánička si vzpomene, že viděla „akční film“ a chce se na Karlštejn dostat v kostýmu pážete. Zlobivý Václav IV. (Miroslav Vladyka) spolu s učitelem Mikulášem (Jiří Krampol) Máničku považují za kluka, Mániččin pokus se tedy zdaří. Když se však o totéž snaží Johanka, je lest prozrazena, a protože lidé na hradě jsou otráveni včetně Karla IV. (Otakar Brousek starší), je Johanka Václavem IV. uvrhnuta do hladomorny a má propadnout hrdlu. Z dalších účinkujících jmenujme Lubomíra Lipského nebo Ladislava Trojana. O tklivé kytarové předěly se postaral Lubomír Brabec.

Realizace snímku se podobá běžným Hurvínkovským titulům. Studio pravděpodobně nemělo k dispozici plenér, zvukař Ivan Mikota si tak musel vystačit s propracovanou stereo bází a echo efekty pro hradní komnaty. Přes omezené možnosti se v titulu i tak nachází několik pozoruhodných koláží Jiřího Litoše. Příběh nezačíná muzikou, ale je zde znázorněna cesta dětí po historické Praze. Do melodie z pravé loretánské zvonohry jsou vmíchány ruchy pohybujících se dětí, projíždějící auto a ptáci. Intro ukončuje odbíjení hodin. Z dalších koláží zmiňme přesun z přítomnosti do minulosti, v němž se mísí zvuky bořícího se hradu, větru a zvukově upravené tramvaje, či bitvu na koních se zvuky mobilů.

O Hurvínkovi a králi husitském

V červnu 1999 se Supraphon rozhodl opět pronajmout rozhlasové studio a od této chvíle seriál budovy Rozhlasu už neopustil. Nabízené zvukové možnosti včetně plenéru všichni tvůrci plně využili. Spolu s mistry zvuku Jiřím Suchánkem, Milošem Kotem a Jiřím Litošem vytvořil režisér Jan Fuchs pro třetí část historické hurvínkovské řady opět mnoho rozmanitých ruchů i prostor od bytu přes sklep až po rozléhající se nádvoří. Muziku obstaral Vadim Petrov.

Hurvínek se na poslední chvíli moří s domácím úkolem. Má napsat celou stránku o Jiřím z Poděbrad. Do jeho snažení se přiřítí Mánička, která nechce přijít pozdě do školy. Začne Hurvínkovi referát diktovat. Hurvínkovi se do školy ale nechce, a tak si zahvízdá kouzelnou písničku. Octne se v 15. století v komnatě Pražského hradu a seznámí se s italským rádcem Marinim (Václav Vydra). Dozví se, že král Jiří z Poděbrad (Petr Haničinec) chystá mírovou smlouvu mezi národy. Hurvínek, v jehož zájmu je, aby se bitvy v historii neděly, protože se pak musí všechny ty letopočty učit, slíbí, že s organizací pomůže. Do děje se připlete i Mánička. Ta se setká s Jindřichovými syny: šišlajícím Hynkem (Ondřej Kepka) a Jindřichem (Miroslav Vladyka). Aby zdůvodnila svou přítomnost na Hradě, přijme místo ochutnávačky pokrmů. Z dalších účinkujících jmenujme Petra Nárožného v roli krále Kazimíra a skutečné děti představující královské potomky.

Císařův Hurvínek a Hurvínkův císař

V lednu 2000 se čtvrté části ujal režisér Tomáš Vondrovic se zvukaři Ladislavem Reichem, Jiřím Litošem a Martinem Kusákem. Tematickou hudbu zajistily kapely Rudolfínská a Rožmberská.

Císař Rudolf II. touží po Golemovi. Nutí své alchymisty a umělce, aby mu jej zhotovili. Neví, že si najal plný dvůr podvodníků, kteří se za jeho zlato mají dobře. Zároveň se císař chronicky bojí o svou bezpečnost. Alchymista Bragadino (Václav Vydra) a malíř Arcimboldo (Marcel Vašinka) chtějí úskokem Rudolfovi II. k umělému člověku pomoci. Najednou se před jejich zraky zjeví Hurvínek, který zde vystupuje v neiluzivní podobě jako kluk, je tedy dřevěná pohybující se loutka. Homunkulus je na světě a představen Rudolfu II. Do 17. století se dostane i Mánička, potká podvodného komorníka Ercia (Jan Přeučil) a najde Hurvínka. Císař, který je přesvědčen, že loutky stvořil Bragadino, má hned dva homunkuly.

Jak Hurvínek vyvdal Marii Terezii

V lednu 2001 se režie dalšího dílu ujal znovu Karel Weinlich. Zvukařský tým se skládal z Jiřího Litoše, Jiřího Suchánka a Miloše Kota. Hurvínkovu Píseň, song o myších a další scénickou muziku nahrál Milan Svoboda Quartet.

Hurvínek musí napsat domácí úkol o Marii Terezii. Paní Kateřina vyzve pana Spejbla, aby jí pomohl s nákupem. Děti slíbí, že úkol po návratu určitě udělají a všichni vyrazí do nákupního střediska. Zatímco si paní učitelka na penzi v klidu nakupuje, děti zlobí a hádají se. Hurvínek prohlásí, že by chtěl být někde jinde a někdy jindy. Zahvízdá cestovatelskou a Mánička se přidá. Spejbl se lekne, kam se oba poděli, a zkusí zanotovat tutéž melodii. Octne se v 18. století v krčmě a seznámí se s patnáctiletým výrostkem Štěpánem (Ondřej Kepka), který Spejbla pozve na pivo, ale nezaplatí. Oba se spasí útěkem na nákupním vozíku. Spejbl je zadržen a má přijít o hrdlo. Do stejného času, tedy přímo do korunovace Karla VI., se dostane i Hurvínek s Máničkou, seznámí se s malou Marií Terezií (Květa Plachetková), dozví se o chycení Spejbla a snaží se jej zachránit.

Jak Hurvínek potkal Mozarta

V březnu 2002 se šesté části ujala dabingová a audioknižní režisérka Olga Walló. Zvukařsky jí pomáhali Ladislav Reich a Jana Fišerová. Muziku na syntezátor zkomponoval Jan Vondráček, který k předělům využil motivy Mozartovy hudby, převážně z opery Don Giovanni, o níž příběh pojednával. Mozartovy melodie dále zněly díky klavírním improvizacím Vladimíra Roubala a byly použity i autentické nahrávky Mozartovy hudby.

Paní Kateřina se rozhodla, že zbytek rodinky kulturně vzdělá a zavedla všechny do lóže Stavovského divadla na operu Don Giovanni. Ofrňující se osazenstvo přiměla poslouchat Mániččino předčítání z divadelního programu. Z něho se dozvěděli tradující se legendu o tom, že den před premiérou této opery neměl Mozart ještě složenou předehru a že jej operní pěvkyně Josefina Dušková zamkla na Bertramce dokud dílo nedokončí. Hurvínek se rozhodne, že Mozarta zamknout nenechá, a tak se s Máničkou vydávají před divadlo zapískat jejich čarovnou písničku. V průběhu cestování časem znějí v koláži různé střípky Mozartových děl. Děti se ocitnou před Nosticovým, tedy Stavovským divadlem v 18. století a potkají kluka Františka prodávajícího preclíky (Vojta Kotek). V rozhovoru se k nim připojí cizinec komolící češtinu a chce vědět, kde Mozart bydlí. František mu to poví a když cizinec odejde, běží děti za ním zkontrolovat, zda Mozartovi (Filip Blažek) něco neudělá. Za dveřmi Mozartova pokoje vyslechnou, že cizinec je ve skutečnosti císař Josef II. (Tomáš Racek). Do děje se dále zapojil zuřící ředitel divadla Bondini v podání Petra Pelzera a vzájemně se pošťuchující operní pěvkyně Josefina Dušková (Nela Boudová) a Tereza Saporitiová (Jana Janěková).

Hurvínkova babička

V únoru 2003 natočila poslední díl této řady další rozhlasová osobnost Lída Engelová. Hudbu složil Jiří Pazour, o zvuk se postarali Ladislav Reich, Jana Fišerová a Jiří Litoš.

Hurvínek hraje hru na počítači a Mánička ho nutí číst Babičku od Boženy Němcové. Hurvínek protestuje, proč by to měl číst, když má internet, na kterém si přece může všechno najít. Mánička jej přemlouvá, aby se za skutečnou babičkou vydali. Hurvínek, který nechápe, jaké dobrodružství by mohl zažít s literární stařenkou, nakonec přece jen souhlasí. Při cestování časem zní v koláži hudba a zvuk motorového vozidla. Postavičky poznají Babičku (Antonie Hegerlíková), Jana (Vojtěch Kotek, který od natáčení Mozarta zamutoval), psy Sultána s Tyrlem (Martin Klásek a Miroslav Polák), Adélku a Vilíma v podání dětí, Barunku (Věra Slunéčková), paní kněžnu (Jana Preissová), Kristlu (Vendulka Křížová), Taliána (Jaromír Meduna) i Viktorku (Johana Tesařová). V ději se Hurvínek nakonec octne ve vězení, do kterého jej zavede dráb (Zdeněk Maryška).

Série volně na sebe navazujících titulů řady Hurvínek v českých dějinách vycházela na CD i MC postupně tak, jak byly jednotlivé části natáčeny. Každý rok se tedy posluchači dočkali nového dobrodružství. Dnes je možné všechny díly pořídit jednotlivě nebo v kompletu, který vyšel v roce 2011 pod názvem Hurvínkovy dobrodružné výlety do minulosti. Oproti digitální distribuci obsahuje jeho fyzická podoba navíc záznam představení Hurvínkova kouzelná flétna na DVD. K reedici natočil Supraphon ve zvukové historii S+H první YouTube upoutávku.

Další část seriálu Spejbl a Hurvínek: Zvuková historie přineseme 23. září. V tento den se v roce 2017 při premiéře hry Hurvínek v hajanech potřetí v historii divadla v předsálí objevilo oznámení o novém interpretovi Spejbla a Hurvínka Ondřejovi Lážnovském.

 

Díl čtrnáctý: Hurvínkovy supraphonské nahrávky do roku 2006

V roce 1995 Supraphon začal postupně digitalizovat Kirschnerovy nahrávky a vydávat je kromě magnetofonových kazet i na CD. Vedle reedic navíc od roku 1997 vznikaly pro oba nosiče i nové příběhy s Martinem Kláskem. Narozdíl od většiny Kirschnerových desek vycházejí ty Kláskovy ve stejném roce, v němž byly natočeny. Kromě sedmidílné série Hurvínek v českých dějinách, které jsme se věnovali minule, se souběžně nahrávaly i další snímky, a právě s nimi se seznámíme v tomto článku.

1998–2001

30. září 1998 byl dokončen první díl Zpíváme s Hurvínkem s podtitulem Podzim–zima. Venku prší a děti nemohou ven. Nudí se a hádají. Spejbl s Kateřinou se je snaží zabavit a navrhnou, že budou společně zpívat národní lidové písničky, recitovat různé říkanky a dávat si hádanky. Koncepce částečně připomíná Hurvínkovy černé hodinky, o nichž jsme již dříve referovali, přesto je Zpíváme s Hurvínkem velmi odlišné. Jedním z cílů totiž bylo představit různé zvyky a tradice vztahující se k podzimu a zimě. Nejprve se v písních a říkankách rodinka zabývala láskou a jídlem, poté se vypravila například do školy, na hon, zmapovala posvícení, Vánoce a skončila masopustem. Výběr obsáhl jak české, tak i moravské písně a vedle známých lidových textů zazněly i již částečně pozapomenuté. Zajímavostí je, že se jména postav z původních písniček často změnila na jména někoho z loutkové rodinky.

V únoru 1999 nahráli S+H druhou část Zpíváme s Hurvínkem 2 a stejným způsobem se zaměřili na jaro a léto. Výchozí situace se proměnila. Místo deště Bábinka Máničce zašívala punčocháče. Nejprve rodinka začala vojnou, pokračovala například Velikonocemi, setím, mlácením obilí či sklizní. Oba díly je možné pořídit buď samostatně pod původními názvy titulů nebo v později vydaném kompletu Hurvínkův špalíček říkadel a písniček

V říjnu 2000 vychází Jak Hurvínek s Máničkou čekali na Ježíška. Spejbl s Hurvínkem ženským protějškům slíbili, že se letos postarají o štědrovečerní večeři. Jejich přípravy se ale mění v katastrofu – Hurvínek pustí koupeného kapra, při cestě domů se mu podaří rozmašírovat cukroví a bramborový salát, zničí se stromek i ozdoby. Nahrávka představila posluchačům Vánoce tak, jak je kdysi slavili naši předkové. Kromě zvyků celým snímkem zněly koledy a vánoční pořekadla.

V říjnu 2001 se na trh dostává titul mladého scenáristy Romana Kopřivíka Hurvínek mezi hvězdami. Hurvínek si pořídí tzv. jezevčíka – pamětníci si jistě vybaví dlouhé úzké rádio, které se u nás prodávalo začátkem 90. let. Koupě rádia se dotkne konzervativního pana Spejbla neuznávajícího techniku i Žeryčka pro jezevčíkovo označení. Protože byl přístroj pořízen na tržišti od podivného prodejce, po zmáčknutí velkého knoflíku jezevčík ožívá a rodinku spolkne. Jeho útroby vypadají jako dlouhá chodba plná dveří, za nimiž se nacházejí hudební hvězdy. Mánička si s Jitkou Zelenkovou zazpívá píseň Tyjátr, Hurvínek s Karlem Černochem Víc než přítel, s Hanou Křížkovou Až budu filmová hvězda a Petrem Jandou Hvězdu na vrbě. Spejbl si zkusí rap na písni Talent by se jistě našel a spolu s Igorem Šebo šanson Tanec prachů. Bábinka naproti tomu holduje lidovým písním a muzikálům. Nahrávka je určena spíše dospělým posluchačům, postavičky se se zpěváky filozoficky zamýšlí mimo jiné nad výhodami a nevýhodami slávy a praktikami šoubyznysu. Vystupují zde jako dřevěné loutky a loutkám je věnován i melancholický šanson s Jiřinou Jiráskovou s názvem Loutkové divadlo.

2002–2004

V říjnu 2002 vychází Hurvínek plete páté přes deváté. Titul obsahuje třináct krátkých dialogů – rodinka debatuje o škole, lásce, o sportu, dojde ale i na filozofování na téma spravedlnost či jak jít s dobou.

Už v létě 2002 ale vzniká řada večerníčků s názvem Hurvínkův rok. Koncepce je podobná desce Z Hurvínkova kalendáře ze 70. let, na rozdíl od ní se však příběhy už netočí kolem zvyků a tradic, ale zaměřují se na situace, které jsou pro daný měsíc typické – sáňkování, jarní úklid, Den dětí, plavání, stanování, škola apod. Dvanáct dílů ze třinácti bylo později převedeno i do zvukové podoby.

Nejprve Supraphon v říjnu 2003 vydal první část Hurvínkovy večerníčky /podzim–zima/. Narozdíl od vizuální verze je zde zastoupen zcela odlišný příběh pro měsíc listopad – diváci mohou v tomto měsíci zhlédnout Spejblovo podvádění při jízdě na kole, v audiu se slaví Bábinčin svátek.

O půl roku později se na trh dostalo druhé pokračování s názvem Hurvínkovy večerníčky /jaro–léto/. Data vydání tak tematicky reagují na v nahrávkách představovaná roční období. Každý příběh v audiu, stejně jako v Hurvínkově kalendáři, začíná písničkou charakterizující měsíc. Narozdíl od Kalendáře, kdy písně zpívaly děti, zde zní v podání Hurvínka a Máničky. Hurvínkovy večerníčky jsou posledními hurvínkovskými tituly, které režíroval Jan Fuchs a o jejich muziku se postaral Emil Viklický.

29. 5. 2003 měla v Divadle S+H premiéru hra Denisy Kirschnerové a Martina Kláska Hurvínkova cesta do Tramtárie a v září následujícího roku vyšla i její zvuková verze. Hurvínek je nemocný a Mánička se rozhodne, že mu pro ukrácení dlouhé chvíle bude číst pohádku o květinovém království v zemi Tramtárie, které zasáhla obrovská sucha. Hurvínek hned na začátku čtení usne a sen jej do země zavede. S Máničkou navštíví zlou princeznu (Květa Plachetková), která si veškerou vodu schovala pro sebe. Její masožravá květina zajme Žeryka a pustí ho jen tehdy, když děti přinesou princezně modré z nebe. Hurvínek s Máničkou od princezny na obstarání dostanou krátký časový limit – princezna vyhodí do vzduchu chmýří pampelišky a pokud se padáčky dotknou země, květina Žeryka sežere. Příběh s několika písničkami dobrodružnou a nenásilnou formou dětem představil koloběh vody v přírodě. Dodejme, že hudební doprovod složil Jiří Toufar.

2005–2006

V březnu 2003 se v Divadle uskutečnila další premiéra hry Denisy Kirschnerové a Martina Kláska Hurvínek už zase zlobí a v květnu 2005 se příběh dostal na zvukové nosiče pod názvem Hurvínek na pouti. Bábinka neustále v novinách listuje černou kronikou a je proto velmi starostlivá. Máničce nakáže, že nesmí s nikým cizím mluvit, přehnaně holčičku teple obléká a vybaví ji reflexní vestou. Spejbl se urputně snaží napsat básnickou sbírku a oba dospělí nemají na děti čas. Hurvínek, který Máničku doprovází do hudebky, si všimne díry v plotě a oba se dostanou na Matějskou pouť, kde provádějí jednu neplechu za druhou. Hudební doprovod Jana Rottera kombinoval syntezátor s akordeonem a houslemi.

V září 2005 Supraphon vydává hru Heleny Štáchové a Miloše Kirschnera mladšího Jak pan Spejbl prášil. Spejbl se zoufalý vrací z třídních schůzek a najde Hurvínka, jak si zcela nečekaně čte knížku s příběhy Barona Prášila. Hurvínek, který si má do školy vymyslet vynález usnadňující cestování, se inspiruje Prášilovým letem na dělové kouli. Sestrojí kanon z roury od kamen a fotbalového míče. Když ale zkouší funkčnost svého děla, Spejbl se mu do roury kouká a vystřelený fotbalový míč jej uvrhne do bezvědomí. Ve snu postupně prožije některá Prášilova dobrodružství. Letí na míči do Konstantinopole a seznámí se s přihlouplým sultánem (Ota Jirák). Do děje se zapojí Kateřina s Máničkou a společně na létajícím koberci ztroskotají na Sýrovém ostrově, kde potkají Hurvínka. Rodinka se odtud dostane na moře a skončí v břiše velryby. Spejbl s Hurvínkem jsou následně velrybou vyplivnuti až na měsíc. V nahrávce v dalších rolích účinkovali například Jiří Lábus či Zdeněk Štěpán. O rozmanitý hudební doprovod kombinující kytaru a syntezátor se postaral skladatel Jan Rotter. Jak pan Spejbl prášil se dočkal i jevištního uvedení, jehož premiéra se v Divadle konala 14. února 2008.

V květnu 2006 vychází pro zvukovou historii S+H zcela netypicky realizovaná nahrávka O praštěném Hurvínkovi. Všechny tituly Spejbla a Hurvínka až na jeden můžeme označit za dramatizace. Praštěný Hurvínek z této tradice vykročil a byl převeden do podoby dramatizované četby. Hlavní slovo v ní má vypravěč Václav Postránecký a do jeho povídání se tu a tam ozvou příslušné dialogy pohádkových hrdinů. Hurvínek pořád zlobí a poskakuje. Spejbl mu řekne, že pokud s tím nepřestane, praští se do hlavy a on ho pak bude muset polít studenou vodou. Protože Hurvínek vodu nerad, rozhodne se, že zlobit přestane a je přehnaně hodný, aby se nepraštil. Jednou v noci však na předsevzetí zapomene a bouchne se do hlavy. Záhy usne na záchodě a prožije napínavé dobrodružství s králem zvířat jelenem a dalšími zvířátky.
V nahrávce poprvé Žeryk mluví lidskou řečí. Jeho interpret Miroslav Polák zachoval Žerykovu barvu hlasu a v této fistulce řekl mnoho slov. Snímkem se line opět muzika Jana Rottera. Z dalších účinkujících jmenujme například Otu Jiráka coby mravence Brabence, Miroslava Vladyku jako jednoho z mušáků Mužáků či zvukově upravený a výše posazený hlas Luby Skořepové v roli blechy. Praštěný Hurvínek je poslední titul, který vyšel na magnetofonové kazetě.

V listopadu 2006 vydal Supraphon první nový titul dostupný původně pouze na CD. Je jím Hurvínkův dřeváček. Hurvínka nebaví nosit dřeváky – jsou přece tak nemoderní. K Vánocům si přeje kecky a ty od Ježíška nakonec dostane. V radosti dřeváky odkopne, jeden z nich prorazí zeď a Hurvínek se dírou skutálí do podivné země Dřevákov, která je plná špíny, vody a bláta. Mánička, která jde Hurvínka do bytu navštívit, se do Dřevákova s druhým dřevákem také dostane a snaží se Hurvínka najít. Poetický příběh nese poselství, že dřeváky, byť nemoderní, jsou pro Hurvínka důležitější než laciná paráda.
V titulu, opět s muzikou Jana Rottera, se vedle hlavních herců v dalších postavách představili Dalimil Klapka (král Podpatek), Jaroslav Vlach (hostinský), Luděk Čtvrtlík (seňor Lakýrka), Květa Plachetková (Lodička), Hana Křížková (Galoše), Zdeněk Hess (generál Holinka) a Zdeněk Štěpán (2. Zouvák, Nazouvák). Z hlediska realizace je mimo jiné působivá řeč Hurvínkových dřeváků – jedna botka mluví hlasem Hurvínka, druhá hlasem Máničky a mistr zvuku Martin Kusák pro odlišení dřeváčkovské hlasy posunul do vyšší polohy a doplnil echem.

Další část Zvukové historie Spejbla a Hurvínka přineseme 12. října. V tento den v roce 1945 zahájilo Divadlo Spejbla a Hurvínka svou pražskou činnost v Římské ulici.

Díl patnáctý: Supraphonské nahrávky 2007–2017

Ve vytyčeném období stále v distribuci převažují cédéčka, ovšem vedle této platformy se začíná pomalu formovat i digitální prodej. Supraphon už v červnu 2007 začal zákazníkům nabízet své tituly v on-line podobě prostřednictvím dnes už neexistujícího e-shopu i-legalne.cz. Ten se tehdy zaměřoval především na muziku, Supraphon však do nabídky zařazoval také nahrávky mluveného slova a mezi nimi byl k dispozici i Spejbl s Hurvínkem. V roce 2009 vychází první Hurvínkův snímek dostupný pouze virtuálně. Je jím příznivci S+H dlouho očekávaná reedice Hurvínek a červený kohout s Milošem Kirschnerem. Digitální audioknižní trh, jak jej známe dnes, se postupně rozvíjel od roku 2011, kompaktní disky však stále zůstávají pro audioknihy důležitou distribuční platformou.

2007–2008

V březnu 2007 byl ve studiu ADK Prague dokončen zatím poslední autorský audio titul Martina Kláska Hurvínkovo letní dobrodružství. Rodinka si o prázdninách udělá výlet do přírody. Cesta neprobíhá vůbec tak, jak si naplánovala, a proto se k veřejnému tábořišti dostane až navečer. Po krkolomném stavění stanu si všichni společně rozdělají táborák a Žeryk se ztratí. Pátrání po pejskovi postavičky zahájí v noci – motají se po lese a spadnou do hluboké jámy. Příběh nenásilnou formou seznamoval posluchače s krásami přírody a motivoval k uklízení odpadků.

Mistr zvuku Martin Kusák si ve vymazlené postprodukci vyhrál se stereobází i s ruchy. Z velkého množství zvukové ambaláže zmiňme alespoň spadnutí stanu na Spejbla a bloudění v lese, v němž se Spejbl snaží najít paní Kateřinu – jejich hlasy se ozývají z dálky, z různých stran a postupně se k sobě přibližují, to vše je doplněno přiléhavým lesním dozvukem a praskáním jehličí. O rozmanitý hudební doprovod se postaral skladatel Jan Rotter. Hra se dočkala i jevištního provedení – premiéra se v Divadle uskutečnila 23. 10. 2010 pod názvem Hurvínkovo dobrodružství.

V říjnu 2007 vychází nové nastudování Zlaté zebry, o kterém jsme již referovali v osmém dílu tohoto seriálu a zde jej uvádíme z důvodu chronologie.

O rok později v září je dokončen snímek Hurvínek má smůlu. Nahrávka přinesla posluchačům nové dialogy o lásce, škole či bláznivých pohádkách a objevily se v ní i zcela nové situace: za všechny jmenujme školu v přírodě či veselé usínání s Karafiátovými Broučky. Zajímavostí je, že scénky vytvářejí souvislé vyprávění a zároveň fungují i samostatně. Klávesovou muziku složil dlouholetý Hurvínkův skladatel Milan Dvořák.

2009–2012

Hurvínek pro následující tituly opustil osvědčená studia a k natáčení si vybral studio Ag. Lama. Volba to byla více než šťastná – mistři zvuku navázali na profesionální zvukovou výrobu svých předchůdců.

V listopadu 2009 se na trhu objevila nahrávka autorské dvojce Denisy Kirschnerové a Heleny Štáchové s názvem Jak se Hurvínek učil řeči zvířat. Supraphon CD slavnostně pokřtil a sestřih z akce umístil na YouTube (viz sekce video – internet, reklama, ostatní). Pravděpodobně se jedná o nejstarší veřejně dostupný záznam z Hurvínkova cédéčkového křtu.

Děti dostaly ve škole za úkol napsat sloh o řeči zvířat. Zatímco Mánička od rána do večera pozoruje rosničku v láhvi od okurek, Hurvínek se rozhodne naučit Žeryka mluvit. Celou noc to s nebohým pejskem trénuje a nakonec ho přinese do školy. Při vyučování usne a zdá se mu napínavý sen: Hurvínek po Žerykovi chce, aby třídu pozdravil slovem „ahoj“, a protože to pejsek nesvede, Hurvínek se na něho rozzlobí. Nešťastný Žeryk ze školy uteče a zamíří do tajemného domu, Hurvínek s Máničkou jej pronásledují a vběhnou za ním. Děti se seznámí s doktorem Kytlem, od něhož se dozví, že Žeryk zamířil do nebesíček. Doktor Kytl se pokouší Hurvínkovi s Máničkou objasnit řeč zvířat, děti se tomu ale jen posmívají, a tak Kytl zakouzlí a zatímco zvířata začnou hovořit lidskou řečí, Hurvínek s Máničkou se dorozumívají mňoukáním a štěkáním a nikdo jim nerozumí.

Nahrávku netradičně zahajovala a ukončovala vypravěčka Taťjana Medvecká, která si v příběhu zahrála i přísnou paní učitelku. Na motivy audiohry vzniklo jevištní provedení pod názvem Hurvínkova nebesíčka, jehož premiéra se konala 14. 2. 2013. Obě verze se od sebe významně liší: CD doprovodil muzikou Jan Rotter, v divadelní adaptaci Jiří Škorpík. Divadelní verze se s audiem shoduje v základním poetickém poselství, narozdíl od CD jsou ale dialogy napsány zcela jinak a tomu odpovídá i zápletka: Žeryk se v divadle rozhodne žalem umřít a odevzdat svou duši Nebesíčkám. Hurvínek s Máničkou mají jen krátký čas na to, aby pejska našli a doufají, že se jim podaří přesvědčit ho, aby je navždy neopustil. Dodejme, že divadelní adaptace příběhu obsahuje mnoho tematických a hravých písniček s texty Robina Krále.

V říjnu 2010 vychází v audiu první počin trojce Miloše Kirschnera mladšího, Robina Krále a Jiřího Škorpíka Hurvínek mezi osly. Hurvínek se nechce učit a seznámí se s podivným pánem, který jej pod záminkou věčného hraní a pokoje od školy přesvědčí, aby se s ním vydal do města Oslovo. Realita je však jiná, městu vládne hloupý starosta Vikálek, který mění hochy v osly a nutí je těžce pracovat. Všichni jsou bezmocní, neboť starosta vlastní kouzelnou hůlku, která mu splní každé přání. Poetický příběh plný písniček dětem dobrodružným způsobem ukázal, jak nebezpečná je moc v držení hlupáků.

Nahrávka je vedle poselství a zvukových koláží pozoruhodná i z hlediska hereckého obsazení. V roli Hýkálka se představil Jaroslav Kepka, Vikálka ztvárnil Aleš Procházka a paní Rigu Gabriela Vránová. Hurvínek mezi osly je zatím posledním zvukovým počinem, na němž se podíleli herci mimo Divadlo Spejbla a Hurvínka a není tak bez zajímavosti, že právě Gabriela Vránová tuto dlouholetou tradici spolu s ostatními zahájila v roce 1972 v postavě Fany v Máničce v pasti.

Hurvínek mezi osly byl později adaptován i v divadle, premiéru měl 11. 10. 2011. Narozdíl od CD se v inscenaci objevily i další působivé písničky a u některých se oproti CD částečně proměnily i jejich texty. Křest nahrávky se konal v divadle na Mikuláše 2010.

V říjnu 2012 studio Ag. Lama dokončilo Hurvínkovo trápení se školou. Dvanáct nově natočených dialogů je možné vnímat ve smyslu best of posledních let, neboť texty scének byly v audiu či v divadle již publikovány. Každý dialog zahájilo Hurvínkovo vrzání na housle. Z hlediska realizace stojí za zmínku ruchy v podobě různého bouchání, dozvuk parku a Spejblovic bytu.

2013–2015

V srpnu 2013 byl v Divadle Spejbla a Hurvínka natočen první díl série Denisy Kirschnerové o obyčejných věcech s neobyčejným příběhem s názvem Hurvínek a Funící Billy. Spejbl nařídil Hurvínkovi, aby luxoval. Jemu se ale do této činnosti nechce a Spejbl se rozhodne, že jej, Žeryka a Máničku seznámí s neobvyklou historií vysavače Funícího Billyho. Na hlavu si posadí hrnec znázorňující buřinku a ve vyprávění vezme děti do Anglie do počátku 20. století. Dobové okolnosti vzniku vysavače jsou zdramatizovány. Spejbl vystupuje v roli Huberta Cecil Bootha, Hurvínek je poslíčkem, Mánička komornou Mary a paní Kateřina Boothovou manželkou. Vtip a hravost se projevuje v replikách účinkujících, neboť vše, co aktéři příběhu řeknou, je vyslovováno s anglickým přízvukem. V nahrávce s muzikou Jiřího Toufara se v postavě Žeryka poprvé představil Ondřej Lážnovský, který se během následujících let stal nastupujícím interpretem Spejbla a Hurvínka.

V březnu 2014 měl v Divadle premiéru dětský muzikál trojce Miloše Kirschnera mladšího, Robina Krále a Jiřího Škorpíka s názvem Jak s Máničkou šili všichni čerti a v listopadu téhož roku příběh vyšel i ve zvukové podobě. Hurvínkova a Mániččina spolužačka Anděla dostala krásné šaty z Paříže a přepychové boty z Londýna. Všude se jimi chlubí a Mánička je nešťastná, neboť má mnoho let pořád stejné kostkované šatičky. Spolužačky se přitom točí kolem Anděly a Mánička je vyčleněna z kolektivu. Hurvínek, který vizáž rovněž nemění, si z toho nic nedělá. Bábinka Máničce slíbí, že jí k narozeninám daruje nové oblečení, ale když den D nadejde, holčička zjistí, že jí Bábinka ušila stejně vypadající šaty. Nešťastná Mánička upíše duši čertu a ten místo ní omylem odnese do pekla Bábinku. Hra poeticky upozorňuje na problémy spojené se školní šikanou a hravou formou nese poselství, že důležitější je kamarádství než to, jak kdo vypadá.

Vedle hlavních protagonistů se v obsáhlé roli čerta Doktora Slušifera představil Ondřej Lážnovský, Matěj Kopecký v roli Slušiferova pomocníka Fujtajksla a budoucí Mániččina interpretka Marie Šimsová ztvárnila Andělu. Písničky v sobě nezapřou hru se slovy a vtip, za všechny jmenujme spojení Ďábelské slevy, a jazykové hříčky se projevují i ve scénáři – Peklo se totiž nachází v Ďáblicích, skutečné pražské čtvrti. Prvotřídní zvukový design audia vznikl díky kvalitnímu studiu KlenkaSound.

V srpnu 2015 je v Divadle S+H dokončen druhý díl série o vynálezech Hurvajz, vyžvejkni se! Po vysavači přišlo povídání o tom, jak se do Čech dostala žvýkačka. Hurvínek dostal ve škole za úkol tyto informace zjistit a pročetl proto Hugónkův deník. Zbytek rodinky je v šoku, že Hurvajz čte a nechá si dobrodružný příběh od Hurvínka vyprávět. Děj je zasazen do roku 1906, Hurvínek vystupuje v roli Hugónka, Spejbl v postavě tatínka Josefa, Bábinka je továrníkovou posluhovačkou a Mánička její dcerou Mařenkou. Pro vytvoření dobové atmosféry si všichni mezi sebou onikají. Vypraví se na lodi do Ameriky, na cestě se setkají se skutečným Buffalo Billem (René Hájek) a indiány (Matěj Kopecký a Zita Morávková), kteří mluví česky a bydlí v americké Plzni. Hurvajz, vyžvejkni se! je posledním Hurvínkovským titulem s bohatou hudební složkou z dílny Martina Petráka.

V letech 2016–2017 žádný nový snímek S+H nevznikl. Ředitelce a klíčové tvůrčí osobnosti Divadla, Heleně Štáchové se po dvanácti letech vrátila těžká nemoc s ještě větší silou. Do poslední chvíle se věnovala Divadlu a ještě 17. 2. 2017 si s chutí zahrála představení Spejbl versus Drákula, které bylo bohužel jejím posledním. Její hlas zazněl naposledy o den později v rozhlasovém vysílání Toboganu moderátora Aleše Cibulky. Zemřela 22. března 2017 ve věku 72 let. Helena Štáchová byla v audiu velmi činná i mimo Spejbla s Hurvínkem. Přehled této její činnosti mimo S+H si můžete přečíst v Zvukový odkaz Heleny Štáchové.

Další dvě části Zvukové historie Spejbla a Hurvínka věnujeme německým nahrávkám. První část přineseme na den narozenin Heleny Štáchové, tedy 18. listopadu.

Díl šestnáctý: Hurvínek v němčině 1

To že Spejbl s Hurvínkem mají mnoho zvukových snímků v německém jazyce, není zas tak překvapivé. Divadlo S+H je v Německu pravidelným hostem a i vydavatelství Supraphon v této řeči hojně natáčelo. Čeští zpěváci, z nichž jmenujme například Karla Gotta, nahrávali cizojazyčné verze právě v tomto vydavatelství a tyto nahrávky se pak různými cestami dostávaly do zahraničí. Kromě muziky Supraphon vyráběl i snímky mluveného slova, vedle Spejbla s Hurvínkem jmenujme alespoň německou verzi Křemílka a Vochomůrky v podání Zdeňky Procházkové. Přestože Spejbl s Hurvínkem po celou dobu hrají pro děti i pro dospělé, u nás jsou vnímáni především jako postavičky pro děti. V Německu je tomu přesně naopak. Německá zvuková historie S+H proto narozdíl od té české obsahuje mnoho snímků pro dospělé posluchače. Není tak divu, že v cizojazyčné verzi existují záznamy, které v češtině dosud nevyšly.

Německo je nám svými kulturními zvyky sice velmi blízké, překlad a následné nahrávání s sebou ale i tak nesou řadu specifik. Některé české výrazy, rčení či reálie jsou nahrazovány významově podobnými ekvivalenty. Německé věty jsou obecně delší než české, a tak se z překladu českých scénářů často určité pasáže kvůli omezené stopáži zvukových nosičů vypouštěly.

Nejvíce německých záznamů Divadla S+H vzniklo díky překladatelce Věře Labské. Supraphon tituly vydával jednak pod svou hlavičkou, v západním Německu, konkrétně v Hamburku, však spousta desek vyšla s novým grafickým obalem v distribuci Petera Heistera. S jistotou víme, že Hurvínkova spolupráce s Peterem Heisterem pokračovala i po revoluci, jeho jméno se objevilo na německé verzi videokazety Spejblovy East Side Story. Nevýhodou této distribuce je skutečnost, že Heister nikdy neuváděl na přebalech rok vydání, a tak je obtížné určit, zda-li konkrétní nahrávka vyšla nejdřív u Supraphonu či na západě. Abychom vyšli vstříc čtenářům, kteří neumí německy, u snímků, které existují pouze v němčině, představíme podrobněji jejich obsah a pokud existuje česká i německá verze příběhu, nabídneme v ukázkách stejnou pasáž v obou jazykových verzích.

Der Wiehnachtskarpfen. Der Weihnachtsgeschichte mit einem Weihnachtsgruss von Spejbl & Hurvínek / Vánoční kapr. Vánoční příběh s vánočním pozdravem od Spejbla a Hurvínka

23. 1. 1963 měla v Divadle S+H premiéru hra Grotesky z cestovního kufru. V ní poprvé zazněla scénka Vánoční kapr u Spejblů, o čtyři roky později natočená v české verzi na SP desku, která je aktuálně ke slyšení na kompilaci Vánoce u Spejblů. V roce 1968 vyšel Kapr na SP desce i v němčině pod názvem Der Wiehnachtskarpfen. Der Weihnachtsgeschichte mit einem Weihnachtsgruss von Spejbl & Hurvínek a právě tato nahrávka je prvním dohledatelným německým snímkem. Zajímavostí je, že se jednalo o tzv. zájmový náklad pro Divadlo Spejbla a Hurvínka. Zájmové náklady byly různého typu – někdy jako reklama, někdy jako vánoční dárek pro zákazníky některé firmy, jindy jako příloha ke knize apod. Bohužel už není možné dohledat, v jakém počtu kusů se tehdy tento titul lisoval a k jakým účelům jej Divadlo Spejbla a Hurvínka využilo. Německého Kapra distribuoval i Petr Heister pod jiným matričním číslem.

Scénář zůstal u obou verzí takřka nezměněn. Pro znalce uvádím, že jedním z rozdílů je kaprovo jméno: v češtině je to Pepík, v němčině Fritzchen. Z hlediska herectví jsou obě nahrávky na stejné Kirschnerově interpretační úrovni.

Spejbl und Hurvínek ganz gross... / Spejbl a Hurvínek docela velcí

První německou LP deskou je Spejbl und Hurvínek ganz gross... z roku 1969, navíc se jedná o vůbec první LP vinyl S+H. První české LP vyšlo až o tři roky později a jak už bylo dříve v seriálu zmíněno, jednalo se o Máničku v pasti. Ganz gross obsahuje celkem šest různých příběhů. Dva z nich měly zřejmě Němcům připomenout zakladatele divadla Josefa Skupu: Miloš Kirschner namluvil satirickou scénku Hurvínkovo řečnické cvičení – v češtině ji ve Skupově podání nalezneme v albu Smích prodlužuje život! 5. Jak jsme již psali ve 2. dílu seriálu, příběh si dělal legraci z prázdných frází užívaných nevzdělanci. Dost možná, že právě z těchto důvodů Skupova verze Cvičení za minulého režimu nikdy nevyšla. V němčině však příběh prošel.

Druhou německou připomínkou Skupy je jeho dialog Spejbl sportovcem, v češtině dostupný v kompletu Klasický Spejbl a Hurvínek Josefa Skupy. Zatímco Skupova interpretace obou dialogů je spíše lidová, v Kirschnerově podání už mají postavičky filozofický nádech, což se projevuje především v řečnickém cvičení. Satira tak dostává důraznější rozměr.

Další scénkou je Domácí hudba Josefa Janovského, která v češtině nikdy nevyšla. Spejbl se snaží Hurvínkovi vysvětlit, co je to bonton, a to na příkladu domácího koncertu. Společně si doslova zavrzají dvě písně, Spejbl hraje na harmoniku, Hurvínek na housle. Žeryk to však nedokáže poslouchat a Hurvínek nemůže hrát, protože Žeryk nerozumí Spejblovu bontonu. Zajímavostí je, že ačkoliv má Žeryk vždy svého interpreta, v nahrávce jej štěkal Miloš Kirschner.

Na desce Spejbl und Hurvínek ganz groß vyšla i totožná nahrávka již zmíněného Vánočního kapra a poslední dvě scénky pocházejí z původně divadelní hry Amorosiáda, která měla premiéru 12. 5. 1966. Tou první je Spejblova nedůvěra: Hurvínek se pozdě večer vrátí z parku a Spejbl se z něj snaží dostat, proč se vrátil tak pozdě. Hurvínek otci sdělí, že si hrál s Máničkou na tatínka a na maminku. Při Spejblově dotazu, jak se to hraje Hurvínek prohlásí, že se pořád drželi za ruce a Mánička pak nechtěla. Spejbl je zděšen, protože si myslí, že ji přemlouval k sexu a ještě k tomu na veřejnosti. Pointou dialogu je, že se Spejbl bál zbytečně, protože Mánička jen nechtěla jít domů, i když bylo tak pozdě. Dodejme, že dialog v češtině vydán nebyl.

Druhou scénkou z Amorosiády je slavný Kirschnerův dialog O lásce. Hurvínek se otce ptá, co že je to ta láska a společně filosofují například nad tím, že láska je jen pro lidi a ne pro loutky. Satira se projevuje mimo jiné i v tom, že si S+H dělají legraci z Marxe a Engelse a není proto bez zajímavosti, že zatímco v češtině vyšla scénka až po revoluci v kompilaci Ať žije Spejbl (zároveň se jedná o jediný česky vydaný úryvek z divadelní hry Amorosiáda), v němčině i v době normalizace vtip prošel.

Amorosiade / Amorosiáda

Učiněnou raritou v Hurvínkově zvukové historii je záznam živého vystoupení s publikem v západním Německu. Je jím právě už zmíněná Amorosiáda. Nahrávací přístroje snímek pořídily v listopadu 1971 a je to zatím jediný vydaný zvukový doklad uceleného Kirschnerova představení před diváky.

První dialog obsahuje již zmíněnou Spejblovu nedůvěru, doplněnou o Spejblovo přemýšlení o sobě coby o loutce. V další scénce se Hurvínek snaží od Máničky zjistit, jak vzniká dítě. Mánička sice něco málo o sexu tuší, ale není si zrozením jistá a Hurvínek se od holčičky nic nedozví. Následuje dialog mezi Spejblem a Hurvínkem a vodičem Šulcem. Hurvínka v něm mimo jiné zajímá, proč je lidé vlastně vynalezli. V dalším dialogu se Hurvínek Spejbla ptá, co je lunární měsíc. Spejbl neví a tak se Hurvínek obrátí na vodiče, pana Šulce. Ten mu prozradí, že se tento termín užívá v medicíně. Hurvínkovi svitne, neboť ví, že deset lunárních měsíců označuje délku těhotenství a že pro vznik dítěte je potřeba spojení semene s vajíčkem. Jediné, co mu jasné není je, jak k tomu spojení dojde a po zdrženlivém otci požaduje vysvětlení, ten mu ho však neposkytne.

V pátém dialogu Mánička Spejblovi Hurvínka vychvaluje a Spejbl jí na to říká jen hmmm. Poté si Spejbl postěžuje na Hurvínka, že když po něm něco chce, Hurvínek odvětí jen hmmm. Na to Mánička řekne jen hmmm a když se jí Spejbl zeptá, co se děje, Mánička odpoví s úsměvem, že v případě hmmm jablko nepadá daleko od stromu.

Šestá scénka obsahuje dialog O lásce včetně narážky na Marxe a Engelse a v sedmé se Spejbl s Hurvínkem s diváky rozloučí. Záznam živé německé Amorosiády vyšel v Supraphonu poprvé v roce 1974 pod názvem Spejbls Amorosiade.

Hurvínek's Gespensterchen, Ein Überraschender Gewinn / Hurvínkovo strašidýlko, Nečekaná výhra

Oba příběhy, jejichž autorem je Pavel Grym, jsou zahaleny tajemstvím. Víme, že v češtině vyšly poprvé v roce 1972, aktuálně je české Hurvínkovo strašidýlko dostupné v sestavě Hrátky a pohádky a česká Nečekaná výhra v Hurvínkově bigbítu a devět dalších scének. O německé verzi ale bohužel nemáme přesné informace. S jistotou víme, že vyšly v Heisterově distribuci, natočeny jsou v Supraphonu, ale zda-li i u Supraphonu vyšly se zatím nepodařilo zjistit. V reedici německá verze SP desky dosud k dispozici není a zatím se ji nepodařilo ani nalézt v archivu Supraphonu.

V Hurvínkově strašidýlku se Spejbl, Hurvínek a Mánička ocitnou na hradě. Hurvínek by si přál vidět strašidlo, Spejbl prohlásí, že strašidla neexistují. Hurvínek s Máničkou chtějí Spejblovi tvrzení vyvrátit a převléknou se za strašidla. Spejbl, který spí v jiné komnatě, chce udělat dětem radost a také se převlékne za strašidlo.

V české verzi štěkal Žeryka jeho dlouholetý interpret Miroslav Černý. V německé nahrávce Žeryka zahrála Helena Štáchová. Zajímavostí rovněž je, že v závěru, když je Žeryk v brnění, je do německé verze vstřiženo vytí Miroslava Černého z české verze příběhu.

Nečekaná výhra obsahuje příběh o tom, že Hurvínek v zoologické zahradě vyhrál slona. Do děje vstoupí ředitel zoo a řekne, že to byl omyl. Hurvínek však o svou výhru nepřijde, místo slona obdrží velblouda. V německé nahrávce hrál ředitele ZOO dlouholetý režisér mluveného slova Jiří Šrámek, v češtině jej ztvárnil Jiří Bruder. Jak jsme již uvedli, německé věty jsou delší, a tak zatímco v české verzi obou scének Hurvínek zahajuje příběh krátkým úvodem, v němčině jsou úvody vypuštěny a posluchači jsou rovnou přeneseni v případě Strašidýlka na hrad, u Výhry do Spejblovic bytu.

Kuriozitou je, že obě jazykové verze doprovází stejná ruchová ambaláž – bouchání, mňoukání kočky apod. a stejné zvukové efekty, z nichž jmenujme hradní echo. Obě verze jsou navíc natočeny v podobné stereo bázi. Možná tak vznikly v přibližně stejné době, režie se navíc v obou případech ujala stejná osoba, a to Jarmila Bezděková.

Další část německých nahrávek přineseme 6. prosince. V tento den byl v roce 1974 Milošem Kirschnerem oficiálně jmenován za pokračovatele v interpretaci Spejbla a Hurvínka Martin Klásek. Za překlad německých nahrávek mnohokrát děkuji Karolině Lemberkové a dále děkuji sběratelce Hurvínků Anetě Hubálkové, která mi pomohla s dohledáváním a předčítáním archivních materiálů.

Díl sedmnáctý: Hurvínek v němčině 2

V minulé části jsme dokončili přehled německých nahrávek se Spejblem a Hurvínkem až do roku 1974. Tentokrát se blíže podíváme na záznamy pozdější, které vznikly až do roku 1980. Znovu vycházíme vstříc čtenářům, kteří neumí německy, takže u snímků, které existují pouze v němčině, představíme podrobněji jejich obsah a pokud existuje česká i německá verze příběhu, nabídneme v ukázkách stejnou pasáž v obou jazykových verzích.

Spejbl und Hurvínek zum Geburtstag / Spejblovi a Hurvínkovi k narozeninám

V roce 1969 vyšly v češtině dvě gramofonové EP desky s narozeninovými příběhy čtyř postaviček: Spejbla, Hurvínka, Máničky a Žeryka. Formát EP vinylu Supraphon zvolil kvůli délce příhod, ta se u každé z nich pohybovala kolem patnácti minut. Na každou desku se tak vešly dva příběhy. Připomeňme, že se jednalo o první nahrávky s Helenou Štáchovou coby Máničkou.

O sedm let později natočil Supraphon všechny Narozeniny i v němčině. Protože jsou ale německé věty oproti českým delší, německá verze vyšla na LP deskách pod názvem Spejbl und Hurvínek zum Geburtstag. Z hlediska zvukové historie S+H šlo o důležitý mezník, neboť právě tento německý titul byl prvním Hurvínkovským elpíčkovým dvojalbem. Dodejme, že první české dvojalbum vyšlo o rok později a bylo jím Z Hurvínkova kalendáře.

Německý scénář Narozenin téměř ve všem kopíruje českou verzi, pro znalce českých snímků uvádím několik drobných rozdílů: Protože česká verze Narozenin pochází z roku 1969, Bábinka v té době ještě neexistovala (objevila se poprvé až 1971), a tak Mánička v českých Narozeninách žila u tetinky, v němčině už u paní Kateřiny. V příběhu Hurvínkovi k narozeninám Spejbl chlapci v češtině peče bábovku, v němčině dort. Drobnou odchylku nalézáme v tomtéž příběhu například v přirovnání: když se Hurvínek vrátí domů a Mánička mu chce popřát, Hurvínek zlobí a v češtině prohlásí, že bude jako pěnkavička, zatímco v němčině slíbí, že bude ticho jako oškubaná slepice. Na to Mánička Hurvínkovi přednese gratulační básničku, a i ta se v obou jazykových verzích od sebe obsahově liší. Z dalších drobných změn zmiňme aspoň částečně odlišné hádanky v příběhu Žerykovi k narozeninám.

Daleko zásadnější rozdíly mezi oběma verzemi nalézáme však v samotné realizaci. Helena Štáchová v české verzi Narozenin Mániččinu charakteristiku ještě hledala, postupně dívenku dotvářela a z hlediska herectví ještě částečně vycházela z Mániččiny druhé interpretky Boženy Wellekové. V době vzniku německé nahrávky už byla Mánička současnou holčičkou a Štáchová ukotvila i její hlasovou polohu. Zatímco česká verze vznikla mono, německá nahrávka pracovala s propracovanou stereo bází. Poslední důležitý rozdíl v realizaci se týká ruchové koláže: různé bouchání, řinčení skla, pády, apod. se pro každou z verzí vytvářely znovu.

Dodejme, že tři německé narozeninové příběhy jsou k dispozici v sestavě Hurvínek, Mánička und Herr Spejbl zum Geburtstag a Žeryk zum Geburtstag vyšel jako bonus v reedici Hurvínek macht Ferien. České snímky Narozenin aktuálně najdete v kompilacích Hurvínek trochu zlobí a Hurvínkovy zpívánky a taškařice.

Hurvinek unter den Käfern / Hurvínek mezi broučky

4. 9. 1937 měla v Divadle premiéru hra Josefa Skupy a Franka Weniga Hurvínek se učí čarovat, která se později hrála pod názvem Hurvínek mezi broučky. Jedná se o nejslavnější divadelní hru v Hurvínkově historii – v Divadle se hrála v různých nastudováních přes 70. let. Z repertoáru byla stažena až kvůli nešťastné dlouholeté autorskoprávní tahanici s Plzní. Zajímavostí je, že Hurvínka mezi broučky uváděla i zahraniční divadla, pochopitelně bez Spejbla a Hurvínka. Přestože Broučci dosáhli nejvíce repríz, v češtině nikdy nevyšli a k mání jsou jen v němčině a to od roku 1977 pod názvem Hurvinek unter den Käfern.

Hurvínek se těší na divadelní představení o doktoru Faustovi. V divadle však usne a ve snu se dostane přímo k přísnému doktoru Faustovi (Radko Haken). Hurvínek by se rád naučil čarovat a doktor Faust nakonec souhlasí. Pro začátek Hurvínka nechá uklízet a zakáže mu studovat kouzelnickou knihu. Chlapec však neposlechne a vyvolá ducha (Miroslav Huňka). Faust neuposlechnutí ihned odhalí a Hurvínka vyžene. Ten si z toho nic nedělá, jde na louku a chce chytat broučky a dávat si je do krabičky. Zpívá si a do písničky se mu vloudí kouzlo, kterým nechtěně vyvolá ducha znovu. Naštvaný duch jej zmenší a kletba potrvá tak dlouho, dokud Hurvínek nepochopí, že ubližovat broučkům se nesmí a nevykoná dobrý skutek. Zmenšený Hurvínek se setká s Čmelákem (René Hájek) a zachrání malou Berušku (Květa Plachetková) před zlým pavoukem (Miloš Kirschner). Včela (Eva Lorencová) chlapci po náročném dni povídá pohádku na dobrou noc a polepšený Hurvínek slíbí, že už nikdy nebude broučky chytat do krabičky. Poté procitne zpět v divadle a zjistí, že to všechno byl jen sen.

Hurvineks Schneemann / Hurvínkův sněhulák

V červnu 1973 měl v divadle premiéru Hurvínkův sněhulák, v témže roce byl natočen v češtině na tři SP desky a o čtyři roky později se dočkal německého vydání Hurvineks Schneemann na LP. Hurvínek při sáňkování narazí do chaloupky a ve snu se mu zdá pohádka o hloupém králi, který považuje sněhuláka za vzácnou sochu a nechá ho proto postavit ke krbu. Hurvínek samozřejmě ví, že led v teple taje, a tak se prohlásí za kouzelníka a sochu králi přičaruje. Do hry vstoupí různé záměny, sněhulákem je například jeden z rádců nebo taťulda.

Původně nehurvínkovský námět byl nastudován z hlediska interpretace pouze s Milošem Kirschnerem a Miroslavem Černým coby Žerykem. Kirschner tedy mluvil za pět hlasově i charakterově odlišných postav. Mánička původně ve Sněhulákovi kvůli zdravotním komplikacím Heleny Štáchové nebyla, později do něj byla Milošem Kirschnerem a Vladimírem Strakou dopsána. V české nahrávce tedy Mánička neúčinkuje, v němčině už ano. Dlužno dodat, že se ono dopsání Máničky v německé verzi příliš neprojevilo – postava nebyla pro nahrávku z hlediska děje příliš rozvinuta a ve snímku se stala jen nahrávajícím prostředníkem mezi Spejblem a Hurvínkem.

Německý snímek zachovává i Kirschnerovo hraní pěti postav. Kirschner se tohoto náročného úkolu v cizím jazyce ujal se ctí, v české verzi si je ale přece jen z hlediska herectví jistější. Německá nahrávka přinesla i několik dalších změn: v češtině se rádci jmenují Kýval a Chytrolín, v němčině je tato jména možné doslova chápat jako Podlízal a Lichotník. V obou nastudováních jsou použity písničky s muzikou Jana Franka Fischera. Pro znalce uvádím, že v němčině je kvůli omezené stopáži nosiče vynechána písnička začínající slovy Jen ten, kdo nemá v hlavě hoblovačky pojednávající o Hurvínkově nadšení z toho, že je dvorním kouzelníkem. V němčině si Hurvínek namísto toho prozpěvuje: „dvorní kouzelník, já jsem dvorní kouzelník, taťuldo!“ V ostatních pasážích jsou písničky v obou jazykových nastudováních dodrženy a je v nich zachován i stejný obsah sdělení.

Spejbl's herzliche Metaferosen / Spejblovy srdečné metamorfóry

V roce 1980 vychází na LP desce nahrávka s názvem Spejbl's herzliche Metaferosen. Název odkazuje na divadelní hru z roku 1964, pravděpodobně s ní ovšem nemá mnoho společného. Na desce jsou totiž dialogy, z nichž většina vznikla později, a zatímco divadelní hru napsal Miloš Kirschner s Milošem Hakenem, scénky německé nahrávky pochází z jiných divadelních her, a kromě Kirschnera se na nich podílel František Nepil a pozdější hurvínkovský dramaturg Jiří Středa. Zajímavostí desky rovněž je, že první čtyři samostatné výstupy přeložila dlouholetá Hurvínkova překladatelka Věra Labská, pod Středovými scénkami na druhé straně vinylu je coby překladatel uveden Volker Marks.

Desku zahajuje slavný Kirschnerův dialog o smíchu, který původně pochází z divadelní hry Amorosiáda z roku 1966. Hurvínek se směje a neví proč. Spejbl se synovi snaží vysvětlit, že ke smíchu musí mít člověk důvod. Dialog filozoficky ukazuje různé podoby smíchu od těch srdečných až po ty zákeřné. V češtině Smích vyšel na dnes již nesehnatelném CD Písničky, scénky, dialogy.

Ve druhém v češtině nedostupném dialogu Spejbl s Hurvínkem rozmlouvají se svými vodiči Milošem Kirschnerem a Bohuslavem Šulcem a společně se zabývají výhodami a nevýhodami být loutkou či člověkem. Následují dvě Nepilovy scénky, v češtině dostupné od roku 1970: Archimedes (Hurvínkův bigbít a devět dalších scének), v němž Spejbl Hurvínkovi vysvětluje Archimedův zákon a Vaječný koňak původně z divadelní hry Na řadě doktor Spejbl (Spejblovy starosti a Hurvínkův apríl). Pro fanoušky uvádím, že v německém Koňaku se Hurvínek bojí, aby ho při natahování po klíčích neklovla místo české sojky sova.

Další dialogy v češtině nikdy nevyšly. V Povidlové vizi Mánička brečí, protože se nemůže dívat pozdě večer na televizní pořady, kdy dávají pro ni důležitý pořad o psychologii rozvráceného manželství. Hurvínek, který se také nesmí dívat na tyto filmy, se snaží Máničku utěšit a sdělí jí, že si to může aspoň představovat a začne Máničce vyprávět svůj hororový sen o tom, jak míchal povidla, olizoval je a najednou mu vypadl zub a pak si posvítil na Máničku lucernou a Mánička spolkla náprstek a Hurvínek se pak oběsil na kšandách. Máničce to však jako horor nepřipadá a Hurvínek dívence sdělí, že se tento sen musí vyložit. Vrtat se v povidlech znamená mít potíže, ztratit zub se dá dle Hurvínka vyložit jako nečekané milostné dobrodružství a posvítit si na ženu lucernou znamená, že se dotyčnému nevyhne smůla. Spolknutí náprstku je možné brát jako nečekané těhotenství s nejistým otcem a sebevražda s kšandami znamená zničit předsevzetí. Mánička je však s tímto snem velmi nespokojená, protože nemá ráda filmy s nejasným koncem, neboť se v tomto snu nevyřešilo, kdo je otec jejího nenarozeného dítěte.

V Horoskopu je Spejbl naštvaný, že nevyhrál v loterii. Hurvínek mu poradí, aby si nechal sestavit horoskop, díky němuž pozná budoucnost, své pasivní a aktivní dny, které by mu mohly v loterii pomoci. Sám se hned chopí iniciativy a snaží se otci horoskop sestavit. Při dotazu, v jakém znamení se Spejbl narodil, otec opáčí, že asi ve znamení piva, když je z Plzně. Když se syn pokouší zjistit přesnou hodinu, měsíc a rok Spejblova narození, otec odvětí, že to neví, protože o tom jsou dohady samotných historiků. Oba pak určí, že to asi bylo někdy na podzim, říjen nepřichází v úvahu, protože tito lidé mají spoustu vlasů. Shodnou se tedy na září a Spejbl prohlásí, že se tedy narodil z panny. Hurvínek vyvěští, že aktuálně se Spejbl dle horoskopu nachází kvůli prohře v loterii v pasivitě, konstelace hvězd říká, že do tří dnů by se vše mělo obrátit. Spejbl tedy Hurvínkovi nakáže, aby vypl telefon, stáhl žaluzie, hodil na Spejbla dvě peřiny, a tři dny není otec pro nikoho doma.

V poslední scénce s názvem Byrokrat se snaží Hurvínek od otce zjistit, co je to byrokrat, byrokracie, kancelářský úlek, kancelářský spánek a kancelářská krysa. Nad těmito výrazy se rozvine filozofický dialog, jehož pointou je, že podle Hurvínka je Spejbl taky byrokrat, když ho chce vychovávat.

Další část Zvukové historie Spejbla a Hurvínka přineseme 13. prosince. V tento den v roce 1924 vystoupil Spejbl poprvé v Praze. Za překlad Sněhuláka děkuji Michaele Blažkové, za ostatní překlady mnohokrát děkuji Karolině Lemberkové. V neposlední řadě děkuji sběratelce Hurvínků Anetě Hubálkové, která mi pomohla s dohledáváním a předčítáním archivních materiálů.

Díl osmnáctý: Hurvínek v němčině 3

V minulé části jsme při mapování německých hurvínkovských nahrávek došli až do roku 1980. Tentokrát se posuneme dál a podíváme se na další záznamy, které vznikly do roku 1989. Znovu představíme podrobně rozdíly mezi českou a německou verzí a nabídneme v ukázkách stejnou pasáž v češtině i němčině.

Hurvínek macht Ferien / Hurvínek na prázdninách

V roce 1982 vychází v češtině nahrávka Hurvínkovy večerníčky pro kluky i pro holčičky a v témže roce je obsah tohoto titulu k mání i v němčině. Narozdíl od české verze je ale pojmenovaný jako Hurvínek macht Ferien, neboli Hurvínek na prázdninách. Scénář obou verzí je takřka nezměněn, přesto se v něm najdou odlišnosti pramenící z nepřeložitelných českých reálií či jazykových specifik. V prvním příběhu přijde Spejblům dopis od Máničky, v němž holčička zve Spejbla s Hurvínkem na prázdniny do Houbohled. Překladatelka Věra Labská českou jazykovou přesmyčku Houbohledy přeložila jako Pilzhutstein: pilzhut znamená klobouček houby, stein kámen. Když čte Hurvínek dopis otci, nesoustředí se a slova zaměňuje za podobně znějící. V češtině tak Mánička například posílá s bábovkou komáry, v němčině je babička, čili Omi, nahrazena za Boby, pozdravy za odznaky, apod.

Nepatrné překladatelské změny se projevují i v druhém příběhu. Zde jedou otec se synem do Houbohled / Pilzhutstein vlakem. Hurvínek nese obrovský prut, Spejbl ho varuje, aby nic neshodil. Když se Hurvínek ptá, jak projde dveřmi, Spejbl mu v češtině poradí, že se s ním může třeba podhrabat, v němčině je podhrabání zaměněno za hraboše. Na nástupišti pak Hurvínek shodí dvě nádražní tabulky, v češtině první ukazovala na vlak do Houbohled, druhá do Konopína, v němčině je  Konopín nahrazen za Forellenbach. Když se Spejbl s Hurvínkem po bloudění v lese konečně ocitnou v hotelu, Hurvínek má v češtině takový hlad, že by snědl hřebíky, v němčině připínáčky. Německá deska pak končí epizodou s papouškem a nepříjemnou paní. V němčině je tak oproti české verzi vynecháno Hurvínkovo psaní deníčku o záhadě léčivých rostlin.

Česká i německá verze prázdninových příhod vznikla ve stejné době. Ruchová koláž je tedy v obou verzích buď stejná, nebo podobná. Totéž platí i o stereo bázi a o muzice Milana Baginského. Na konci německé desky pak Hurvínek vyzve posluchače, že další prázdninové příhody najdou na gramofonové desce Spejbls Urlaub mit Hurvínek.

Spejbls Urlaub mit Hurvínek / Spejblova dovolená s Hurvínkem

Album Spejbls Urlaub mit Hurvínek vyšlo ve stejném roce jako Hurvínek macht Ferien. V češtině byl však druhý díl Hurvínkových večerníčků k dispozici až o rok později. Obě jazykové verze ale byly natočeny opět ve stejné době, realizačně jsou si tak velmi podobné. Desku zahajuje soutěž v rybaření mezi Spejblem a Hurvínkem. Hurvínek nemůže nic chytit, a tak ryby koupí od prodavače. Spejbl v češtině pozná třeboňské kapry, v němčině podfuk odhalí tak, že se chodí dívat, kam Hurvínek mizí.

Po rybaření následují příběhy s bramboračkou, pokladem a tajnou řečí. Bramboračka s Pokladem jsou v němčině bez velkých překladatelských úprav, výraznější odchylky jsou ale v tajné řeči. Hurvínek objeví skrýš v pobořených troskách a naučí Máničku tajnou řeč, aby jim dospělí nerozuměli. Princip této řeči spočívá v tom, že před každou slabikou se v češtině řekne „čo“, v němčině „paj“. Mánička si nově nabytou dovednost v češtině zkouší na slovu čočovice, v němčině na papagei tedy na papouškovi. Děti potom objeví podivný předmět a domluví se, že ho odpoledne zkusí otevřít kladivem. Neznámý nález je však nevybuchlá munice z války a Mánička, která nakonec s Hurvínkem pro návštěvu holiče nemůže jít, dospělým prozradí, že si na něj Hurvínek bere kladivo. Všichni se pokouší Hurvínka od nebezpečné výbušniny zachránit a na likvidaci v němčině volají policii, v češtině SNB. Českou verzi prázdninových dobrodružství zakončuje Hurvínkův zápis v deníčku o tom, jak se těšil na táborák. Protože však deníček byl v němčině v první části vynechán, druhá německá část tuto epizodu rovněž neobsahuje.

Hurvínek im Traumland / Hurvínek v říši snů

V roce 1974 vychází v češtině LP deska Hurvínek v říši snů. Text se divadlo neúspěšně pokusilo přetavit i do jevištní podoby – hra měla premiéru 5. 4. 1975 a krátce na to byla z repertoáru stažena. O osm let později vyšla německá verze příběhu Hurvínek im Traumland. Jeho autorem byl Jan Fuchs, který text i přeložil. Zápletka je jednoduchá: Spejblovi a Hurvínkovi se zdají různé sny. Obě jazykové verze se od sebe velmi liší. Rozdíly jsou patrné v realizaci, scénáři, hudbě i v obsazení. Děj obou verzí provází vypravěč – v češtině ho ztvárnil Miloš Kopecký a pojal jej coby přísného pána. V němčině je tato postava veselá, laskavá a rošťácká, zahrál si ji Oto Budín. Německý snímek pracuje oproti české s hravější a tematičtější muzikou, což se například projevuje ve snu s hudebním drakem, který se v češtině jmenuje Bumbum a v němčině Bill Beat. V jednom ze snů se Spejblovi zdá o tom, že má zpívat v divadle – s korepetitorem v češtině zkouší árii z Dvořákovy Rusalky, v němčině Cikánského barona. Zatímco v roli českého korepetitora účinkoval Milivoj Uzelac, v němčině jej ztvárnil Jan Fuchs. Z dalších změn v obsazení jmenujme v češtině Stelu Zázvorkovou v postavách paní školnice a garderobiérky, v němčině je zahrála Lena Birková. Reportérem byl v obou verzích Jiří Šrámek.

Česká verze reagovala na popularitu tehdejších československých zpěváků – v nahrávce tak zní úryvky z tvorby Heleny Vondráčkové či Václava Neckáře. V jednom z českých snů se Hurvínek, Spejbl a Mánička ocitnou na pouti a zaslechnou song Milana Drobného. Spejbl prohlásí, že všechny ty pěvecké hvězdy zná a začne jejich jména komolit. Poté si zahraje na redaktora Pravidelného občasníku Supraphonu. Pořad paroduje rozhlasové vysílání a Spejbl v něm pouští hity Karla Gotta, za všechny jmenujme Poutníka a Já tančil s Laurou. Václava Neckáře, Helenu Vondráčkovou ani Pravidelný občasník Supraphonu v německé adaptaci nenajdeme, Karel Gott však zůstal. V závěru si s ním v hitparádě Hurvínek vtipně zakvílel německou verzi Gottovy písně Mistral.

V němčině je dále vynechán sen, v němž Hurvínek s Máničkou letí v raketě vesmírem a Spejbl s nimi komunikuje přes vysílačku z řídícího střediska. Zajímavostí je, že zatímco v němčině Hurvínek v říši snů reedován byl, v češtině jej v aktuální distribuci nenajdeme.

Hurvineks gute Kinderstube / Hurvínkovo dobré vychování

V roce 1984 vychází na dvou LP deskách Abeceda slušného chování a o pět let později je titul k dispozici v němčině pod názvem Hurvineks gute Kinderstube. Spejbl s Hurvínkem jdou na návštěvu k Máničce a Bábince. Dospělí zjistí, že děti neví, jak se mají slušně chovat a společně si projdou základní pravidla. Německá nahrávka vyšla oproti české verzi pouze na jedné gramofonové desce, do němčiny tak bylo přeloženo šest rad, v češtině jich je dvanáct. V německé verzi tak najdeme pravidla o tom, jak se chovat doma, v domě, při nakupování, v dopravních prostředcích, na kulturních akcích a na návštěvě. Česká verze dále obsahuje například slušné chování při stolování, na ulici či při sportovních událostech.

Scénář německých rad téměř ve všem kopíruje česká pravidla. Rozdíly nalézáme jen v drobnostech. Když dospělí dětem radí, jak se chovat v domě, v češtině Hurvínek řekne, že se nemá hvízdat jako na lesy, v němčině je použito přirovnání hvízdat jako konvice na mléko. Pokud Hurvínek potká ve výtahu dospělého člověka s těžkými zavazadly, v češtině mu před nabídnutím pomoci řekne, že se pronese, v němčině v téže situaci dotyčnou osobu utěší sdělením: „Než dojedete nahoru, budete mít ruce jako dospělý orangutan.“ Z posledních drobných odchylek zmiňme alespoň, že v češtině narozdíl od německé verze Hurvínek ví, co je jezdit jako černý pasažér.

Realizace obou nastudování je velmi podobná a opět se jedná jen o nepatrné změny. Když na začátku Spejbl s Hurvínkem přijdou obě dámy navštívit, Mánička s Bábinkou mají v obou verzích odlišný zvonek. Klávesový doprovod Mojmíra Balinga je, co se týče melodií totožný, liší se jen ve zvuku syntezátoru. Zachováno je v české i v původní německé verzi Hurvínkovo upozornění o nutnosti otočení desky, v aktuální německé reedici je tato pasáž vystřižena. Na konci všech rad zní v obou nastudováních obsahově podobná shrnující básnička v podání Hurvínka a Máničky.

Další část Zvukové historie Spejbla a Hurvínka přineseme 8. ledna: v tento den v roce 1957 zemřel první interpret S+H profesor Josef Skupa. Za překlad Hurvínka v říši snů děkuji Michaele Blažkové, za ostatní překlady mnohokrát děkuji Karolině Lemberkové. V neposlední řadě děkuji sběratelce Hurvínků Anetě Hubálkové, která mi pomohla s dohledáváním a předčítáním archivních materiálů.

Díl devatenáctý: Hurvínek v němčině 4

Minule jsme se zabývali německými nahrávkami z let 1982–1989, tentokrát se podíváme na porevoluční cizojazyčné snímky. Znovu představíme rozdíly mezi českou a německou verzí a v ukázkách nabídneme stejnou pasáž v češtině i němčině.

Jak jsme již dříve uvedli, po revoluci vznikla celá řada vydavatelů a Supraphon, jakožto bývalý národní podnik, se ocitl v první polovině 90. let v krizi. Hurvínek proto natáčel i u jiných subjektů, a právě tato skutečnost se částečně odrazila i v německých záznamech.

Wie Hurvínek das Aschenbrödel ganz Verdrehte / Jak Hurvínek úplně pomotal Popelku

V roce 1992 se na trhu objevila česká magnetofonová kazeta s názvem Jak Hurvínek Popelku naruby obrátil od vydavatelství Tommü Records. To také ve stejném roce vydalo i německou verzi nahrávky s názvem Wie Hurvínek das Aschenbrödel ganz Verdrehte. Připomeňme, že v příběhu Hurvínek s Máničkou přesvědčují pana Spejbla o tom, jak to bylo s Popelkou doopravdy a celou pohádku z hlediska děje změní.

Režie se v obou jazykových verzích ujal Jan Fuchs. Protože snímky vznikaly ve stejné době, je jejich realizace téměř totožná. Jan Fuchs v nich pracoval se stejnou muzikou René Krupanského, skladby nechal zvukařem v nahrávkách vložit na totožná místa a stejným způsobem se do díla vmíchávala ruchová ambaláž. V české i německé Popelce tak zní na stejných místech stejný zvuk psacího stroje či vozembouch pro udávání rytmu v Hurvínkově reportáži z mikulášského bálu.

Překladu do němčiny se ujala Hurvínkova dlouholetá tlumočnice Věra Labská, a šlo zároveň o její poslední Hurvínkovský zvukový počin. Scénář zůstal téměř nezměněn a od české verze se liší pouze v drobnostech a v nahrazování příslušných ekvivalentů. Za všechny jmenujme alespoň pošťuchování mezi Popelkou a její sestrou Liliánou. V češtině se Liliána Popelce posmívá slovy „Popelice, je opice“ a Popelka jí na to říká: „Liliána, hloupá nána“. V němčině je zachováno rýmování obou nadávek a v překladu Liliána říká: „Popelko, ty hloupá panenko!“ a Popelka odvětí: „Liliano, tlustá konvice!“ Bohužel ani jedna z verzí Popelky v prodeji aktuálně není. Německá verze je zároveň jediným německým titulem, který vznikl mimo vydavatelství Supraphon.

Spejbl und Hurvínek sinnvoller Unsinn / Spejblovy a Hurvínkovy smysluplné nesmysly

29. února 1996 měla v Divadle S+H premiéru filozofická hra Heleny Štáchové Spejblovy smysluplné nesmysly. Pro Miloše Kirschnera se bohužel při této premiéře jednalo o poslední vystoupení v rolích Spejbla a Hurvínka. O čtyři roky později vychází titul s Martinem Kláskem coby S+H u vydavatelství Supraphon a to pouze v německém překladu Christiny Moravcové pod názvem Spejbl und Hurvínek sinnvoller Unsinn. V češtině jsou ze hry k dispozici jen dva kratší dialogy.

V úvodní scénce Pyramidální hloupost se u pyramidy rozvíjí mezi Spejblem a Hurvínkem dialog o tom, co je to vlastně smysl a nesmysl. Spejbl zastává názor, že i nesmysl může mít smysl. Své tvrzení dokládá na příkladu nesmyslného zákona, který prošel parlamentem, aby pak tento zákon mohl být přepracován na smysluplnější. Hurvínek však oponuje, neboť mu nedává smysl název Tichý oceán, když je hlasitý, či Mrtvé moře, které přece neumřelo. V následujícím dialogu Na co myslíš, Hurvínku, debatuje Hurvínek s Máničkou o tom, co je to vlastně láska. V češtině je scénka dostupná v albu Hurvínek plete páté přes deváté pod názvem O lásce.

Ve Velké politice se Spejbl Hurvínkovi snaží vysvětlit rozdíl mezi velkou a malou politikou a úlohou státníků. Poté následuje dialog mezi Máničkou a Bábinkou Jak se stát vzdělancem. Rozhovor si dělá legraci z nadměrného používání cizích slov. Mánička, která si v nich libuje, si myslí, že tak mluví vzdělaní lidé. Bábinka jí vysvětluje, že to vždy tak být nemusí. Poté Mánička po Bábince žádá vysvětlení pojmu sex. Bábinka jí termín vyloží na definici fyzického vztahu mezi mužem a ženou. Mánička však s dotazy pokračuje. Chce vědět, co je to pedofilie. Zaskočená bábinka řekne, že se jedná o vztah k dětem. Mánička se jí proto zeptá, jestli ji má Bábinka ráda, když Bábinka odvětí, že ano, Mánička na to řekne, že je tedy Bábinka pedofil. Bábinka jí zděšeně vyvádí z omylu a vysvětlí pojem opět s pomocí odborné definice, které Mánička už rozumí.

Ve scénce Je moc nemoc si Spejbl čte v novinách samé negativní zprávy typu „omylem sterilizován“ a Hurvínek se ho ptá, co má moc společného s bezmocí. Na základě této otázky se mezi nimi rozvine debata o tom, co je to vlastně moc a že moc se může změnit v nemoc. V závěru Spejbl Hurvínka požádá, aby mu našel v novinách nějakou pozitivní informaci. Hurvínek ukáže na titulek „Riziko AIDS se blíží. Každý, kdo je sexuálně aktivní, by se měl testovat“. Spejbl syna pochválí za pozitivní zprávu, protože jich se to přece netýká. V Jít s dobou Hurvínek s Máničkou rozmlouvá o tom, co je dnes moderní. V češtině je dialog dostupný pod stejným názvem na albu Hurvínek plete páté přes deváté.

Následuje Pán tvorstva. Dialog se zabývá závislostí loutek na vodičích a zdali mohou být i lidé loutkami. Rozdílná pohlaví pojednávají, jak už je z názvu scénky patrné, o rozdílech mezi mužem a ženou. Bábinka neskrývá svůj obdiv k Josefu Spejblovi a všemožnými oklikami mu dává najevo, že je do něho zamilovaná. Spejbl se snaží narážky ignorovat, nebo jejich význam změnit v něco zcela nevinného. V poslední scénce Netušené perspektivy se Spejbl s Hurvínkem mimo jiné zamýšlejí nad změnami, které by způsobily dostání se do vysokého postavení. Dialog se oklikou vrací na začátek, neboť oba v rozhovoru stojí u pyramidy. Dialog se v závěru stáčí k nemožnosti létání. Spejbl Hurvínkovi říká, že létat mohou jenom ptáci a Hurvínek zamává rukama a odletí.

V německých představeních si diváci většinou vynutí přídavek. Divadlo Spejbla a Hurvínka při této příležitosti často hraje Nepilovu scénku o Červené karkulce, v níž Spejbl Hurvínkovi povídá onu pohádku a Hurvínek svými otázkami děj posune do absurdity. Zvuková nahrávka Smysluplných nesmyslů zachovává onen model přídavku z divadelního představení a Nepilovu Červenou Karkulku přidává ve formě bonusu. V češtině můžeme Karkulku najít v prvním díle Hurvínkových příhod.

Hurvineks Doktorspiele / Hurvínkovy hry na doktora

Začátkem nového tisíciletí se Supraphon rozhodl spojit se ve vydávání německých nahrávek s německým vydavatelstvím Random House Audio. V Německu se tak distribuovaly starší snímky s Milošem Kirschnerem, vzniklo nové vydání Smysluplných nesmyslů a v roce 2003 také nový titul Hurvineks Doktorspiele neboli Hurvínkovy hry na doktora. Supraphon zajistil jejich natočení a v licenci je prodal Random House Audio. Hurvínkovy hry na doktora jsou tak k mání pouze v německých obchodech.

Snímek je adaptací starší divadelní hry Heleny Štáchové a Denisy Kirschnerové s názvem Jak si Hurvínek s Máničkou hráli na doktora. Připomeňme, že premiéru měla tato hra 1. 6. 1993 a o měsíc dříve byla natočena pro vydavatelství Lotos její dnes již neprodávaná česká verze.
Spejbl s Bábinkou si vyrazí do víru velkoměsta, Hurvínek s Máničkou zůstanou sami doma. Mánička má napsat úkol o tom, co je to láska k bližnímu. Neví si rady a požádá o pomoc Hurvínka. Ten však otázku pochopí jako milostnou nabídku a Máničku odmítne. Poté si společně začnou hrát na doktora a léčí smutná a opuštěná zvířátka.

Česká i německá verze se od sebe výrazně liší. V češtině si Spejbla s Hurvínkem zahrál ještě Miloš Kirschner, v němčině jimi pochopitelně byl už Martin Klásek, který v němčině ztvárnil i Kačátko. Kačátkem byl v češtině René Krupanský. Helena Štáchová v češtině účinkovala v trojroli: Mánička, Bábinka a kočka, v němčině se její part rozšířil ještě o myšku, kterou v češtině ztvárnila Michaela Cmíralová. Žeryka v češtině štěkal Ján Bošela, v německé verzi psa ztvárnil dlouholetý Žeryčkův interpret Miroslav Polák, který si v obou nastudováních zahrál ještě dalšího psa Pana Buldoka.

Kromě rozdílného hereckého obsazení drobnou změnou prošla i hudba René Krupanského. Skladby jsou sice totožné, ovšem pozorný posluchač si všimne mírně odlišného užití některých klávesových nástrojů. Další částečnou změnou jsou i ruchy – v němčině je oproti české verzi např. jiný zvuk domovního zvonku. Výraznějšími zásahy prošel samotný scénář. Když se na začátku Spejbl chystá za paní Kateřinou, v češtině je už připravený, v němčině se ještě pokouší vyžehlit si kalhoty, místo nich však omylem přežehlí bundu. Při Bábinčině chystání na schůzku Mánička Bábinku prosí, aby jí vyprávěla o svých láskách. V češtině je příběh zasazen na Petřín, v němčině do parku. Když Mánička posílá Hurvínkovi po Žerykovi dopis s dotazem, co je láska k bližnímu, v němčině psaní strčí do psí tlamy, v češtině do misky na jídlo.

Německá verze je překvapivě oproti české kratší, část dialogů byla ze snímku vypuštěna. Příběh je dále obsahově změněn v léčení zvířátek. Kačátko i kočka v obou verzích projdou stejnou medikací: kačátko šilhavost kurýruje mytím nádobí, kočka bezzubou tlamičku vyřeší vegetariánstvím a pitím mléka. Pan Buldok, který má rozpláclý čumák, si v češtině na něj dá kolíček na prádlo, v němčině mu Hurvínek nos prodlouží papírovou taškou. Myščin zkroucený ocásek v češtině řeší natáčka na vlasy, v němčině kolíček na prádlo. Zatímco v češtině Hurvínkova léčba většinou nezabere a zvířátkům je dětmi nakonec vysvětleno, že jejich neduhy nejsou tak důležité, podstatné je, aby se k nim ostatní hezky chovali, v němčině se medicínský neúspěch nerozebírá, vzájemná láska a pochopení jsou přesto v němčině zmíněny. Důležitou složkou scénáře jsou písničky s texty Pavla Cmírala, ty posluchače seznamují se zvířecími problémy. Překladatel Rainer Koch v němčině zachoval jejich obsah.

Poslední část Zvukové historie S+H přineseme 16. ledna. Za překlad německých nahrávek mnohokrát děkuji Karolině Lemberkové a poděkování rovněž směřuji sběratelce Hurvínků Anetě Hubálkové, která mi pomohla s dohledáváním a předčítáním archivních materiálů.

Díl dvacátý: Závěrem

V poslední části Zvukové historie S+H se budeme věnovat několika tématům: podíváme se na poslední supraphonské nahrávky, zmapujeme rozhlasovou tvorbu, představíme společný audio projekt Základní školy Věry Čáslavské a Divadla Spejbla a Hurvínka a krátce poreferujeme o divadelních zvukových záznamech.

Supraphonské nahrávky 2018–2020

Jak jsme již dříve uvedli, po odchodu Heleny Štáchové převzala intepretaci Máničky a Bábinky Marie Šimsová a v rolích Spejbla a Hurvínka se od roku 2017 divákům představuje Ondřej Lážnovský, který alternuje Martina Kláska. Budoucnost Divadla Spejbla a Hurvínka je tedy po interpretační stránce zajištěna. Nahrávání nových audio titulů zatím ale není příliš silné. Vydavatelství Supraphon se v tomto období více zaměřuje na reedování nahrávek s Josefem Skupou a Milošem Kirschnerem. Posluchači se tak v digitální podobě dočkali dlouho očekávaných snímků a kompletního znění několika dříve krácených nahrávek. Na CD a v digitální distribuci Supraphon vydává převážně kompilace reagující na různá Hurvínkovská výročí. Sestavy většinou obsahují již dříve dostupné snímky, tu a tam je k nim připojena nevydaná rarita či nová scénka.

V roce 2018 vyšla kompilace Ať žije Mánička. V sestavě měli posluchači možnost slyšet všechny holčiččiny interpretky. Do té doby nereedovanou raritou byla scénka Máničce nejde čtení s Boženou Welekovou coby Máničkou a Janem Vavříkem Rýsem v postavě Mániččiny tehdejší opatrovnice paní Drbálkové. Na stejném albu se poprvé v supraphonské zvukové nahrávce představila Marie Šimsová coby Mánička v nové scénce Okouzlení operou.

O rok později si Supraphon s Divadlem S+H připomněl 90 let od vzniku první audio nahrávky a na trh se dostala kompilace Hurvínkův kouzelný gramofon. Titul, sestavený z již dostupných nahrávek, byl doplněn novinkou a to úvodním dialogem S+H v podání Martina Kláska, v němž postavy posluchačům představily zmíněné zvukové výročí.

V roce 2019 vyšel ovšem i dlouho vyhlížený zbrusu nový titul Taťuldo, zhasni! Příznivci Spejbla a Hurvínka si na něj museli počkat čtyři roky. Nahrávka volně navazuje na mini sérii o vynálezech s neobyčejným příběhem. Připomeňme, že první díl série Hurvínek a funící Billy vyšel v roce 2013 a Hurvajz, vyžvejkni se! o dva roky později. Série Denisy Kirschnerové je postavena na určité výchozí situaci: v Hurvínkovi a funícím Billy se dětem nechce uklízet a Spejbl jim poví o vzniku vysavače. V Hurvajz, vyžvejkni se! Spejbl pere synovo oblečení, a protože Hurvínek nechal v kapse kalhot žvýkačku, dojde k ucpání pračky. Hurvínek, který usnul ve škole, má za trest druhý den ve třídě poreferovat o vzniku žvýkačky a nabyté vědomosti nejprve povypráví rodince. V Taťuldo, zhasni! praskne u Spejblů žárovka. Spejbl se neodborně pokusí žárovku vyměnit a vyhodí pojistky v celém domě. Pro ukrácení chvíle Spejbl Hurvínkovi s Máničkou poví historii vzniku žárovky. Posluchači se tak seznámí s pány Göbelem, Edisonem, Křižíkem a Teslou.

Zatímco v předchozích částech se do hlavních postav příběhů převtělila celá rodinka, v tomto titulu si na dané události nehraje a dané historické mezníky jsou zdramatizovány do krátkých epizod, v nichž hlavní postavy jednají samy za sebe. Do těchto úloh byli obsazeni členové Divadla Spejbla a Hurvínka. Série o vynálezech pro vytvoření atmosféry dané doby využívá jazyková specifika: ve Vysavači měli aktéři anglický přízvuk, ve Žvýkačce si mezi sebou onikali a V Taťuldo, zhasni! zní hned několik odlišností: pan Göbel se svou ženou mají německý přízvuk, Tesla ruský, Edison anglický a Křižík díky své české národnosti zůstal nezměněn. Protože v předchozích částech vystupovala i Bábinka, nechybí ani v Taťuldo, zhasni! Posluchači tak v této nahrávce mohou poprvé slyšet Marii Šimsovou v obsáhlém Mániččině partu a poprvé i její Bábinku.

V roce 2020 vyšel u Supraphonu při příležitosti Spejblova 100. výročí kompilační titul Ať žije Spejbl! Sestava obsahuje všechny čtyři dosavadní Spejblovy interprety: Josefa Skupu, Miloše Kirschnera, Martina Kláska a Ondřeje Lážnovského.

Skupovy nahrávky byly již dříve vydány, v případě Miloše Kirschnera kompilace obsahuje rovněž dříve reedované nahrávky, avšak oproti Skupovi je zde i poprvé vydaný unikát z divadelního archivu z roku 1980 a to slavný Kirschnerův dialog O lásce ze hry Amorosiáda. Martin Klásek zní jednak prostřednictvím již natočených záznamů a novinkou je jeho filozofická scénka Proč jsme se tu ocitli. V případě Ondřeje Lážnovského se jedná o zvukovou premiéru. Navíc zde došlo k důležitému historickému mezníku: zatímco jeho předchůdci začali audio nahrávky v Supraphonu natáčet až po odchodu dřívějších interpretů, Ondřej Lážnovský se posluchačům ve zvuku představuje za života Martina Kláska.

V Lážnovského podání jsou v kompilaci dvě novinky: vtipné Novoroční přání, v němž se Hurvínek vrací domů a najde opilého Spejbla se Žerykem. Dodejme, že scénář scénky byl poprvé publikován v silvestrovském programu Českého rozhlasu Dvojka v roce 2019 v podání Martina Kláska. Druhou Lážnovského novinkou je zamýšlení se nad změnami v interpretaci Hlas pro Spejbla a Hurvínka, kterou napsal Štěpán Gajdoš: Hurvínkovi není jasné, proč zní pokaždé jinak a Spejbl se mu dané hlasové proměny snaží objasnit. Snímek je pozoruhodný z hlediska zvuku. Diváci jsou z četných představení zvyklí na rozhovor mezi loutkami a jejich interprety, popřípadě vodiči. Scénka v podání Ondřeje Lážnovského přináší nový úhel pohledu: dialog S+H se odehrává ve studiu a poprvé ve zvukové historii S+H do rozpravy vstupuje se svými poznámkami zvukař.

Ať žije Spejbl vyšel kromě CD a digitální distribuce i na LP. Fanoušci Divadla Spejbla a Hurvínka si tak po 27 letech můžou pořídit novou vinylovou desku. Kvůli stopáži byly některé scénky na LP sice vynechány, koncepce čtyř interpretů však zůstala zachována včetně novinek a Kirschnerovy raritky. Poprvé se navíc na vinylu představil kromě Ondřeje Lážnovského v rolích S+H i Martin Klásek. Deska se dočkala i speciálního křtu v Divadle Spejbla a Hurvínka. Jejím kmotrem byl herec Igor Orozovič.

Rozhlas a SlowRadio

Zatímco Josef Skupa a Miloš Kirschner natočili pro Československý rozhlas mnoho příběhů, s Martinem Kláskem jich vzniklo o poznání méně. Ne snad že by rozhlas nejevil o postavičky zájem, ovšem interprety si zval víceméně pouze na rozhovory a v rámci interview byli protagonisté nesčetněkrát vyzváni, aby předvedli krátký výstup. Nové ucelené řady příběhů zatím v rozhlase nevznikly. Zajímavostí je, že vydavatelství Radioservis se inspirovalo naším seriálem a ke konci roku vydalo tři díly ze Spejblovy a Hurvínkovy učebnice jazyka českého s Milošem Kirschnerem, o které jsme psali v 8. dílu.

Jiná situace nastala v komerční sféře. Divadlo Spejbla a Hurvínka navázalo spolupráci se SlowRadio. To není v pravém slova smyslu klasickou rádiovou stanicí – kdesi hluboko v jihočeském lese jsou ukryty mikrofony a zvuk přírody je přenášen ve vysoké kvalitě přes internet. Spejbl s Hurvínkem se 19. června 2019 v tomto lese ztratili a motali se kolem ukrytých mikrofonů. To, že jejich bloudění někdo slyší, jim vysvětlil majitel SlowRadia, který je delší dobu pozoroval. Spejbl s Hurvínkem se lekli a rozhodli se, že budou raději mlčet, když jsou takhle tajně odposloucháváni. Slovo tak dostal Martin Klásek a Miloš Kirschner mladší. V rozhovoru představili tehdy chystanou premiéru Hotel Spejbl, pro kterou bylo vyráběno mnoho neobvyklých technologií a ty byly předvedeny na tehdy probíhajícím veletrhu kutilů Maker Faire Prague. Vysílání bylo tedy zároveň pozvánkou na tuto akci. V závěru sehrál Martin Klásek Kirschnerův dialog O lásce. O propagaci vysílání se postaral server iDNES, z jehož stránek je možné si celé vystoupení poslechnout.

Ke SlowRadiu se divadlo vrátilo i v loňské první vlně pandemie. Od dubna 2020 si posluchači mohli poslechnout celkem 10 dílů série nazvané Hurvínku, poslyš. Interpreti vysílali ze své budovy a k tomu byl pomocí technologií vmíchán zvuk z lesa. Pořad byl koncipován ve formě čtení pohádek pro děti. V jednotlivých vydáních se mezi sebou střídali Martin Klásek a Ondřej Lážnovský. Každý za sebe přečetl posluchačům jeden příběh z knihy Heleny Štáchové Hurvínkův rok. Hlavní slovo měl vypravěč, S+H promlouvali v přímých řečech. Dodejme, že snad poprvé mohli posluchači slyšet Máničku v podání Martina Kláska či Ondřeje Lážnovského. Několik dílů je k poslechu na YouTube kanálu SlowRadia.

Děti napsaly pohádky

O vánočních svátcích 2020 zveřejnilo Divadlo Spejbla a Hurvínka na svých stránkách zajímavý audio projekt. Děti ze Základní školy Věry Čáslavské z Prahy 6 napsaly pro Hurvínka několik povídek. Dvě z nich Divadlo S+H natočilo do podoby dramatizované četby. V rolích Spejbla a Hurvínka účinkoval Martin Klásek, vypravěčkou příběhu autora Martina Točíka Hurvínek a vánoční vaření byla členka Divadla Zita Morávková, druhý příběh Jak se chtěl stát Žeryk severským psem napsala Zuzanka Kaňáková a vypravěčem se stal Richard Vokůrka, který celý projekt zastřešil. Oba příběhy je možné si poslechnout na stránkách Divadla S+H.

Divadelní zvuková historie

Náš seriál se celou dobu zabýval výhradně vydanými nahrávkami. Divadlo S+H však má kromě těchto snímků svůj vlastní rozsáhlý zvukový archiv. Požádali jsme dvorního Hurvínkovského zvukaře Petra Myšku, aby ho představil:

„Naše divadlo je z velké části ‚závislé‘ na zvukovém projevu a tím zdaleka nemyslím pouze interpretaci loutek. Vždy byla snaha pořizovat a provozovat nejkvalitnější možná zvuková zařízení, se kterými by bylo možno profesionálně pracovat. Vlastně bylo potřeba ‚udržovat krok‘ s vybavením rozhlasu a televize. Ne vždy to bylo možné, neboť finanční možnosti a dostupnost zvukových zařízení byla v každé době jiná.

Dřevní začátky Divadla S+H a jeho zvukového systému si lze asi jednoduše představit následovně: pan Skupa vodil a mluvil hodně nahlas a někdo k tomu mohl případně pouštět hudbu z předem připraveného stařičkého gramofonu s troubou. Někdy možná v polovině 50. let, ale spíše začátkem let 60. Divadlo nahrazovalo gramofonové přístroje kotoučovými magnetofony. Díky těmto technologiím pak bylo možné i pořizovat nahrávky. Náš zvukový archiv, který momentálně prochází postupnou digitalizací, začíná zhruba někdy koncem 50. let.

Nejstarší nahrávky představení jsou v interpretaci pana Miloše Kirschnera – namátkou: Spejbl na Venuši, Haló, tady Hurvínek, Hurvínkova čarovná vlaštovka apod. Tato konkrétní představení jsou kompletní záznamy od začátku do konce, tzn. mluvené slovo a scénická hudba, zaznamenány přímo z výstupu mixážního pultu. I tak jsou v některých pasážích slyšitelné reakce publika. Miloš Kirschner nebyl při interpretaci v oddělené kabině, ale měl mikrofon umístěn na jevišti, tudíž reakce publika do záznamu bez problémů pronikla.

Běžně se na jedno představení používaly dva až tři magnetofony, ze kterých se míchala scénická hudba a zvukové efekty. Výjimkou nebylo ani použití čtyř magnetofonů na jedno představení, to vše obsluhoval jeden člověk. K produkci představení byly použity naposledy cca v roce 1998, kdy už divadlo vlastnilo asi čtyři roky přehrávače systému Minidisc, které magnetofony plně nahradily. Ač je dnes doba plná ‚empétrojek‘ a spousty jiných zvukových formátů, používám v divadle systém Minidisc do dnešních dnů v kombinaci s ‚kartovými‘ přehrávači Tascam.

Co se týká zvukového archivu, dle mého odhadu se jedná asi o 550 pásů. Zatím je digitalizována cca třetina. Ne vždy se jedná o záznam představení. Každé z představení může mít 10 i více pásů – existují pásy s hudbou a efekty, hrací pás hlavní, hrací pás pomocný, hrací pás s efekty, pás se záznamem představení 1. polovina, pás se záznamem představení 2. polovina, a následně to vše v různých jazykových mutacích. Proto archiv obsahuje tolik pásů.

Reprodukce záznamu se u nás v Divadle používá jen ve výjimečných případech, nemoc interpreta apod. Záznam se bere přímo z pultu, mluviči jsou při představeních v akusticky oddělené kabině a každý má svůj mikrofon a sluchátka. Do sluchátek se posílá zvuk sálu, tedy včetně reakcí publika. Hudba jde ve stereu, mluvené slovo se nechává mono, v určitých pasážích se může hlas vyskytnout ve stereu, je to vždy závislé na režii. Záznamů z jednoho představení se dělá větší počet, je možnost poté vybrat a sestříhat různé obrazy z různých nahrávek.“

Tolik Petr Myška. Doufejme, že se najde způsob, jak divadelní záznamy představit veřejnosti. Nahrávky z představení, tedy s reakcemi publika, jsou cenným materiálem. Posluchač si tak může ověřit, jak diváci na dané inscenace reagovali. Hracích pásy, tedy záznamy, které se používaly k reprodukci při představení a které byly bez publika, pak mohou posluchačům nabídnout ničím nerušený audio zážitek z dané inscenace. Spejbl s Hurvínkem jsou slovní klauni, a proto je velká část představení zaměřena na dialozích, které jsou až na výjimky sluchem zcela pochopitelné i bez příslušného obrazu.

Díl dvacátý první: Hurvínkovo audio mezi lety 2021 a 2022

Letos si Divadlo Spejbla a Hurvínka připomíná 130. výročí od narození svého zakladatele Josefa Skupy a tak jsme se rozhodli, že se k oslavám připojíme a zmapujeme, co se od doby, kdy náš dvacetidílný seriál o jeho historii skončil, na poli mluveného slova u Spejblů odehrálo. Přestože nevyšla žádná nová nahrávka s příběhem naší rodinky, Hurvínek i tak nezahálel. Radioservis a Supraphon pokročili ve vydávání archivních titulů a Spejbl s Hurvínkem se pustili i do dalších projektů.

Supraphon

V září 2021 si Divadlo S+H připomnělo hned několik výročí týkajících se Miloše Kirschnera. Uběhlo 70 let od jeho nástupu do souboru, 65 roků od chvíle, kdy se oficiálně stal interpretem obou postaviček a čtvrt století od hercova úmrtí. K těmto příležitostem Supraphon připravil třídiskový komplet mapující umělcovu dráhu s názvem Spejbl a Hurvínek Miloše Kirschnera / To nejlepší. První CD obsahuje již reedované scénky, například Hurvínkovi před spaním, Mániččin vánoční stromeček či Hurvínek skloňuje kočku. Pro fanoušky jsou však mnohem důležitější následující nosiče.

Jak jsme již v našem seriálu psali, Divadlo S+H má zachovaný bohatý zvukový archiv divadelních inscenací a tyto nahrávky se k posluchačům nikdy nedostaly. Druhé CD nabízí dnes již neznámou hru Pavla Gryma Ještě jeden Hurvínek z roku 1979. Jedná se doslova o hororový příběh, v němž se Hurvínek stane obětí techniky. Nechce se mu uklízet a nevědomky přivolá ducha Velkého technofóna. Dobrovolně za sebe nechá vytvořit dvojníka a dá se zavřít do své milované televize, aby nemusel nic dělat. S hrůzou pak sleduje, jak jeho klon šikanuje celou rodinku a byt mění v technické a chladně odtažité monstrum. Dochovaný hrací záznam - tedy materiál určený pro reprodukci v případě onemocnění v souboru a tudíž bez reakcí publika, se ukázal být jako přímo stvořený pro vydání, neboť i bez vizuální složky je děj pro posluchače zcela srozumitelný. Strašidelnou atmosféru podporují hudební syntezátorové hudební podkresy a předěly. Ještě jeden Hurvínek je unikátní kousek, na který by si dnes možná vzpomněli už jen pamětníci, kteří - pokud byli na představení malí, často bojácně pobrekávali.

Protože S+H od svého vzniku hrají i pro dospělé diváky, třetí CD je určeno pro starší posluchače. Na začátku postavičky v podání Martina Kláska představí složení kompaktního disku. Zazní první ze dvou Kirschnerových dialogů natočený pro Supraphon s názvem Čím bude Hurvínek z roku 1957. Perličkou je, že u magnetofonového pásu bylo nalezeno následující sdělení: „Oba snímky, v nichž je výborný Hurvínek a celkem dobrý Spejbl, bude posuzovat PK. Teprve potom bude možno uvažovat o způsobu honorování Miloše Kirschnera.“ A pod tím vším je rukou připsáno: „ZATÍM NEPŘETÁČET!" PK je samozřejmě míněna posudková komise.

Následuje ukázka s diváky z představení Srdečné metamorfory a studiová písnička ze hry Spejbl versus Dracula. K posluchačům se poprvé dostává i Golem, tedy scéna z legendárních Hurvínkových strašidýlek, která byla na gramofonové desce ze scénáře vypuštěna. Pro fanoušky dodejme, že se pasáž v divadelní verzi nacházela za scénou s pečetidlem. Kouzelníka Žita v divadle pochopitelně nehrál František Filipovský ale Miloš Kirschner a Golema funěl sám autor hry Pavel Grym. Zbytek CD tvoří úvodní dialog ze hry Dějiny kontra Spejbl, filosofické uvažování o podobách smíchu a lásce a také provokativní scénka parodující komunistické schůze z představení z roku 1983 V Praze je blaze. Snad se někdy dočkáme i dalších kompletních záznamů divadelních her, bylo by škoda, aby nahrávky zůstaly ležet v archivu, zvlášť, když například Divadlo Semafor postupně zpřístupňuje prostřednictvím Supraphonu celé záznamy svých divadelních kusů.

Vedle této kompilace se Supraphon rozhodl pokračovat ve vydávání dříve krácených snímků. Letos uvolnil do prodeje první LP desku Mánička v pasti z roku 1972. Připomeňme, že reedice z devadesátých let ji kvůli necitlivým zásahům učinila částečně nesrozumitelnou.

Radioservis

Ani vydavatelství Českého rozhlasu nezahálelo. Na podzim 2021 připravil Radioservis druhé pokračování Spejblovy a Hurvínkovy učebnice Českého jazyka z roku 1993, více jsme o sérii psali v 8. části naší Zvukové historie.

Letos se vydavatel rozhodl zpřístupnit první dvě řady původní Zlaté zebry z roku 1977. Hravá dopravní výchova se od vydání gramofonových desek mírně liší. Na koncích všech lekcí je oproti deskám ponechána Hurvínkova houkačka, Na druhém CD jsou navíc oproti vinylu přiznány zmínky o tom, že se Zlatou zebrou kdysi probíhala soutěž o její odznak. Určité překvapení druhé řady je třetí lekce. Inkognito se v ní nečekaně objevil v rolích S+H Martin Klásek. Přemluvil několik pasáží, v nichž se vyskytovali příslušníci Veřejné bezpečnosti. V jedné scénce se tak poprvé ve zvukové historii S+H objevili dva interpreti postaviček. Zda-li je tento přístup pro děti přínosem nechávám na posouzení posluchačů. Faktem je, že v dalších částech příslušníci zůstávají, ponechány jsou i odkazy na stránky v sešitech, které nejsou součástí vydání, zůstaly i domácí úkoly a pravidla silničního provozu, která dnes už ale neplatí. Třetí řadu Zlaté zebry plánuje Radioservis zpřístupnit na jaře příštího roku.

Podcasty a další audio

Určitý fenomén v současnosti představují tzv. podcasty, tedy audio pořady, šířené zdarma nebo za poplatek prostřednictvím aplikací či webů. Jejich žánrový záběr je široký, od propagačních rozhovorů přes dokumenty až po hrané seriály. Bylo otázkou času, kdy se k tomuto trendu připojí i divadla. Loni takto S+H natočili členy svého souboru. Postavičky v podání Martina Kláska či Ondřeje Lážnovského vytvořily medailonky vzpomínek starších i mladších kolegů. Rozhovory doplnily ukázky z představení, v nichž zpovídaní loutkoherci použili svůj hlas. Posluchači tak například poznali první dochované vystoupení Martina Kláska ze 70. let ve hře Hurvínek mezi broučky, uslyšeli Karolínku v podání Květy Plachetkové, která kvůli nemoci Heleny Štáchové kdysi nahradila na krátký čas Máničku, nechyběla ani malinkatá rolička strážníka v podání Hurvínkova dlouholetého vodiče Michala Bartáka a ke slovu se dostala i nastupující mladá generace.

Letos se podcasty zaměřily na oslavy narozenin Josefa Skupy. Zájemci si mohou poslechnout archivní záznam besedy pamětníků Josefa Skupy, na zakladatele S+H v něm zavzpomínali i stále žijící lidé (Hana Lamková a Nina Malíková), jeden díl byl věnovaný chystané premiéře na Skupovu počest Spejbl, Hurvínek a já.

Na závěr zaznělo dvoudílné vyprávění Skupova prasynovce, který poskytl i audio ukázku Skupova vyznání k ocenění tehdy dobově poplatné Holubičce míru. Průvodci archivní linky byli opět Spejbl s Hurvínkem tentokrát výhradně v podání pouze Ondřeje Lážnovského. Všechny díly podcastů je možné si poslechnout na stránkách divadla.

Další moderní technologii využili S+H i pro tzv. Zážitkový okruh. V Plzni, ze které Josef Skupa pocházel, je vytvořena trasa dlouhá 5,3 km kolem Boleveckých rybníků. Na stezce návštěvníci potkají několik dřevěných soch obou postaviček, informační tabule s úkoly a také se zajímavostmi o místech, kterými zájemci procházejí. Možná si říkáte, proč sem zahrnujeme turistiku. Důvod je jednoduchý, Spejbla a Hurvínka je totiž možné i slyšet. Stačí na jednotlivých zastávkách naskenovat do mobilního telefonu QR kód a S+H v podání Martina Kláska dětem zadají jeden ze svých vykutálených úkolů. Třeba hodit šiškou, běžet nebo skočit do dálky. Dialogy jsou zakončeny drobnými veršovánkami. A pokud byste chtěli někomu udělat radost a darovat například pod stromeček něco dalšího s tématikou S+H, k sehnání je stále starší výrobek plyšového Hurvínka, který po zmáčknutí břicha poví dětem ústy Martina Kláska sérii různých hlášek či vtipů.

Poděkování

Závěrem bych rád poděkoval všem, kteří mi při psaní prvního uceleného seriálu o Zvukové historii S+H pomohli. Předně děkuji Divadlu Spejbla a Hurvínka za to, že existuje a provází mne téměř celým mým životem. Další poděkování patří ředitelce Divadla Denise Kirschnerové a divadelnímu archiváři Pavlu Outlému, kteří mi pomohli s dohledáváním archivních materiálů a díky nimž jsme mohli v seriálu využít řadu fotografií. Dále děkuji Kamilu Malátovi, který aktuálně spravuje fanouškovský web Planetka Spejbla a Hurvínka na adrese www.spejbl-hurvinek.eu – právě tento web mi byl jedním z důležitých zdrojů při tvorbě seriálu.

Poděkování dále patří pracovníkům Českého rozhlasu, díky kterým jsem se mohl blíže seznámit s rozhlasovými snímky, a pracovníkům vydavatelství Supraphon, kteří mi ochotně odpovídali na mé četné dotazy. Velké díky patří Karolině Lemberkové a Michaele Blažkové, díky nimž jsem mohl podrobně zmapovat německé nahrávky.

Dále děkuji sběratelce Hurvínků Anetě Hubálkové za předčítání a ověřování archivních materiálů. Poslední poděkování směřuji k šéfredaktoru naposlech.cz Jakubovi Horákovi, který mi umožnil seriál vytvořit, ale především mu děkuji za obrovskou trpělivost, protože jen díky němu všechny díly seriálu mohly vyjít ve stanoveném termínu, a to i přesto, že jsem články zoufale dopisoval na poslední chvíli. Chá chá!

Zvukový odkaz Heleny Štáchové

Jméno Heleny Štáchové si diváci a posluchači spojují patrně nejčastěji s Máničkou a bábinkou, jiní si vybaví Lízu Simpsonovou. Hereččino umění se však odrazilo i ve zcela odlišných postavách zachycených na zvukových snímcích, a tak, i když představovalo Divadlo Spejbla a Hurvínka pro paní Štáchovou podstatnou část profesního i osobního života, dovolte mi ji připomenout maličko jiným způsobem.

Rozhlas

Ještě před nástupem do Divadla Spejbla a Hurvínka se během studií divadelní fakulty stala Helena Štáchová stálým hostem Československého rozhlasu. Natáčela s významnými režiséry, jakými byli Jan Berger, Karel Weinlich, Jiří Horčička či Helena Philippová – jedna z hlavních zakladatelek skřítka Hajaji. Jak sama Helena Štáchová říkávala, práce v rozhlase byla pro ni tou nejlepší školou, kterou si pro svou profesi mohla přát. Už za studií ztvárnila Štáchová celou řadu dětských rolí, zahrála si ale i v titulech pro dospělé. Zájemcům o její dětskou tvorbu nabízí Radiotéka vedle snímků s Hurvínkem i další nahrávky. Režiséři herečku často obsazovali do postav malých chlapců. V Radiotéce z této éry najdete půvabné dramatizované zpracování Nepilovy Polní žínky Evelínky z roku 1976 a rozhlasovou hru Tři večery s dědou aneb Vyprávění o Pučálkovic Amině. Paní Štáchová si však zahrála i v Rumcajsovi a to studánkovou vílu v dramatizovaném seriálu Václava Čtvrtka z roku 1969 (o tomto i jiných rumcajsích zvukových zpracováních jsem psal v článku Jak to bylo s Rumcajsem). Ti, co preferují nahrávky určené dospělým, si mohou pořídit slavnou hru Linka důvěry, která získala několik prestižních ocenění a interpretka zde byla obsazena do epizodní postavy rozverné dívky. Pro příznivce detektivek účinkovala paní Štáchová v hlavní roli slečny Nouchi ve stejnojmenné povídce Georgese Simenona v cyklu Soudce Froget usvědčuje. Dlužno říci, že rozhlasový archiv skrývá ještě mnoho záznamů interpretčina umění, snad se někdy k posluchačům dostane kupříkladu slavná knížka pro děti Mary Poppinsová či další rozhlasové pohádky ze 70. let.

Supraphon

Většina Hurvínkových příběhů vznikla ve vydavatelství Supraphon a Helena Štáchová zde dostala i jiné herecké příležitosti. Jednou z nejvýznamnějších byla Kateřina v pohádce Šíleně prolhaná princezna Pavla Gryma, též píšícího autora pro Divadlo S+H. Po boku Jaroslava Kepky, Nelly Gaierové, Stely Zázvorkové a dalších zahrála protivnou, drzou, rozmazlenou a jak už název titulu napovídá prolhanou holku. Podobný osobitý a působivý typ postavy ztvárnila i v další Grymově dramatizaci Růže pro princeznu, kterou lze najít na albu Pohádky IX, na kterém je též dostupná i čtená pohádka O zlaté březové větvičce v jejím podání. Helena Štáchová ovšem v Supraphonu nehrála jen nafrněné nány. V poetickém příběhu autora opičáků Hupa a Hopa, a svého času i rozhlasového dramaturga Jiřího Kafky, přesvědčivě předvedla malou holčičku v nahrávce Jak Lucka vysvobodila prince Pašajdu, a coby zkušená vypravěčka koncem devadesátých let nahrála čtyři díly s Míšou Kuličkou.

Ostatní vydavatelství

Loutkoherečka ale netvořila jen pro rozhlas a pro Supraphon. V roce 1991 si pro ni nakladatelství Egmont přichystalo Bubíka – synovce strýčka Skrblíka z Kačeřích příběhů. V edici Veselé čtení s kazetou vycházely pohádky od Walta Disneyho v dvojjazyčné verzi – na jedné straně pásku v češtině, na druhé v původním anglickém znění, doplněné sešitem s texty. Bohužel reedice se tato série dosud nedočkala, což platí i o titulu z roku 2000 Robot Emil znovu nastupuje – pamětníkům jistě stále známá postavička z televizní obrazovky.

Co ovšem dostupné je, je rozsáhlá a upřímná autobiografie Život na nitích v autorské interpretaci, psaná v době hereččina těžkého onemocnění. Vydavatelství OneHotBook posluchačům připravilo šestnáct hodin laskavého a citlivého vyprávění k příležitosti interpretčina kulatého výročí. Dalšího se už nedožila.