Paní Švitorková

(uvedení: 1955 - 1960)

Třetí ženskou postavou, která však také neměla dlouhého trvání (pouhých 5 let), byla paní Švitorková. Dalo by se říci, že tato postava byla jakousi "předskokankou" paní Kateřiny, která byla uvedená na scénu v roce 1971. Loutka vznikla z rukou Bohumila Rubeše podle výtvarného návrhu Radko Hakena, který vytvořil loutku dámy se špičatým nosem, drdůlkem a brýlemi. Vystupovala v několika hrách, někdy jako Spejblova sousedka v Praze, jindy jako venkovanka s vlastním domkem, někdy jen hospodyně, jindy teta, u níž Mánička přechodné pobývá. Hlas jí propůjčila Míla Mellanová (vlastním jménem Miloslava Mrázková, * 23. srpna 1899 - † 23. března 1964). Míla Mellanová působila v divadle v roce 1951 až 1956 také jako dramaturg a režisér.

Poprvé se paní Švitorková jako tetinka rozštěbetala 26. října 1955 při premiéře Dismanovy dětské hry Haló, tady Hurvínek, naposledy přešla Skupovým jevištěm v podání Míly Mellanové 15. ledna 1961 v Šustrově dětské komedii Hurvínek a medvěd.

Oproti paní Drbálkové, byla celkově jemnější co do vzhledu i jejího slovníku. Jejím základním povahovým rysem bylo poučování a pedantnost, kterou uplatňovala vůči své svěřenkyni Máničce, čímž připomínala právě pozdější postavu paní Kateřiny. Postava zanikla po odchodu její interpretky Míly Mellanové. Zřejmě nebyla natolik zajímavá, aby našla uplatnění s novou interpretkou v dalších hrách.

Hlas tetinky Švitorkové je zachycen na gramofonové desce z roku 1957 Pohádky tetinky Švitorkové nebo v záznamu z roku 1956 ve scénce Spejbl a Hurvínek šetří na Spartaka.